Skip to main content

Full text of "Sebrané spisy. Vydal Jan Jakubec"

See other formats


NOVOCESKA KNIHOVNA. 

=^=^===^= c. IX. =^^===== 



SEBRANÉ SPISY 
FRANTIŠKA VLADISLAVA HEKÁ. 

m. 

hekOv vlastní životopis, 
hekova činnost literární. 



S PODOBIZNOU FR. VL. HEKÁ A SNÍMKEM JEHO RUKOPISU. 



VYDAL 



Jan Jakubec* 



v PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMÉNL 
1924. 



NOVOČESKÁ KNIHOVNA. 

: Č. IX. ^==== 



SEBRANÉ SPISY 
FRANTIŠKA VLADISLAVA HEKÁ 



III. 

HEKÚV VLASTNÍ ŽIVOTOPIS. 
HEKOVA ČINNOST LITERÁRNÍ. 

NAPSAL 

JAN JAKUBEC. 



V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMÉNÍ. 
1924. 



SEBRANÉ SPISY 
FRANTIŠKA VLADISLAVA HEKÁ, 

HEKÚV VLASTNÍ ŽIVOTOPIS. 
HEKOVA ČINNOST LITERÁRNÍ. 



S PODOBIZNOU FR. VL. HEKÁ A SNÍMKEM JEHO RUK0P13L'. 



V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VED A UMĚNÍ. 
1924. 



19/7 

S(/, 3. 




Tiskem Edv. Leschiiigra v Fraze-ll. 624. 



z Hekovy literární pozůstalosti stala se nejzná- 
mější jeho německá autobiografie tím, že byla prame- 
nem Jiráskova velikého románu »F. L. A^ěk«. 

Zamýšlel jsem vydati Hekův vlastní životopis 
v původním znění autorově. Ze závažných důvodů 
jsem se však vzdal tohoto úmyslu. Spisovatel svůj živo- 
topis nevypisuje jako hotové dílo literární, nýbrž, jak 
je nadpisuje sám, jako »Příspěvky k náčrtu mého ži- 
vota«. Hek v pamětech dále praví výslovně, že nepíše 
skutečný životopis, »nýbrž jen zlomky jako příspěvky 
k němu«. Tyto memoáry jsou psány široce, místy 
značně rozvláčně. Obsahují 243 stran. Písmo Hekovo 
je velmi drobné, řádky husté, místy jsou značné vložky, 
takže by byly vydaly v tisku aspoň stejný počet stran. 

\'e výtahu z autobiografie bylo lze poměrně mnoho 
vypouštěti. Hek psal své memoáry jako stařec 77letý. 
Smýšlení let kmetských často promítal i do svého mládí. 
Kromě toho měl nábožný kmet při psaní svých pamětí 
patrně záměr nábožensky výchovný: psal svůj živo- 
topis pro časopis »Der Brůderbote«, který čítali zbožní 
členové bratrské Jednoty herrnhutské. Xa ty myslil, 
když každý významnější krok svého života provázel 
nábožnými meditacemi, citáty z Písma, duchovními 
písněmi. Vynechávaje tyto přídavky, vracel jsem Heká 
starého Hekovi mladému. 

Obsah pamětí Hekových. zajisté oljsah zajímavý a 
cenný, hleděl jsem v českém znění dochovati věrně. 



VI 



Přidržuji se přesně postupu autobiografova, nevy- 
pustil jsem žádnou událost, žádné datum. Zachovával 
jsem všecka mista, kde je zachycováno psychologické 
dění, důležité pro vývoj spisovatelův nebo jin\xh osob. 
Stejně zevrubně podávám kresby určitých dob a pro- 
středí, některé překládám i doslovně — označuji to 
uvozovkami a ponechávám první osobu ve vypravo- 
vání. Chtěl-li jsem ušetřiti místa — autobiografie He- 
kova v mém českém podání je zkrácena asi na polovici 
— , nemohl jsem se vyhnouti jisté úsečnosti výrazu, 
která je Hekovi nevlastní. Často dalo se pověděti je- 
dinou větou, k čemu původce potřeboval celých stránek. 
Pro úsporu místa byly pomíjeny časté zevrubné li- 
viovské dialogy, zachovával jsem jen rozmluvy vý- 
razné a podstatné. Dialogy tyto byly patrně naším 
starcem vymyšleny a rozpřádány na oživení situací. 
Tato metoda vypravovací vynikne beztoho z jiných 
prací Hekových. Jinak jsem se snažil zachovávati be- 
letristickou živost autobiografovu; mluvil jsem pokud 
možná jednoduchým způsobem autorovým, zpravidla 
i jeho vlastními slovy. 

Chtěl jsem tedy, aby vlastní životopis Hekův byl 
přes značné zkrácení, které bylo za nynější drahoty 
tisku nezbytné, pokládán za duševní dílo spisovate- 
lovo. Jinak by se pro biografii literární postavy celkem 
přece jen pod řízené literární historik musil spokojiti 
i v odborné monografii několika stránkami. Činím tak 
v posledním období života Hekova, kde nás jeho auto- 
biografie již opouští. 

První část autobiografie Hekovy — nejzajíma- 
vější — nebyla známa ani Jiráskovi. Podle své zprávy 
(Ss. XXXIX, 197 n.) měl z prvopisu Hekova část, kde 
se zápisky začínají zprávou, jak se Hek dostal z filo- 
sofie domů — za předlohu k I. dílu »F. L. Věka« užil 
tištěného zlomku z »Brúderbote« 1862. Kdyby bvl 



VII 



náš romanopisec poznal také začátek ze zápisků He- 
kových před koncepci »F. L. \'ěka«, byl by asi I. díl 
vypadl látkově trochu jinak. Netvrdím ovšem, že jest 
to na újmu skladby romanopiscovy. 

V III. dile podávám také poněkud obšírnější roz- 
bor literárních prací Rekových a zejména jeho řeči. 
Snad se ozve výtka: Xač taková zevrubnost při spi- 
sovateli druhého třetího řádu? ^lám své důvody i prak- 
tického rázu — nejen že mě Hek zaujal svou rázovi- 
tostí v naší obrozenské literatuře. U velikého zjevu 
literárního může se vydavatel spokojiti pouhým sebrá- 
ním a kritickým probadáním veškerého materiálu. 
Podati obraz takového významného zástupce české li- 
teratury, to bude vždy čas od času znovu vábiti kri- 
tiky a literární historiky. Avšak k menším zjevům naší 
literatury se zřídka kdo vracívá. Proto jsem se snažil 
podrobněji charakterisovati Heká jako spisovatele, když 
jsem již podnikl všecku práci k vydání jeho spisů. Proč 
jsem věnoval tolik místa i času Hekově řeči, odůvodnil 
jsem v úvodě k poslednímu odstavci i na konci jeho. 

Opětuji i zde upřímné díky p. řed. Vojt. Paulu- 
sovi, který pro mne získal od příbuzných spisovatelo- 
\ých německou autobiografii Hekovu a Hekovu podo- 
biznu k reprodukci. Srdečně děkuji p. kol. Em. Sme- 
tánkoví, který četl mou práci v rukopise a zdokonalil 
ji vhodnými opravami, panu prof. G. Záhorskému, 
který mi dal k volnému použití své výpisky ze soud- 
ních zápisů o Hekově procesu v Dobrušce, p. prof. 
Dr. Jos. Peškovi za zapůjčený opis Hekova \'elikéhQ 
pátku a svému bratru AI. Jakubcovi za účinnou pomoc 
při korektuře všech tři svazků. 

V Praze v lednu 1924. Jan Jakubec, 



¥ 




Podobizna Fr. VI. Helia podle kresby Th. Reichela z r. 1841. 



ČÁST první. 

hekCv vlastní životopis, 



8[iOT07iŠ 



Hekův vlastní životopis. 

Hek nadpisuje na první stránce: Beitráge zu einem Ent- 
wurf meines Lebenslaufs. Na prvním listě v »Propositum« po- 
dává šest citátů z Písma, zejména ze žalmů, jimiž autor pro- 
jevuje dík a oddanost Bohu za to, co určil spisovatelovu životu. 
Na následujícím listě pak nadepsal v čele životopisu samého: 
Beitráge zum Aufsatze meines Lebenslaufes. 

Jak viděti hlavně z druhého nadpisu, byl Hek vyzván, aby 
vypsal svůj životopis pro časopis. Byl to časopis )>Der Brůder- 
bote«, orgán Bratří, jenž vycházel v sídle Jednoty v Hermhutě 
(vlastně v Nízké) v Sasku, kde Hek delší dobu působil, jak bude 
dále připomenuto. Hekovy dochované sešity s vlastním životo- 
pisem jeho jsou tedy původní složení; znění pro časopis v tomto 
konceptu leckde bylo opravováno; zejména připisoval Hek četné 
dodatky dílem na okraji stran, dílem na lístky, jež k listům 
přišpendloval. 

Životopis Hekův se v »Brůderbote« objevil až v roč. 1862 
— patnáct let po sepsání. Ale ne v úplném znění, nýbrž ve 
výtahu poměrně stručném s názvem »Ein Nachkomm^e der Pi- 
karden in Bóhmen« v dvoj sešitě: September und November 
1862, str. 35 — 53. Podává jen část Hekov}- autobiografie: až 
do ukončení jeho studií v Praze. 

Časopis y>Der Briiderhote'.'., pro naše kulturní dějiny jistě 
nemálo důležitý, hledal jsem mamě v pražských veřejných 
knihovnách; v musejní knihovně našel jsem některé pozdější 
ročníky, mnohé ještě kusé. Jsem upřímnými díky zavázán ře- 
diteli bratrského archivu a knihovny v Herrnhutě, dru Jos. 
Můllerovi, proslulému badateli v dějinách bratrských, známému 
u nás také z vědeckých jeho prací českých, že mi věnoval uve- 
dený dvojseěit časopisu »Brůderbote« s životopisem Hekovým. 

V úvodě k řečenému článku »Ein Nachkomme der Pi- 
karden in Bóhmen« se dočítáme této charakteristické zprávy: 



»]Mnohý z našich čtenářů,« píše tam asi redaktor časopisu J. R. 
Rómer v Herrnhutě, »se ještě snad pamatuje, že viděl milého 
muže v jeho vysokém kmetském věku v Xízké (Nisky), kde 
pobýval nějaký čas, jsa zaměstnán překládáním ze starých čes- 
kých spisů bratrských pro knihovnu Jednoty. Jeho vlastní zápisy 
(1847 ^' jeho 78. roce tam sepsané) jsou příliš dlouhé a ze- 
vrubné pro náš časopis; můžeme podati jen výtah z příběhů 
jeho mládí, o němž však doufáme, že bude našim milým čte- 
nářům vítán.« 

Vlastní svůj životopis Hek psal již dříve; první oddíl — 
co do rozsahu asi polovici celé autobiografie — ukončil již 
v měsíci březnu 1846 — podle vlastního přípisu v rukopise. 
Druhý oddíl nemá data; třetí dovršen v říjnu 1846. Čtvrtý oddíl 
dokončen v Kyšperce 3. května 1847. 



I. 

František Hek narodil se 11. dubna 176Q v Dob- 
rušce, v kraji hradeckém. Otec Josef Hoek pocházel 
z nizozemské rodinv, usedlé nedaleko Venlo v Lim- 
bursku. Rodina tato opustila vlast za španělské války 
a usadila se v Jičíne v Cechách. Proto se náš spiso- 
vatel pod některé české článkv podpisoval ještě: Hoek 
(i Hoeck). Otec Františkův jako zámečnický tovaryš 
přišel do Dobrušky na pozvání svého staršího bratra 
Tirího, jemuž měl bvti mládencem na svatbě. Ale Josef 
se zalíbil nevěstě i rodičům tak, že si ženich z lásky 
k němu i k nevěstě, abv je učinil šťastný-mi, zaměnil 
s bratrem úlohu: nabídl mu, abv si vzal jeho nevěstu 
za choť, on že jim DŮjde za mládence. Zajistil bratrovi 
svou peněžní pomoc a prostředkoval u rodičů i u ne- 
věstv. Tímto nezvyklým způsobem došlo k svatbě otce 
Hekova s Kateřinou Javůrkovou, dcerou vynikajícího 
měšťana dobrušského. 

Předkové matčini náleželi k místnímu sboru bra- 
trskému, který byl v pozdější zlé době od jesuitů zru- 
šen. Kateřinu, svého miláčka, cvičila zbožná matka 



sama ve čteni a zpěvu, k čemuž tajně užívala starvck 
českvch knih; ani svému muži se s nimi nesvěřila. I Ka- 
teřina zůstávala věrna víře matčině. 

Manželství mladých Hekových bylo šťastné. Xei- 
mladší syn František bvl matce zvláště oddán. Jemu 
často vypravovala, učila ho čísti a zpívati z týchž 
zdrojů, z ktervch se napájel též její duch. fiatka zpí- 
vala při každé práci a při každé příležitosti; svnek 
zpíval s ní. Xaučil se množství písní. 

Když Františkovi docházel čtvrtv rok, vzala ho 
matka jednou na vzdálenou osamělou louku u lesa. 
Tam malému svnkovi vypravovala, kterak tam u keře 
právě před čtyřmi letv sklouzla do hlubaně potoku a 
byla v nebezpečí, že utone. Ye sve tísni volala k Bohu 
o pomoc, abv se, není-li ona toho hodná, slitoval nad 
tvorem, jejž nosí pod srdcem. Hlas její uslyšel hajný, 
zachránil ji a v hájence ji pečlivě ošetřili. Po čtvřech 
nedělích pak že se narodil on, František. Potí matka 
se svnkem. k^.ekla, modlila se vroucně a oba zpívali 
zbožný chvalozpěv. František tento vvjev. o němž ne- 
měl nikomu nic povídati, podržel hluboko v mvsli, ča- 
stěji místo navštěvoval a umínil si, že se za toto zá- 
zračné své zachránění bude snažiti státi se hodn^Tn 
další milosti boží bohulibvm životem. 

Později byl chlapec posílán do městské školy, kde 
mu přišlo vhod předběžné vvučování matčino: dělal 
znatelné pokroky, účastnil se též na choru zpěvu. Od 
dětství býval veselé mysli, vše. co se mu ukládalo, 
konal rád a se zbožnVTni úmvslv. jak jej k tomu vedla 
matka. Tím byl pro dospělá léta připraven snášeti utr- 
pení a odporovati nepřátelům. 

Po několika letech jednou František pomáhal 
matce při práci v zahradě. ]dko obyčejně při tom zpí- 
vali. Tu je překvapí otec, ukazuje zdáli psaní. »Tady,« 
volal ukazuje na dopis, »budeš míti, ty m.alý zpěváku. 



hodně co zpívat. « Podal dopis matce, a ta rozpačitě jej 
přečetši, pravila: »Svého hocha nedám ieště od sebe. 
Desítileté dítě do Prahy,, a k tomu do kláštera! Mniši 
žijí po svém způsobu; útlé dítě by si bylo samo pone- 
cháno a vydáno nebezpečenství. Počkejme ještě několik 
let, potom po vůli Boží.« Otec byl v rozpacích: páter 
ředitel choru křižovnického*) kláštera v Praze vybízel 
Heká, chce-li synka, jenž mu b}^ doporučen jako dobrý 
zpěvák, dáti óo kláštera za druhého sopranistu; že bv 
tam za dohledu varhaníkova bydlil s jinými žáky, do- 
stával stravu a šatstvo a při tom mohl studovati na 
^'mnasiu. Když otec váhal s odpovědí, přišel po 
čtrnácti dnech od. regenschoriho nový dopis. Na prosby 
synkovy, který toužil po tom, aby mohl studovati, dala 
k tomu matka svolení. 

V Praze v klášteře František, obstáv dobře při 
zkoušce, byl uveden do jizbv mezi ostatní chlapce zpě- 
váky.**) S počátku si mnoho stýskal po matce a po ro- 
dinném životě. Doma se zpívalo pořád, zde jen na cho- 



*) Kťeuzherrcnorden, píše Hek. Je to asi omyl, poněvadž 
klášter křižovníků nebyl od Josefa II. zrušen, jak se píše dále. 
Jirásek v »F. L. Věku« píše klášter benediktinský u sv. Mikuláše 
— a to jest asi správné. 

**) Hek nemluví nic o tom, do kterých škol chodil z klá- 
štera. Později vykládá o svém šestiletém pobytu v klášteře. Od 
první ťeformy tereziánské z r. 1752 byla gymnasia šestiletá; 
studium filosofické pak dvouleté. To trvalo až do nové reformy 
na konci vlády Marie Terezie. Od r. 1776 byla gymnasia pěti- 
třídní; zato filosofie trojtřídní. Na filosofii Hek již v klášteře 
nebyl. První rok v Praze patrně chodil do školy normální, jak 
to správně rozřešil již Jirásek v »F. L. Věku« (I, str. 38). 
Každý žák vstupující do gymnasia byl přijat jen na vysvědčení 
ze školy normální nebo hlavní. Měl takto zejména získati znalost 
německého jazyka; od 1781 byla němčina vyučovací řečí pro 
celé gymnasium, před tím jen pro první dvě třídy gramati- 
kální. Sro\Ti. Jan Šafránek, Školy české I. díl, 191 3, str. 135, 
143, 149, 155 a dále. 



ru. Zazpíval-li si hoch. ptali se ho druhové posměšně, 
jde-li na pout. V životě a zábavách svvch spolubyďlitelů 
nenacházel zalíbení. Nejraději meškával v zahradě 
sám; tam si potichu mohl prozpěvovati písně matčiny. 
Ježto měl krásný hlas. brával ho reo^enschori druhý 
rok zpívat i do jiných chrámů. 

Jednou vraceje se s choru týnského chrámu setkal 
se s vozkou z domova; ten mu vyřizoval, že mn. pro něj 
v hostinci psaní od matkv a krabici s koláči, aby si pro 
ně ieště téhož dne přišel; druhv den časně ráno musí 
prý již odjeti. Tomu b^io těžko vyhověti, ježto Fran- 
tišek byl v klášteře až do večera zaměstnán, zejm.éna 
přisluhováním při stole. \'yprosil si tedv podloudné do- 
volení u vrátného, kterého získal hlavnč slibem, že 
mu dá podíl z koláčů. Po páté hodině nesměl nikdo 
z kláštera wcházeti. \' hostinci se zdržel psaním od- 
povědi matce. Ustrnul, kdvž slvšel bíti na věži de- 
sátou; mělf se vrátiti za hodinu. O jedenácté stál před 
zavřeným klášterem. Xesměl zvoniti ani klepati, a 
okno vrátného bvlo příliš vvsoko. Po delším namáhání 
podařilo se mu vrátného vzbuditi a uchlácholiti wsvě- 
tlením a podílem z přinesené krabice. Vrátnv mu však 
uložil, že nesmí do zpěváckého pokoje hlavní chodbou, 
poněvadž duchovní jsou prv ieště vzhůru, nýbrž po- 
stranními schodv vedle umrlčí kaple. Xa tmavé chodbě 
hmatal chlapec před sebe, abv nenarazil. Ve výši hla- 
vy nahmatal vvčnívající prkno, zachvtil se ho, ale 
prkno se převážilo a něco těžkého a dlouhého paďlo mu 
k nohám. Leknutím upustil krabici a koláče z ní roz- 
házel. Kdvž je sbíral, ušivší vedle sebe příšerné chrče- 
ní; nežli se vzpamatoval z hrůzv. ucítil, že ho ledově 
studená ruka uchopila za krk. \'vtrhl se a v úžasu bě- 
žel na širokou chodbu a chvatně zatáhl tam za zvonek, 
jímž se svolávalo k jídlu. Se světly vyhrnuli se mniši 



s 

z cel a zastihli vyjeveného chlapce jako náměsičnika; 
nemoha ze sebe vypraviti slova, ukázal k umrlčí kapli. 

Zastihli tam bibliotekáře pátera Alatyáše, o jehož 
bližicí se poslední hodince Hek něco zaslechl jiz u obě- 
da, seděti s v^^třeštěným zrakem a otevřenými ústy. 
Přivolaný lékař u chlapce na smrt ulekaného shledal 
větší nebezpečí než u pátera, jenž byl silným otřesem 
skoro zázračně vyrván zdánlivé smrti. Po osmi dnech 
se teprve student probral z těžké nemoci. 

Zachráněný mnich si oblíbil zpěváka Heká, o němž 
věřil, že mu Bůh skrze něho zachránil život. Proka- 
zoval mu mnoho dobrého. František přicházíval k ně- 
mu denně. Páter Matyáš, který žil ještě tři léta, vida 
studentovu lásku ke knihám, uvedl jej do knihovny klá- 
šterní, nad jejímiž poklady František ustrnul. Od pře- 
vora dostal dovolení, že smí volné hodinv tráviti čte- 
ním v knihovně nebo v zahradě. Poněvadž dobře pro- 
spíval v jazyce latinském a řeckém, zahloubával se rád 
do latinských foliantů. Zejména chtivě čítal díla sv. 
Augustina; působila naň mohutným dojmem, třeba že 
všemu nerozuměl, hlavně když četl dílo De gfratia.*) 
Vedle toho čítal i jiné církevní otce, latinsky i řecky. 
Jeho nitro se vyjasňovalo, všelicos chápal, srovnával 
s písněmi, jimž se naučil od matky, a rozuměl teprve 
jejich smyslu. Jednou při obědě, při němž dva řádoví 
bratří diskutovali o působení milosti boží a převor 
podal závěr, byl ke všeobecnému obdivu s to, kritisovati 
a opraviti spornou otázku podle sv. Augustina. Ze čte- 
nářské horlivosti studentovy vyslovil převor až pová- 



*) Učení o milosti (de gratia, de gratia efficacissima) 
sv. Augustina je z\4áště význačné pro tohoto nejproslulejšího 
učitele církevního. Psal o něm hlavně v polemických spisech 
proti pelagiovcům »De nátura et gratia contra Pelagium« a 
»De gratia Christi et de peccato originali«, dále »De gratia 
et libero arbitrio ad Valerianum abbatem«. 




smm 



umamn 



žení, abv ho čtení knih, jež nejsou pro nedospělé, ne- 
zkazilo. Chtěl nad ním sám bdíti. 

Druhého óne přišel převor do knihovny, a po- 
chváliv horlivost studentovu, kterv právě četl traktát 
Augustinův o žalmech, ukázal na police knih, tv že prý 
smí všecky' čítati. »Ten těchto knih nesmíš čísti; obsa- 
hují jed pro slabou duši.« Ukázal na skříň v koutě, 
které si Hek do té dobv ani dobře nepovšiml. Bvla 
zatažena řetězem, a nahoře bvl štítek s nápisem: Libri 
prohibiti (= zakázané knihv). Student vvkonal žádaný 
slib, že jich čísti nebude. 

Od té doby však náš horlivý čtenář, jak vstoupil 
do knihovnv, vrhal první pohled na skříň obsahující 
duševní jed. Často se před ní zamýšlel. Ale stál ve 
slibu, že knih nebude čísti. Myslil, že bv bvlo dobře, 
aspoň věděti, které to jsou. kdvby mu jinde přišiv do 
rukou, abv z nich nessál sladkv. příjemný jed. jak 
charakterisoval jejich obsah převor. Přišed následují- 
cího dne zase. zdráhavě a třesa se uchopil řebřík. ale 
cosi neodolatelného jej k tomu pudilo, pozdvihl řetěz 
a prohlížel názvy na hřbetech. Ustrnul, kdvž četl 
»Amos Comenii Opera didactica« (= Amose Komen- 
ského Díla didaktická). Tu musí býti omvll mvslil si: 
neboť Amos Comenius jest naše školní knih^ z níž se 
učíme! Jeho »Tanua ling-uarum« a »Orbis pictus« jsou 
přec předepsánv samou vládou za knihv učební*) a 
jméno Comenius bvvá od učitelů uváděno s chválou. 



*) Komenského »Orbis pictu5« (Svět v obrazích) a »Janua 
linguarum« (Brána jazyků) byla zavedena na gymnasiích pia- 
ristských již před reformou z r. 1776; ba »Bránu« propustil 
i Koniáš do škol jesuitských. Učebnicemi tyto knihy Komen- 
ského zůstaly na gymnasiích i po reformě. Srovn. Šafránek c. s,, 
I. d., str. 135 a 145. O gymnasiích, o předmětech učebních 
i o učitelích na nich vykládá zevrubně Dobrovský »Bóhm. und 
máhr. Litteratur« 1780, str. 70 n. 



qo 

Co on psal, nemůže tedy býti jed kazící duši. V tomto 
duševním boji vv-táhl svazek, otevřel a četl: »Praxis 
pietatis«. jak může bvti »Cvičení ve zbožnosti« jedem? 
myslil si. A právě tak »Centrum securitatis« (= Hlu- 
bina bezpečnosti). A dále »Novum testamentum« 
(= Novv zákon). Jak veliký bvl však jeho úžas, když 
knihu otevřel a četl : Evang-elium ^Mathaei — Marci — 
Lucae — loannis; do té dobv znal totiž slovo testa- 
mentům ve smvslu »poslední pořízení«. Je to také du- 
ševní jedí^ ptal se; vžóvť se z něho čítá v chrámech a 
na evangelia se káže! Zmaten ubíral se na znamení 
zvonce do zpěváckého pokoje. Byl rozťržitv, tak že si 
při zpěvu utržil výtkv a výčitky, jako nikdv posud za 
pětiletého pobvtu. U večeře za to musil klečeti a ne- 
dostal nic jísti. 

Xvní čítal kradmo velmi horlivě spisy Komen- 
ského. Jeho »Historia persecutionum« (= Historie 
o těžkých protivenstvích), jakož i »Kšaft umírající 
matkv Tednoty« jej tak dojímaly, že nad nimi proléval 
hořké slzy a podivoval se, jak mohli Bratří taková pro- 
následování snášeti. Od té doby mu vzešlo světlo; 
chápal, že je pokrytectvím a zapíráním Pána nechtíti 
pro něho zároveň trpěti. 

V rétorice ^ tak slula předposlední třída pětile- 
tého ^'mnasia — se Hek rád zabýval řečnictvím a hi- 
storií. Zálibu v dějinách v něm vznítil výborný učitel 
dějepisu. Horlivě čítal náš student klasiky římské. 
Z Cicerona a z Livia uměl četná místa nazpamět. Byl 
ve škole vyhlášen jako obratnf řečník. Dovedl o jakém- 
koli thematě hned napsati sermon (řečnickou úvahu). 

Bylo o pololetní zkoušce,*) při které se opakoval 



*) Xa gymnasiích se konaly zkoušky na konci i. semestru, 
po velikonocích, a druhá na konci školního roku, který tehdy 
trval do 21. září. Prázdniny se končily 2. listopadu. Od 1786 



I r 

zlozvyk, že učitel míval klasifikaci hotovil před zkouš- 
kou a ředitel školy vyznamenaného žáka oslovoval 
slovy: »Bene res tuas g^essisti. ataui excellentem ac 
exactum habuisti mao:Í5trum« (== dobře jsi se držel, 
ježto jsi měl znamenitého a důkladného učitele). Tak 
se píle žákova obracela vždv ke cti a chvále profeso- 
rově. 

Hek měl o pololetní zkoušce podle ustanovení pro- 
fesora řečtiny podati rozbor iedné řeči Demosthenow: 
ale školní prefekt, který zastupoval nemocného orofe- 
sora řečnictví, určil, že má provésti řečnickou piáci la- 
tinskou o blaženém životě lidském. Kdvž zkoušenec 
o věci přemýšlel, napadlo ho jedno místo Ciceronových 
»Ouaestiones Tusculanae«: bylo však hned zatlačeno 
myšlenkami Komenského z »PraxÍ5 pietatis« a »Cen- 
trum securitatis«. Hek je zachycoval chvatně na paoír. 
Dvakrát ho za rvchlé práce ředitel škol napomínal: 
»Jen krátce'- Jen krátce I « Když potom mladv rétor svou 
stať předčítal a ukončil náboženskou úvahou, že pravá 
blaženost lidská může spočívati jen na jediném základě. 
Bohu, došel za ni pochvalv; jen učitel řečtinv Hekovi 
vytvkal, že místo školní řeči měl kázání. Ředitel školv 
ho však pochválil obvyklvmi slovy: »Bene res tuas 
gessisti« a podal mu hotovou již klasifikaci. Radostně 
spěchal šťastný žák do kláštera. 

Před klášterem spatřil zástup lidu. Dověděl se. 
že je císař Josef právě v klášteře. Protlačil se do bránv 
klášterní, drže vysvědčení a řeč v ruce. Císař právě 
opouštěl klášter. Všiml si studenta, převor mu o něm 
něco řekl a podal mu vysvědčení i řeč z poslední zkou- 
šky. Xa to mu řekl císař: »Také o tohoto hocha bude 
postaráno I « a od-ešel. 



nařízeno končiti školní rok na gymnasiích 15. července a za- 
čínati I. září. Srovn, Šafránek, c. s,, I. d., str. 144, 154. 



12 

Kd3'ž žáci zpěváci chtěli vstoupiti v poledne do 
jídeln}', aby posluhovali řádovým kněžim. dověděli se, 
že dnes nebudou vpuštěni: páteři prv se chtěli o něčem 
důležitém tajně poraditi. Zatím žáci zvěděli, že ie 
v klášteře vyšetřovací císařská komise. Kdvž vyšli z po- 
koje, viděli na chodbě před klenbou klášterní a před 
sklepem vojenskou stráž, komise pak bvla v kostele 
a zabavovala zlaté a stříbrné předmětv obřadní a dala 
všecky t^lro věci zavříti do knihovny. Jeden z mnichů 
před žaty zpevákv bědoval, že si nic nemohou odnésti 
z těchto drahocenností, a pohnul Heká k slzám. Při 
večeři bylo vše tiché a zaraženo. Kdvž zpěváci odchá- 
zeli, řekl Hekovi převor: »Ted již nemůžeš do 
knihovny; všeckv naše cenné věci jsou tam zavřeny, 
dveře zapečetěnv. klíče má komisař. Není-li ti toho 
také líto?« »Ovšem že: je mi toho srdečně líto.-x vzlykal 
student, ale mvslil oři tom hlavně na svého Komen- 
ského a na Nový zákon. 

Druhého dne si dal Heká převor zavolati k sobě 
a snažil se mu vvsvětliti, jaká se jim stala křivda. 
»Skoro šest let jsi u nás: měli jsme tě rádi. Bvl jsi 
vždy tichý, a zatím co si jiní chlapci hráli, tv jsi spěchal 
do knihovny a nacházel jsi v ní svou radost. Byli by- 
chom ti rádi dali několik knih, které bys byl chtěl; ale 
takto to již nejde, leda bv ses něčeho odvážil, co samo 
o sobě není nesprá\Tié a proto není hříchem a může se 
státi beze vší úzkostlivosti svědomí. « Potom mu pro- 
zradil, že by bvlo lze dostati se do knihovnv, aniž by 
bylo třeba porušiti císařské pečeti, odnésti odtud knihy, 
které by si vybral, a jim jejich vlastní majetek, který 
jim byl násilně odňat. Student k tomu projevil ochotu. 
Převor kázal přisahati Hekovi při jméně Ukřižova- 
ného a nejsvětější neposkvrněné Panně IMarii, že vše, 
co s ním mluví a budou podnikati, zachová v tajnosti 
před každým. 



Když se student večer o osmé hodině dostavil 
k převorovi, bvli u něho již bibliotekáj a klášterní la- 
mulus, zaměstnáním hrnčíř. \^šichni se odebrali po to- 
čitvch schod-ech dolů do iakési kuchyně, z níž se vytá- 
pěla kamna knihovny. Famulus již před tím v staro- 
bvlých, vysok<xh kamnech vše připravil. Nyní vvňal 
opatrně široký kachel. Hek si oblekl kazajku, provlekl 
se otvorem v kamnech do bibliotéky. Svítil si zloJ^j- 
skou svítilnou. Napřed si měl vybrati knihy. V^vňal 
ze zapověděné skříně svého Komenského a Nový zá- 
kon. Knihy zabalil do připraveného plátna a poóal otvo- 
rem v kamnech. P,otom se chtěl vrátiti, ale tu mu bylo 
řečeno, když se postaral o sebe, aby ted pamatoval také 
na majetek mnichů. Dostal dva klíče, abv otevřel tajnou 
skříň o dvou zámcích a z ní aby vyňal dva sáčkv 
»s drobnými penězi« a jim je podal. Později se dsověděl. 
že to byly dukátv, jež nebyly v pokladní knize zapsánv. 
\'ykonav svou úlohu, zametl vše kolem kamen podán vm 
mu smetákem, aby byl v zahlazen v stopy po vvndaném 
kachli, a vylezl. Famulus kachel zase zatmelil. Hek. 
znovu b}'^^ upamatován na své odpřisáhlé mlčení, oá- 
nášel si svůj poklad do pokojíka. Opatrně tam vklouz- 
nuv, zavřel knihy do s\-é truhly. Dlouho nemohl 
usnouti. Ve snách se mu objevil Komenskv. jak ho znal 
z obrázku »Praxis pietatis«. blahopřál mu k získanému 
pokladu a napomínal, aby tak smýšlel, věřil a Pána 
velebil, jak činil on. Student mu to sliboval s tak hla- 
sitvm přisvědčením, že se tím probudil nejen on sám, 
nýbrž i vedle spící varhaník. 

Příštího dne vstoupil za oběda do jídelny komisař 
a odevzdal převorovi vládní nařízení. Převor, otevřev 
balík, vyňal několik kusů, prohlížel je a při jednom 
pohlédl usmívaje se na Heká a pravil: »To se tvká 
tebe! Císař přesně vyplnil své slovo. Dostaneš pro bu- 



14 

douci druhý beh stipendium denních desíti krejcarů. « 
Radostně dojat děkoval obdařený student. 

Po jídle se ptal komisař převora, je-li nějaký kata- 
log knih uložených v knihovně. Nebylo ho. Ptal se tedy 
komisař dále, uvázal-li by se některý z řádových bratři 
v úlohu poříditi jej. Nikdo se k tomu přes několikeré 
vybízení nechtěl odhodlati. Na konec prohodil převor 
s potupným úsměškem, ukazuje na Heká: »Neznám 
nikoho, leda tohoto chórového zpěváka. « Komisař k ně- 
mu neměl mnoho důvěry, ale kd^-ž se přesv^ědčil že 
ochotný student zná katalogy obv3'klé v knihkupeckém 
obchodu, pro nějž byly knihy určeny, svěřil mu tuto 
namáhavou práci. Žákovi o školu starostlivému slí- 
beno, že od školv dostane dispens a že bude postaráno 
o to. aby mu zameškané hodin v nebyly na ujmu při 
klasifikaci. 

Student se dal s chutí do práce; k ruce dostal 
sluhu. Komisař bvl s jeho pilnou prací spokojen. 
■Čtvrtého dne přišel však s bibliotékářem universitní 
knihovny,*) který si měl pro svou knihovnu z klášter- 
ních knih vvbrati. Prohlédnuv knihv, prohlásil, že 
nemůže nic potřebovati, že 'má již všecky knihy v du- 
plikátech. Kdvž se ptal komisař, co tedy má s knihami 
dělati, dostal za od-pověd, že prý si z biblioték pavlán- 
ského a servitského kláštera něco koupili antikváři, 
ostatní že zůstalo ležeti. Žid Salomon prý podá na- 
bídku, že koupí všeckv knihy na makulaturu, když mu 
budou prodány cent no lo zlatých. Studenta obcházela 
hrůza, kdvž slyšel, kam se mají dostati tak četné dobré 
křesťanské spisy. 

Hekovi, který již katalog nemusil dokončovati a 
o němž komisař věděl, že je milovníkem knih, komisař 



*) Byl jím od r. 1780 až do smrti (1807) premonstrát a 
svobodný zednář K. Raf. Ungar. 



nabídl, abv si odměnou za svou práci \Tbral některé 
z knih. a poskytl mu k tomu prázdnou bednu. Student ji 
naplnil ze skříně zapověděných knih zahájené řetězem. 
Nakonec se student osmělil a předstoupil před komi- 
saře s prosbou: »^Iůi otec jest kupec a kupuje od praž- 
ského žida makulaturv, cent po 12 zlatvch. Nechtěl 
byste mi pro něho knihy postoupiti za touž cenu jako 
pražskému židovi ?« Komisař svolil s podmínkou, aby 
za ně složil peníze hotově do tří hodin odpoledne. Byl 
ochoten snížiti mu odhad knih na šest centů místo na 
deset. 

Hek se rozběhl k obchodníkovi, s nímž bvl otec 
ve spojení, a požádal ho o půjčku. Kóyž pověděl, nač, 
odbyl ho zprvu obchodník příkře, že otec potřebuje 
zboží, a ne knih. Dostav však podrobněiší vvsvětlení, 
poslal do kláštera svého knihvedoucího, aby tam, shle- 
dá-li koupi W-hodnou, peníze hned, složil. Cestou 
potkali vozku, který se ptal knihvedoucího, nemá-li ob- 
chodník nějaké zboží do Královéhradecká, že bv je, 
maje jeti nazpět s pražným vozem, lacino dopravil. 
To se vvborně hodilo. Knihveóoucí odhadl knihv na 
dobrých 12 centů a zaplatil hned žádanou cenu. Knihy 
bvlv nacpánv do pvtlů na vlnu a vozka je odvážel do 
Dobrušky. Otci napsal student o své koupi a zároveň 
žádal, abv knihv nechal v pytlích zavázánv, až přijede 
na prázdninv. 

Otec ustrnul leknutím, kdvž se povoz zastavil ořed 
krámem a vozka vysvětlil, že veze plný vůz knih z klá- 
štera. Huboval na lehkomvslného svna. že ho obtížil 
dluhem 60 zl. Brzo se však roznesla zpráva o ohromné 
zásilce knih. Hlavně okolní duchovní se přicházeli 
dotazovati po knihách, chtějíce si nějaké vvpůjčiti ke 
čtení. 

František, přišed na prázdninv. prodával knihy, 
díla sv. Augn-istina, Tomáše Akvinského, spisy sv. Otců 



i6 

a jiné, konsistoriální a seminární bibliotéce v Hradci 
•Králové, knihovně jistého blízkého benediktinského 
kláštera, a jiné knihy jin\Tn soukromníkům a brzy měl 
částku, kterou dal za knihy i za dopravu, v kapse. Ve- 
liká část z knih mu ještě zbyla. Pomocí jistého roz- 
umného diákona roztřídil knihy: spisy hole mnišského 
obsahu a vše, co vyšlo z ducha středověké školské dok- 
tríny — bylo toho dobře na tři centy — odložil za ma- 
kulaturu. Zachovalé vazby z nich prodal knihaři za 
10 zlatých. Nyní si otec radostí mnul ruce z podařené 
koupě, a synovi zůstalo mnoho krásných knih pro 
vlastní bohatou knihovnu, pro kterou mu otec určil 
zvláštní světnici. 

Kdvž uplvnuly prázdninv, chystal se Hek na tři 
léta na filosofii, která tehdv byla středním stupněm 
mezi ^-mnasiem a odbornými studiemi theolo^ickvmi, 
právnickvmi a medicínskými. Otec naléhal na syna, 
pro jaké povolání se chce rozhodnouti. Alemoáry He- 
kovy zabarvují toto rozhraní života spisovatelova 
zbožným duchem jeho kmetského věku. O budoucím 
svém povolání, odpovídá otci, ještě nepřemýšlel; pone- 
chává nevýslovné moudrosti boží. k jaké úloze jej určí; 
on sám že nejlépe ví. co pro jeho dítě iest dobré a spa- 
'sitelné. Xvní že především třeba absolvovati filosofii, 
potom se teprve může rozhodnouti pro některý obor. 
'Matka při těch slovech radostí prolévala slzy. Otec 
pak se prohlásil, že nemůže ještě říci, jakou měrou 
bude moci sym podporovati. Svn jej zbavil starostí 
oznámiv, že má slíben b^t a stravu u reg^enschoriho 
z kláštera; re^enschori nyní převzal v několika chrá- 
mech řízení zpěvu; jeho b\H^alí zpěváci měli mu bvti 
pomocníkv. 

Přišed do Prahv, dal se Hek zapsati do prvního 
filosofického kursu. Byly tu vvborné síly, ustanovené 
císařem Josefem H. Profesor Schmiedt přednášel o fi- 



17 

losofii; profesor Meii?jner, protestant, b}'! povolán 
z Dráždan do Prahy na stolici estetikv; Kašpar Rovko 
přednášel o dějinách. *") » Jména ostatních učitelů mi 
vvpadla z paměti, « podotýká Hek. »asi proto, že i sem 
se od nich mnoho nenaučil a že ieiich míněni a názory 
často odporovaly názorům uvedenvch ďůstoinvch pro- 
fesorů, ač se nazývali »artium liberalium mag^istri et 
Sacrosanctae Theolo^iae Doctores« (= svobodnvch 
umění m.a^istři a doktoři svatosvaté theolog^ie). Svou 
šestiletou zkušeností v klášteře měl jsem respekt před 
touto osobivou sacrosanctitate. Xež držel jsem se ra- 
děii svého zbožného Komenského a nádherného No- 
vého zákona, kterýmžto spisům jsem se skoro naučil 
nazpamět a které ani na svobodomvslné filosofii ne- 
přestalv býti základem mého dalšího vzdělávání. Pro- 
fesor Schm.iedt přidržoval se metodv královeckého pro- 
fesora Kanta, což tehdy bylo módou: MeiBner. muž 
jemných, uhlazenvch mravů, měl krásné přednáškv a 
dovedl mladistvou mvsl upozorňovati na půvabv pří- 
rodní, na krásná umění a vědy: Kašpar Royko přednášel 
o dějinách v duchu svobodomyslném. Bvl katolickým 
knězem, ale ne římským theologem. V přednášení hi- 
.storie odvrhoval římské okrašlování, které hlavní věc 
zahalovalo, a ukazoval historické faktum tak holé, jak 
bvlo ve skutečnosti. Často si trpce stěžoval, že hierar- 



*) Kašpar Royko přednášel od r. 1784 vlastně na universitě 
pražské o církevních dějinách a byl ustanoven pro fakultu theo- 
log-ickou. Ovšem je známo, že jeho přednášky poslouchali také 
studenti z jiných fakult i nestudenti. Pro filosofii byly přede, 
psány všeobecné dějiny, o kterých v době od 1784 — 1795 — tedy 
také v době, kdy byl na studiích filosofických Hek — přednášel 
Ign. Cornova, ex jesuita a svobodný zednář. Přelc^^apuje, že se 
Hek o tomto historikovi, jako učiteli i spisovateli velmi oblí- 
beném, slovem nezmiňuje. Snad z ohledu na své bratrské čte- 
nářstvo. 

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III. 2 



i8 

chická politika zfalšovala dějiny, mnohou pravdu zne- 
tvořila nebo ji potlačila a naopak mnohv nesmysl a 
hrubé nepravdy v ni vpravila. Napsal Dějinv církevní 
a náboženské, z nichž několik svazků bvlo otištěno. 
Sepsal také »Děiiny kostnického církevního sněmu«, 
v nichž vylíčil pravý průběh a při tom milého Jana 
Husa prohlásil pod-le akt a jednání sněmovního za ne- 
vinného. Tato kniha, vytištěná po němečku a po česku, 
způsobila veliké vzrušení mezi římskvm duchoven- 
stvem,*) ale u čtenářstva došla pochvaly, takže první 
vydání bylo brzy rozebráno. Tenkrát trvala ještě svo- 
boda censurní, císařem Josefem udělená. (Royko) psal 
jako uvědomělý historik a dokazoval z příslušných 
pramenů. Nenávist řítn:ského klervi nic proti němu ne- 
zmohla; teprve později, po nastoupení císaře Leopolda; 
na naléhavý protest prelátského stavu byl zbaven pro- 
fesury a ustanoven vládním radou ve věcech duchov- 
ních. Tu se provedlo: Promoveatur, ut amoveatur. já 
byl jeho miláčkem a směl jsem ho častě ji navštěvovati. 
Dal mi při odchodu z Prahy několik knih na památku 



*) Royko napsal trojí zpracování dějin církevních: S>ti- 
opsis historiae religionis christianae«, v Praze 1785, »Einleitung 
in die christliche Religions- u. Kirchengeschichte« (tamže (1872 
a 1790), »Christliche Religions- und Kirchengeschichte« (tamže 
1789— 1792). 

»HystoryQ \'elikého Sněmu Kostnického. Od kněze Kaš- 
para Royko, řádného učitele všeobecné církevní hystorye při 
vyšších školách prv v Grácu, n>Tií v Praze. Z německého pře- 
ložená od Václava Petrýna (t. j. A'ác. Stacha) V Praze 1785 
a 1786. Jsou to toliko první dva díly — a to mnohem slabší 
nežli 3. a 4. — obsáhlého spisu Roykova. Druhý je označeii 
na titule: »Druhv díl nebo Příběhy Hussa« »Sedlálcům Ržímské 
církve obětováno od Překladatele«. 

Proti tomuto překladu byla namířena veršovaná polemika 
» Sprosté katolické roz\'ažování nad opovážlivostí Vác. Petrýna, 
překladatele historie Roj-kovské o sněmu Kostnickém«. Ano- 
nymně vyšlo 179 1 (bez místa tisku). 



ig 

mezi nimi b3'ly Hallerovy básně o Švvcanch. Pavla 
Sarpi Dějiny tridentského sněmu,*,) Isaka Iselina 
Geschichte der ^Menschheit** ) a ještě několik podob- 
ných. 

Za tohoto stavu m.ého duševniho vvvoje musila 
se ovšem odehrávati veliká změna v mém smýšleni. 
Katolíkem se narodiv a byv vychován, katolicky ve 
škole vyučován, katolicky na ^vmnasiu a v kláštere vv- 
chován, byl jsem seznámen s hlavními věcmi doktrín 
římské školy. Xvní vy\'5tal Amos Komenský a Xovv 
zákon, jejichž učení jsem nemohl srovnati se zásadami, 
které jsem vssál \Tchováním. Častě ji mi bylo úzko a 
těžko u srdce, ale tu jsem si vzpomněl na leccos, co 
jsem; slýchal od své dobré matky, a vybavil si z pa- 
měti některé verše písní, jimž jsem s« od ní naučil a 
které se srovnávalv s Amosem Komenskvm a s No- 
vým zákonem. Nabyl rsem tím klidu a mvslil, že v této 
věci stojím oevně. Bezděkv jsem si zpíval verš matkou 
zpívanv: »Kdo mvslíš. že pevně stojíš, hled. abvs ne- 
upadl, « ale nevzal jsem si hned smysl k srdci.***) 



*i Paolo Sarpi ("Paulns Venetus. ži! od 1552 — 1623), člen 
řádu serA-itského, byl obviňován z přátelských styků 5 prote- 
stanty. Přešed do služeb republiky benátské, zastával se jejích 
práv státních proti moci papežské; tedy již počátkem 17. století 
hájil myšlenky, která úplně ovládla za osvícenství. Sarpiův spis 
7)Storia del concilio tridentino« vyšel pseudonymně (5 jménem 
Pietro Soave Poláno) po prvé v Londýně 1619. 

**) Švýcar Tsak Iselin ('1728 — 1782). německý filosof, jenž 
se mohl honositi přátelskými styky s Rousseauem, napsal vedle 
jiných spisů velmi oblíbené dílo »Geschichte der Menschheiť;? 
(i. vyd. 1764 ve dvou svazcích). 

***) Znění písně převádím, věrně z Hekova německého pře- 
kladu nazpět do češtiny. Podobně činím při jiných dvou, o nichž 
bude dále řeč. V seznamu začátků duchovních písní, jež sebral 
zp starších kancionálů Jos. Jireček a připojil k svému důleži- 
tému spisu »Hymnologia bohemica, dějiny církevního básnictví 
českého až do XVIII. století« (1878), ani v seznamu pozdějších 



20 

Při častějších návštěvách oblíbeného profesora 
Royka seznámil jsem se s bibliotekářem universitní 
knihovny Un^arem. který mě vvbícil, abych chodil do 
jeho knihovny. Přijal jsem pozvání a od té doby jsem 
byl nejpilnějším navštěvovatelem této veliké čítárny. 
Při té příležitosti poznal jsem jedno odvětví litera- 
tury, na něž nás upozorňoval profesor estetiky. Chtěl 
jsem však znáti také staré, jsa pamětliv průpovědi : 
in senibus consilium (= u starých rada). Takto jsem 
čítal především Gellertovy veškeré spisy, Ramlera, 
Uze. Ha^edorna, GeBnera, Klopstocka, jehož nádher- 
né Messiadv jsem se nemohl dosyta načísti. Potom 
jsem čítal díla Wielandova. Rabenerova. Lessing^ova 
a na konec všecko, ba docela t. zv. Wolfenbúttelské 
zlomkv a Blumauero\'T krásně znějící spisy posměšné. 
Jsa zvyklv přemýšleti o tom, co jsem četl, byl jsem. 
jednou znepokojen, sám s sebou nesjednocen a bezradv 
v rozhodnutí. \^ lecčems, co j'sem dříve pokládal za 
nurtné. byl jsem nvní v pochvbnostech; a lhostejný k to- 
mu, čemu jsem dříve přikládal velikou důležitost. Má 
duše byla chorobná, aniž jsem to pozoroval. Několik 
dní jsem nechtěl čísti, poněvadž čtení rozmnožovalo 
můj neklid; bvlať má schopnost mvšlení jakobv uchvá- 
cena vírem, v němž jsem bvl z obratu do obratu pohá- 
něn, nemohl nikde najíti zachycení. Bvlo mi úzko a ve- 
selí mysli zmizelo. To zpozoroval profesor jMeíBner*) 



písní, Glejxhově při »Kancionále evangelickém* (vydání z r. 
I737)> jsem začátků písní, uvedených v Hekově autobiografii, 
nenašel. 

*) August Gottlieb MeiBner (1753 — 1807), německý ro- 
manopisec, rodem, z Budyšína v Lužici, působil od r. 1785 jako 
profesor estetiky, klasické a německé literatury na universitě 
pražské — první protestant zase po více než půldruhém století. 
Na žactvo měl vynikající vliv v duchu osvícenství, zejména 
náboženské snášelivosti, a tím, že šíři! rozhled po moderních 
literaturách. 



21 

a zavedl se mnou důvěrný rozhovor; učinil u mne 
objev, který byl způsoben mou upřímností,, a mLsto aby 
mi podal útěchu a radu. vvsmál se mi. Nazval tento 
fetav mé zarmouceně duše paroxysmem blouznění, rea- 
gujícího- na působení premis nesprávně v mysli pocho- 
penvch, které ve mně podněcují boj proti jasnějšímu 
poznání. Radil mi, abych se zdržoval každé pietistické 
četby, abych se držel vedeckvch děl; především prý mi 
radí, abych četl Dona Quixota a Abderitv; potom Ra- 
benerovy satiry a Swiftovy ,spisv.« Tato rada se He- 
kovi nelíbila. Profesor Schmiedt, který na něm také po- 
střehl jeho stav, utěšoval ho, že se vše poddá. I on na 
něm vypozoroval zárodkv blouznivého smvšlení. jež 
mu byl v položeny v srdce vvchováním venkov-skvrn a 
klášterním, nyní pak na universitě že se vybíjejí; proto 
že se nemůže vpraviti ještě do 'proudu vvššího vzdě- 
lávání; Schmiedt mu doporoučel, aby pilně čítal Iseli- 
novy »Dějiny lidstva« a Kantovu Anthropolog"ii*) a 
aby všeho, co vede k blouznění, zanechával. 

Zato Hekův domácí patron, páter re^enschori, na 
něm nepozoroval nic. lemu šlo jen o to, aby leho svě- 
řenci řádně chodili do zpěvních hodin a vydělávali pro 
něho peníze. Jednou byla u františkánů řádová slav- 
nost. Hekův reg-enschori měl při ní zastávati službu 
na choru. Po ranní mši byli zpěváci uvedeni do re- 
fektáře a tam trochu pojedli. Hek si prohlížel obrazy 
po stěnách; byl na nich zobrazen život zakladatele 
kláštera. Probíral se leg"endou jeho. jež tu byla polo- 
žena na pultě; v studentově mysli se ozývala nálada a 



*) Zde se Hek asi mýlí; Kantova »Anthropologie in prag- 
matischer Hinsicht« byla uveřejněna až r. 1798, tedy deset let 
po odchodu Hekovu z Prahy. Možná však, že slovem Anthro- 
pologie je míněn spis »Von den verschiedenen Racen der 
Menschen« z r. 1775. 



22 

m3'šlení. jaké měl. když nedávno četl Dona Ouixota a 
román Gil Blas de Santilana.*) Při hrubé si šel po- 
slechnouti kázání. Osvíceného filosofa uráželo, kdvž 
od mnicha s<lyšel v duchu nesmvslnvch legend slaviti 
zázračnou moc svého řádového zakladatele; přenesl 
prý ji také na členy svého řádu, když rouhavě slov 
Písma »Poidte ke mně všichni, kteříž obtíženi iste. a 
já vám občerstvení dám«, zneužil o sv. Františkovi ?. 
když nakonec \^zý\-al přítomné, aby pamatovali koná- 
ním dobročinnos-ti na, Františkův .svatv řád. Výnosné 
obcházení kolem oltáře, při čemž se bohatě sypaly dár- 
ky do pokladničkv. bvly odměnou za vvkcm kazatelův. 
Takového znesvěcení Písma, třeba že v klášteře mnoho 
přeslechl. Hek ještě neslyšel. Při mši íiž zpíval s ne- 
chutí, takže bvl od reg"enschoriho napomínán. Po mši 
konána nádherná tabule: zpěvákům prostřeli do ku- 
chyně: i oni okusili festům ordinis primae classis 
(= řádové sla\Tiosti první třidv"), při němž bvla por- 
tio triplex (= trojitá porce): spousta jídla i oiva po- 
dle vůle. vina na mnicha po třech lahvích — v\t)Í1-1í 
více, platil jen polovici sklemnistrovi: vŠe prv mělo 
býti dnes v klášteře veselo in honorem sancti patris 
Francisci (=ke cti s\^tého otce Františka). Po ne- 
šporách šel Hek pro reg^enschoriho do refektáře: našel 



*) Hekovu náklonnost k satiře lze stopovati na jeho četbě 
již v mládí. Slavný satiricko-hiimoristický román španělského 
romanopisce Miguela Cervantesa de Saavedra (i547 — 1616), 
nesmrtelný to výsměch manýrovitým dobradružným románům 
rytířským, byl u našich buditelů velmi oblíben. — Méně často 
setkáváme se v časopisech a v korespondenci našich buditelů 
sei jménem Alaina René Lesage (166& — 1/47). slavného tvůrce 
satirického a realistického románu francouzského. Ctyřsvazkový 
román »Gil Blas de Santillane« je Lesageovým dílem životním. 
Po něm je nejznámější román Lesageův »Le diable boiteux« 
(Chromý ďábel). 



2?> 

tu některé mnichy, kteří příliš holdovali svému za- 
kladateli, přemožené vínem> a spánkem. Doma dozní- 
\ala nálada re^enschoriho v kuchvni. kde bylo slv- 
šeti hřmot, vá-du a úzkostlivé volání a whození na 
chodbu. Divoký ihněvivv páter re^^ens v opilosti konal 
tu své dílo. Ráno se objevila kuchařka s modřinami 
na obličeji. 

Druhv den, v koleji vnitřní boj Hekův pozoroval 
profesor ^leiBner, který bvl pronikaW' fysiog^nomik. 
Po přednášce si vzal zamyšleného studenta stranou a 
ptal se ho. co se s. ním děje. Hek vyspravoval příhody 
u františkánů. Profesor se tomu zasmál, a abv stu- 
denta rozveselil, x-^-pravoval mu příhodu o promxěnění 
otce Františka. Poz\'al ho k obědu, a tam musil náš 
filosof celou příhodu jeho přátelům obšírně v\'pravo- 
vati. Hek se v této veselé společnosti rozveselil. Filo- 
sofovalo se tu v duchu racionalistickém o nábožnosti, 
kdy může člověka učiniti skutečně blaženým, v jakém 
smvslu jí obchodnicky zneužívá chytrost kněžská, abv 
skrze ni vládla lidu i vladařům. Pro Heká bvlo to pří- 
liš. S těžkým srdcem a se sklíčenou duší, omluviv se. 
vrávoral do bytu reg^enschoriho. 

Cestou nemohl se duchem odtrhnouti od řečí při 
MeiBnerově tstole. \^zpomínal své matky, jejích zbož- 
nvch nabádání i jejích písní duchovních, vzpomínal 
Komenského i slov Písma. Stav jeho duše bvl hrozný. 

Přišed do svého pokoje, našel vše prázdné; i v b\tě 
re^enschoriho nápadné ticho. A přece bvt nebyl uza- 
mčen. Chtěl se v něm poohlédnouti. \'ešed ustrnul. 
Našel pátera reg^enschoriho, včera tak hněvivého a di- 
vokého, v přeóúvěrném styku s kuchařkou, včera od 
něho surově zbitou. Spěchal odtud, ale páter re^ens di- 
voce za ním, uchopil poleno a mrštil jím nevítanému 
rušiteli po hlavě, že padl omráčen k zemi. Když opět 



24 

otevřel oči, viděl se na loži v blízké nemocnici ]Milo- 
srdných se zavázanou hlavou. \'íce než rány na těle 
bolely jej však poch^-bnos-ti a úzkosti duševní. Oše- 
třovatel se domvšlel o něm, že ho tíží něiaký těžký 
hřích: podal o tom tedy zpráVu nemocničnímu duchov- 
ním^u, který hned přišel a chtěl nemocného připraviti 
ke zpovědi podle řádu rnemocničního. Dostal za oc- 
pověd, že Hek v3-konal nedávno svou měsíční zpověd 
a že si není vědom^ ihříchu. Zpovědník poslal pro vv- 
svštlení k reg^enschorimu, kter}' byl se zpovědníke>m 
dobře zná^n: regenschori vzkázal, boje se svěřencova 
podrobného vyznání, abv zpověd odložil, že přijde sám 
do nemocnice věc vysvětliti. Po jeho návštěvě u zpo- 
vědníka ke zpovědi Hekově už nedošlo. Jemu vsak 
dodávaly vzpomínkv na zbožnou matku a slova Ko- 
menského duševního klidu. 

Druhého diie bvl Hek svědkem prazvláštního zje- 
vu v nemocnici. U ^Milosrdných byl násilně chován 
nemocný, domněle choromyslnv, který volal, abv mu 
nepřekáželi konati obchodní práce. Bránil se, kdvž mu 
ošetřovatelé svírali kabát, aby mu chirurg: pustil ži- 
lou. Chirurg však svou operaci přece provedl. Ne- 
mocný ležel po velikém úbvtku kr^-e se zavázanou ru- 
kou jako ve mdlobách nedaleko lůžka Hekova. Hek se 
dověděl od ošetřovatele o něm, že je to svn hospodář- 
ského ředitele z blízkého dominia. Znelíbilv prv se 
mu studie hospodářství a prese všechno domlouvám 
trval na tom, že se oddá obchodu. Z bojů o své ořed- 
sevzetá zešílel. Otec užil znáxnosti s převorem kláštera, 
aby syna dostal do nemocnice Milosrdných, kde bvl 
proslulv lékař pro choroby duševní. Uskokem zavezli 
ho v tichosti k Alilosrdným. Hek se soucitně v nemoc- 
nici sblížil s nešťastným krásnvm mladým mužem, aby 
mu dodával útěchy. Brzo nab3-l plné jeho důvěrv. Od 



2^ 

něho se dověciel, že, co o něm v klášterní nemocnici 
rozhlašují, je lež; on že je synem rolníkovým; že se 
mu dostalo obchodního vzdělání a že je obchodvedou- 
cím proslulé obchodní firmv L. H. v Praze. Xáš filo- 
sof se zprvu domníval, že u churavého propukla 
zno\Ti jeho nemoc. Na naléhání nemocného zůstal 
u něho a číxn dál, tím více se podivoval jeho rozumné 
řeči. Poněvadž Hek znal rodiště nemocného,*) mluvil 
s ním o tomto miste, aby vvzkoušel jeho duševní stav. 
Nový jeho známý znal i Dobrušku: konají prý se tam 
dobré trhy obilní; dobruš.ská plátna i len těší se dobré 
pověsti. Sám byl tam nakupovati. \^vpravoval o své 
příhodě, jak mu tam byla ukradena tobolka s penězi 
a iak u jist^éh-o kupce objevil náhodou zloděje, když tam 
chtěl platit podlepenou bankocetlí z jeho tobolkv. Když 
se ho poslucliač pťal, nezná-li jméno onoho kupce, do- 
cela jmenoval jeho otce. Ošetřovatel, slyše nemocného 
mluviti o obchodu a obchodnících, přerušil, domnívaje 
se, že choromyslný dosťal zase záchvat paroxvsmu, 
jejich rozmluvu. Hek se zatím utvrzoval v mvšlence, 
že tento mladý muž se do klášterní nemocnice dostal 
bud nedorozuměním, nebo zločinným jednáním. Druhý 
den se podle zprá\^' ošetřovatelovy mělo pouštění 
žilou opakovati. 

Navečer odváděl re^enschori pozdraveného svě- 
řence do svého bytu. Ráno si i-vsel zotavenv student 
do města. Zašel k obchodníku L. H. a vyptával se, je-li 
tam zaméS'tnán mladý muž. jejž poznal v nemocnici. 
Co se dověděl, vše se shodovalo s vvpravováním do- 
mnělého šílence. Před několika dnv se jim prý tento 
svědomitý úředník ztratil, když byl poslán, aby v ji- 
stém klášteře vvřídil dodávku hedvábného zboží. Zne- 



Hek je naznačuje: Par . . tz; asi Pardubice. 



pokojený jeho zaměstnavatel právě píše dopis* jeho ro- 
dičům a chce učinit oznámeni na policii. Obchodník 
ti5itrnul, když sh'šel obšírně vypravovat o neblahém 
osudu svého oblíbeného obchodvedoucího. Hned spě- 
chal do kláštera Milosrdnvch. Zatím se Heká ujala 
choť obchodníkova a pozvala ho k oběďu. S jejím synem 
se mladv host pozdravil jako se svým spolužákem; ob- 
chodníkův svn zůstal o rok pozadu, poněvadž poslední 
třídu opakoval. 

Když přišli do jídelnv, seděl tam už šílenec od 
Alil-osrdných. Obchodník vypravoval, jak zakročil v ne- 
mocnici. Převor mu po jeho vysvětlení s ustrnutím 
ukazoval dopis dobrodince kláštera, ředitele hospodář- 
ského, kterv ho žádal, abv přijal jeho choromysJného 
syna do ošetřoA'ání. Obchodník poznal v dopise ru- 
kopis jednoho svého úhlavního nepřítele, který se mu 
tímto bídnVím zločinem chtěl pomstíti. Žádal důrazně 
nejen, aby jeho Eduard byl okamžitě vvdán, nýbrž ještě 
odškodnění: vA-tvkal zejména, že přijali do ústavu cho- 
romysJných domnělého nemocného bez předepsaného 
vysvědčení od úředního lékaře; dá prý o tom rozhod- 
nouti vládě. Tu teprve se převor jal prositi, že prý se 
vše po přání obchodníkově vyřídí po dobrém. 

Hek bvl taktně odměněn třemi tolarv. Navštěvoval 
potom častěji svého' bvvalého spolužáka. 

Tato příhoda dodala Hekovi, vnitřně rozerva- 
nému, uklidnění a povzbudila v něm pevnou důvěru 
v Boha, který člověku poskytuje pomocné milosti. 

A Boha prosil Hek také o pomoc v svvch nesná- 
zích, co si má nyní počíti. Zůstávati dále u reg-enscho- 
riho zdálo se mu nemožné. Byli by se jeden druhému 
bez zardéní nemohli podívati do očí. Ale iak vyváz- 
nouti z domácnosti nevyhnutelného pohoršení? Proto 
se Hek zamýšlel přestěhovati. 



2.-7 

]\íysle na své trpké postavení, přišel k stavov- 
skému divadlu — Hek píše »národnímu«. »Xational- 
theater« — ; tam zastihl divadelního kapelníka Praup- 
nera*) rozmlouvajícího s několika hudebníkv. Kapel- 
ník vida přicházeti známého studenta zpěváka, obrátil 
se k němu s otázkou, nemohl-li by převzíti úlohu za 
prvního sopranistu. kterv onemocněl a hned jíti na 
zkoušku; bude prý ji dirig^ovati Mozart. Hek s radostí 
přivolil; těšil se. že se sblíží s velikým hudebním skla- 
datelem. 

»\'e zkušební síni,« wpravuie Hek dále, »našel 
i.sem ^Mozarta seděti u pianina, neboť (tehóv se v Praze 
pianaforte ještě neužívala. Uvítal kapelníka a tázal 
se, přivádí-li přesného sopranistu. Byl isem představen 
a zavolán k planinu : tam mi ^lozart předloží skladbu 
a táže se, troufám-li si árii donny Anny prima vista 
dobře zpívat. Já mlčel, ále kapelník se podíval na Mo- 
zarta a tismál se. »Xuž,« pravil ^Mozart, »zkusím to.« 
Udal mi číslo a po krátké předehře počala se má 
zpěvní zkouška. Dopadla dobře, právě tak jako cel- 
ková zkouška ostatních čísel, hned potom předsevzatá; 
bvla z nové ješ-tě nedokončené operv. nazvané »Don 
,Tuan«. Při několika místech volal mi Mozart hlasitě: 
bravo! z čehož kapelník měl skoro větší radost nežli 
iá; lichotilo mu, že má dobré hudebníky; já bvl v srdci 
vděčen Pánu, který mi propůjčil tento dar. S předne- 
sením závěrného choru v prvním jednání, kde je vlo- 



*) Praupner \'áclav (1744 — 1807), jeden z četných zna- 
menitých hudebníků pražských a skladatel oblíbených mší, sym- 
fonií, koncertních skladeb i opery »Circe«. Jako výborný var- 
haník a dirigent byl ředitelem kůru u sv. Haštala, u františ- 
kánů a jinde. Tam asi poznal také Heká. Hek se o svém se- 
známení s Praupnerem nezmiňuje, ale z vypravování jeho 
zřejmo, že jej Praupner při tom.to setkání dobře znal. Po 
mnohých desítiletích píše Hek jeho jméno nesprávně: Prauřner. 



28 

žena umělá motanina v rozmanitVxh taktech ve stej- 
nou dobu a i cvičený hudebník snadno se může zmý- 
liti, neb}'! ]\Iozart úplně síXíkojen; proto žádal kapel- 
níka, aby zítra přisel zase v touž dobu se svými hu- 
debník}'. Kdvž jsem chtěl iíti domů. prosil mne ka- 
pelník, abvch ráno zase přišel, a vtis-kl mi do ruky 
dvacetník. Kdvž to vid^l ^lozart. tázal se mne, pa- 
tříxn-li k Praupnerově kapele, a když slyšel, že ne, pra- 
vil kapelníkovi: »Ten musí zítra opět přilíti !« Ptal 
se mne, chci-li to učiniti, a když isem to přislíbil, dal 
mi dva dvacetníkv.« 

Radostně se ubíral Hek domů a vděčně děkoval 
Bohu. Ale radost jeho klesla, když přistupoval ku prahu 
domovních dveří, když měl vejíti »do bytu hříchu, do 
sídla satan ova«. Utěšoval se slovv zbožné písně mat- 
činy, doufaje v pomoc boží. Dopsal rodičům, že je nu- 
cen opustiti byt reg:enschoriho a vvhledati si jinv. 
Prosil o podporu na měsíc; potom že doufá, že najde 
slušné postavení. Matku ujišťoval v několika řádcích, 
že bude jejích mateřských naučení vždy dbáti a cest 
Páně že neopustí. 

Kdvž šel Hek druhého óne kolem Klementina, 
vzpomněl si. že už dávno nenavštívil knihovnv. Bi- 
bliotekář ho za to káral a připomněl, že právě dostal 
zásilku knih, které asi Heká budou zajímati. Předložil 
mu spis »Svstem der moralischen Religion« od D. C. 
F. Bahrdta.*) Student četl s počátku chtivě, ale pozo- 
roval, že ho myšlenkv spisovatelovy nerozhřívají, jako 
kdvž čte svého Komenského. Poznal, že tato kniha je 
psána pro rozum, a ne pro srdce. A podobně se mu 
dalo, když četl jinou stať »"Qber die Autoritát Jesiu, 
philosophisch beurteilt«.« ^Myslil si však, jak to nalezl 
psáno v jedné ze svých knih ze skříně zapověděných 



') O Bahrdtovi bude řeč dále. 



2Q 

knih: »Všeho zkuste a nejlepšího se óržte.« Ale i tato 
stať jej nudila. Zatím se blížila již hodina, kdy se měl 
dostaviti ke zkoušce. Cesto.u se mrzel na obsah knihv: 
Bůh, nejvznešenější bytost, že má bvti posuzován podle 
lidské moudrosti a podle názoru lidského obmezeného 
rozumu? Nádherného daru. rozumu, nemá zpozdile 
zneužívati: vždyť se, co je nevyzpytatelné a nepocho- 
pitelné, nedá ani vymudrox-ati ani pochopiti. Lidskému 
rozumu bvlo bv nejlépe poddati se poslušně Kristu a 
zříci se úplně drzé domýšlivosti, chtíti Jej filosoficky 
posuzovati. 

Takto uvažuje vstoupil do zkušební síně. Dostal 
zase od Mozarta svou úlohu zpevní. Zkouška dopadla 
dobře. Když se Hek chystal domů. nabídl mu kapel- 
ník, nechtěl-li by u divadla přijmouti místo stálého 
choristy. \'ykládal mu závazky: kdykoli bv se dávala 
opera nebo zpěvní kus, dostal by oá dozorce sboru 
úlohu, k:terou by provedl; když by se provozoval nový 
kus, musil bv přijíti ke zkoušce; jinak že bv neměl celv 
den u divadla co dělati. Za to bv dostával po každé 
po ukončeném kuse čtvři dobré g"roše a volnv vstup do 
divadla na zpěvohrv i činohry. Hekovi bvlo to vhod; 
m.ěl jen povážení, že je vázán posud službou re^ens- 
chorimu, u něhož je za to na bvtě a na stravě: kdybv 
nebvlo tohoto závazku, že by nabídku přijal. Aíozart, 
který stál poblíž a tento rozhovor slyšel, pravil ke ka- 
pelníkovi: »Lehká pomoc! Vezměte iej k sobě: vedle 
místa choristského může vám občas vvpomoci také 
v kostele. Máte ho vždy po ruce.« 

Tato přímluva, na niž kapelník kladl velkou váhu, 
působila. Mozart dověděv se. že Hek s regenschorim 
íiemá pevných závazků a že byt u něho hodlá sám 
opustiti, volal: bravo I a kapelník Praupner nového 
zpěváka přijal na stravu i byt i peněžní vvdělek u di- 
vadla. 



Xa druhv óen si dal Hek své věci přenésti k Prar.p- 
nerovům. Mděl v tom řízeni bozi. Jak nádherné zdála 
se mu vvcházeti duševni ranní záře! Jak překypovalo 
jeho srdce radostí! A^esele poskakoval si po schodech; 
doma se mu zdálo, jako b}" ho andělé boží měli vwésti 
z domu pohoršení, iako kdysi bohabojného Lota. Psal 
hned o tom rodičům: nepotřebuje prý již peněz, o něž 
prosil včera. 

Ráno oznámil páteru reo^enschorimu, který byl 
ten den mrzut. že se odpoledne odstěhuje. Nedělal mu 
překážek. Dal studentovi něco peněz jako g^ratifikaci, 
žádaje ho, aby o tom, co se mu v domácnosti jeho při- 
hodilo, mlčel. Tak se rozešli po dobrém. Přesně v uda- 
nou dobu přišli tři nosiči od kapelníka, aby Heká pře- 
Sitěhovali. První týden zpíval třikrát jako chorista. 
ale do divadla chodil každého dne, i když tam nezpíval. 

Následující týden se dávala opera ^lozartova 
»Cosi fan tutti«. Hekovi bylo po prvním jednání ne- 
volno. Vvšel ven, aby se pro nevolnost osvěžil na čerst- 
vém vzduchu; v divadle se zatím hrála mezi prvním a 
druhvm jednáním jakási S3'mfonie. Patře na přijíždě- 
jící povozy panské, Hek zpozoroval, že si jej prohlíží 
nějakv muž, který se ho otázal: »ysi jedním ze stojí- 
cích či jdoucích ?« Nerozuměje smyslu těchto slov, náš 
zpěvák odpověděl, že je jedním ze stoiících. Neznámý 
muž mu podal tabatěrku pravě: »Ulož to dobře I « Za 
nedlouho se k němu přiblížil jinv muž, klada mu touž 
otázku. Když dostal stejnou odpověd. podal mu ne- 
známv muž hedvábný šátek s týmž příkazem, aby to 
uschoval. Hek ucítil, že uvnitř je něco jako hodinkv. 
Ale m.noho si příhodou nelámal hlavu, poněvadž jej 
plně zaujala krásná symfonie. Pookřáv šel dozpívati 
svou úlohu, nemvsle ani na příhodu venku. Po před- 
stavení bvli choristé vyzváni, abv se účastnili zpěvního 



koncertu u hrabete N . . .*) při večerní zábavě: kapel- 
ník dal jim v restauraci podati občerst\'ení. Při zpěvní 
produkci se hraběti hned pT\mi kus velice líbil ; spěchal 
ke kapelníkovi, poklepal mu radostn,ě na rameno a 
pravil: »Kdvby se mi dnes nebyla v divadle stala ne- 
hoda, že mi někdo odcizil tabatěrku, byl bych \'ám 
nabídl šňupeček.« To slyšel blízko stojící mladv hrabě 
Sch . . k a těšil s úsměvem hostitele, aby mu b3'lo útě- 
chou, že on také bvl okraden: někdo pry mu v divadle, 
když byl plně zaufat zpěvem a zpěvačkou, odcizil ho- 
dinky s kapesníkem vedle ležícím. Zpěvák Hek vzpo- 
mněl na příhodu s oběma podivnými muži: byl šťa- 
sten, že urozeným pánům mohl odcizené věci vrátit, a 
vypravoval zvláštní svou příhodu se dvěma nezná- 
mými muži. Od hraběte N. byl odměněn tvrdým tola- 
rem, od hr. Sch. dukátem. Ted m.ěl náš student 
peněz víc, nežli potřeboval. Nezakládal si na nich, pa- 
mětliv T-sa napomenutí své matky, že bohatství samo 
o sobě člověka nečiní šťastným, nvbrž způsob, jak a 
k čemu se ho užívá. Hek o tom podrobněji uvažuje. 
Jednoho dne Hek navštívil svého bvv^alého spolu- 
žáka Karla, syna známého nám velkoobchodníka. Pra- 
coval právě školní úlohu. Xáš filosof mu ji na jeho 
požádání prohlédl a vvkládal mu, v čem pochybil. Když 
se k tomu nahodil otec Karlův, zalíbil se mu způsob 
výkladu Hekova tak. že ho požádal, abv několik hodin 
tvdně jeho s^ma vvučoval. Od té doby chodil náš stu- 
dent třikrát týdně vyučovati bV^-alého spolužáka. Po 
něm Karla učil jinv učitel franštině a italštině. Heká 
tyto řeči zajimalv, a proto si vyprosil, abv se směl 



*) ]\Iíněn je bezpochyby Frant. Ant. hrabě Xostiz, nej- 
vyšší purkrabí, původce stavovského divadla. Praupner byl 
v jeho domě učitelem hudby a řídil mu soukromá operní 
představení. Dům Xostizův býval střediskem urozené, osvícené 
a umělecké Prahy. 



.32 

účastniti s Karlem tohoto vyučováni: obchodník rád 
svolil. 

Jednou, vrátiv se z hodiny, byl Hek překvapen 
nenadálým příchodem otcovým. Pověděl mu, že on 
i matka jsou nejvvš zarmoucetni a v obavách o něho, 
že odešel od pátera regenta a bez jejich vědomí se při- 
dal ke komediantům; matka prý se bojí z jeho styků 
s touto společnosti pro něho velikého nebezpečí, které 
nezkušenému mládí musí býti zkázou. Naléhala proto 
na manžela, aby se neprodleně vypravil do Prahy a 
syna, poměvadž se nechce státi knězem, vzal s sebou 
domů. Syn byl nesprávným vÝkladem svého psaní tak 
překA-apen, že nedovedl hned otci obavy vyvrátiti. 

Zato přišel jeho bytný, jemuž o rozhovoru podal 
zprávu příítomný sluha, a snažil se rozptvliti znepoko- 
jující starosti otcovy: je prý rozdíl mezi choris.tou, jenž 
byl pod jeho dozorem, a mezi lehkomyslnou cháskou 
komediantskou po světě 'se potulující,, ke které se někdy 
někteří blouznivci přidávají. Upozorňoval otce. že 
jeho svn zaměstnáním při divadle nezameškává studií 
a že si tím zajišťuje živobytí, takže mu není třeba 
žádné podpory z domova. Otec se tím uklidnil; roz- 
myslí si prý věc a zítra že opět přijde. Přisel, kdvž bvl 
u Praupnera právě návštěvou Mozart; kapelník mu 
pověděl o úmyslu otce Hekova. Mozart se také při- 
mlouval u starého Heká, abv syna nechal v Praze; 
chválil si, že v synovi má přesného choristu. Otec se 
stranoví otázal syna, kdo je ten vznešenv pán. Dověděv 
se, že Mozart, nemálo si na tom zakládal, že slavného 
hudebního skladatele poznal osobmě. Když prý syn po- 
žívá takové protekce a je v tak dobrých rukou, mínil 
otec, že nenamítá nic proti tomu, aby v Praze zůstal. 
I matku bude prý hleděti v tomto smvslu upokojiti. 
Odjel z Prahy bez syna. Syn po obědě, jehož se z ra- 
dostného pohnutí sotva dotkl, vyšel si ďo přírody a 



za tentn šfasJtnv výsledek velebil Pána. \'vvracel prý 
si u sebe mlnení, častěii v klášteře slýchané, že Bůh 
od té doby, co na zemi nemešká viditelné, nečiní zá- 
zraků. Činí je; náš zbožný 'student se domníval, že jich 
na sobě zažil. Jako stařec o tom Hek při této příle- 
žitosti nábožně uvažuie. 

\'esele naladěn vrátil se student domů. K večeru 
si zasedl ke klavíru a zpíval některé písně, iimž se 
naučil od matkv. Poněvadž za té doby shledával mnoho 
vkusu v mozartovském stilu, přetx^ářel staré mekxiie 
v duchu moderního mozartského půvabu, jak se o to 
již dříve bvl pokoušel. V tom vsťoupil ^lozart s ieho 
bvtným. »Myslím, že mne napodobíš, « spustil Mo- 
zart. »Ukaž, co skládáš. « Nesměle předložil mii m.la- 
dík začatou sbírku melodií písňovvch. Mozart ii pro- 
hlédl, usmál se a pravil k řiditeli hudby: »Ten hoch 
má dobré nadání, chybí mu základ.« Potom se obrátil 
k Hekovi se slovv: »Chci ti zanechati užitečnou pa- 
mátku. Zůstanu ieště několik měsíců v Praze. Od ii. 
hodinv dopoledne můžeš mě denně navštěvovati a učiti 
se u mne umění skladatelskému.« S velikým, díkem 
přijal student dobrotivé nabídnutí a horlivě se učení 
u Mozarta účastnil a dělal dobré pokrokv, právě tak 
jako v učení řečem. Při tom nezanedbával ani svých 
studií. 

jednou se dověděl důvěrně od školního sluhv, že 
je na zítra od profesora poznamenán, že bude zkoušen. 
Připravoval se pilně do půlnoci, ráno si přivstal, a 
aby mohl probrati školní látku nerušené, vyšel si na 
městské hradbv. Učení mu šlo dobře. Kdvž byl čas do 
školy, vracel se ku bráně. Tu k velikému podivení spa- 
třil v koutě u zdi ležeti podlouhlý košík zabalenv vel- 
kým šátkem. \^zal tajemnv koš a odevzdal jej dole 
v bráně policejní stráži. Přes svovi námitku, že musí 
odejíti do školv. musil počkati, až přijde policejní ko- 

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, ITI. 3 



.34 

misař. Strážník z^atíim p,oslán s omluvoii, že Hek, ne- 
může (při jiti do koleje. V koši bylo přikryto malé dítě. 
Dvě hodiny trvalo trapné V3^slýchání a zevrubné zavá- 
dění protokolu se studentejm. Byl však za to odměněn 
radostnou útěchou, že zachránil lidskv život. 

Odpoledne přišel Hek do kolej:e. Jak vstoupil, celá 
posluchárna se zdvihla, ptajíc se hlasitě, nepřináší-li 
dítě, až to bezděčného zachránce jeho rozčilovalo. Ve- 
šel profesor usmívaje se. Ozná'mil Hekovi, že ho chtěl 
dnes vyvolati, ale že j'eho výstup lodkládá na druhv 
den. Důvěrně mu naznačil, aby 'si propracoval onto- 
log;ii (nauku o jsoucnu). Při zkoušce odpovídal Hek 
napřed podle filosofických přednášek profesorových. 
Ukončiv, odchýlil se a vykládal vlastní úvahy o tom: 
fysické jevy prý můžeme pojíímati jen podle měřítka 
svých smyslů a udělati si o nich představu, která může 
býti jen relativnií, a nesmíme ,se nikdy honositi dostači- 
telností svého rozuimu, abychom mohli neomylně vy- 
stihnouti dané věci, poněvadž naše poznání nemůže 
býti přcsiné, nýbrž často se obj.evuje jen povrchni a ne- 
může vystihnouti pravé a správné jsoucno (Hek píše 
z;naten/ě: ovio? ovtcí). Tato kritika čistého rozumu 
(Hek, vzpomínaje na tuto filosofickou zkoušku skoro 
po šedesáti letech, psal popleteně: der reinen prakti- 
schen A^ernunft) se i ve smyslu Kantově vztahuje to- 
liko na fysický svět, jejž A^nímáme svými smyslv. Má- 
me-li však na m^^sli pojem tran'scendentální, je prý 
nejen zbytečná, nýbrž působí i zmatek. K tomu j'e po- 
třebí výlučně duchovní moudrosti, jež nám přichází 
shora od otce světla. Usmívaje se pravil profesor, 
když mladý filosof šel na místo: »Filo'Soficky počato, 
theologicky ukončeno. « Potkav Pleka druhého dne, 
pravikmu: »T'ak pozoruji, .studoval jsi Augustina pil- 
něji nežli Kanta a mé přednášky. Ale to nevadí. Znám 
tvůj talent a doufám, že za čas rez pietismu, z kláštera 



na ťobě tkvící, a rez mniŠského blouznění se (xl- tebe 
odlou'pne.« 

Blížily se závěrné zkouškv. Hek z tnich neměl stra- 
chu. Aby se objevil před zkušební komfsí v slušném 
zevnějšku, koupil si moderní klobouk, šátek na krk 
a dal si spravit botv. \^yčerpal tím svou pokladnu až 
na dno. Dav se do ochrany boží, podstoupil dobře tento 
úkol a s radostí se ubíral domii. 

Tam ho čekala smutná zpráva : kapelník Praupncr 
se rozhodl vzdáti se místa u divadla a uchýliti do sou- 
kromí: pro studemta bude prv dobře, že je před prázd.- 
ninami a že bude moci jíti domů. Hek se chtěl uchýliti 
o radu k ^lozartovi; ale od sluhy Praupnerova se do- 
věděl, že prý ^Mozart již opustil Prahu a včera odjel 
do Vídriě. Byl tedv Hek odkázán sám na sebe. Ne- 
zoufal proto, spoléhaje na pomoc boží. Kdvž ho 
ostatní studenti z domovinv vvzývali, nepojede-li 
s nimi domů, neměl k tomu chuti: ipreóvídalť, bude-li 
se 'brán-iti vstoupiti do semi<náře. že se do Prahv již 
nevrátí. 

Jednou byl pozván Hek přítelem spolusákem, sv- 
nem vrchního na patnství vzdáleném asi dvě hodiny od 
Prahv, k nim na návštěvu. Hek si vzal nějaké školní 
knížkv a deník s sebou. Cestou zažili n-emilé dobro- 
družství v hospodě, kde pojedli chleba s máslem, a vv- 
pili po sklenici piva, spoléhajíce jeden na druhého, že 
má peníze. Hostinský, ač syna vrchního znal. ztropil 
si z nich hrubý žert, kdvž nemohli zaplatiti útratu 
S kr., a hrubě jim na oko \-^'nadal. Výstup urovnala 
až hostinská, kdvž uviděla v očích Hekových slzy. 

\^esele slaveny druhého dne inarozeninv paní 
vrchní. Třetího dne ubírali se po obědě na radu prí- 
telovv matkv do Prahv pěšinami. Přítel uiistil, že 
cestu zná. Ale kdvž přišli v lese na rozcestí tří cest, 
byli v rozpacích, kterou se dáti. Blížící se bouře vsak 



36 

nutila k rozhodnutí. Dali se jedtitou z nich. jdouce 
hodnou chvíli lesem, přišli zase na mís'to, kde bvli 
předtím. Bauře a déšť nad nimi. Bojíce >se, abv blesk 
nes jel po vvsokém stromě, šli dále v lijáku, až vyšli do 
polí. Bloudili s meze aia mez. až 'se již stmívalo. Xa 
vozové ce^stě se sinekali a klouzali do příkopů. Hek. 
spu,stil pí'seň »Kdo v ochraně Xeivyššího« a nepobožný 
druh mu přizvukoval. 

Tu se lim ve tmě ukázalo světlo. Jdouce za ním., 
přišli ke zdi. Hek nahmatal vchod. Vešli; ale tu zase 
klopýtali, berouce se ke dvěma osvětleným oknům po 
nerovné, ko.pečkovité půdé. Najednou sklouzl Hek 
do nějaké jáimy jako do hrobu. Vvstupoval z ná ob- 
krocmo. jaká kominík z komína. Po slěnách deštěm 
promoklých se však sm^ekl a spadl na něco měkkého. 
Tu se pod nímj ozvalo vzlvkání; zdálo se mu, jako by 
se pod ním pohnula ruka. Ustrnulv student nahmatal 
i obličej.*) Ze strachu se dal do křiku. Z domku přiběhli 
lidé 9 lampičkami. ]\Iy slili, že 'se do hrobu vloudil zlo- 
děj, aby okradl .mrtvohi. Třesoucí se studsrbt jim vy- 
světloval, kdo je a jak tam přišel. Upozornil ie. že po- 
hřbený jest asi jen zdánlivě mrtev. Pomohli Hekovi 
z hrobu a potom vvtáhii mťtvou v plátně zábahnou a 
odnesli ji do domiku. Bvlo to. na izraelském hřbitově. 
Oba studenti byli vlídně přijati a pohostinskv opa- 
třeni. Přespali tam. Zřízenci vzdá\^li dík Bohu, že se 
silitoval nad ubohou. Rebek':>u a nedal jí ze simrti zdán.- 
livé vejíti ve smrt skutečnou. K Rebece bvl povolán 
vrchnostenský lékař; vyseděl u jejího lože zbytek noci. 

Ráno prosila zachráněná Heká. aby jí příhodu ze- 
vrubně vypravoval. Dověděl se od ní, že trpěla prsními 
krecmi, jež lékař tišil silnými léky, neustále dávkv 
zvyšuje. Xemjooná slábla a upadala do mdlob. Poslední 

*) Tehdy platilo nařízeni, aby mrtví byli pohřbíváni jen 
v rubáších, ne v rakvích. 



X7 

taková múloba ji přivedla až óo hrobu; hrob pro ve- 
likry- ďéšť a bouři zůstal otevřen: Pádem Hekovýni' do 
hrobu byly otřesenv iefí nervv a ona vzkříšena. I ona 
v tom viděla řízení boží. Rebečin ženich, zatím přivo- 
laný, po snídani pozval sťudentv. aby do Prahv jeli 
s níjn a s jeho nevěstou. Rád prý by zachránce své ne- 
věsty předsitavil svým^ rodičům, aby slyšeli z jeho úst 
o podivném zachránění Rebečině. V Praze však 
skrominv student, aby se vyhnul nezaslouženým dí- 
kům. vvHtoupil z kočáru a ubíral se domů. 

Cestou v úzké uličce zaslechl Hek z přízemního 
bytu hraní na housle, které uráželo jeho sluch. Ote- 
vřeným' oknem, spatřil, jak starý bručoun chlapci pře- 
dehrával 'otřepané staromódní písně a jak je žák po 
něm s nechutí opětoval. Studentovi bylo hocha líto. 
\>šel do pokoje a starému hudebníkovi pověděl stra- 
nou, že se mu zdá, že bv získal zájem žákův, kdvbv mu 
předložil několik lehčích půvabnějších cvivlení. Nedbaje 
odporu hudebníkova, že mu příchozí chce zasahovati 
do učení, vyžádal si nezvaný příchozí notový papír. 
Chlapec jej ochotně přinesl a Hek přes nevoli učite- 
lovu napsal několik cvičení v oblíbeném tehdy mo- 
zartském stilu. Potom uchopil housle a předehrával cvi- 
čení žákovi. Chlapec se s chutí dal do hry. Pokus se 
podařil. Hek však, abv odstranil také druhé zlo při 
učení, napsal hned k tomu druhv hlas; poznalť, že 
když podle obvvklého učení hudbě učitel jen přede- 
hrává, žák, co slyšel, si sice zapamatuje, dovede i na- 
zpamět reprodukovati, ale při tom se ničemu důklad- 
něji nenaučí; když však učící se hraje sólo a učitel jej 
toliko doprovází, že žák dává větší pozor na noty a na 
přednes a zarazí se při každém neharmonickém tónu, 
odchylku zpozoruje a hledí ji opraviti. Učitel takovvm 
doprovázením dosáhne toho, co je při hudbě hlavně 
nezbytné: že si žák zavčas zv^^kne, hráti jis^tě podle 



38 

taktu; neboť jistota taWtu je duši a krásným životem 
každé hudby. Starý učitel k tomu bručel, ak Heká tě- 
šila pozornost a náklonnos-t žákova. 

Zatím vešel otec. Chlapec hned s notami k němu, 
liboval si mu, jak pěkné kousky mu ten pán předepsal, 
a hned je otci zahrál. Pojidaje chléb se sýrem, otec 
pos/louchal zálibně hru synovu. Pronesl pak úsudek, 
že se chlapec za hodinu oaučil skoro- víc nežli za celé 
učení starého hudebníka. Uražený hudebník prohlásil, 
že tedy přestane u něho učit. Otec se toho chopil, za- 
platil mu za celý měsíc a starý hudebník oócház»el bru- 
če z domu. Utržil si jen výsměch. Poté pozval otec 
Heká k svému stolu, nabídl rmu chleba, sýra a piva a 
vyptával se, kdo je a jak se seznámil s jeho synem, je- 
hož náklonnost si tak rázem získal. Student mn svůj 
stav vylíčil. Nezamlčel svých nesnází, zejména s, by- 
tem. Pekař mu nabídl byt u sebe a dal věci Hekovy ještě 
téhož dne odstěhovati k sobě. Byl ochoten dát mu 
i práti prádlo; na stravu prý ho přijmouti nemůže, 
leda že by mu ráno jsa pekařem, dával housku. Za 
učení hudbě chtěl se mu odměňovati malvm peněžním 
honorářem* Hek za tentO' obrat v svém životě velebil 
dobrotivost boží. Slza vděčnosti zarosila mu oko. 

Velmi zevrubně a živé vypisuje Hek sensační 
událost, prO' dobu josefínskou tak charakteristickou: 
veřejné pranýřcvání jednoho mnicha kapucína, jehož 
jméno se veřejně vyslovovalo; stál na pranýři, nesa na 
sobě zavěšenu černou tabulku s nadpisem: falešné 
strašidlo. 

Vypravovala se o tom tato historie: Vedle řádti 
žebravého. bydlila velmi zbožná starší paní, jejíž muž 
byl úředníkem u c. k. stavebního ředitelství. O zbož- 
nosti sousedčině se dověděl P. Ott . ., vedral se do je- 
jího domu, aby prv za nucené její stálé osamělosti její 
pobožnost řídil. Úředník óal v tom. své paní plnou vůli. 



Když paní zemřela, zanechala závěť, v níž učinila ně- 
kolik odkazů. Vdovci zvláště bil do očí odkaz loo zl. 
P. Ott . ., aby za ni čítal mše svaté. Při úředním pro- 
jednávání zdráhal se vdovec V3'platiti tento odkaz, po- 
něvadž by jej byl musil platit ze svých vlastních peněz. 
P. Ott . . prý ostatně za vedení pobožnosti nebožkv 
ženy býval bohatě odměňován a mohl by se všech dal- 
ších nároků vzdáti. Le^atář byl o tomto prohlášení 
vCjQvcově zpraven. 

Tři dni potom najednou v bytě vdovcově strašilo: 
v hodině duchů byl vyrušen ze spánku silným hřmo- 
tem ve vedlejší světnici nebožčině. Dunění se blížilo 
dveřím; ozvalo se tlučení na dveře, škrabání a plač- 
tivé skučení. Ráno prohlížel vdovec pokoj ženin, 
všecky dveře našel uzavřeny a vše v pořádku. Jen na 
stolku u modliteb nebožčinvch ležel lístek s černým 
rámečkem; bylo na něm psáno jako rukou jeho ne- 
božky ženy: »^Iuži, smiluj se nad mou dušíl« \'šecko 
v bytě uzavřev, vdovec odešel dolů do města, aby se 
v denním ruchu vzpamatoval. Nesvěřoval se nikomu, 
aby se mu nevysmáli. S úzkostí čekal noc. Vše se zase 
opakovalo; jen v pokoji ženině zmizel lístek s prosbou 
nebožčinou. 

Ráno na Staroměstském náměstí potkal svého dů- 
věrného přítele a tomu se, když na něm rozpoznal stís- 
něnost, svěřil se svvm tajemstvím v blízké kavárně 
»U kamenného zvonu«, kam se uchýlili. Přítel s-líbil, 
že s ním ztráví noc. Poněvadž byl přesvědčen, že tu 
jde o ničemnou nastrojenou hru, vypověděl vše na po- 
licejním ředitelství, naznačil, co hodlá podniknouti, a 
vyžádal si stráž. VeČer dostal vdovec od přítomného 
přítele v svém bvtě navoď, jak se má chovati. Podle 
psychologie strašidel objeví se strašidlo do třetice, 'ibv 
vyjádřilo své požadavky konkrétněji. Vdovec měl se 
ho zejména zeptati, kdo je a čeho si žádá. 



40 

Před hodinou duchů si statečný přítel přichystal 
provaz a důkladnou hůl a ukr^d se ve skříni i s rozsví- 
cenou zlodějskou lampičkou. Strašidlo se přesně do- 
stavilo s obv3'klvmi projevy. Tentokráte se však ote- 
vřel}^ dveře u ložnice vdovcovy. Měsíční svit osvítil 
dlouhou postavu, od hlavy k patě oblečenou v bílé rou- 
cho, uprostřed těla přepásanou. Šla k posteli, ucho- 
pila vrchní peřinu rukou, sevřela pěst a hrozila. Vďo- 
^-^e" bloudícího ducha obřadně jménem Páně zaklínal. 
aby mu řekl, kdo je a co je jeho přání. J^ prv, odpo- 
vídalo strašidlo, zarmoucený duch jeho Eleonory, 
která pro jeho umíněnost nemůže dojíti pokoje; budeť 
třeba mnoho modlení, mnoho mší, aby zesnulé bylo 
vyprošeno milosrdenství boží; ale muž odepřel vypla- 
titi odkázaných k tomu sto zlatých a proto ona že ne- 
může pro nedodržený slib dojíti pokoje. To stačilo. 
Přítel vyskočil z almary, posvítil strašidlu do ocí, a 
když překvapený duch chtěl upláchnouti, zadrželi ho 
oba přátelé a třesoucího se spoutali. Komisař se stráží 
pak bloudícího ducha odvedl na komisařství. Nic ne- 
byly platný výmluvy mnichovy a prosby, aby jej jako 
řádového bratra odvedli do sousedního kláštera; byl 
odveden v ustrojení strašidla na strážnici. 

U soudu se chtěl zachrániti tím, že upíral soudu 
kompetenci; podle práva kanonického má prý jako re- 
lig-iosus rec^ularis býti odevzdán svému svatém<u řádu 
k souzení, zejména když měl tak zbožný spasný úmysl, 
zachrániti duši lidskou. Soud však vynesl rozsudek, 
že falešné strašidlo má býti po tři dni v témž stavu, 
jak bylo přistiženo, hodinu denně vystaveno na pra- 
nýři. Tím byly pobouřeny nejen všechny mnišské řády, 
uAtyrž i veškeren klérus. Vládě byl podán rekurs proti 
rozsudku, aby byl zrušen, poněvadž prý by z toho 
vznikl neslýchaný skandál, při němž by vážnost du- 
chovenstva musila klesnouti a tím veliké neštěstí v ná- 



* 



41 

rodě vzniknouti. \'láda rozsudek první instance po- 
změnila jen tak, že trestanec před vystavenim má 
svléknouti mnišské roucho a obléci trestanackou ka- 
zajku; jeho vousy že se musi ostříhati a na hlavu že se 
mu má dát uniformní čepice trestanecká. 

\'Š€cko se sbíhalo na podívanou, o níž se po Praze 
tolik mluvilo. Zatím co se dav lidu tolik z potrestaní 
mnichova těšil. Hekovi ho bylo ze srdce líto. Uvažo- 
val, pozoruje jeho tvář, jež se zdála dobrosrdečn-á, že 
ho na toto místo přivedlo jen špatné vychování a klá- 
šterní způsob života. Protlačil se davem ven za bránu, 
aby tu uvažoval volněji o bídě lidské. S bolestným 
srdcem vzpomněl tentokráte své milované matky, která 
ho mermomocí chtěla míti v stavu, jemuž náležel pra- 
nvřovaný. Před oči mti vvvstaly při těchto úvahách 
jeho šestileté zkušenosti klášterní. Xerad matku za- 
rmucoval: ale vyplniti její vůli volbou duchovního 
stavu zdálo se mu nemožné, poněvadž by bvl pokryt- 
cem a vydán stálému boji vzbouřeného svědomí. Na 
konec se rozhodl odevzdati tento důležitý zájem svého 
života Pánu bez vlastní volby. Ulehčilo se mu v srdci 

Bila dvanáctá hodina. Hek domů nespěchal; neměl 
nikde přichystán oběd a peněz také nebylo, aby si kou- 
pil něco k snědku. Přišel k hradebnímu náspu, který 
byl posázen velikými morušovými stromy.*) Hlídal je 
hlídač, kterého student poznával již zóáli; býval po- 
mocníkem klášterního zahradníka. Xesl košík moru- 
šových plodů a pobídl bývalého klášterního zpěváka. 



*) Morušovými stromky vysázel hradební příkopy u Koň- 
ské a Slepé brány (asi od njTiějšího Wilsonova nádraží a dále na 
jih přes Národní museum) na podporu hedvábnictví v polovici 
X\'III. století major K.Cremieri. V letech osmdesátých a deva- 
desátých chodili tam Pražané na procházky. Spustlé morušové 
sady obnovil r. 1811 nový majitel, bohatý kupec Jos. Rangheri. 
Když byly hradby r. 1874 zrušeny, bylo na nich pokáceno na 
3000 moruší. Srovn. Fr. Ruth, Kronika král. Prahy, 1904, str. 822. 



42 

aby si vzal podle libosti. Hek j-eól tak hltavě, takže hlí- 
dač ze soustrasiti s nim ho vyzval, aby chvili počkal, 
že mu přinesou oběd a on že se s ním rozdělí. Student 
byl potěšen a vděčně \elebil Pána. Když odcházel, po- 
zval ho hlídač, aby jen přicházel, kdy mu bude libo. 
Hek užíval častěji upřímného hlídačova pozvání, když 
měl hlad. 

Jednoho dne ubíral se Hek do týnského kostela; 
měla se tam zpívati nová velmi chválená mše Cheru- 
biniho a dva proslulí operní pěvci měli převzíti sóla. 
Cestou potkal známého ševcovského tovaryše, který ho 
kdysi založil, když měl platit u jeho mistra účet. Za 
to mu náš student složil několik hudebních kousků. 
Tovaryš ho vlídně pozdravil, že prv již dávno marně 
po něm pátrá. Oznámil m-u, že se jeho hudební kusy 
zalíbily jistému tanečnímu mistru, který si v jejich do- 
mě najal místnost k vyučování tanci. Litoval prý, že 
to jsou kusv pro sólo; kdvby bvlv opatřenv sekundem 
a basem, mohl by jich dobfe užíti k hodinám tanečnim 
a skladateli že by byl uznalý. Přál si proto s Hekem 
mluviti. Pro našeho studenta byla to vítaná zvěst. Od 
tovaryše si vzal sólový hlas s seboiu, spěchal domů a 
dal se hned do p-ráce. Jeho bvtnv mu nabídl místo ob- 
vyklé housky kus dobrého chleba, poněvadž prý právě 
přestavuje pec. Student to uvítal s radostí, poněvadž 
ten den ještě nejedl. 

Nazeýtří donesl Hek doplněné hudební skladhv 
tanečnímu mistrovi. Ten chtěl jich hned užíti. Dva 
jeho žáci chopili se houslí a Hek vzal stojící tu vio- 
loncello, aby je doprovodil. Zřejmě potěšen přišel po 
hodině taneční mistr k mladému skladateli a vtiskl 
mu s vřelými díky do ruky dva dvacetníky. Vvžádal si 
pro budoucí týden, kdy chtěl uspoíádati zkoušku na 
širší taneční zábavě, aby mu Hek složil několik me- 
nuetů a valčíků se střídavou fi.c^urací obligátní flétny 



4.1 

a klarinetit. Při tom se studenta ptal, tančí-li rád. Do- 
věděv se, že se ieště neučil tanci, ustrnul nad tím, cliva- 
lořeče tanci a jeho nevyhnutelnosti ve veselém životě 
společenském. Xabídl se Hekovi. že ho vezme zdarma 
do svých tanečních hodin. 

Za vydělané peníze mohl si Hek dopřáti každv 
den teplou polévku a dvakrát týdně i půl porce masa. 
Za polévku i s chlebem platil 4 kr. Když šel od oběda, 
sl3'šel. že na něho někdo z iednoho krámku volá. Byl 
to známv vozka z rodišt^; nemálo se divil, že Hek ne- 
šel na prázdninv s ostatními studenty, kteří už včera 
odjeli. Zval ho. chce-li jeti s ním. Student toho nepři- 
jal, pozdravoval rodóče. a že jim bude co nejdříve psáti 
po poště. 

Mysl Hekova nebyla klidná. \'yčítal si, že za- 
rmucuje svou dobrou matku, která se domnívala, že 
bude jen v duchovním stavu šťasten. Utíkal se se svý- 
mi prosbami k Bohu. aby její mysl změnil a její ma- 
teřské srdce naplnil pravou útěchou svatého Ducha. 

\' nejbližších dnech zaměstnával se skládáním ob- 
jednaných hudebních kusů. Taneční mistr byl s nimi 
spokojen a zaplatil mu za ně šest dvacetníků. Při slav- 
nostní zkoušce taneční bvly studentovy kusy pro svou 
•novotu s pochvalou přijaty. Tu k Hekovi přistoupila 
jedna paní a chválila jeho moderní skladbv. Hraje prý 
s dcerou na klavír: dcera by si piála z nich míti kla- 
vírní výtah. Když skladatel přislíbil, byl k nim pozván 
na pozejtří na kávu. Bylo to pro něho první vystoupení 
v ženské společnosti. Od dětství býval jen v mužské 
společnosti. Čítal jen spisy poučného obsahu: románů 
a knih, které líčily půvaby v obcování se ženským po- 
hlavím, neznal a netoužil po nich. Na filosofickém 
kurse slyšel mnoho krásného o společenském obcování, 
ale byla to jen suchá teorie. Znal pravidla, ale nevěděl, 



44 

jak jich užíti. Již při taneční zábavě cítil se v iiném 
ovzduší. Pozván byv přívětivou paní, octl se ve zjev- 
nVch rozpacích. Bál se, aby se neprohřešil proti pra- 
viólům společenskVm a zdvořilostním. V kávové spo- 
lečnosti byl on jediný muž. Laskavá paní pomáhala mu 
nejednou z rozpaků: ba zdálo se, že se jí Hekova pro- 
stota líbí, což prý student mohl pozorovati z jejích po- 
hledů, jež časem vrhala na dceru. 

Za chvíli ptala se paní studenta po jeho poměrech, 
a které vyživovací věóě, když již absolvoval filosofii, 
se chce oddati, aby si dobyl postavení životního. Ta 
otázka mladého hosta zarazila; neboť o vvživovací 
vědě. které se říká obvčejně studie pro chléb, posud 
neslyšel a nemyslil o ní. Urážela jeho mvsl. jež ve stu- 
diích šla za ideálem; neboť člověk není živ jen chle- 
bem. Zdálo se mu až dosud pravou a skutečnou vědou 
to, aby se blížil s Bohem a držel se jeho přikázání; 
taková věda že živí a nádherně prospívá tělu i duši. 
Paní s netrpělivostí čekající na odpověď, řekl. matka 
že si přeje, abv se věnoval stavu duchovnímu. Překva- 
l>ená tazatelka vwracela svému hostu tuto neblahou 
prý myšlenku. Bvstrá hlava prv se dnes tomuto stavu 
vyhýbá. X a to jí Hek, že se beztoho k duchovnímu stavu 
necítí povolán; raději by se prý chtěl věnovati právům. 
Paní mu tento úmysl horlivě schvalovala, vyčítajíc 
přečetné znamenité výhod.y právníků. Student si po- 
steskl, že mu bude nesnadno věnovati se těmto stu- 
diím, ježto mu rodiče všechnu podporu odepřou a ve- 
dlejšími pracemi dobvvati si výživy že by ho příHš 
odvádělo od odborných studií a stvků společenskvch, 
pro právníka prý nezbytných. Proto prv mu je těžko 
voliti. Paní přemvšlela, několikráte mrskla okem po 
dceři, která zdánlivě prohlížela přinesenv výtah z me- 
nueta i valčíku, ale jinak bedlivě poslouchala, o čem 
matka mluvila. 



45; 

Hek ji vyzval, aby kus zahrála. Hrála pěkně, že 
-e skladatel neudržel, a když při jednom triu flétnové 
-ólo, skládané ve vyšší oktávě, provedla zvlášť půvabně, 
uchopil její ruku a vřele ii políbil v nadšeném vy- 
tržení. Dívka zčervenala, matka se usmívala. Xa chvíli 
nastala přestávka. Poté se matka vzchopila, vvtáhia 
starou polonaisu pro dvoje ruce a vyzvala studenta, 
aby převzal doprovod basem. Hrála znamenitě: pri- 
'kyvoval jí hlavou pochvalu. Xa jednom místě přešel 
prim do basové klaviaturv a hostitelka při hraní mu- 
sila překřížiti ruku doprovázejícího: jemu se zdálo, že 
se její ruka při dotknutí jeho prstů chvěla. Při druhém, 
čísle paní postoupila své místo dceři, která hrála s ta- 
kovou pevností, že si častěji dobvla pochvaly doprová- 
zejícího hráče. Hledal pro ni výraz, že jeho smvslu 
jednou ani sám. nerozuměl. Potom se spoluhráčka stá- 
vala čím dál tím nepozornější. 

Matka, pozorujíc ho, po ukončeném kuse začala 
zase rozhovor o studentově volbě budoucího stavu. 
Hek opětoval svůj úmvsl. že bude studovati práva, 
třeba že mu bude nesnadno nutné prostředkv k tomu 
hned. sehnati. Paní mu dodávala mysli, uvádějíc pří- 
klady V3'nikajících státníků, kteří také neměli na stu- 
diích z čeho bvt živi a přece se nedali zastrašiti: ze- 
jména zevrubněji líčila tyto poměrv u proslaveného 
dra K . . .. svna chudého venkovského sklenáře, jemuž 
prý mnoho pomáhala znalost hudby a řečí, že si dobyl 
přístupu do nejpřednějších rodin: mnohá matka si ho 
přála míti zetěm. Tedna paní vvslechla prv důvěrný 
jeho rozhovor s její dcerou. Řekla kandidátovi práv: 
Milkování — to nic není. Míníte-li vážně, co jste s dce- 
rou mluvil, osvědčte se ihned jako poctivy přítel ro- 
diny, a bude vám hned podpora poskytnuta. Tak se 
i stalo. Po dokonaných zkouškách, po slavné promoci 
slavilo se hned jeho zasnoubení s dcerou, V Hekově 



46 

hlavě vznikla myšlenka, neděje-li se toto vvpravováni 
úmyslně a není-li pod změněným jménem mířeno na 
něho. Paní pak upozornila Heká, že podle novin bude 
tento týden zápis na fakultě právnické ukončen. Chce-li 
prý se státi doktorem práv — a na ta slova položila 
důraz — , má již nejvvšší cas, aby termín neprom-eškal. 
Hek slíbil, že se dá hned druhý den zapsati. Při od- 
chodu podala mu pětizlatovou bankovku jako malý 
důkaz vděčnosti za klavírní výtah pro dceru. Pozvala 
ho, ajby opět brzy přišel. 

Doma našel Hek psaní od tanečního mistra: pro- 
sil ho, abv k zamvšleněmu plesu na příští týden složil 
nějaké hudební kusy; přikládá prý zatím pět zlatvch 
předem; ostatní že doplatí při dodání. Student byl nad 
tím, co ten den zažil, u vytržení. Tkvěla mu v mysli 
slova mladé paní, aby se jednou stal doktorem práv. 
Půjce-li mu to jen s polovici tak dále, uvažoval, bude 
moci vystudovati práva bez pomoci rod.ičů. V radostném 
rozechvění dlouho neusínal. Když na něho přišel spánek, 
m-ěl podivný sen: vystoupiv na vysoký vrch, našel tam 
dva krásné vonné kvetoucí paloukv; chtěl utrhnout je- 
den kvítek, ale tu z něho zasvčelv dvě hadí hlavy. Utí- 
kal pronásledován jsa od hadů, při čemž větší had men- 
šímu v postupu zabraňoval Slyšel hlas: »Utec! Utec! 
Hrozí nebezpečí !« Objevil se poustevník a zachránil 
jej, co se hadi spolu poťCkali, do své poustevny. 

Druhého dne šel Hek již o osmé hodině na fa- 
kultu právnickou a předložil své dokladv. U ředitele 
falailty našel přítomného bibliotekáře universitní kni- 
hovny. Když Ungar slyšel přihlášku Hekovu, ujistil 
ředitele, že přihlašující se student, jejž on blíže zná, 
nebude fakultě k necti. Poté byl příchozí zapsán. Šel 
to hned oznámiti mladé paní. Seděla u šicího stolku, 
její dcera u klavíru. Paní, záříc radostí, s^ratulovala 
novému právníkovi a pozvala ho, aby si sedl vedle ní. 



47 

Laskavě naň hledíc, mluvila ohebným, sladce se žali- 
chocujícím hlasem. Poučovala ho, že nyni, kdy po- 
stoupil na právníka, musí s« ve společnostech chovati 
přiměřeněji a také se moderněji oblékati; nedostává-li 
se mu něčeho, aby se důvěrně obrátil na dobromyslné 
-rdce. u něhož by se mohl nadíti pomoci. 

Zatím co student byl zpit krásnými slovv matči- 
nými, dcera hrála na klavír ieho skladbv. Z jeho roz- 
koše vytrhovaly ho disharmonické tónv, jež urážely 
jeho muzikálu í sluch. Domníval se, že snad při opiso- 
vání výtahu přehodil noty. Chtěl nahlédnouti do not: 
avšak paní pověděla, noty že jsou správné, ale herečka 
že se dopouští chvb: je prý dnes ve špatné náladě. Hek 
se podíval na krásnou pianistku, zrak jejicíi se :etkal ; 
krásné dítě se zapálilo do růžová, zřejmě jsouc v roz- 
pacích, fiatka jí přispěchala na pomoc: žádala prv. 
aby si směla vvjíti do města, což jí bylo odepřeno. Teď 
však že jí matka vvcházku dovoluje. Dceři však se již 
nechtělo. Matka jí svěřila vzkaz tanečnímu mistru; 
tam abv se dceruška zábavou hleděla rozptýliti. 

Po jejím odchodu se mladá pana zamvslila. Hek 
však zmínkou o tanečním mistru vzpomněl na svůj 
úkol, a vida na klavíru notový papír, požádal ho. IMaje 
srdce přeplněné, komponoval veselý valčík. Paní se nu- 
dila, několikrát přišla k němu vyrušujíc jej. Kdvž jí 
sklad-atelské nadšení mladíkovo trvalo již dlouho, při- 
pomněla mu: hudba že je půvabné zamiěstnání, ale 
když se provád-í náruživě, že může býti na újmu kon- 
versační slušnosti. Dobře s ním smvšlejíc upozorňuje 
prý ho, že se ruesluší, aby v nadšení hudebním za- 
pomněl, kde je a co se kolem něho děje. Ale Hek zřej- 
mému kázáníčku dobře nerozuměl; skládal dál, až měl 
šest valčíků hotových. 

O II. hodině se vrátila dcera, zjevně potěšená, že 
ještě mladého komponistu zastihla. Chtěla se s nim 



48 

dáti do rozhovoru, ale matka jí přikázala zaměstnání 
ve vedlejším pokoji. Hek zatím, síbaťil své skladby a 
chtěl se ubírati ó<3mů. Odcházeje promluvil ještě ně- 
kolik slov s dicerkou; bvla mu divná nevysvětlitelná 
změna v její tváři. Celý případ zanechal osten v jeho 
srdci, vzpomněl na starou průpověd orakula: sladce tě 
přijmou, s trpkostí odejdeš. 

Kdvž přišel k svému bytu, spatřil u něho nosiče 
s dvoukolvm vozíčkem. Bezděky se zarazil. Vstoupiv 
do pokoje, stanul jako zkamenělv: otec stál tu v roz- 
hovoru 9 bvtným. Podav synovi ruku, vvřídil mu po- 
zdrav od matky a sourozenců a vytvkal mu, že matku 
zarmoutik když s ostatními studentv nepřijel na prázd- 
niny. Když jim tak dlouho nepsal, nedala prý manže- 
lovi pokoje, dokud se nevypravil do Prahy, aby zvě- 
děl, co svn dělá a k jakému se stavu odhodlal. Otec prý 
doufá, že s ním svn o tom bude mkiviti nepokrytě. 

Potom starv Hek vvtáhl z kapsv objemné psaní; 
je prý to doporučení jistého konjsistoriálního rady 
v Hradti Králové k pražském-u ředsiteli generálního 
semináře; zdali je otec odevzdá, to prý závisí na tom, 
jak mu svn odpoví na otázku, kterou mu naposledy 
klade: »Chceš zvoliti duchovní stav či ne? Když ano, 
ručí ti tento dopi^ za to, že 'budeš jistě přijat do semi- 
náře a zůstaneš v Praze; kdvž ne, odjedeš se mnou 
ráno do.mů.« Alěkký svn sepjal ruce, zrak se mu za- 
rosil; nemohl hned odpověděti. Za chvíli podal otci 
listinu, že je přijat do kursu právnického. Otec ji pře- 
četl a složil do své tobolkv. Student prosil otce, abv ho 
nenutil k stavu, k némuž v sobě necítí povolání; že má 
náklonnost k studiím^ právnickým. »Z toho nebude 
nic,« řekl otec trochu rozhněvaně, )^a je to míněni také 
matčino. Prohlásil jsi se tedv rozhodně ?« Syn oři- 
isvědčil. »Pojedeš tedv se mnou zítra domů!« »»Tste 
mvm otcem a já vaším poslušným dítětem.«« 



4Q 

Starý Hek nabízel svnovi peníze, abv si sel zaplatit 
dliihv; si vseli prý od studentu, že rn<el aouzi. Pn.divil 
se nemálo, kdvž svn vvtáhl z kufru sporitelničku a 
u.kazoval mu nastřádané peníze. Do otevřeného kufru 
skládal kupec hned svnovv satv se sten v, nařídil, abv si 
tam; svn srovnal knihv a písemnosti: sám pak svázal 
peřinv do prostěradla. Pínv kufr otec zavřel a klíč 
si vzal do kapsv. Zavolal nosiče a dal věci dopraviti 
do zájezdní hos<podv. Svn bvl iako v závrati: nemohl 
o svémi stavu ani mvsliti. jediné, co mu tkvělo na 
mvsli, bvlo přikázání: »Cti otce svého i matku svou!« 
Rozloučivše se s bvtným, odešli do hospodv na oběd. 

Odpokdme starv Hek, maje v méstč vvřizovaťi 
své obchodní věci, vvbídl syna, chce-li vvkonati ná- 
vŠtévv na rozloučenou: večer aby zase přišel. Student 
si vzpomněl na sklaóbv pro tanečního mistra, které 
vložil do kufru. Otec mii vvďal klíč. Kdvž svn přišel 
k učiteli tance, abv předložil nově složené valčíkv, vv- 
pravoval mu o návštěvě otcové a o svém nuceném id- 
chodu z Prahv. Taneční mistr vvskočil a řekl: »Xe! 
To nesmíte udělat! Taková hlava iako \'v protluče se 
svým talentem. « Odříká-li mu otec podporu k dalším 
studiím, že iebo schopnosti si za to najdou náhradu. 
Zaváže-li prý se mii dodávati každ.v měsíc nové taneční 
skladbv, prý on sám mu bude dávati třicet zlatvch 
rocné. Mistrovi koledové prý ho žádali, abv iim po- 
stoupil kusv Hekow: dostával bv od nich aspoň toíik. 
jako má od něho. ^Mistrův domácí se A-^nádřil, že by 
Hekovi, když by učil jeho dva svn v hudbě — tři ho- 
diny tvdně — rád poskvtoval bvt. A hlavní věc: získal 
prý si přízeň mladé paní, která nedopustí, aby mě] 
nedostatek. Ať tedv zůstane klidně v Praze a otec ať 
táhne přes horv domů. 

Tato tvrdá rada nedošla souhlasu poslušného sv- 
na. ^Ivslil, že by se, neposlouchaje otce a zarmucuje 

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III. 4 



matku, prohřešil proti Bohn. Taneční mistr, vida roz- 
mýšlení Hekovo, připomínal zniovu podrobně mladou 
paní, jak se velmi o něho zajímá. Byla by to prý pro 
něho dobrá spekulace. Má jíti k ní pod záminkou, že 
se jde loučiti, jistě mii nedá odejíti z Prahy. Upozor- 
nil ho však, že se m-ladá paní a jejd dcera do něho za-. 
dívaly a každá by ho chtěla míti pro sebe. Varoval 
ho, aby neprojevoval znatelnou náklonnost na jeónu 
ani na druhou stranu, pak prý může pro sebe užívati 
vůně z obou růžovvch keřů a dospěti cíle : doktora práv. 
OběiTba prý by znělo příjemně nazývati se paní dokto- 
rovou. Hek udělal zmínku o dru K . . ., o němž mii 
mladá paní vyprávěla. Takového štěstí, mínil taneční 
mistr, jaké iryá dr. K . . ., by m-u nepřál. Jeho lesk je 
■jen.' vnější: slaviiý právní poradce prý do-ma vypadlá 
zcela jinak. Vypravoval jeho historii, jak byl, absol- 
vovav filosofii, v tísni jako nvní Hek, jak si udělal 
známost s l)ohatou paní. ]e\i podporou se stal dokto- 
rem. Nyní doma prý je nulou a nejsužovanějším man- 
želem na světě. Bezděky připadlo mladěmu s.kladate]i 
na mysl, co by jej nezkušeného a poctivého mohlo stih- 
nouti, zejména kdvž bv se dostal mezi dva ohně. 

Touto radou světákovou nebvl odvrácen od po- 
slušnosti svvch rodičů, jak bv m.ohl očekávati po- 
žehnání nebes, kdvbv jednal k rodičům věrolomně a 
nedbaje svých povinností k nim. Přelaskavv Bůh jistě 
zařídí vše tak, abv, co s ním rodiče zamýšlejí, ač toho 
nyní nechápe, dopadlo k jeho dobrému. V tomto 
simyslu vvjevil své rozWdnutí tanečnímu mistrovi, 
který ho již dále nepřemlouval. Zapsal si jeho adresu, 
kd3'by si chtěl objednati hudební skladby, dal mu pět 
zlatvch odměny a přál mu štěstí. Když se student 
vracel do hospody kolem domu známé paní, pojala ho 
hrůza. Nyní prohledl a pochopil sen o dvou hadech 
na horské Louce a o poustevníku, svém zachránci. Byl 



51 

to jeho otec. Vstoupil do blízkého chrámu a dekoval 
Všemohoucímu za zázračné zachránění a byl v srdci 
vekni povznesen. 

V hospodě již zastihl otce. Povečeřevše rozmlou- 
vali spolu důvěrně. V noci se student ve snu viděl 
s matkou před zelenvm křem. Bvl to týž keř, u něhož 
matka padla do tůně potoka. Probudiv se, byl tímto 
snem \-elmi potěšen. Byla to poslední noc, kterou Hek 
uzavřel první období svého ži\-ota. Vvcházel druhý 
den ze života studentského óo živo^ta občanského.*) 

II. 

Hek, proživ devět let v Praze, šest v klášteře, tři 
na filosofii v městě, octl se v domovině. Šlo mu na 
dvacátý rok. Matka se radovala z jeho vzrůstu 
i z jeho zdravého vzezření. Bylo jí jen úzko, když sly- 
šela čísti krásné vysvědčení o dokonaném kursu filo- 
sofickém na universitě v Praze: bála se, že domvšlivá 
■filosofie často duchti pravé křesťanské prostotv iest 
na odpor. Ale když syn zpíval její zbožné písné s ní, 
když ji několik kapitol Písma citoval nazpamět, když 
na něm viděla zbožného ducha, jejž on si uvedl ve 
shodu s Komenským a Xovvm zákonem, byla uklid- 
něna a nazývala jej svvm- milým synem. 

*) Ke konci (na str. 136. rkpsu) napsal si Hek: Ende meiner 
ersten Lebensperiode. Geschrieben zu Niesky im Monath Márz 
.846. F. W. H. 

Prahu opouštěl Hek asi koncem září 1788. Je to zrejmo 
z dalšího vypravování Hekova. Po biřmování v Opočně, bylo 
prý mu právě dvacet let Cetr. 52 n.). Toho věku dosáhl 11. dubna 
1789. 

Další odstavec je v Hekově rukopise označen: »Fortsetzung 
meines Lebenslauies«. Vylíčení dalšího života Hekova je 
psáno do nového sešitu rukopisného. První stránka má pokra- 
čující číslo stránek (138) a nové (i); následující pak již jeq 
nové stránkování (2, 3 atd.). 



52 

Xáš filosof účastnil se také biřmování, jež se ko- 
nalo v blízkém, městečku Opočně. Hrnulv se k němu 
davv lidn ze sousedních dominií: chtelv viděti biskupa. 
Našemu osvícenému studentovi, kdvž viděl biskupa 
v nádherném ustrojení a obřadném velkém! průvodu 
kněžském, tanul na mvsli rozďíl mezi chudobou Krista 
ukřižovaného a mezi touto nádherou v stříbře, zlatě, 
perlách a drahvch kamenech, jak se jevilv zejména 
■na biskupské inftili. Po přijatém biřmování, j,ež Hek 
velmi zevrubně popisuje, odebral se s kmotrem^ k soše 
Pannv Marie, nádherně \Tzdobené, a modlili se sedm 
Otčenášů a Zdrávasů na poděkování za neomvlnou mi- 
lost. Dcma si otec i matka dali vše podrobně vypra- 
vovati; matku zarazilo, že si obral jmiéno Alois, že 
t(3 je prý jesuitskv svatý. O řádu jesuitském, mluvila 
jen s rozhořčením, poněvadž ó něm -mnoho slyšela, 
mnoho viděla a mnoho zakusila: říkala docela, že uží- 
vají nejhorších prostředků, nic že není tak neblahého, 
aby to jejich ruce nežehnalv, nic tak kletbv i zavržení 
hodného, abv to jejich ústa neprohlásila za svaté. Toto 
mínění matčino zapustilo kořenv v mysli svnově a 
osvědčilo se pozdějšími jeho zkušenostmi. 

Hek si dával do pořádku knihovnu. ChKjdili k němu 
mnozí okolní faráři jednak ze všetečnosti, jednak al)v 
se přesvědči lii, nemá-li něco kacířského, ač tehdy ještě 
trvalo josefínské období. Navštívil ho také jeden bo- 
hatý farář, jemn.v světák dvojaké povahv. přizpůsobený 
ve smvšlení, proslulý svou výmluvností. Mezi vzdě- 
lanci filosofoval v duchu moderní filosofie, prostým 
hlásal sebezapření a utěšoval je odměnou po smrti 
v nebi. Na studentovi Hekovi opatrně vvzvídal jeho 
sm-všlení a ptal se. proč nechce jíti do semináře. Líčil 
mu výhodv duchovního stavu hned se stanoviska 
hmotného', hned ideálního, jak vznešeně může půsol)iti 
onezi lidem; uváděl důvody sofistické stejně jako dů- 



vod v v pravém duchu Kristově. Matka, jež slyšela tyto 
výklady, po ieho odchodil zapěla píseň ze zpěvníku 
českobratrského o boží pomoci při přemáhání poku- 
šitele. Hrubšího rázu pokušitel přišel ještě téhož dne 
v podobě vvmluvného žebravého mnicha, který uměl 
dobře vábiti z oveček příspěvky pro svůj řád. O před- 
nostech duchovního stavu mluvil v duchu temného 
středověku: kněz u oltáře má prv přednost i před sa- 
mou Pannou Marií: Maria prý porodila jen jednotí, 
ale kněz že rodí denně svna božího při oběti mše; ba 
zmůže prý i na Pánti Bohti tolik, že při konsekraci 
hostie Bůh je v rukou knězových a musí v sebe pře- 
tvořiti vystavenou hostii. Matka mu již v tomto rou- 
havém plácání nedala domluviti : rychle ho odbvla dár- 
kem. \'y stoupení těchto dvou kněží na ni účinkovalo 
tak, že si je pod.robně zapsala do svého deníku: ten 
deník zdědil později její syn a vypsal z něho, co se 
tvkalo jeho. S rozhořčením vykládala o těchto dvou 
návštěvách svému choti. 

Františkovi bylo právě dvacet let; bylo nutno roz- 
hodnouti se pro nějaké hmotné postavení. Na řemeslo 
byl již stár; kromě toho by asi sotva bvl který mistr 
přijal studovaného učedníka. ]\Iatka radila dráhu 
úřední. Z komory přinesla starou českou knihu*) a 
čtla z ní otci nemálo se divícímu místo, kde bylo psáno 
o významu úředníka vskutku křesťanského, jak je to 



*; O knize podávám zde doslovně poznámku Hekovu: 
Anmerkiing. Es war: Johann Habro\van5ki's Verhandlungen mit 
dem Brúderbischof Lucas zu Jungbunzlau vom Jahre 1496 
fortgesetzt bis zum Jahre 1542 uber die Umtriebe der abtrún- 
nigen Brúder. Dieses schátzbare Buch hab ich eben von meiner 
Mutter geerbt, es ist mir aber leider nebst mehreren Werken 
der alten bohm. Briider bei dem groBen Brande 1806 mit ver- 
brannt. In dem vierten Bandě der bohm. Foiianten, die im 
Archiv zu Herrnhut aufbqwahrt werden, wurden Auszúge aus 
diesem. Buche gefunden.« 



54 

ctihodná osoba a cenný dar boží pro věrný lid. Může 
prý konati mnoho dobrého a mnohému zlu zabrániti 
jak u vládnoucích, tak u ovládaných. To se ve spise 
podrobněji doličuje. Otec knihu prohlížel, četl některá 
místa pozorně a "potom ji podal matce pravě: »Ie to 
sice pikartská kniha, ale obsahuje leckteré dobré na- 
učení a pravdu. « 

Po několika dnech vzal otec Františka do Opočna, 
aby tam vstoupil za praktikanta do vrchnostenského 
úřadu. Alladý Hek, prozatímně přijatý na zkoušku na 
šest neděl, bvl přidělen vrchnímu, velmi zbožnému 
muži. Jeho pokoj byl ověšen obrazy svatých, ktervm 
se klaněl. Před spaním se modlil růženec a všichni 
domácí i Hek s ním. V opočenském bohatém klášteře 
benediktinském meškával na bohoslužbách i při pře- 
rozmanitvch příležitostech. Za zvláštní čest si po- 
kládal, že byl nazýván otcem kláštera, I vlastního syna 
tam dal. Hek jako praktikant byl vvbíénut, aby ho tam 
po každé doprovázel. S počáticu tam chodil, jakkoli 
nerad, ale později .se proti tomu vzepřelo jeho svě- 
domí; nechtěl již dále provozovati rouhavé pokrytectví. 
Vrchní v něsm proto viděl špatného křesťana; svěřil ho 
převorovi, aby ho obrátil. Poněvadž se mu to nepoda- 
řilo, vrchní ho uznal za neschopného a po šesti nedělích 
jej propustil. Otec se na to hněval, že syn mohl hráti 
klášterní komedii dále, ale matka usoudila, že není 
vůle boží, aby se syn stal úředníkem. Starý Hek vzal 
tedy studovaného syna do učení na kupectví. 

Jednou byl František s matkou v zahradě. Po- 
hlížeje na stromy, bezděky si prováděl přirovnání 
stromu k lidskému životu, zejména svému. Připadal 
si, že je ještě planvm stromem, který n;ese plody k ni- 
čemu. Umiňoval si, že se stane stromem ušlechtilým, 
jinou bytostí, která by šířila zdar a požehnání boží. 
IMatčino vychování a poučování za mladu, její písně — 



to že budou zušlechťující vroubv na ieho planém stro- 
mu. Jeho duch musí se obohatiti skutky. Zbožná ro- 
dička, postřehši nadšení svnovo, byla rozradostněna 
jeho vyšším odhodláním a utvrzovala jej, až do té dobv 
vždv slabého v podobných odhodláních, v jeho zámě- 
rech. Rozváděla podrobněji srovnání života, zej-ména 
náboženského, s plavbou po moři, s nadějí plavcovou, 
že se, doplaví krásn-ého břehu, ale také se strachem, 
že bouře uvrhne jeho lod do propasti vln a na úskalí. 
Po bouři nastává často dlouhá utišení větrů, které 
plavce nutí k nudné nečinn^osti, končila matka své ze- 
vrul>né přirovnání*) — u člověka je právě tak nebez- 
j>ečná záliba v sladké nečinnosti, kterou se klade zá- 
klad k duševní lenosti a netečnosti. Člověk churaví du- 
ševně, aniž si toho je vědom, aniž to cítí. Zejména ne- 
slýchává hlasu ducha božího. Hek na to navazuje delší 
nábožné rozjímání. Syn si vzal ^matčino poučení 
k srdci. 

»Učil jsem se obchodnímu vědění, a poněvadž mi 
při tomto zaměstnání přece zbývalo času, věnoval jseiT! 
volné hodiny česiké literatuře. Jsa seznámen s kla- 
sickou literaturou starvch Českých bratří, byl jsem 
v oné době vítaným zjevem v kroužku spisovatelů, 
kteří velmi měli na srdci, abv literaturu skoro dvě stě 
let ležící v úpadku opět vzkřísili, jak známo, byla česká 
řeč Bratřími tak pěstována, že se ještě podnes toto ob- 
dobí nazývá zlatým věkem české literaturv a nesčetné 
spisy**) u učenců neustále požívají veliké vážnosti. 
Zvěčnělý císař Josef, jakož i jeho nástupce Leopold 
zřídili stolice české literatury na domácích univer- 



^) Toto srovnání matce asi utkvělo v mysH ze čtení bratr- 
ských knih. Lod na moři bývá tam oblíbené srovnání zejména 
s církví bratrskou. 

**) Jesuita Koniáš honosil se tím, že vlastní rukou spálil 
40 tisíc knih. A on nebyl přece jediným jesuitou! Pozn. Hekova. 



í6 

sitách;*) utvořilo se i několik spolků, aby s rozvije - 
nim literatury zároveň povznášely mravnost, taK velmi 
pokleslou. ""*) To vše se mi líbilo, že jsem se k většině 



*) Stolice české řeči a literatury byly zřízeny na vojen- 
ské akademii v Novem městé za \'ídní od jejího založení (1752), 
na vojenské inženýrské škole ve \ idni r. 1754, na universitě 
vídeňské i775> na Tereziánské rytířské akademii 1784, na uni- 
versitě pražské začalo se učení české řeči a l.terature až 13. 
března 1793- 

**) Zušlechťovati mravy zároveň se snahou o povznesení 
české řeči a literatur}- uvádí 2.a důvod své žádosti o povolení 
koncese divadelní v únoru 1786 společnost herců a vlastenec- 
kých měšťanů — v pozdější »Boudě« na \'áclavském náměstí 
(»chtí k zdokonalení a rozšíření české řeči přispívati, srdce 
a mravy domácích Čechů zušlechtovati«). Srovn. Liter. čes. XIX. 
stol., I. díl (2. vyd.), str. 438 n. v článku J. ]\Iáchala. 

Snad se zmínka Hekova — bohužel příliš stručná a ne- 
určitá — týká spolku mladších spisovatelů českých, o němž píše 
Ant. Rybička v biografii \'. M. Kramériusa — Přední křisitelé, 
str. 24. Koncem X\TI1. století — přesněji asi kolem r. 1790 
— sjednotili se působením a vedením Šeb. Hněvkovského stu- 
dující všech fakult v Praze na podporu a šíření českých knih; 
ve zkušeném Kramériusovi měli svého rádce a pomocníka. 
\' poznámce 25 na str. 36 jmenuje Rybička mezi členy také 
Vr. Irleka. Tento studentský spolek byl doplňkem a obdobou 
»Společnosti české« několika obrozenských spisovatelů (patřili 
k ní Pelcl, Dobrovský, F. F. Procházka, Bob. Dlabač, Kramé- 
rius a j.), kteří chtěli vydávat archovou přílohu »Hlasatel 
literatury české« ke »Kramériusovým Vlastenským novinám«. 
Jiná společnost byla zaražena na vydávání velikého slovníka 
českoněmeckého, ale policií zakázána. Snad Hek míní i český 
spolek básnický, jenž za vedení Ant. Jar. Puchmajera vydával 
»Sebrání básní a zpěvů« : I. svazek, vyšlý r. 1795, přinesl i He- 
kovy příspěvky; 11. svazku náš dobrušský buditel oďcibral 5 
exemplářů. Jistě přenáší Hek do starší doby pokusy mezi vla- 
stenci českými o založení společnosti, která se později uskuteč- 
nila v zlatící české. — Podobné společnosti zakládány i na 
Slovensku; v Prešpurce »Institutum čili ústav řeči a literatury 
českoslovanské« z r. 1803; »Společnost učená« ve Šťávnici od 
1810. mezi jejímiž členy byli také Cechové Ant. Marek a Jos. 
Lib. Ziegler; Ziegler, jenž byl napřed kaplanem dobrušským, 



takových spolků připojil a iim poskvtoval písemných 
příspěvků. \^ycházely v Cechách, v Uhrách, na Mo- 
ravě, ba i ve Vídni české časopisv: iá jsem se všech 
účastnil a byl jejich pilnvm spolupracovníkem. Mé 
články byly populární a přiměřené duchu tehdejší doby. 
Jest však \sob€lil>é mvsli lidské nebez,pečno, když člověk 
bývá často a mnoho chválen, ježto se právě tím. zatla- 
čuje s pravé qesty a uvádí do takového postavení, kde 
pučí sebeláska a svádí k marnivvm záměrům. Tak 
bylo i se mnou. Pochvala mým spisům vzdávaná byla 
pro mne lichotivá a půvabná, a kdvž jsem četl v jedné 
recensi, »jak se toho lituje, že se obírám jenom věcmi 
nižších tříd lidových«, nabyl jsem mysli vstoupiti 
v obor vyššího vzdělaného světa. Byloť osvícené jose- 
fínské století, kdv bylo módou, jemným vtipem dělati 
směšnými viditelné pošetilosti lidské a předsudky sta- 
rého šedivého pravěku protahovati vochlí. Oddával 
jsem se tedy tomuto směru tím ochotněji, čím častěji 
mi živá obrazivost líčila jako v jasném světle tu ně- 
jakou Abderu, tam Dona Quixota, tu velikou swiftov- 
skou kobylu, vedle mistra Pan^Iose voltairského Can- 
dida.*) Toto spisovatelství mi vyneslo tolik, že jsem 



mohl k jejímu členství pohnouti také zámožného kupce Heká. 
O pokusech o zaražení českých společností na podporu čeřké 
literatury srovn. K. Tief trunk, Dějiny Matice České, v Praze 
1881, str. I n. Bezpochj^by má tu Hek také na mysli i Ústav 
Jana Xep. Hromádky, jenž vydával \'ídeňské novmy a jejich 
přílohu »Prvotiny pěkných umění«. 

*) Naráží se tu na nejznámější díla satirická, jež Hek 
patrně dobře znal. 

Román »Die Abderiten« (z r. 1774) od Christ, Mart. Wie- 
landa ; je nazván od Abdery, řecké osady v Thrakii, jež měla 
u Řeků pověst asi našeho Kocourkova; ovšem básník tu líčí chyby 
a zpozdilost svého německého prostředí. 

Don Quixot, známý hrdina nejslavnějšího stejnojmenného 
románu španělského spisovatele Miguela Cervantesa (+ 1616). 

Swiftovská kobyla je narážka na hlavni dílo velikého 



58 

sehnal slušný kapitál k založení budoucího kupeckého 
postavení.« 

Otec pomýšlel na to, abv svna vvhodně oženil. Čl- 
enil mu několik návrhů, vykládal výhody jejich; ježto 
se zakládaly jen na bohatství a vnějším lesku rodin, 
syn le zamítal, jsa si vědom, že bohatství a vnější lesk 
nečiní člověka ještě šťastným. Syn chtěl zůstati ještě 
svoboden. To se však otci nelíbilo; naléhal urputněji 
na syna, ukazuje na důležité důvody; František však 
trval pevně při svém rozhodnutí, třebaže se k nim otec 
za několik dní vracel. Rázně si vvžádal. aby nehvl 
nucen do stavu, kde bv mu kynul život neradostnv a 
nespokojený. Pohrozil, bude-li otec vážně při svých 
plánech trvati, že bv mu bvlo milejší vrátiti se do 
Prahy a věnovati se úplniě literatuře a hudbě, z čehož 
zamvšlel slušně žíti. Matka, která by ,si /l:»yla rozhod- 
nutí synovo, že se vzdálí z domova, -pokládala za těž- 
kou ránu, jala se znenáhla působiti na manžela, abv 
od svých plánů u^pustil. 

Bystré oko matčino brzo postřehlo, že František 
rád chodívá kolem domu jisté skromné, zbožné rodiny 
— Ježkovy*) a s dcerou Marianou se zálibou hovo- 
řívá. Věděla také, že toto děvče pochází z rodinv kdvsi 
českobratrské. Matka jim byla proto nakloněna, ale 
otcovi byli podezřelí jako pikardi a zle o nich s-mýšlel. 
Věděl i, že rodina není bohatá. Matka, ujistivši se 
jednou v zahradě o náklonnosti svnově k Marianě 



anglického satirika Jonathana Swifta (1667 — 1745) »Gulliverovy 
cesty«; ve IV. díle tohoto satirického románu přichází GuUiver 
do země učených koní. 

jMistr Panglos Cle Docteur Panglosse) je postava nejpro- 
slavenějšího filosof icko-satirického románu Voltairova »Can'' 
dide«, nazvaného podle hlavního hrdiny. Román ten vyšel 1759. 

*) Hek píše »Jeschkische Familie«. 



Ježkově, obávala se od otce silného odporu. Rozhod- 
nuti ponechala Bohu. 

V této době dostal Hek z Prahv od známého ta- 
nečniho mistra objednávku nových valčiků, menuetů 
a polonéz. Odevzdal je brz}' a přidal k nim i jiné. Do- 
stal za to šest dukátů. Za nedlouho přišla mu z Brna 
nabídka, abv jakési duchovni dilo přeložil do češtin}'. 
I té práce se podjal s radostí a chutí. Kdvž bvl s pře- 
kladem hotov, odjel osobně rukopis odevzdati. Bv' 
v Brně od nakladatele laskavě přijat a požádán, abv 
u něho několik dní pobyl jako host. Nakladatel jej 
seznámil s kapelníkem tamějŠího divadla. Ten Re- 
kovi vvpravoval, kterak od něho naléhavě žádají, abv 
dával jakousi starou operu, od mnoha let neprovozo- 
vanou; hudba však že je v několika áriích docela ne- 
vkusná. Hek byl pro pěknv text operv ochoten znovu 
zpracovati zastaralé árie. Ve třech dnech byla práce 
provedena k velmi veliké radosti ředitele hudby. Xa vý- 
věsných oznámeních pak bvlo tučnvm tiskem ozná- 
meno, že opera byla od českého skladatele, právě 
v Brně pobývajícího, v moderním duchu při některvch 
zastaralých áriích opravena. Pomohlo to také, že bvlo 
divadlo nabito. Druhého dne se kapelník odměnil He- 
kovi dvaceti zlatými; pohostiný nakladatel pak mu dal 
při odchodu dvacet dukátů honoráře. To ovšem daleko 
převýšilo Veškeré očekávání mladistvého skladatele. 
Koupil matce pěkný čepec a hedvábný šátek, otci pak 
rákosku pobitou stříbrnými ozdobami. Doma způsobil 
rodičům velikou radost. 

Za nepřítomnosti synov}' se matka snažila získati 
manžela, aby neodporoval synově náklonnosti. Dosáhla 
konečně jeho svolení. Otec chtěl svna přek:\-apiti. Ted- 
noho dne se odebral k rodičům synovy vyvolené a pro- 
jednal vše. Mladý Hek sedel právě u psacího stolku, 
když k němu vstoupil strvc jeho milé a prosil ho, aby 



6o 

s ním sel na príiemnoit návštěvu. Vedl ho óo domu 
nevěstina. Hek ustrnul, kdvž ve světnici uzřel otce 
vedle otce nevěstina a u vedlejšího stolu městkého pí- 
saře se dvěma svědky. Ženich bvl pozván, aby také při- 
sedl v rohu k stolu, k němuž bvla přivedena otcem 
Hekovým i nevěsta. ^Městský písař předčítal nahlas 
uzavřenou Sivatební smlouvu, a ta bvla potom pode- 
psána od obojích rodičů, svědků i písaře městskéno. 
Po třech nedělích byla svatba.*) 

Otec postoupil syUíOvi za jisté odsitupné obchod: 
synovi zbylo ještě několik set na hotovosti. Pražský 
obchodník L. H., s nímž se seznámil po příhodě v ne- 



'•; U rodině Ježkově — aspoň Hek je pokládal asi za 
předky své ženy — nacházím zápis Hekův v jteřinom sešitku 
Hekových zápisníků podle záznamů ze staré postily boleslavské: 
\'ystěhovali se pro viru, ale zase se vrátili do Cech a usadili se 
v Ohnišově na Opočensku. Potomek Jíry Ježka, o němž si nás 
spisovatel napřed připsal poznámku s datem 1Ó57, Martin Je- 
žek, byl pronásledován od jesuitů. Jeden jesuita prý mu dal 
kamenem do hlav}', a když zůstal ležet omráčen, oběsili ho 
a odešli. Ale bratří to viděli a odřízli ho. 

O rodičích Hekovy manželky nacházím v pozůstalosti spi- 
sovatelově zápis s názvem »Nekrolog«. Otec, ctihodný Antonín 
Ježek, umřel v stáří svého věku 73 let dne 8. října 1815. Matka 
Terezie, rozená Archlcbova, zemřela dne 27. ledna 1818 u věku 
62 let. Dcera Marie (t. j. chct Hekova) 2. června 1821 u věku 
48 let. Její sestra Anna 23. listopadu 1824. 

Tento výtah rodinný byl patrně pořízen za tím účelem, aby 
se jím Hek domáhal dědictví po Jos. Ježkovi, děkanovi kyšper- 
ském na odpočinku. Byl to patrně blízký příbuzný Hekovy žemy. 
Ale darovacím listem z i. září 1845 děkan Jos. Ježek věnoval 
všecko své jmění své hospodyni Barboře Novotné. 

Hekovy choti Marie týká se ještě jedna listina, dochovaná 
v pozůstalosti mužově. Je to německý cestovní pas, vydaný »fůr 
die Frau Maria Hóckin, Handelsfrau und Kaufmenin«, ze dne 
16. května 1806. Ona sama se podepsala: !Maria Hekin, Byl jí 
vydán, aby po požáru v Dobrušce — je podrobně vypsán dále 
— mohla v obchodních věcech jezditi do Vídně. \' cestovním 
pase je udán její věk na 33 let. Jej i podoba je tam popsána 



6i 

niocnici u Milosrdnvch. poskvtl mu úplnv úvěr. takže 
mohl obchod značně rozšířiti. Mladý Hek mohl se n\'ní 
pokládati za nejšťastněišího člověka; mělť ženu p<jdie 
svého srdce, byl rozhlášeným kupcem, byl bohat, měl 
světský lesk vněiší, bvl oblíbenvm spisovatelem a k to- 
mu i hudebním skladatelem. Zůstal ve s\-ěm smýšlení, 
iako bvl dříve : s matkou zpívával písně a chtěl kráčeti 
po cestách božích. Ale po delší době kroutila matka 
nad chováním svnovým povážlivě hlavou a zpívala va- 
rovnou pís-eň »Kdo myslí, že stojí pevně. hled. aby ne- 
klesl«. Svn ii zpíval s matkou, aniž pomvšlel na to, že 
bv u něho mohla nastati taková změna. Brzv stih! 
všeckv zármutek. 

Otec si stěžoval na nával v krve do prsou, na tlu- 
čení srdce, na obtížné dvchání. fiatka zkoušela do- 
mácí prostředkv. Kdvž nepomáhalv. bvl zavolán lé- 
kař: ten předepsal lektvar asi ze šiestnácti součástí, 
zejména pak často pouštěl nemocnémfu žilou, až ubý- 
váním krve omdléval, dělala se mu tma před očima a 
chladl. Jednou upadl v dlouhv spánek. Lékař tesil, že 
již bude dobře. Ale zrcátko přiložené k ústům a k nosu 
svna poučilo, že nemocný zesnul. Lékařská pomoc inu 
asi pomohla na věčnost dříve, nežli ho chtěl p^Dvohti 
Pán. Pozůstalv svn napsal při této příležitosti rozjí- 
mání, co má křesťan při provázení mrtvého m^^sliti. 
Tam byla rozvinuta mvšlenka. že jen ten může pomv- 
šleti na vítězství v Kristu, kdo setrvá až do konce 
pevně na cestě Páně: kde toho není, tu že je naděje 
v blaženost nejistá. Censor prohlásil tuto větu za hu- 
sitskou: hříšník, mínil censor, může prv i do posled- 
ního dechu setrvati při hříchu, a přece může absolucí 



takto: \'eiiké postavy, podlouhlého obličeje, černých vlasů, 
modrých očí, malého nosu.« Podepsán: František Archleb, 
purkmistr. Piitrně strýc paní Hekové, 



62 

katolického kněze dtosáhnouti s-pásv; a kdyby se dost:il 
i do očisitce, může prý z něho obnovovanými mšemi 
býti osYtobozeji. 

Po smrti manželově přála si také matka býti zplo- 
štěna starostí o domácn )st a o polní hospodářství. 
Hek přejal tedy své dědictví a matce zajistil jako 
vděčný syn^ bezstarostný žiyot výměnkářskv. Bvl nu- 
cen přibrati si do domu více lidí ku práci při hospo- 
dářství i při obchodu. 

Tehdy zemřel v Dobrušce starv, ode všech ctěný 
purkmistr. Při obsazování toho místa připadla vět- 
šina hlasů mladému Hekovi. Deputaci, která mu to 
pi-išla oznámiti a jíratul^ovati mu, se však zvolený vy- 
jádřil, že hodnosti té nemůže přijmouti; vymlouval se, 
že je pro tak důležitý a důstojný úřad ještě mlád. Ná- 
mitky, že mu A'e formálních věcech bude nápomocen 
městský písař, v jiných zkušení členové městské rady, 
vyvrátil: zle prý s takovou obcí, v které by předsta- 
vený byl pouhou loutkou cizí vůle. Divíc se opustila 
ho deputace radv. Celé město nemohlo pochopiti to- 
hoto rozhodnutí; byloť starostenství lUejvyšši touhou 
mnohých, třeba k němu neměli schopností. Téhož roku 
zamítl Hek také uprázdněné místo radního, na něž oyl 
zvolen. Mastní příčinu jim odmítající kandidát ani 
při této příležitosti nepověděl. TTyedl ji však ve svvch 
pamětech: bvlo žádáno zákonitě, že představený obce 
má býti muž zbožný v duchu římské církve a podle 
jejích obyčejů. To jest představený byl nucen nejen 
při církevních službách božích býti přítomen na místě 
u oltáře mu vykázaném, nýbrž i z úřední povinnosti 
připojovati se k procesím a v tom býti lidu pobáda- 
jícím příkladem; musil častěji choditi k zpovědi, ze- 
jména na Zelený čtvrtek ku přijímání, a podobně při 
jinjxh ceremoniích církevních. To se však příčilo Ile- 
kovu svědomí; nechtěl pod maskou zbožnosti býti ni- 



6.^ 

čemnvm pokrytcem a lid klamati hanebnou přetvář- 
kou; nadto nedopouštělo jeho svěďomí, aby se rouhal, 
když by prováděl pobožnůstkářstvi, které odporuje 
duchu a pravdě učení Kristova. Chtěl se věrně a upřím- 
ně stvkati s Pánem a choditi před ním v pravdě. 

Jmění Hekova bohatě přibývalo. Požíval důvěry 
lidu a Bůh mu žehnal. Nakoupil polí, luk i zahrad; 
zahrady upravoval velkým nákladem a snažil se při 
nich spojovati krásné 5 užitečnvm. Jeho milá choť byla 
dobrá, zbožná duše, uměla udržovati pořádek v do- 
mácnosti, dovedla dáti i v polním hospodářství ne- 
jednu dobrou radu. Byla vzorem ženskvch ctností, 
skutečnou ozdobou domu a Hekovou největší radostí 
na světě po Pánu. 

Ale uprustřed tohoto tak nádherně lesklého ži- 
vota bývalo Hekovi často úzko. Viděl i na matce, že 
nebývá tak veselá jako dříve; častěji opakovala píseň 
»Kdo mvslí, že pevně stojí«; ale svn nezpíval již s ní, 
což ji velice zarmucovalo. Se snachou žila v nejlepší 
shodě, ráda jí bwala radou i pomocí. Tím se štěstí 
kupcovo velmi zvvšovalo. A také ji povolal brzy Bůh 
z jejich středil. Před smrtí probíral s ní svn nábožná 
rozjímání. Její umírání působilo na něho mocnvm 
dojmem. Později mu bylo útěchou, že se matka nedo- 
žila toho, co na něho uvalila ruka Páně. 

»Fran€0uzská revoluce se za této doby šířila víc 
a více. Tejí spisv. ohnivě chrlící mvšlenku bezuzdné 
svobody, vnikaly i do nejodlehlejších zemí; čím více 
a čím důrazněji bylv zakazovánv, tím horlivěji byly 
ode všech hledány a tím chtivěji se čítaly. Z vědecké 
snahy chtěl jsem se seznámiti s jejich tendencí; |iž 
dříve se m.ému vkusu zamlouvala francouzská litera- 
tura. \^edle toho čítal jsem beletristické spisv všech 
národů evropských, zejména však líčení doby sou- 
časné; rád jsem si srovnával doby jindy a nyní a uva- 



64 

žov-al o tom. V mém nitru se vvvinul republikánsiký 
smysl, kterv mě přeměnil ve svetoobčana a A^zbudil ve 
mně mocnou snahu po soudobé svobodě jak duchovní, 
tak tělesné. Než ani při nejkrásnějším vvobrazení fan- 
tasie nenacházel jsem uklidnění: bvlo mi s mnohvmi 
pochvbnostmi tvrdíě bojovati, takže jsem ěastěji bvl 
starostliv o své spasení. AIůj spánek bvl neklidný a 
nejednou jsem ve snách \'iáé\ svou dobrou matku nade 
mnou slzeti a proto jsem. v vtržen bvv ze spaní, mnoho 
a hořce musil plakati. Tu vvhkdal jsem opět svého sta- 
rého arciučitele Amose Komenského, čítal chtivě 
Novv zákon, čímž mé sevřené srdce bylo opět přive- 
deno k milému Spasiteli, že modlíc se vzdvchalb a pra- 
vilo: »Pane. jsi posud mvm Spasitelem? Jsem ještě 
skutečně Tvvm dobrým dítětem a hoden Tvé milosti ?« 
Ale vše to bvl mrak bez deště: svět mě bohužel poutal 
příliš pevně: čtením rationalistických spisů a vzdělá- 
A^áním v kantské, potom heg^elské filosofii v\i;vořil 
jsem ze sebe Laodiceana. kterv nebvl ani horký ani 
studenv.«*) 

»Jistým článkem Hallského Literárního časopisu 
bvv podnícen, jal jsem se důvěrně si dopisovat s dr. 
C. F. Bahrtem.**) proslulým tehdv mezi učenci, a přál 



*) Narážka na list Laodicej skvrn, který se přičítá sv. Pavlu. 
Laodicea (Laodikeia) byla tehílj- jednou ze sedmi křesfanskych 
obcí asijských. \' uvedeném listu Pavlově se biskupu této obce 
vytýká vlažnost u víře; není prý ani horký ani studený. Jméno 
Laodikeia mělo několik měst v Malé Asii a v Sýrii. Zde mí- 
něno Laodikeia ve Frygii nad Lýkem, nyní nazvaná Eski Hisár. 

**) Bahrdt Karl Friedrich, protestantský theolog, rozkři- 
čený svou svobodomyslností i nerzřizeným životem. Měnil své 
názory náboženské; jeho racionalismus náboženský vybočoval 
v příkrý naturalismus. Jako profesor filosofie a biblických 
starožitností v Giessenu mluvil a psal proti ustáleným naukám 
křesfanskvm a byl proto 1775 z úřadu propuštěn. Podobně byl 
po čtyřech letech zbaven úřadu generálního superintendenta pro 



6.S 

i-sem si. abych byl jeho zprostředkováním přijat za 
člena německé »Union« v Halle. Ale brzy potom mi 
přišlo anonymní psaní, v němž isem byl před drem 
Bahrtem důtklívě varován; octl se tehdy pro posměš- 
nv spis o náboženském ediktu v přísném vyšetřování. 
Uposlechl jsem ochotné radv nejmenovaného přítele: 
ale má zvrácená mysl se při tom nepolepšila. Klonť. 
jsem se k indiferentismu, byl jsem nejvýš snášelivy 
muž ve smy^slu světském, podJe formy tehdejšího 
ducha doby; při tom však bez klidu a bez uspokojení, 
^lilý Spasitel objevoval se často přede dveřmi mého 
srdce a tloukl; ale já nechtěl zcela upřímně slyšeti jeho 
hlas; neboť mé srdce bylo zatvrzelé a pro svět pevně 
zaujato. Takto jsem se nemohl miilému Spasiteli lí- 
biti. Měl jsem se státi chudvm a bídným, malým a po- 
níženým. Tak to chtěl milý Pán a tak se i stalo. «*) 



III. 

Dne 6. května 1806 přivezl Hekovi těžce rialožet 
vůz bohaté zboží z Terstu. Xáš kupec by 



své rozpory s ustáleným učením své církve a pro svou hašteři- 
vost. Žil potom v Halle a živil se přednáškami o filosofii, 
rétorice a starověkých spisovatelích. Xa konec provozoval po- 
horšlivými způsobem živnost hostinskou. Když byl r. 1788 proti 
němu vydán pruský náboženský edikt, napsal »Das Religions- 
edict. Ein Lustspiel«, 1789 a dostal za to rok pevnostního ža- 
láře. Jako spisovatel byl plodný a populární; psal i romány. 
Srovn. o něm Allgem. Deutsche Biographie I., 772 n. Bahrdtův 
spis » System der moralischen Religion« četl Hek již na filosofii 
v Praze. Píše o něm, že jej četl chtivě, ale že ho nedovedl roze- 
hřáti. ■ — Podle zmínky o Bahrdtovi bylo by se vše udalo před 
r. 1792, kdy Bahrdt zemřel. 

*) Po straně připsáno: »Bis hieher nach Niski eingeschickt 
an Bruder Karl Gottlieb Kretschmer im Briiderhaus von Buch- 
wald aus den 3ten August i846.« 

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III, 5 



66 

zaměstnán jarním setím, jež se toho roku trvaiyihi 
dešti v dul)nu zpozdilo. Druhého dine bylo mu doDra- 
veno rozmanité zboží na dvou vozech, na jednom 
z Prahy, na druhém z Vídně. Zboží ze všech tří voiů 
bylo zatím pro pilné práce polní složeno na dvoře, 
z terstského vozu asi deset centů oleje, tři sudy ler- 
pentýnu a sud lihu v dome u diveří do sklepa. Osmého 
května přijeli si kupci z okolí, abv si odvezli z přele- 
zeného zboží, co pro sebe zakoupili. Hek je žádal, aby 
přijeli pozej'tří, -protože dnes chce dokončiti polní práce 
a potom teprve převzíti a roztříditi zboží. Spokojili 
se tím, zaplatili si jen zboží napřed, aby nemusili pe- 
níze — několik set — odnášeti nazpět domů. 

Xa druhý den odešel Hek s delníkv ještě za sví- 
tání na pole, abv dopoledne dokončili práce: odpoledne 
pak chtěl uložiti zboží do skladišť. Bvlo v těch dnech 
veliké horko, Q. května pak bo.uře. O Q. hodině ozvalo 
.se zvonění na poplach z města. Pohlédli k městu a 
spatřili hustý kouř vycházeti z předměstí: kouř byl 
prudkvm větrem zmítán u A'íru. Hek chvátal k požáru. 
Požár vznikl v podkrovní světničce jistéhO' úředního 
posla. Ten si byl chystal snídani, pskáčsk s máslera 
položil na řeřavé uhlí, máslo se zapálilo, oheň oak pře- 
letěl ze světničkv na střechu. Posel sebral ze svvch 
věcí, co mohl, a utekl. Kdvž zavznělo zvonění na po- 
plach, vyběhla na jiném předměstí žena, která právě 
vymetala pec rozpálenou k pečení chleba namočeným 
věchtem slámy: v leknutí nepozorovala, že vzala vě- 
chet s sebou a na něm řeřavé uhlíky. Od nich chytilv 
na dvoře v3^práhlé třísky šindelové a roští. Vítr za- 
nášel plameny po jejím stavení a na sousední domek. 
Nyná bylo město se dvou stran v nebezpečí požáru. 

»Pospíchal jsem domů, dal jsem z poschodí důle- 
žitější věci snésti do přízemi, jež bylo klenuté a zdálo 



67 

se před ohněm bezpečné; mnozí dobři lidé ze soused- 
ství přispěchali mi na pomoc. Má krásná knihovna, 
skládající se z 3284 svazků, byla většinou odnesena 
do sklepa, jakož i znamenitá sbírka hudebnin. Krásně 
pianoforte. dvojí kremonské housle, dvojí altoviolv a 
violoncello, nedávno za QO zlatých koupené, bylv po- 
staveny do kuchvně, kam má zena dala snésti peřiny, 
prádlo a šatstvo. V pokoji, v komoře i v obchodní míst- 
nosti zůstalo vše státi, ježto jsem je pokládal za bez- 
pečné před ohněm. Nyní zavznělo žalostné volání, že 
hoří věž radniční, a netrv^alo dlouho, její báň, uchvá- 
cená mocným nárazem vichru, s ohromným hřmotem 
padla před můj dům a právě na okno od sklepa, okno 
roztříštila a tak zanesla oheň do sklepa. Plamen za- 
sáhl domovní dveře, a poněvadž blízko nich bvl po- 
staven dřevěný nábytek, dal jsem jej přenésti trochu 
dále do domu. I sud s lihem pošinul jsem dále; ale 
sudy s olejem a s terpentýnem nemohl jsem hnouti, 
poněvadž jsem k tomu byl sám. neboť za vzrůstajícího 
nebezpečí se všichni lidé, kteří mi pomáhali, z domu 
zavčas odstranili. 

Xvní mně samému bvlo úzko; neboť předními 
dveřmi domovními nemohl jsem již ven, poněvadž 
všeckv domv na náměstí stálv v jednom spojeném pla- 
meni: nezbvvalo mi proto nic jiného, nežli co nejspěš- 
něji utéci zadními dveřmi. A poněvadž jsem viděl, že 
ani přízemí není již bezpečné, pomýšlel jsem na to za- 
chrániti svůj stolek pokladní. Vzal jsem jej na hlavu 
a chtěl jsem s ním k zadním dveřím. Ale jaká hrůza 
mě pojala, když jsem viděl, že i přední část domu, kte- 
rou se musilo jíti k zadním dveřím, je v plamenech! 
Tu jsem prosil Pána, aby mi dodal sílv, abych ne- 
pozbyl mysli a d-vichapřítomnosti. Vrátil jsem se s po- 
kladním stolkem do světnioe ještě volné, složil jej a 
stáhl s peřiny dlouhou cíchu, ponořil ji do kádě s vo- 



68 

dou, hodil ii přes hlavu a proběhl dvorem, kde už 
sudy a bedny se zbožím byly zachyceny ohněm. 

Až posud byl jsem sebe vědom; co se potom se 
mnou dalo, dověděl jsem se teprve později po něko- 
lika hodinách. Kdvž jsem se zase vzpamatoval, shledal 
jsem, že ležím na návrší za městem. Stará žena seděh. 
vedle mne. Kdvž zpozorovala, že se hýbu, zvolala ra- 
dostně: »Chválabohu, že ještě žijete!« Díval jsem se 
na sebe: pravou ruku a nohu jsem měl zavázánu, na 
hlavě širokou náplast, polovici kabátu a vesty spále- 
nou; řekl jsem: »Ach! můj milv Bože'. Co se se mnou 
děje?« Tu odvětila dobromyslná paní: »Děkujte Bohu, 
že ještě žijete. Kdyby se byl Bůh nad vámi nesmilo- 
val, bvl bvste již popelem. Z dopuštění božího šel je- 
den statečný řezník kolem vaší zahradv; ten viděl zad- 
ní dveře otevřeny, nahlédl do dvora, kde vše hořelo. 
Zpozoroval tu os'obu v cíše zabalenou kráčeti plamenv, 
kterak však brzo zasažena byvši plamenv klesla. Skočil 
odhodlaně do plamenů, zdvihl vás a odnesl na blizký 
trávník; tam svlekl svůj kabát, hodil jej na vás a tím 
vaše doutnající šaty uhasil. « 

Hek se tázal na svou choť a své dvě dcery, z nichž 
starší, Terezie, byla šestiletá, mladší, Ludmila, tříletá. 
Ošetřovatelka však mu o nich k jeho žalosti nemohla 
podati zprávy. 

»Potom jsem pohlédl na město. Bylo to smutné 
zničení! Poznal jsem podle věže bez báně své spále- 
niště; vypadalo jako bídná zřícenina; z ní vyčníval 
vysoký komín, z něhož stále ještě vystupovali hustý 
dvm. Dva cizí muži přicházeli na návrší a stanuli ne- 
daleko mne. Mluvili o požáru. Naslouchal jsem a do- 
věděl se, že shořelo .360 domů, radnice, kostel, obě ško- 
\y, městský špitál, pivovar, 6.^ stodol. Osmnáct lidí při 
tom přišlo o život, mezi nimi také se zadusilo dítě He- 



6q 

kovo.*) Nevěřil jsem svvm uším a prosil, aby přišli blí- 
že. Potvrdili, že Hekovi se sedmiletý chlapec, který se 
utekl do sklepa, udusil; z čehož jsem poznal, že je to 
ditě mého bratra, poněvadž můj syn toho času po- 
býval v Berlíně, aby se více vzdělal v obchodních 
vědách. « 

Cizí mužové vyptávali se na poměry popáleného; 
poněvadž nemohl mnoho mluviti, vysvětlila jim vše 
podrobně dobromyslná paní. Byli dojati jeho osudem 
tak, že odešli do jednoho zachovaného domu v Opo- 
čenském předměstí, urobili tam nosítka a odnesli ne- 
m.ocného do domu, ienž patřil jednomu jejich příteli. 
Hek tam byl bedlivě ošetí^ován. Jeden z cizinců odběhl 
do blízkého Opočna a přivezl odtamtud na svůj náklad 
vrchnostenského lékaře. Zůstal potom, když jeho po- 
savadní ošetřovatelka musila odejíti, celou noc při 
něm a ošetřoval ho podle návodu lékařova. Nyní teprve 
dostavily se bolesti; ty však nemocného nebolely tak, 
jako nejistota, co je s jeho drahými. Oželel již ztrátu 
domu a značného jmění. 

Teprve druhého dne dostal o rodině zprávu. 
Choti nedařilo se lépe nežli jemu. Byla svědkyní, co 
podnikal na zachránění majetku její muž, volala na 
něho do dvora, aby běžel za ni, ale on neslyšel. Za- 
chránila se zadními vraty. O její dcery pečoval dě- 

*) O požáru v Dobrušce přinesly stručnou zprávu Kramé- 
riusovy Mast. noviny až 21. června v č. 25. roč. 1806 na str. 100 
— patrně výtah z dopisu Fr. Heká; zpráva se opozdila asi proto, 
že byl Hek nemocen. Liší se od vypravování Hekova v této 
autobiografii: podle zprávy ve Vlast, novinách vyhořelo prý v půl 
hodině 266 domů (ne 360), chrám Páně se zvony, radní dům, 
městská věž, obě školy, pivovar a 52 stodol (ne 65) ; 19 osob 
uhořelo. 

V témž čísle Vlast, novin je zpráva o podobném neštěstí, 
které stihlo město Mimoň: »ii. máje přes 300 domů s chrámem, 
se starým i novým hradem, s pivovarem vzalo za své; nic nežli 
zříceniny viděti není«. 



70 

deček,, její otec, který nesl Ludmilku na ruce, Terezku 
pak vedl druhou rukou. Odvedl je i s matkou do za- 
chovaného Pulického předměstí,*) ohněm ušetřeného, 
k jejich kmotrovi; spěchal pak k svému již uhašenému 
domu. K večeru obmezilo šestnácte stříkaček cizích a 
dvě městské po velikém namáhání požár jen ještě na 
několik sklepů a vnitřků zdí. 

Do hořící Dobrušky přijeli také dva páni, jeden 
z Opočna — byl to sládek Rus, druhv z Nového Města; 
tento byl magistrátní rada Císař, bývalý Hekův spolu- 
žák v Praze. Zastavili v Pulickém předměstí nedaleko 
domu, jenž náležel kmotru dětí Hekových. Paní He- 
ková je poznala jako domácí přátele svého muže. 
Ptala se jich hned, nevědí-li něco o jejím muži; ale oni 
chtěli dáti touž otázku jí. Hned se nabídli, že vezmou 
rodinu Hekovu k sobě. Paní Heková však rozhodně 
prohlásila, že zůstane doma, aby se něco dověděla 
o muži. Ráda však svolila k tomu, aby opočenský slá- 
dek odvezl starší, novoměstský přítel mladší dcerku 
s sebou a pečovali o ně. 

Při nastalém smrákáni utišil se vítr a za chvíli 
se spustil liják hodinu trvající. Tím se žár spálenišť 
zmírnil, u některých domů docela uhasil. Ale v Re- 
kově domě, zejména ve sklepě a v krámě byl ještě ve- 
liký oheň, který dvě stříkačky hasily celou noc. Paní 
Heková šla v průvodu kmotrově na spáleniště, kde 
bylo třeba postaviti na noc stráž, jednak aby nezale- 
tovaly oharky, jednak aby požární lupiči tu nekradli. 
Posud ještě nezvěděla o muži; měla již za to, že na 
dvoře uhořel. Za svítání prohledávali spáleniště, ne- 
najdou-li tam spálenou mrtvolu Hekovu. \' touž dobu 
požádal Hek svého milosrdného ošetřovatele, aby šel 
k jeho spáleništi, jež mu přesně označil, dopátrá-li se 



*) Podle nedaleké vsi Pulice. 



nějaké zprávy o jeho rodině. Učinil tak ochotně. Před 
spáleništěm zastihl zástup lidi. kteří vykládali o po- 
žáru u Heků: nikde prý oheň tolik nezuřil, jako 
v tomto domě. V^ypravovali o podivuhodném zjevu, 
jak ze dvora proudil tekutý oheň až na náměstí, oheň 
zbarvený červeně, žluté, modře i zeleně, jenž každému 
zabraňoval přístup a hašení. 

Hekúv získanv přítel vstoupil na spáleniště a 
užasl nad hroznou spoustou, zejm.éna v krámě. Tam 
bylo vše spáleno; na jedné straně ležely zkřivené kosy, 
svinuté plechy, dlouhé železné tyče, všeliké pr opálené 
železné zboží, váhv a závaží. Když přicházel ke sklepu, 
slyšel hlas ženy Hekovy, která v3'kládala kmotrovi: 
»Takto je tu popel krásné a vybrané knihovny, jíž se 
můj nebožtík muž tolik těšil a kterou si cenil více 
nežli na tri. tisíce tolarů. « Stoupajíc hloub do sklepa, 
zdvíhala polospálené nebo opálené knihy; dále však 
našla některé zcela neporušené spisy, mezi nimi ku 
podivu Xový zákon a Komenského »Praxis pietatis«, 
přinesené z kláštera. \' kuchvni všecky předměty tam 
snesené byly zničeny: hudební nástroje, 60 peřin; 
v peci, kam Heková ukryla stříbrné předměty, cínové 
a měděné nádoby a jiné věci, bylo vše roztaveno a 
v jednu dlážku slito. Ve světnici se rákosový strop 
zřítil a pokrýval ssutiny, z kterých vyčnívaly ještě ně- 
které zbytky nářadí. Na místě, kde stával Hekův psací 
stůl, byla hromádka popela, v němž ležel s\-azek klíčů 
a zámek od zásuvkv. Rozhrabavši popel, našla Heková 
několik opálených penízů a hrudku z rozmanitých sli- 
tých mincí. »Tady,« pravila, »tadv je m^alý pokladní 
stolek, který chtěl můj muž zachrániti, a při tom asi 
přišel o život; bylv v něm státní papíry a bankovky, 
jejichž cena se páčila nad 7000 zlatých. A tato hrouda 
obsahuje dukáty, tolary, pamětní peníze a křestní pe- 
níze mvch dětí. Ach, můj milý muži! Nechť by tohle 



72 

všecko bylo shořelo, jen kóybys ty žil!« Ted už Hekův 
přítel neměl pochybnosti, koho 'má před sebou. ^1 
k p^ní a oznámil ji, že její choť byl jako zázrakem za- 
chován při živote, a pověděl o něm, co věděl. Rozkoš 
a blaženost shledání nedá se popsati. 

Hekovi poslal nejmenovaný dobrodinec úplný 
oblek, choti jeho pak ženské šaty a balík prádla, čehož 
nyní bylo nejvíce třeba. Táž dobročinná sousedka se 
nabídla, že Hekovu nočnímu hlídači poskytne přístřeší 
a k výživě něco brambor ve sklepě zachovaných. Po- 
mocí tchánovou a jeho lidí byla prozatím vyklizena 
a upravena kuchyně a krám, postaven tam nejnutnější 
nábytek a takto zřízen byt pro Hekovy. Tchán při- 
pomněl nemocnému Hekovi, jak nevděčně se zacho- 
vala jejich čeled, která se přece u nich měla tak dobře, 
a nyní v neštěstí je tak nevěrně opustila. Zbožný ho- 
spodář vzpomněl příkladu Kristova a jeho slov: »Bíti 
budou pastýře, a rozprchne se stádo. « Paní Heková se 
zejména divila, že na své povinnosti zapomněla také 
děvečka, v jejíž věrnost měla tolik důvěrv, že se ne- 
starala o pět krav, její péči svěřených, a ty pak nezná- 
mým způsobem zmizely. 

Objevili se i jiní dobrodinci: z Klášterce přišel svo- 
bodník, kterv se hlásil k evangelické církvi, a přinesl 
Hekovi půjčkou 500 zl.; měl mu je vrátit bez úroků, 
až mu zase Bůh nadělí. Dobročinnost dovršila jeho 
manželka, která poslala Hekovům veliké zásoby po- 
travin. Oba dobrodinci pohnuli nešťastné pohořelé až 
k slzám. Děkovali za to Pánu. Opočenský důchodní 
Hekovi učinil důvěrně nabídku, že by si mohl vypůjčiti 
1000 zl. ze sirotčí pokladny; tu částku prý tam právě 
odvedl jistý nájemce dvora, který zbohatl výhrou z lo- 
terie; proto vzpomněl prý důchodní na něho, ježto nyní 
bude potřebovati mnoho peněz jak na stavbu, tak i do 
obchodu. Hek přijal nabídku s radostí. Byly mu druhý 



73 

den vyplaceny v bankocetlích, což u jeho manželkv 
vzbudilo starost. Také mu později byly velikým stup- 
něm k jeho záhubě. 

Když mohl Hek povstati, odebral se na spáleniště, 
aby dozíral při úpravě krámu za prozatímní obývací 
světnici. Když přišel na místo, ustrnul. Uvažoval 
o veliké změně: ještě před několika dny byl boháčem, 
který měl aspoň 45.000 zlatvch jmění, po požáru mu 
zbylo jen 15 kr. v opálené kapse; měl krásné hospo- 
dářství bez dluhů, nyní však má býti velikými dluhv 
obtíženo; dříve měl bohatě zásobené skladiště zboží, 
ted z něho zbyl jen popel a za ně má na krku dluhv 
na směnku za 6564 zlatých, jež měly býti zaplaceny 
ve čtyřech nedělích; dříve plné skříně prádla a šatů, 
ted ani košile. Bylo mu krůsno a slzy se mu draly do 
očí. Než vzmužil se, klekl do popela a vroucně se mo- 
dlil k Bohu; přiznával, že neobstál ve zkoušce Pánem 
mu uložené, když mu dal bohatství a štěstí v podni- 
kání; podroboval se jeho určení. Prosil za sílu, aby 
se vždy snažil jen po království božím. Zatím než by 
byl upraven byt ve vlastním domě, přijali pohostinství 
v bytě, který mu poskvtl přítel v Opočenském před- 
městí. Tam se na čas přestěhovalv také žena a čeled 
Hekova. Tu Hek ze zachovaného Nového zákona před- 
čítal domácím příhodná místa.*) 

^laje 1500 zlatýxh v rukou, pomýšlel Hek nejdříve 
na stavbu domu. Proslulv stavitel vypracoval plán, 
dělníci odklízeli rum; co z něho se dalo užíti za sta- 
vební materiál, rovnáno. Nepotřebné staré zdi bvlv 



*) Za nemoci mužovy vedla obchod patrně paní Heková. 
Energická ta žena podnikala za něho i vzdálené cesty obchodní, 
jak zrejmo z cestovního pasu, ze 16. května 1806, vydaného pro 
cestu z Dobrušky pres Jihlavu do Vídně, »um ihren Handel 
wiederum durch den(I) Feuerbrunst einzurichtenc Byla o něm 
zmínka již na začátku těchto pamětí ípoznámka na str. 60.). 



74 

zbourány. Počato opravou chlévů, kterých zatím, nežli 
bude lze po žních opatřiti dobytek, budou prý moci 
užívati dělníci k noclehům. Pod střechou zřízen tu 
3-eník. Jak se však Hek podivil když jednoho dne za 
ním přišla žena do lesa, kde vybíral stavební dříví, a 
radostně ho vedla domů do chléva! Uzřel tam pět krav, 
jež pokládali za ztracené. \'ěrná stará děvečka, jíž 
byly svěřeny, odvázala je včas, odehnala z městečka 
do své rodné vsi a tam o ně pečovala, až byl pro ně 
upraven chlév. Její matka zatím od nich nakládala 
máslo a sýr do hrnců. 

Hekova žena navštěvovala občas dcery u jejich 
dobrodinců a přinášela odtud pěkné zprávy. Hek chtěl 
psáti o neštěstí synovi do Berlína, bál se však, aby 
příliš jeho srdce nezarmoutil. Užil k tomu ochotných 
prostředníků. Český student bvval vítaným hostem 
u kazatele Jánike*) a obchodníka X. Elsnera; bývali 
mu ochotnými rádci. Jim tedy Hek svou pohromu ze- 
vrubně a s plnou důvěrou v Boha vvpsal a požádal je. 
aby o tom synovi podali příhodným způsobem zprávu. 

Brzy přišla z Berlína, radostná a utěšující odpo- 
věď. Řiditelství berlínské Biblické společnosti, kterému 
b3dy dopisy Hekovy předloženy, darovalo pohořelému 
200 českých biblí jakožto podporu. Tehdy ještě platilo 
nařízení Josefa II., podle něhož nebyly dovoz a šíření 
biblí zakázány. Poněvadž překlady bible katolické byly 
příliš drahé a nadto přeplněny mnohvmi a dlouhými 
poznámkami, byly t3'to bible berlínské lidem vítány; 
ježto je Hek prodával po dvou zlatých, měl ve třech 
nedělích celou zásilku rozprodánu. Objednal si tedy 
nových 300 výtisků. Když mu je vozka dovezl, pro- 
hlásil jistý moravsko" kazatel, který právě u Heků 
meškal návštěvou, že převezme tento plný počet do 

*) t. j. český kízatcl Jan Jeník. Srovn. o něm pozn. na 
str. 77- 



7.S 

prodeje. Později se Hek dověděl o skladu českých 
biblí ve \>atislavi. Odebral jich odtud prostřednictvím 
obchodníka Jiřího Starcka iioo exemplářů ve třech 
zásilkách. A když docházely další poptávky po biblích 
nejen z Cech, ale i z Aloravy a z Polska, psal si Hek 
do Berlína o nových 600 biblí, což u berlínské Biblické 
společnosti způsobilo radost. Berlínská společnost vy- 
bídla Heká, aby se jejím prostřednictvím obrátil přímo 
na mateřskou společnost v Londvně, vypsal jí svou po- 
hromu, utrpěnou ohněm, a svou horlivost i úspěch v ší- 
ření česk<-ch biblí. Uposlechl této rady. 

Později bylo mu z Londýna dodáno 600 biblí; po- 
lovici z toho dostal zdarma, zbývající část se slevou. 
Za šest neděl byly bible rozebrány; několik výtisků 
rozdal Hek školám, nemocnicím a chudvm. \^yrovnal 
hněď účet a objednal z Londvna ještě dalších 500 
exemplářů. Byly mu poslány s poznámJcou, že se zapla- 
cením nemusí tak spěchati; dosti času piý zúčtovati je 
do roka. 

Z tohoto prodeje biblí vzešlo Hekovi požehnání. 
Byl s to, aby přivedl trochu do pořádku směnky, které 
akceptoval několik hodin před požárem. Věřitelé jeho 
mu povolili dodatečné placení po lhůtách; ba dostal 
i nový úvěr. Za to byl Bohu nesmírně vděčen. 

Zatím pokračovala^^tar^a domu a stodoly záslu- 
hou pilných svědomitých dělníků velmi rychle; vážili 
si toho, že dostávali každý týden řádně vyplacenu 
mzdu. O žních sami od sebe ti, kteří se znali v polních 
pracích, pomáhali na poli, později při sklízení bram- 
borů. Za to jim uznalá hospodyně denně vařila polévku 
a brambory. Sklizeň toho roku Hospodin nadělil He- 
ko\-ým velmi bohatou. 

Na zimu zamýšlel Hek vystěhovati se z krámu. 
Poněvadž však obydlí v obytném stavení nebylo ještě 



ve 

hotovo, dal k tomu účelu na dvoře u zadních vrat vv- 
stavěti prozatímní domek a nad krámem a kuchvní 
zříditi střechu z prken a opatřiti k ní okna a dveře. 
Jeden věrný dělník se nabídl, že u Heků zůstane přes 
zimu a za pouhou stravu že jim bude, čeho třeba, 
obstarávati. B^-dlili s nočním hlídačem v kuchyni. Hlí- 
dač si přivedl i nového psa na pomoc. Heká n3'ní do- 
cházela nevítaná udání a žaloby o nevěrných služeb- 
nících, kteří škody pánovy chtěli užíti na svůj pro- 
spěch. 

Xež satan na Heká. jak se vyjadřuje autor sám, 
poštval římské klerikály. Ztropili nářek a hluk ja vy- 
ličovali prostým myslím nebezpečí pro svatou, jedinou 
k blaženosti vedoucí církev z šíření kacířských spisů. 
Rozhodli se, že si u panovníka vyprosí, aby josefinské 
dovolení šířiti cizí bible bylo zrušeno a zločinný šiři- 
tel aby byl stíhán. Bylo to v do1>ě zuřivých napoleon- 
ských válek. Císař František měl strach o trůn, neboť 
Francouzové dobyli nejen jeho residence, nýbrž vni- 
kali i do Uher a na Moravu. Kněžstvo použilo tohoto 
zlého postavení a vysvětlilo zle ohroženému panovní- 
kovi, že oni jsou prostředkujícím stavem, který udr- 
žuje v lidu věrnost panujícímu zeměpánovi; namítali 
však, jak neblahé šíření biblí je na újtnu vážnosti nábo- 
ženství a při tom na újmu i úctě a důvěře k služební- 
kům oltáře, takže jejich úřední namáhání, napomínání 
a poučování nemá u svedeného lidu účinku a nemůže 
takto zabraňovati s úspěchem snahám po převratu 
bohulibého pořádku. Takováto řeč od vyšších úřadů 
duchovních vedená v pravv čas, v době nebezpečného 
nátisku, došla sluchu; poznalo se, že kněžstvo kaza- 
telnou, zpovědnicí a vyučováním na školách má svědomí 
lidu v své všemocné ruce a zasluhuje, aby bylo uznáno 
za potřebnou oporu trůnu a aby mu byl vrácen dři- 



17 

vější v^'znam. Zákaz dovozu biblí a spojení s cizími 
společnostmi byl také prostřeókem k tomu.*) 



*) Proti Hekoví, zdá se, bylo použito patentu z i8. března 
1806 o antikvářích a knihkupcích. Podle tohoto patentu není 
k obchodu knihkupeckému nebo antikvárnímu nikdo oprávněn, 
kdo napřed nezažádal o povolení a nedostal ho u zemské správy 
(Landesstelle). Podle § 9. se nikomu nedovoluje obchodovati 
s knihami, objednávati je z ciziny pro jiné, bráti je do komise 
anebo na ně sbírati subskripce kromě knihkupců nebo antikvářů. 
Tímto patentem se obnovují také starší nařízení o knihách ti- 
štěných v cizině. Podomní obchod s knihami byl zakázán již 
dvorním dekretem z 22. února a guberniálním nařízením z 25. 
května 1795. Srovn. Fortsetzimg der von Jos. Roth verfassten 
Sammlung aller in Kónigreiche Bóhmen kundgemachten Ge- 
setze und ^^erordnungen von Joh. Kaňka. Prag 1819. str. 54 
nsl. (Za upozornění na tato nařízení děkuji p. vrch. bibliotékáři 
Dr. J. Volfovi.) 

Proti biblím protestantského původu, v cizině tištěným 
a u nás rozšiřovaným, v této době (t. j. r. 1806 nebo hned po- 
tom) nebyl zvláštní zákaz vydán. Hek se asi mýlil s pozdějším 
zakazováním (z r. 1817) biblí. Tyto biblické společnosti, hlavně 
také německé, byly odnože »Britské a zahraniční biblické spo- 
lečnosti,* založené 7. března r. 1804. Berlínskou biblickou spo- 
lečnost, o níž mluví Hek, založil kazatel berlínského českého 
sboru Jeník, také Hekem připomenutý, r. 1806. Proti biblickým 
společnostem se prohlásil papež Pius VII. r. 1816 a proto byly 
v Rakousku a v Bavorsku proti nim vydány zapovědí (Srovn. 
Český slovník bohovědný, str. 225). Se zapovědí biblických spo- 
lečností byly v Rakousku zakázány také bible jimi šířené. Po- 
tvrzuje to Jos. Dobrovský. 

O rozšiřování českých biblí z ciziny píše Dobrovský svému 
polskému příteli Bandtknvi v dopise z 2"]. — 31. ledna 181 1: »Der 
bohm. Pred(iger) Johann Jenik ist auch ein Mitglied der bibl. 
Gesellschaft daselbst (t. j. v Berlíně)... Die bohm. Bibel (1807) 
ging so reiszend ab, dasz nun die 3000 Exempláre vergriffen 
sind und man macht zu einer stárkeren neuen Auflage Anstalt, 
wcil sich mehrere Gemeindcn aus Máhren erst spater meldete^. 
Der Preis ist áuszerst gering. (Vydání berlínské české bible 
z r. 1807 bylo znovu otištěno 1813.) 

Sollten denn nicht mehrere poln. geschriebene Bibeln noch 
entdeckt worden sein? Die Bohmen waren freilich grószere 



78 

Zatím došlo pro Heká z Londýna šest beden s bi- 
blemi. Byly složeny u c. k. pohraničního úfadu v Ná- 
chodě. Tamější farář, zvěděv o tom, přemluvil berního, 
svého příbuzného, aby dodávku tajně zadržel, že prý 
musí co nejdříve dojíti císařské .nařízení, jímž se přís- 
ně zakazuje dovoz a šíření biblí. Teprve tři neděle po 
dodání tohoto zákazu bylo Hekovi oznámeno, že pro 
něho došlo šest beden se zakázanými biblemi. Bylo 
o tom učiněno oznámení královéhradeckému inkvisi- 
toriátu, aby věc úředně projednal. Adresát byl obža- 
lován jako šiřitel zakázaných knih. Na jeho přiťížení 
byl v jedné bedně nalezen list od ředitelství Biblické 
společnosti v Londýně, v němž se Hekovi děkuje za 
horlivost projevovanou v šíření biblí a on se za to jme- 
nuje členem společnosti. Proto byl Hek udán jako člo- 
věk státu nebezpečný a zavedeno s ním trestní vyšetřo- 
vání. Výslechy trvaly dlouho; obžalovaný kupec býval 
často vyslýchán, nejednou obsílán i v noci. Vyšetřo- 
vatel byl pověstnv svou přísností a obratností; sám se 
rád honosíval, že každého zatvrzelého obžalovaného 
přiměje chytp<'mi, zamotanými otázkami, aby přiznal 
provinění, kde by byl jiný vyšetřovatel musil uznati, 
že ho pro nedostatek důkazů osvobozuje. Tomu se Hek 
dostal také do rukou. Chtěl dobrušského kupce unaviti 
protahováním vyšetřování; ale obviněný odpovídal ne- 
ustále podle svého svědomí a pravdy jedno a totéž a 
tvmiž slovy. Hájil se patrně tím — z jeho vypravo- 
vání to dosti zřejmě nevyplývá, ale je to zjevno z ko- 
nečného jednání — , že jeho zásilka došla před zákazem 



Bibelliebhaber und fleiszigere Leser.« Francev, Korresp. Jos. 
Dobro\ského a Jiř. S. Bandtkeho, 1906, str. -22. 

O zákazu českým protestantům kupovat bible z Berlína 
psal Dobrovský témuž příteli 15. června 1818; odsuzoval zákaz 
jako projev nesnášelivosti náboženské a na škodu českého čte- 
iiářstva (tamže 124).. , 



7g 

rozšiřovati bible. Když examinátorskcá d-ovednost vy- 
šetřovatelova selhala, sbíral důkazy svědecké. 

Velmi zevrubně vypisuje Hek svůj poměr k míst- 
nímu faráři a zejména jeho kompromitující účasten- 
ství v svém sporu. 

V Dobrušce žil farář.*) který měl mnoho příčin, 
aby byl Hekovi zavázán přátelsky. Bvl pouhý Němec; 
do Dobrušky přišel 1798 za kaplana, nezná je ani slova 
z řeči lidu, sobě svěřeného. Proto žádal Heká. aby ho 
učil české řeči. Pílí a bedlivým čítáním spisů Komen- 
ského, jejž mu kupec učitel označil jako klasika českého 
jazyka, dovedl toho. že mohl konati výkony svého 
úřadu aspoň bez pohoršení posluchačů. Hek pro něho 
skládal i krátká kázání v prosté řeči. ktervm se kaplan 
učil. To činil pak skoro půl roku. Potom si už sám 
mohl skládati české řeči. Hek mu je jen opravoval. 
Xabyl i jména dobrého kazatele. Bvlo to hlavně zá- 
sluhou spisů Kom.enského. jež i později čítal, takže 
zvykl jejich klasickému slohu. I okolní faráři ho zvá- 
vali, aby u nich konal slavnostní kázání. Ale i jinak se 
Hek o tohoto duchovního zasloužil. Teho vlivem hlav- 
ně byl jako nejmladší kaplan po pěti letech v Dobrušce 
jmenován farářem. I choť Hekova přispěla mu leda- 
číms k zařízení jeho domácnosti. 

A tento muž se stal od požáru dobrušského He- 
kovvm úhlavním nepřítelem a horlivým přispěvatelem 
k jeho smutným trampotám a neštěstím, které Heká 
tak tvrdě a vytrvale stíhalv. Stal se jím z pouhého do- 
mnění. Očerňovaly jej totiž pomluvv: nechal prý si 
peníze stržené za zlato a stříbro, nalezené slité v rumu 
kostela z posvátného nářadí; druhá pomluva vinila ho 
z krvesmilství. Z jistých vnějších okolností usuzoval 



*) Podle Catalogu cleri byl to Josef Obst, Gieshublensis, 
snad z Olešnice u Nového Města, 



8o 

farář, že původcem těchto potupných řečí jest Hek. 
Hek sice sám ďost viděl a slyšel ale farářův poměr 
k sestře ponechával jeho svědomí; v první věci pak 
chtěl sám příhodnou dobu zakročiti u přítele, aby ko- 
stel neutrpěl škody. Znal původce těchto pomluv; byli 
to oba kostelníci, svědkové důvěrných farářovvch sty- 
ků se sestrou, a za druhé bezpochvby dělníci zaměst- 
naní při odklízení ssutin. Ale farář se chtěl mstíti na 
bNS^além příteli. 

Připojil se k svým starším bratřím z povolání, 
chtěje jim pomoci zachraňovati svatou církev od zá- 
plavy kacířských knih a dobvti si zásluhy, že je oporou 
trůnu. Účastnil se intriky u pohraničního berního úřa- 
du proti Hekovi. Kdvž vvslech proti kupci neměl žá- 
doucího výsledku, přihlásil se vyšetřujícímu komisaři 
za svědka, mluvil mnoho nepoctivého proti starému 
příteli a nabídl se, že inkrv^sitorovi opatří svědecké do- 
klady. Expeditor náchodského berního úřadu měl 
sestru sloužit u faráře dobrušského. Farář mu po ní 
vzkázal, aby ho v důležité věci navštívil. Když přišel, 
zpracoval ho svou záludnou W^mluvností kazatelskou 
pro své záměry. Líčil mu působení Hekovo, zejména 
jeho zlořečené šíření biblí. Dokazoval mu, že proná- 
sledovati zjevného kacíře a učiniti ho neškodný^m, je 
jedno potřebné, o něž se má každv křesťan vynasnažo- 
vati, aby došel spasení. To že je práce bohumilá; proti 
kacířům že je záslužné vypovídati i nepravdivě, ba 
i křivé výpovědi stvrzovati přísahou. O tomto neuvě- 
řitelném jednání farářově připomíná Hek vvslovně, že 
později o něm nabyl písemných svědectví a že je měl 
před sebou, když o tom psal své paměti. Ohebný a 
ochotný expeditor slíbil vše vykonati, složiti třeba de- 
set přísah na prospěch svaté věci. Vyšetřující komisař 
byl u vytržení, kdvž si vsel vvpovědi tohoto svědka. 
Aby byl odpor obžalovaného úplně zlomen, přál si jen 



8r 

ještě jednoho svědka. I toho slíbil opatřiti horlivý do- 
brušskv sluha oltáře. 

Když zavítal komisař k novému výslechu obžalo- 
vaného do Dobrušky a meškal návštěvou u tamějšího 
faráře, přišla před večerem jedna žena na faru, abv 
požádala faráře k nemocné své matce. Kuchařka jí 
řekla, že musí chvíli čekati, že má pan farář návštěvu. 
Stoupla si tedy v síni skromně do koutku a Čekala. 
Stmívalo se již, nikóo si jí nevšiml. Bezděkv bvla svěd- 
kem dvou wjevů. Do kuchyně vstoupil expeditor. 
Sestra farářova s ním zavedla rozhovor o výslechu ve 
věci Hekově. Přiznával se, že mu bylo při přísaze 
krušno, ale utěšoval prv se slovy Jeho Důstojnosti, že 
je to V- zájmu svaté církve. Nato ho farská slečna uji- 
šťovala, aby si to nepřipouštěl: kdyby to i bvl hřích, 
její bratr že má kněžskou moc dáti mu rozhřešení. Při 
odchodu dostal balík s prádlem a s šaty; ostatní že prý 
mu dodá pan farář sám. Zena ze svého úkrvtu vv- 
slechla i druhý výjev: do kuchyně vstoupila žena s pvt- 
lem; kuchařka do něho poslala nasypati obilí. Když jí 
panna kuchařka pomáhala pvtel na záda, povzdechla si. 
že je to těžké: načež žena. že její muž si také vzdychal, 
že mu bylo při přísaze těžko u srdce. 

Zena čekající v koutku porozuměla, že se vše, co 
vvslechla. týká Heká; bolelo ji to tím více, že její ro- 
dina byla Hekovým zavázána vděčností; starv její otec 
býval od nich zván každou neděli k obědu. Proto již na 
faráře nečekala, a vyrazila ven. Ve dveřích se střetla 
se služkou, jež ji chtěla vrátiti; ona však spěchala odtud. 
Sestra farářova, když se dověděla, že v síni byl svě- 
dek toho, co se tu odehrávalo, a že tato žena meškává 
u Heků. strhla povyk; po něm přispěchal farář; slvšel. 
že zlořečený Hek hanebně posílá do fary za soumraku 
i své vyzvěóače: sestra mu vypravovala, co se odehrálo. 
Farář byl zaražen. Hned se radil s komisařem. Zatím 

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III. 



82 

bezděčná svědkyně pověděla paní Hekové vše, co sly- 
šela na faře. IMoudrá pani jí na to pověděla: »Rozšiřo- 
vání biblí je věc boží; jen nepřátelé mého muže z toho 
chtějí udělati zločin, a aby jei dokázali, dopouštějí se 
nového, ještě hanebnějšího. AIůj muž si při tom veóe 
podle svého svědomí a v důvěře, že Všemohoucí ho 
bude chrániti a jeho nepřátele zahanbí. « 

Xa druhv den obeslal komisař Heká k výslechu. 
V dlouhé řeči ho napomínal, aby více nezapíral a sobě 
ještě nepřitěžoval. Obžalovanv mu opakoval své dří- 
vější výpovědi. Vyšetřovatel chvíli přemýšlel a potom 
vyzval přísedící i s písařem, aby odešli do vedlejšího 
pokoje, že chce s Hekem o něčem mluviti mezi čtyřma 
očima. Když byli sami, spustil velmi přívětivě, jak prý 
mu je Heká a ještě více jeho rodinv líto, když by měli 
býti svémyslností Hekovou uvrženi v hanbu, posměch 
a bídu. Zločin s biblemi není prv jediná jeho vina. 
Musí prv mu důvěrně pověděti, že proti němu bude 
zavedeno nové vyšetřování, nevezme-li žalobce svou 
stížnost zpět. Utrhá prý veřejně černými pomluvami 
osobě kněžskou hodností vysoce postavené. Je prý to 
těžké provinění, které by mu mohlo zlomiti vaz. Na to 
žádal Hek klidně za vysvětlení, oč vlastně jde. Ko- 
misař ukázal na řeči mezi lidem, které z důstojného 
faráře chtějí udělati krvesmilníka a kostelního lupiče; 
duchovní má prý důvodné podezření, že původcem je 
Hek a musí se brániti proti tomu: kdvby to l)ylo prav- 
da, nesměl by ani na chvíli zůstati déle ve svém úřadě; 
proto prý musí zlomyslnv jazvk, který si troufá i na 
osoby Bohu posvěcené, býti přísně potrestán. »Roz- 
umím docela, « odpověděl kupec, »a pokládám právní 
vyšetřování proti hanobiteli za nejvvš nutné. « Překva- 
pený komisař snažil se mu znovu objasňovati, že stojí 
nad propastí, do níž chce sebe i rodinu uvrhnouti; má 
prý se vzpamatovati a nebezpečí odvrátiti. Jeho Důstoj- 



8.^ 

nost farář prv je křesťanského smvšlení a svým Lepřá- 
telům odpouští: žádá prý jen odvolání, oďprosení a 
slib, že Hek nastoupí cestu k smíru. Usmířená láska 
prv upouští od žalob. Komisař se sám nabízel za pro- 
středníka. 

Nato mu Hek poděkoval za návrh a k svému ob- 
hájení uvedl: rozšiřování biblí pokládá prý za věc tý- 
kající se království božího: a Všemohoucí prý naloží 
se svou věcí podle své nevyzpytatelné moudrosti; proto 
ponechává svou při v jeho rukou. Co se pak týká ob- 
vinění z utrhání na cti, nechť má plnou platnost zákon; 
tu je právní vyšetření zločinu nutné. Komisař znovu 
nabádal, aby uvážil, co chce podnikati; odstranil prý 
přísedící, aby mu to mohl důvěrně pověděti. Xačež 
Hek důrazně: »Odstraňovati přísedící nebylo naprosto 
nutné, poněvadž bych byl v jejich přítomnosti mluvil 
totéž, ba byl bych to doslova dal do protokolu, po- 
něvadž mně pravý stav věci je nejen znám, nýbrž mohl 
bych jej i svědky — a to ne podplacenvmi nebo nacA'i- 
čenvmi, nýbrž poctivými a hodnověrnými svědky — 
dovoditi. « Komisař tím ustrnulý nemohl se dlouho 
vzchopiti a potom mluvil o divné dnešní náladě He- 
kové. Takovvm výslechem prý by se uvrhl v záhubu. 
(Jn prý smvšlí lidsky a chce ho šetřiti. Pro dnešek prý 
zastavuje výslech. Ponechává prý jej na zítřek. 

Hek. přišed domů, vyhledal si d-va žalmy hodící 
se k jeho nvnějšímu postavení a v důvěře k Nejvyššímu 
čekal klidně příštích věcí. Od.poledne pokusila se ještě 
jistá přítelkyně přemluviti paní Hekovou, abv svého 
muže pohnula k tomu, by se s farářem smířil. Ona po- 
znala hned, odkud vítr věje. Starostlivé přítelkvni od- 
pověděla: ona že má na starosti jen domácnost: má prý 
důvěru, že její muž s pomocí boží provede svou věc 
i bez její domluvy. 

Ráno bvl Hek nemálo překvapen, když vstoupiv 



84 > 

do soudní sině, spatřil faráře seděti po boku vyšetřu- 
jíciho soud-ce; mista přisedicich byla prázdná. Bylo 
mu hned jasno, že tu nejde o vvslech, nýbrž o nějakou 
kličku. Páni nic nemluvili; Hek vystihl jejich roz- 
paky. Za chvíli přistoupil farář k němu, podával mu 
ruku, laskavě ho oslovil, připomínaje jejich staré věrné 
přátelství, jak ho mrzí, že nyní nejen vvhaslo, nvbrž 
změnilo se i v nepřátelství, vinou prý Hekovou. Že prý 
chce jako katolický kněz učiniti první krok a podává 
ruku k smíru, chce-li býti jeho přítelem a přijmouti 
návrhy, které laskavě zprostředkoval, pan komisař. 
Potom prý se věci, která se týká jeho, chce vzdáti; co 
se ťýká biblí, že se přičiní, aby tato věc pro něho do- 
padla snesitelně. Poté mluvil komisař, nakonec při- 
pustil k slovu i Heká. Po ostrých debatách se porov- 
nali. Hek podal faráři ruku a slíbil, že bude mlčeti; 
farář pak se nabídl, že dá kostelu pode jménem pří- 
spěvku značnou náhradu na opravu varhan, požárem 
poškozených, a nové jich užívání že dá na vlastní ná- 
klad zajistiti. Co se týká biblí, pravil Hek, že mu je 
známo, že došiv na berní úřad před zákazem a tedy za 
platnosti josefínského zákona a nesměly bvti zaba- 
veny; to se dá dokázati zřejmě poštovními listinami jak 
rakousk»ými, tak pruskými a přejímacím lístkem ber- 
ního úřadu; a tedv je dokázána i nepravdomluvnost 
svědků proti tomu vedených. Oba pánové umlkli a byli 
ve zjevných rozpacích. Po chvíli šel zprostředkovatel 
ke stolu, vyndal akty Heká se týkající a řekl k faráři 
stojícímu v trapných rozpacích: »Tvto dokumenty bvly 
by mu zlomily vaz; ale poněvadž nastalo narovnání, 
odstraním je.« Roztrhal někoíik archů na drobné kou- 
sky a strčil je do kapsy. Oba očekávali patrně díky 
obžalovaného, ale on nepohnul ani rty, jsa přesvědčen, 
že mu za jeho velkomyslnost mají děkovati žalobce a 
jeho prostředník. Dlouho bylo mezi stranami vyjed- 



8.; 

naváno, co se šesti bednami biblí. Farář bvl ovšem pro 
zničení jich; ale Hek obhájil svůj názor: poněvadž 
došly před zákazem, že se musí majiteli vrátiti; Hek 
byl donucen jen podepsati prohlášení, že zásilky nepři- 
jímá. Co se týká členství zahraniční biblické společ- 
nosti, byl obžalovanv nucen se ho zříci zákonitým re- 
versem. Xa druhv den bylo ještě závěrné řízení, při 
němž prohlášeno, že se obžalovaný jako nevinnv zpro- 
šťuje. 

Za nějaký čas Heká navštívil pruský poštmistr 
z Dušník ( Reinerz), Hekův dávný přítel. Vyslovil mu 
podivení, proč odmítl tak skvostnou zásilku biblí. 
Poštmistr se však rozhodl, že je nepošle nazpět, nvbrž 
že se postará, aby vyplnily své poslání, k němuž byly 
určeny. \^šem, kdo u Heká žádali biblí, kupec odpo- 
vídal, že s nimi po zákonitém zákazu nemá co činiti, 
a poukazoval je k poštmistru do Dušník. Tento zna- 
menitv muž přejal pak dřívější úkol Hekův a šířil 
mnoho biblí do zemí rakouských. Římské ducho- 
venstvo však mělo v podezření Heká, že on za tím 
vězí. On pak se nyní mohl tím horlivěji věnovati do- 
končení stavby. 

Sotva Hek nabyl zase klidu, přišlo na něho nové 
utrpení: jeho věrná družka se těžkými ranami osudu, 
zvýšenými starostmi roznemohla a musila ulehnouti. 
Byl zavolán lékař, který byl pokládán za obratného. 
Rád se honosil, že pozná nemoc na první pohled. Také 
ji hned prohlásil za pleuritis costalis rheumatica. Pu- 
stil nemocné tak silně žilou, že upadla do mdlob. 
Druhv den chtěl operaci opakovat. To se zdálo man- 
želovi, i v lékařství sčetlému, příliš, zaplatil mu znač- 
nou částku 10 zl. a žádal ho, aby již nepřicházel. Druhý 
lékař, byv povolán, huboval odbornými výrazy na ne- 
smyslné pouštění žilou, že prv je vvnalezl sám vra- 
žedný dábel, a napsal nemocné velmi dlouhý recept. 



86 

Kóyž jej Hek prozkoumal, ustrnul, jakou směs léčeb- 
ných prostředků, navzájem si svým účinkem odporu- 
jících, tu tento šarlatán snesl. Pro památku a na vý- 
strahu před nevědomvmi lékaři náš kmet tento recept 
opsal do svých pamětí. Byl vvpraven rychlv jízdní 
posel pro městského lékaře do Xáchoda. Zatím se uží- 
valo domácích prostředků. Náchodský lékař léčil ne- 
mocnou zcela jinak, hlavně odvar}' bylin, které s sebou 
přinesl, poučen byv o nemoci již od posla. Při tom mm 
náš memoarista vkládá do úst poutavou před.náiku 
o léčení, zejména o i.s^noranci lékařů, o odporujících si 
teoriích, o protichůdných často metod-ách, o tom, že 
skoro víc lidí umírá nesprávným zasahováním lékařů 
nebo nedobře volenými léky, nežli nemocmi samými, 
a o podobných stinných stránkách umění lékařského. 
Léčení třetího lékaře, k němxuž nemocná pojala důvěru, 
ukázalo se opravdu účinným. 

Zatím na Heká dolehla nová zkouška. V rodném 
jeho městě žil jakýsi rytec, kterv začal najednou nád- 
herně žíti a ukazovati veliké bohatství. Dělal prv fa- 
lešné bankocetle. Avšak ani důkladnou prohlídkou 
u něho nebylo nic nalezeno. \'ysloveno domnění, že 
musí míti pomocníky. Farář, který Hekovi nemohl 
zapomenouti svého pokoření, komisaři dával posunky, 
W^kladem o domnělém báječném bohatství Hekově před 
požárem, poukazováním na to, jak nyní může nákladně 
přestavovati dům, najevo, že by tam měli hledati po- 
mocníka falšovatelova. Vždvť prý je kmotrem všech 
pěti dětí rytcovvch, což jistě svědčí o jejich důvěrném 
poměru. Jiskra vznícená farářem padla do troudu hor- 
livosti inkvisitorské. Dům Hekův bvl hned obsazen 
vojskem a prováděno důkladné prohledá^^ání. Hek 
u vědomí své neviny byl klidný. Xic u nich také ne- 
našli. Škoda mu však vzešla tím, že mu b3dy zabavenv 
všecky bankocetle, aby prý byly prozkoumány; při te- 



87 

hdejším nedostatku drobných peněz byla to všecka ho- 
tovost jeho. Hek si všecky své bankocetle podepsal. Byl 
proto nucen, ježto neměl na výplatu a na kupování sta- 
vebního materiálu, stavbu zaraziti. Zato bylo touto 
bezděčnou stávkou pomoženo nemocné manželce Re- 
kově; nemajíc tolik práce, pozdravila se brzy. Zaba- 
vené peníze byly Hekovi po několikeré urgenci a po- 
hrůžce, že podá stížnost k zemské vládě, po čtvrt létě 
vráceny. Nebyly to však bankovky jeho, nýbrž jiné. 
Vyslovováno podezření, že si jimi pan komisař vypo- 
mohl, až dostal čtvrtletní plat. 

Zanedlouho po této nemilé episodě nastaly He- 
kovi znovu rozepře s farářem. Farář uslyšel totiž, že 
se u Heká sešlo několik měšťanů k poradě o nečistých 
kouscích farářových: užil prý krásného plátna, daro- 
vaného mu od dobrodinců na přikrývku oltářní, na 
šaty své sestry; z cihel a vápna, věnovaných od patrona 
na stavbu kostela, prodával jiným a vystavěl si na far- 
ském dvoře prostorný kurník. Hek spoluobčanům po- 
ukázal na soudní cestu. Zneužití bylo dokázáno, ale 
vina byla svedena na kostelníky, kteří proto byli sesa- 
zeni. Kostelníci přišli zase k Hekovi o radu: i jim 
radil obrátiti se k soudu. Ale svědd se zdráhali proti 
farářovi svědčiti. Jeden z kostelníků měl býti ode- 
vzdán trestnímu soudu. Hek však se tohoto zacho- 
valého muže ujal. Energicky zakročil u faráře, který 
stál na tom, že prý štváč musí do kriminálu. Rozhorlen 
pravil mu Hek: »Když mě Vaše Důstojnost k tomu 
nutí, postarám se, abyste tu měl důstojného zástupce. 
Znám jednoho kostelního lupiče, mnohem škodlivěj- 
šího, který je nadto i kr\iesmilníkem. Vloji svědkové 
se nedají podplatiti prádlem, šaty, obilím, husami: 
jsou to lidé počestní. « A mrsknuv po faráři hněviWrn 
pohledem, odešel. Doma sedl Hek hned ke stolku a 
jal se skládati udání na faráře, zejm.éna co se týká od- 



88 

cizení stříbra a zlata. Nežli opsal udání na čisto, vzpo- 
mnél si na napomenutí matčino, že se člověk nemá 
v náhlém hněvu ukvapovati, nýbrž věc rozvážiti. 

Na druhý den časně ráno přišel k Hekovům. farář, 
plný strojené přívětivosti. Sladkými slovy vyčítal bý- 
valému příteli, proč se včera pro maličkost tak na něho 
rozhněval. Doufá prý, že to již zaspal. Začal znovu 
vyjednávati, že provinilého nedá k soudu, nýbrž jen 
policejně vyšetřovati v Dobrušce a že pak se spokojí 
jeho odvoláním a odprošením. Když Hek vyslovil 
nedůvěru v jeho přípoA'ědi, zavolal farář paní Heko- 
vou a její rodiče a ty žádal, aby Heká pohnuli ke 
smíru. \^šichni mu domlouvali, aby měl na mysli, že 
se tímto sporem snižuje úcta k duchovnímu stavu před 
lidem. Hek si dal říci. Příští neděli kostelník zbavený 
místa zase v chrámě posluhoval. Farář ihned splatil 
značný příspěvek na opravu varhan a slíbil, že dá co 
nejdříve zříditi na svůj náklad, křížovou cestu. Hek 5;i 
rozradostněn zpíval vhodné zbožné písně.*) 

IV. 

V této době b^d Hek zvolen od městského pivova- 
/ečného společenstva za staršího nákladníků piva. Přijal 



") i'ripsáno: Abgesandet den (datum chj-bí). 

Zřetelně alegorisoval Hek Němce faráře Obsta v Do- 
brušce v článku »Atheny«, prvním z cyklu »Starobylé památky«. 
\ ykládá tam, kterak slavné kdysi město hluboko pokleslo za 
správy zištných a zrádných cizozemců. Zřejmě vyniká 'obraz 
faráře Obsta, jak jej Hek charakterisuje v svých »Pamětech«, 
z makavé alegorie o švábu, který, kde se jednou usadí, tam- 
odtud se nedá vypudit; splichtí prý se s Cemilem a Mazačem, 
kteří mu dovedou postaviti pohodlnou, na oko krásnou budku 
na ztracené svědomí. Farář Obst je myslím kreslen od Heká 
\- četných epigramech a satirách; jméno Sulcius dá se nejlépe 
vyložit na tuto osobnost. \A'klad o tom v rozboru Hekovy 
činnosti literární. 



8q 

tento úřad. poněvadž společenstvo se po požáru octlo 
v úpadku. Ale tato hodnost Hekovi nanovo vzbudila 
úhlavni nepřátelství farářovo. Společenstvo bylo nu- 
ceno stavěti vyhořelé budovv pivovarské, opatřovati 
nádoby a nářadí a jiné nutné věci. Proto byl na valné 
hromadě dán návrh, aby se co nejvíce šetřilo, zejména 
aby přestala dávka osmi věder piva místnímu farářovi. 
Hek byl proti tomuto návrhu, ježto prý lze tuto částku 
uspořiti jinak. Namítáno mu však, že farář beztoho 
dostává od patronátu celkem 76 věder piva. Kromě 
toho že bere jen na desátcích 100 korců žita a tolikéž 
ovsa, přes 550 zl. ze štoly, na 600 zl. ze stipendií na 
mše, které beztoho nemůže odsloužiti, nýbrž s nimi 
obchoduje, že má své polnosti; proto že může bez osmi 
věder piva snadno býti. Hekův návrh byl zamítnut, ale 
přesto se hněv farářův snesl na jeho hlavu. 

Brzy potom byl Hek navržen na místo městského 
školního dozorce a od vlády potvrzen. Poněvadž chtěl 
tento úřad konati svědomitě, zejména zaříditi účelné 
vyučování a pořádek v předmětech vyučovacích, vy- 
žádal si od vlády podrobnou instrukci. Ale brzo došlo 
ke kolisi s farářem. Farář byl zvyklý, jako většina du- 
chovních, s učitelem, nakládati nejinak nežli se svým 
kostelníkem a ve škole vše říditi podle své zvůle. Farář 
sám se o školu vůbec nestaral, ale jeho kaplan*) při- 



*; liy\ to nástupce Jos. Liboslava Zieglera, který začal 
svou duchovní dráhu kaplanováním v Dobrušce; byl tam ka- 
planem od 10. září 1806 do 15. října 1809. Za této doby (snad 
asi r. 181 1 nebo 1810, kdy se stal Hek školním inspektorem 
v Dobrušce) byl Ziegler již farářem v Dobřanech, vsi od Do- 
brušky asi dvě hodiny vzdálené. S Zieglerem snášel se Hek 
bezpochyby dobře. Ziegler za prvního období svého působení 
měl ještě dost prvků z josefínských názorů. Oba buditele k sobě 
poutalo asi také stejné cítění a úsilí vlastenecké. Zieglerovu vlivu 
literárnímu podléhal Hek v druhém období (od r. 1813) značně. 
To možná přičísti hlavně přátelským stykům obou mužů. 



QO 

cházel tam denně a hodinu co hodinu nedělal nic jiného, 
nežli že dětem přednášel suchou dog^matiku podle hier- 
archických zásad: tím se sice cvičila pamět mládeže, 
ale co bylo potřebno pro její srdce a ducha, toho tu ne- 
bylo. Hek, který se vynasnažoval postupoA^ati přesně 
podle zákonitých instrukci, chtěl to napraviti; proto 
usiloval, aby učitele náboženství přesvědčil, že by bylo 
lépe místo věroučných vět, pro žáky nesrozumitelných, 
dáti vyučování ráz nábožensky vzdělavatelný : dáti do 
útlých srdcí dětských základ pro pravou říši boží; 
člověka povznášeti z nízké tělesnosti k duševní výši; 
vzdělávati současně křesťana i člověka, své blaho aby 
hledal v blahu obecném a naopak, to jest aby společný 
život hleděl upevňovati v bratrské lásce a snášelivosti. 
jež je páskou dokonalosti. Takto že bv se mohly účelně 
zařízené školy státi božím domem; děti že by se v nich 
připravovaly zároveň na občany. 

Učitel náboženství hleděl na nevítaného reformá- 
tora s podivením a trochu i s nevolí. Brzy se však Hek 
přesvědčil, že mu bral jeho rady ve zlé; opovážilť se 
mluviti jemu, odbornému theolog:ovi, s několikaletou 
praxí, do jeho svatého kněžského úřadu. Kaplan na 
náboženské hod.iny přestal choditi. Kdvž pak to trvalo 
přes měsíc, vytkl Hek podle své povinnosti tuto ne- 
dbalost v své měsíční zprávě; bylo nařízeno vyšetřo- 
vání a nedbalý učitel náboženství dostal důtku. 

V úřadě školního dozorce se Hek staral o to, aby 
byla zřízena vhodná školní knihovna a aby odpolední 
škola nedělní pro učedníkv a pro mladší čeled byla 
zdokonalena. \' obou případech podal farář námitky 
proti tomu, ale školní dozorce měl na své straně zem- 
ský zákon. 

Poněvadž se Hek při každé příležitosti rád ujímal 
sirotků .a zanedl^aných dětí, býval často žádán, aby pře- 
vzal poručnictví. Z 4^ kuratel jen jednu odmítl; vy- 



nasnažoval se při každém poručnictví zastupovati sku- 
tečně misto otcovo. Nejednou bylo při vykonávání to- 
hoto úřadu našemu ochotnémvi poručnikovi zakoušeti 
mrzutosti a sporů s příbuznými, obětovati ze svého 
majetku. Ale obracel se o pomoc k Bohu, a takto vše 
dopadalo na prospěch sirotků. I jemu žehnal Bůh. 
Dokončil stavbu domu a také v nově zřízeném obchodě 
byla zřetehicá dobrotivá pomoc boží. Jeho otcovská ruka 
mu zasadila ránv, ale také je hojila.*) 

V. 

Zbožnou úvahou začíná Hek »čtvrté pokračování« 
(vlastně páté) : velebí Boha za vše, co mu prokázal. 
On byl vždy jeho skálou, na níž zakládal svou nad-ěji. 
Pomoci boží bylo našemiu Hekovi třeba v těžkých za- 
rmucu jících poměrech. 

»Za této doby nebylo v rakouských dědičných ze- 
mích jiných peněz v oběhu nežli papírové a miěděné 
mince. Zlato a stříbro skoro docela zmizelo. Nadbytek 
papírových peněz víc a více vzrůstající — z nich nej- 
nižší z nové měny byla pětizlatová — působil jak 
v obchodě, tak v obecném styku veliké nesnáze, poně- 
vadž bylo obtížno, když se při placení jednoho zlatého 
na podanou pětizlatovou bankocetli zbývající suma 
musila přijímati v těžké minci měděné. Tyto skličující 
obtíže v lidu byly ještě zvýšeny, když koncem února 
1811 došlo všech soudních úřadů zapečetěné dvorské 
nařízení s přísným rozkazem, aby shromáždily 
všecky poddané obce nejbližšího i.S. března všud>e 
v touž hodinu, dvorský- dekret veřejně ukázaly a nahlas 
čtly. Vše bylo v úzkostlivém očekávání; nikdo netušil 
nic dobrého. Památný březen přišel, obce v napjatém 

*) Připojena sem po. námka Hckova: Bis hieher abge- 
schickt nach Buchwald. 



92 

neklidu shromážděné obievily se v úřed.ní místnosti, 
aby v tiché úzkostlivosti vyslechly, co o nich bylo z nej- 
vyšší milosti ustanoveno. Vrchní představený vzal ne- 
blahé dvorské nařízení do ruky, pozdvihl je vzhůru, 
aby ukázal, že jsou pečeti neporušeny. Poté bylo ote- 
vřeno a hlasitě přečteno. Obsah byl zd-rcujíci: banko- 
cetle uvedené v oběh v plné hodnotě stříbra bylv stla- 
čeny na pětinu; potom všechny poukazy peněžní, jakož 
i každá listina o koupi a prodeji bvla stanovena podle 
předepsané škály s působením nazpět pro několik již 
prošlvch let v nestejných částkách. Následek byl, že 
každý, kdo měl až do i.S. března 1811 sto zlatých 
jmění, nyní z toho zachoval jen 20 zL; kdo v touž dobu 
prodal živnost podle běžné ceny, k své hrůze poznával, 
že peníze za ni stržené dělají jen pětinu smluvené pro- 
dejní sumy, že tedv svou realitu vyhodil za pac a óa- 
leko pod její skutečnou cenou; všecky splátky byly určo- 
vány bud podle předepsané škály, nebo uvedeny na 
absolutní pětinu; kde však vázl na nemovitostech :tarv 
dluh, který udělal bud před ustanovením škály, nebo 
později přejal postoupením, mezitím však jej dostal 
vyplacený v bankocetlích: tomu bvlo velmi zle, poně- 
vadž musil dluh opláceti plnou cenou ve stříbře. 

Tento případ stihl také mne; tvkal se vypůjčeného 
tisíce zlatých, které mi hned po požáru nabídl blaho- 
volný důchodní; přejal jsem jej postoupením a dostal 
vyplacený v běžných bankocetlích. Byl to starý dluh, 
proved?ený v stříbrné měně, jeho se netýkala škála a 
tudy na prospěch věřitelův trval v plné stříbrné měně. 
Takto se v\T>lnily obavy a tuš-ení mé dobré ženy, jak 
o tom bylo dříve pověděno. Tyto peníze se staly ^sku- 
tečně velikvm a širokým stupněm k mému zničení.; 
neboť právě v tuto dobu mi půjčka byla soudně vypo- 
věděna, takže jsem místo obdrženého tisíce zlatých 
musil zaplatiti pět tisíc. 



Vláda uznala za dobré uvésti v oběh nové papí- 
rové peníze pode iménem »Einlósun^sschein« (vv- 
měnná poukáz-ka) v plné nominální hodnotě sti íbrn<'ch 
peněz. Razilv se také malé měděné mince čtvihalé- 
řové, které však, poněvadž přece měly jakousi skuteč- 
nou cenu, byly od spekulantů, kteří k nově vytvořeným 
papírovým penězům nenabývali důvěry, schráněny a 
vycházelv z veřejného oběhu. Aby se ulehčilo malé 
běžné placení, byly natištěny výměnné poukázky také 
v nižších hodnotách: dvouzlatky a zlatky a vydány 
mince na způsob stříbra dvanácti a šestikrejcarové, 
které však dlouho nezůstaly v oběhu, ježto z fmanční 
spekulace byly stahovány. K jejich plné vvměně byla 
určena lhůta několika málo neděl s vvstrahou, že kdo je 
v ustanovené době nevvmění. musí je odevzdui c. k. 
mincovnímu úřadu, začež se mu potom vyplatí jen 
skutečná cena za kov. Nyní vvlézaly tvto mmc^ na 
způsob stříbrnvch ze všech koutů. Kdo jaké měl. 
rvchle si za ně nakoupil zboží, třeba ho naprosť- ne- 
potřeboval. Tu bvlo v mém obchodě živo: kažc^ ku- 
poval za dvanáctikrejcarák, dlužníci jimi spláce-i po- 
hotové platv, jen abv se těchto nových mincí zb'^vili. 
Ježto bylo ještě šest neděl, nežli pozbylv ceny. nebylo 
pro mne závadv, abvch je nepřijímal v plné hodnotě, 
takže jsem jimi za tři neděle naplnil sud o .^^7 libiách. 
Abych nic nezameškal, poslal jsem je do Prahy svému 
obchodnímu příteli prose ho, abv z nich vyrovnal můj 
účet a zbvtek mi připsal ku prospěchu: za tento zbvtek 
bych prodlením času objednal zboží. Jak veúké však 
•bylo mé ustrnutí, kdvž jsem obratem poštv dostal od 
tohoto přítele odpověd, že on sám je ve velikvch ne- 
snázích, poněvadž pokladna nemůže dost vvměnných 
poukázek sehnati, abv splatila jednak bankocetle do- 
cházející z cizinv, jednak i vyměňovala zasílané dva- 
náctikrejcaráky! Poděšen tím psal jsem opět témuž 



Q4 

příteli prose, abv usíliíval o to, aby c. k. pokladna pře- 
vzala mé dvanáctikrejcaráky vážící 3,^7 liber a mně na 
tu ien dala potvrzení, že už budu míti strpení, až bude 
pokladna s to v\'platiti příslušnou částku. Ale pokladna 
odepřela mince přijmouti. Tak uplvnula krátká, doba, 
určená k výměně, a mě dvanáctníky byly odevzdány 
do c. k. mincovny, kde mi byla ihned vvplacena nepa- 
trná cena kovu ve výměnných poukázkách. Má 7tráta 
byla veliká, a poněvadž stav mého jmění bvl již dřívěj- 
šími pohromami otřesen, přispěla mnoho ]: mému 
pozdějšímu ruinování.« 

Jistý veliký obchodní závod ve \'ídni, s nímž Hek 
byl v obchodním spojení, octl se v úpadku a věřitelé 
jeho ihned od Heká žádali vyrovnání svého účtu v ho- 
tovosti. Chtěje zmírniti svou trapnou situaci, rdiel 
Hek do Vídně, abv si vvprosil odklad zaplacení. Když 
věřitelům vše vvprávěl, měli s ním sice útrp'iost, ale 
nikdo nechtěl převzíti ručení za jeho dluh. Po mno- 
hvch naléhavých prosbách dostal konečně roční lhůtu. 
Celé tři neděle s tím ztrávil V€ Vídni v starostech a 
zármutku. Měl zejména obavy, jak to doma bez něho 
chodí; nemohlť se na věrnost sluhů veskrze spoléhati, 
manželka pak měla dost práce a starostí s vedením do- 
mácnosti. Kromě toho způsobila mužovi další nesnáze 
finanční tím, že dopřávala sluchu své sestře. Ta jí ra- 
dila, aby za kritické situace mužovy pomýšlela na sebe 
a děti; že prý nemá pro dcery ještě dostatečné výbavy. 
Na to pak kupcová brala z obchodních nedostatečných 
hotovostí. Proto se Hek často ocital v tísni, že nemohl 
zaplatiti. Jeho kolísání se rozhlásilo, takže mu mnozí 
jeho věřitelé vypovídali své pohledávky. SrdvX He- 
kovo bylo naplněno smutkem, ale proto nezmalo- 
myslněl. Spoléhal na Boha, že mu dodá síly a že jej 
vytrhne z této tísně. Autor memoárů, připojuje sem 
zase delší zbožnou modlitbu. Bylo mu také vypomo- 



ženo; mělf tehdv naději v požehnanou žeň, hoinou 
sklizeň sena i bohatě obrozené stromoví ovocné. Zbv- 
valo mu ještě na svpce dvanáct korců obili. Rodina 
jeho dělala mu radost a nesla s otcem všeckv strasti 
i radosti. 

Chtěje na sýpce provésti nutnou opravu a maje od 
m.anželkv ujištění, že se zásobou mouky vystačí ještě 
na dva měsíce, odhodlal se Hek zásobu obilí prodati. 
Evlo přede žněmi; chvstali se již žíti žito a dělali 
k tom-u přípravv. Hek prohlížel právě stodi)l-.i, kdvž 
k němu přišla manželka ze zahrady a zvěstovala se 
starostlivou tváří, že se s polední strany strojí strašlivá 
bouřka. Když Hek vyšel, aby obhlédl oblohu, strhl 
se prudký vítr a za chvíli se již svpalo krupobití a roz- 
bilo jim na jižní straně okna. Bouře trvala přes půl 
hodinv; kam bylo lze dohlédnouti. byla půda poseta 
velikými kroupami. Paní Heková naříkala, děti pla- 
kaly a všecka čeled hrůzou ustrnulá shromáždila se ko- 
lem nich. Hek s bolestí myslil na svou bohatou žeň, ale 
potom obrátil oči k nebi a pravil k těm, kdo stáli 
u něho: Pán Bůh dal. Pán Bůh vzal; budiž jméno jeho 
pochváleno I « Modlil se a zapěl píseň, jíž se naučil od 
matky: »Pane! dej nám mysl Jobovu '•« 

Zdrcující pohled poskytovala pole. \^še bylo úplně 
zničeno: široké žitné pole bylo sraženo k zemi; zbvla 
tu ien sláma na stlaní; na poli pšeničném a ječném 
nebylo zříti jediného celého stébla; hrachové pole jako 
vymláceno. Celá nadějná žeň ta tam I Lidská přiroze- 
nost se zmocnila srdce Hekova; hluboce zarmoucen bvl 
už unaven vzdvcháním a pln úzkostlivého očekávání, 
co je nvní čeká: žalostná budoucnost, ne-li úplné zni- 
čení. Z neblahého omráčení vytrhl jej zpěv, kterv náhle 
zaslechl. Ohlédl se; nějaký muž se ubíral do města. 
Radostná jeho píseň bvla Hekovi srozumiteíněiší, kdvž 
se k němu blížil. Smysl její byl: Stvořil jsi svět z ni- 



96 

Čeho; Pane, učiň i ze mne nic a stvoř z toho něco 
podle svého obrazu. Z přirozenosti se podobám pusté, 
temné zemi. Ach, kéž je mé oko i srdce zcela naplněno 
slzami, aby se tvůj duch vznášel nad těmito vodami a 
mé tak mrtvé srdce naplňoval světlem i silou. Hluboký 
obsah písně mocně působil na sklíčené srdce Hekovo 
a utěšil jeho duši. \'zpomněl si na píseň matčinu, 
která podávala útěchu v neštěstí a důvěru v Boha. Jeho 
duše, na čas skleslá, se opět vzpřímila; cítila se v blíz- 
kosti boží a vvjasnila se. Bůh volal i k němu: »Poiďte 
ke mně všichni, kteří jste obtíženi, a já vám odpočinutí 
d.ám!« 

Téhož dne šel Hek do školv. abv iako dohližitel 
dodal dětem a skrze ně i rodičům útěchv v neštěstí. 
Poněvadž rodiče potřebovali dětí doma, svolil, aby bylo 
vvučování na několik dní zastaveno. Zeptal se dětí, 
jejichž rodiče bv nepotřebovali jejich pomoci, ne- 
chtěly-li bv .jíti na jeho hrachové pole a vvtlučená 
zrnka hrachová sbírati. Hlásilv se radostně. Uložil jim 
ted.v Hek, aby se dovolily doma u rodičů, a svolí-li 
oni, aby přišiv ráno s malvmi kbelíky k němu do domu, 
že jim dá snídani a potom že půjóou na pole. Přišlo 
jich třiapadesát. Tu s\T)alv na rozestřené prostěradlo 
sebraný hrách, oddělujíce ranější zrnka od nezralejších. 
Ze zelenvch hrášků připravila paní Heková pro mla- 
distvé dělníky dobrv oběd. Hek zapěl vhodnou píseň 
a děti ji pak při práci zbožně zpívah^ Nasbíraly za den 
přes tři pytle hrachu. Druhý den se k dětem přidru- 
žilo bez vvzvání také několik chudých lidí a bylo ještě 
více pytlů hrachu sebráno. Třetí den dal Hek vytrhati 
hrachovinu a zbvvající lusky na ní doma čeledí obrati. 
Usušená hrachovina byla pak složena ve stodole. 
Chválili potom s ženou Boha, že rukou svou, která 
ranila, zároveň také hojí. 

»Poněvadž však se krupobití rozšířilo dále, nežli 



07 

jsme na počátku mvslili, a čas od času se prohlašovalo, 
že také sousední kraje byly postižen}' značnými škodami 
povětrnostními, užili obilní lichváři této smutné okol- 
nosti k tomu, že spekulovali na všeobecnou bídu k své- 
mu vlastnímu zisku. Dovoz obilí na trhv se čím dál 
tím více tenčil, potravinám značně přidražovalo. Na- 
stala drahota a nedostatek chleba, z čehož se brzv do- 
stavil hlad. To na mne těžce působilo. Svou zásobu 
z předcházejícího roku jsem, abych mohl rozšířiti 
svpku, a v naději na bohatou žeň lacino prodal; zásoba 
staré chlebové mouky byla snědena; neměl jsem obilí 
na ozimní setí. \'še to mi působilo zármutek a starost. 
S opatřováním těchto věcí nesm.ěl jsem otáleti, poně- 
vadž ceny obilí stoupaly co ťýden. První chleboviny 
musil jsem platiti 26 zlatvmi za korec. Následující tý- 
den nakupoval jsem na setí, musil jsem však za korec 
žita platiti 30 zlatých. Tak vyháněny ceny týden co 
tvden, že na konec nebylo lze dostati korec pod ^o zla- 
tých. Hrozná smrt hladem šířila se po celé zemi. Ko- 
stelní ulice byla lidmji onemocnělými hladem a umíra- 
jícími hladem jako poseta. « 

Jednou přišla paní Heková s pláčem z kostela; vi- 
dělaf cestou strašnou bídu. Padla muži kolem krku 
a připomněla, že mají proti jiným mnohem více po- 
žehnání, zejména že jim zůstala zelenina v zahradě a 
brambory; sražené ovoce že zužitkovala na ocet — 
navrhla tedv, že by mohli pro jistý počet chudých va- 
řiti polévku a ji v určité dni rozdávati. Dobrosrdečný 
muž za to útrpnou manželku objal a na druhý den va- 
řila se již pro ."^0 osob polévka. Když se to v m.ěstě roz- 
hlásilo, nahrnulo se k nim na druhý den na sto v3-hla- 
dovělých lidí, úpěnlivě prosících o polévku. Poněvadž 
jich tolik nebylo lze živiti, udělal si Hek podle vlast- 
ního názoru seznam nejpotřebnějších chudých, jichž 
třicet bylo u Heků střídavě hoštěno polévkou. 

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III. 7 



q8 

»V této velmi těžké dobé bylo c. k. dvorským naří- 
zením všeobecně oznámicno, že cena běžnvch papíro- 
vých peněz, již dříve snížených na pětinu, se ještě sni- 
žuje na polovici redukované ceny. Zároveň byly všecky 
daně zvvšeny a se všemi císařskými poplatky a dáv- 
kami požadovány v plné měně stříbrné. To byla 
'opět krutá rána pro mne vzhledem k m>ému jmění, vše- 
likvmi pohrom.ami beztoho již otřesenémíu. Zchudl jsem, 
a to ještě více nežli po požáru, poněvadž jsem tehdy 
měl polní hospodářství bez dluhů, kdežto nyní bylo nej- 
v\^šší měrou zatíženo hypotékami. S chudobou klesala 
i má vážnost v městě: místo dřívější úcty dostávalo se 
mi nyní pohrdání, posměchu a podceňování. Množství 
mých přátel se oddalovalo, a kdo dříve rádi přisedali 
k mému stolu, míjeli můj dům a v^^sm-ívali se mi. To 
mne však nikterak neznepokojovalo. Snažil jsem se jen 
Tomu zalíbiti, na němž spočívala všecka má naděje, 
který vždy pomáhal a jehož ruka otcovská nezkráceně 
pomůže, až přijde vhod-ná doba. Na svět a lidské štěstí 
jsem nikdy nespoléhal. Přece však jsem se dal svou 
starou lehkomvslností svésti, že jsem dal nade dveře 
do pokoje přibíti na černé tabulce tento nápis: 



Když se 


\'šecko Ale 


třel. 


na mne 


ke mně kdvž jsem 


Každv 


všude štěstí v 


přátelství se potom 


z přátel 


smálo 


dralo nouzi 
zapomněl*). 

ivá nápis v německém překladu 


na mne 


*) Hek podř 


v tomto znění 


a pořádku : 






Da mir 


Wollten werden : 


Noth, 


wohl ging 


AUe Als ich 


Waren 


hier auf 


meine steckte 


alle 


Erden, 


Freunde in der 


Freunde 



Todt. 
Je to obměna známého latinského disticha: Donec eris 
felix . . . Snad byl původní Hekův nápis psán českým přízvuč- 



QQ 

\^ětšina příchozích čtla prúpověcT v řádcích <)])ycej- 
ným postupem a vysmívali se původci, že je blázen: 
kdo však vety čtli v odstavcích shora dolů, přisvědčili 
mu, že to tak ve světě bývá. 

Za tohoto stísněného postavení byl Hek nucen 
vzdávati se poručenství. Bylo mu líto, že se nemohl dále 
starati o sirotky z rodiny Vávrovy, jimž se kdysi sám 
ze své vůle přihlásil za poručníka: také jim proti vůli 
jejich příbuzných zachránil živnost tím, že nepřistoupil 
na to, aby byla prodána; obávalť se v nejistvch dobách, 
že klesne cena peněz. Došel tedy k zámožným příbuz- 
ným těchto dětí a prosil je, abv se ujali poručenství oni. 
Ale ti to s posměchem odmítali. \'zdal se tedv Hek 
poručenství úředně u městského soudu. Složil ze své 
činnosti účty a přiložil všecky příslušné doklady. Měst- 
ský soud, prozkoumav vše, ucelil posavadnimu poruč- 
níkovi s pochvalou absoluci, jmenoval jednoho z pří- 
buzných \'ávrovvch jeho nástupcem a odeslal mu účty 
i s balíkem dokladu. 

Později pro Heká mělo toto poručenství mrzutou 
dohru. Po šesti letech dostal totiž od magistrátu do- 
brušského přísnv rozkaz, ab^" složil do 14 dní zákonité 
účty o svém hospodaření s \'ávrovým jměním a 
aby se ospravedlnil, proč při složení poručenství ne- 
složil zároveň řádně účtv. Užaslv Hek běžel na úřad 
a na své ujišťování, že účtv složil, dostal za odpověd, 
že prohledali všechen archiv a nic nenašli. Pohrozili mu 
donucovacími prostředkv. Doma bylo všecko hledání 
marné, ač je Hek po tři dni opakoval. Bylo mu divné, 
že marně hledal také jiné spisv a listiny, zejména do- 
klad o tom, že křovickv mlvnář Wjjt. Čížek, muž 



nym distichem, v němž Hek tehdy nejraději skládal své básně. 
Podle německého znění jsem však překládal nazpět do češtiny 
rýmovanými verši. 



100 

prostý, ale svědomitý,, převzal na semletí městské obilí 
pro vojenský oddíl. Magistrátní rada Jos. Jetmar*) 
mu je odevzdával. Ten chtěl z toho míti zisk. Naléhal 
na poctivého Čížka, abv dal nesprávné vvkazy, ba od- 
vážil se mu i hroziti. V rozpacích přišel mlvnář k He- 
kovi na poradu, protože se rady Jetmara bál a nechtěl 
také přijíti o mletí. 

Jetmar byl za této doby jedním z nejobratnějších 
advokátů v celém okrsku, který se mnoha odvažoval, 
ale také mnoho za to chtěl. Liknavému dlužníku stačilo 
pohroziti radou Jetmarem, hned se ulekl a udělal si ra- 
ději nové veliké dluhy, jen aby se mu jetmar nedostal 
na kobylku. Říkalo se obecně: »Co si ani dábel netroufá 
udělat, s tím prorazí Jetmar. « To věděl také Čížek a 
proto v úzkostech přišel k Hekovi o radu. Přinesl mu 
čtyři vlastnoruční lístky oď Jetmara. Na jednom z nich 
rozpačitému mlynáři neprozřetelně dává návrh, aby 
dvanáct korců žita smíchal s korcem hrachu a vértelem 
vikve, tím prý mouka nabude těžší váhy a z přebytku 
bude se moci jemu vyhověti, zbvtek pak že může mly- 
nář ponechati pro sebe. Tyto lístkv přišly do rukou Re- 
kových, do rukou toho, jehož Jetmar nenáviděl na život 
a na smrt a jejž co nejkrutěji pronásledoval. Obával 
se, že Hek lístky odevzdá soudu, ale srdce Hekovo mu 
pravilo, aby pomstu přenechal Bohu, spravedlivému 
soudci. Hek dal mlvnářovi jinou radu, která ho uspo- 
kojila. Lístky pak uschoval u sebe mezi ostatní listiny. 
A nyní jich nemohl, hledaje doklady k poručenství Vá- 
vrových dětí, nalézti. Teprve později se přesvědčil, že 
tu bylo spácháno darebáctví. 

Hekovi nezbývalo než na magistráte podati stran 
žádanvch dokladů o správě dědictví vávrovského roz- 
klad a žádati, aby nemusel účty předkládati znovu. Ale 



*) V autobiografii psáno též: Jettmar. 



rroT 

Hekova žádost byla magfistrátem příkře odmítnuta; ien 
termín mu byl o čtyři neďele pod trestem 2^ zlatých 
prodloužen. Zarmucovalo jej to tím více. že se roznesly 
hned pověsti, že zdráhání Hekovo má příčinu ve vě- 
domí, že nepoctivě naložil se svěřeným mu jměním si- 
rotků. Zakročil u odvolacího soudu. Ale ten postoupil 
stížnost Hekovu dobrušskému magistrátu, aby se o ní 
vyjádřil. Jetmar složil posudek, který potom bvl i s po- 
dáním Hekovým poslán do Prahy k vrchnímu soudu. 
Jetmarova g^eniálnost zvítězila; Hek byl se svým rekur- 
sem odmrštěn. Dostal rozsudek, jímž mu přikázáno, 
aby do dvou měsíců předložil účty svémyslně odpírané. 
\' tomto postavení mohl těžce zkoušenému kupci po- 
moci jen nejvyšší Slitovník, jak toho .již v tolika tram- 
potách od něho zažil. Také se ho ujal. 

Jednou Hek koupil fůru suchých kořenů. Jistý 
Alarek, bývalv podomek Hekův, se nabídl, že jim je 
rozštípá. Při štípání dříví se nádeník zahřál a sundal 
čepici nedávno koupenou. Mladší dcera Hekova vzala 
čepici do ruky. »]^Iarek má pěknou novou čepici, « při- 
pomínala; »ale už se vám párá«. Nabídla se, že mu ji 
zašije. Za chvíli přiběhla dcera radostně do zahrady 
k otci s čepicí v ruce. »\' čepici je papír a je na něm ta- 
tínkova rukal« volala, podávajíc čepici otci. ^lěla prav- 
du. Když papír vyndali, shledal Hek, že je to úřední 
potvrzení o složených účtech o jmění vávrovském. 
Radostnvm překvapením klesl kupec ve mdlobách na 
zem. Když přišel k sobě, uzřel rodinu kolem sebe a dva 
poctivé měšťany. Ti se dověděli o sporu Hekově a 
přišli se mu dobrovolně nabídnouti za svědky, že před 
šesti lety byli na mag^istrátě svědky, když tam Hek ode- 
vzdával objemné účty o jmění sirotků \'ávrovvch a že 
slyšeli při tom pochvalu magistrátního protokolisty : 
»Takového věrného a starostlivého poručníka \'ávrovi 
sirotci tak hned nedostanou. « Hek jim vvpravoval pří- 



102 

hodu s čepicí. Oba měšťané byli ochotni odebrati se 
s Hekem do Opočna k soudu a přemluvili k tomu také 
drvoštěpa, který už óříve vvsvětlil. že čepici koupil od 
kožišníka Riesse. Tomuto Riessovi bylo právě po Re- 
kovi soudem odevzdáno poručenství nad dětmi Vávro- 
vými. Opočenskv vrchní Oppelt se nemálo podivil pří- 
chozím, které všecky znal. Kdvž mu vvpo věděli, proč 
přišli, spráskl ruce pravě: »Tady zjevně zasáhla moc- 
ná ruka boží! — Já vždy Heká pokládal za poctivého 
muže, kterv není schopen takového darebáctví, jaké 
se mu přisuzuje. Budiž jméno Páně pochváleno !« 

Po pěti dnech oznámil vrchní Hekovi: Kožišník 
Riess vyznal, že kdvž mu b^^lo odevzdáno poručenství 
naó \\ávrovými dětmi, dostal od soudního sluhv Mi- 
chálka také Hekov}^ účtv o sirotčím jmění i s dokladv. 
aby je vedl dále: on však že se zdráhal přijmouti po- 
ručenství. Po čase pak mxao^istrátem bvl sirotkům usta- 
noven jinv poručník. Poněvadž od něho akta nebyla 
žádána zpět, užil po letech papírů k svému řemeslu a 
podkládal jimi čepice. Čepici ^Markovu uznal za svou 
práci; i papír z účtů že do nich sám vložil. Na prosbu 
Hekovu vrchní mu sepsal rekurs ke dvoru a vše poslal 
přímo k c. k. ministerstvu spravedlnosti. Neslýchané 
brzy byla Hekova rekursní stížnost od nejvyšší instan- 
ce vyřízena. Prostřednictvím opočenského soudního 
úřadu byl mu doručen ďvorskv dekret: rozhodnutí do- 
brušského maj^istrátu b3do zrušeno. Hek uznán ne- 
vinným a radní referent Jetmar dostal ostrou důtku, 
kterou se uznává, že je pochybná jeho schopnost za- 
ujímati veřejný státní úřad, a odsuzuje se k čtrnácti- 
dennímu vezení. Úhlavní nepřítel Hekův, jsa tím ještě 
více roztrpčen, pomýšlel na pomstu. Choti Hekove 
byly tím způsobeny úzkostlivé starosti. Ale Hek svo- 
lal rodinu a čeled, četl jim Qi. žalm a proslovil k nim 
výklad, jímž v3Í:)ízel k statečnosti a důvěře v Pána. 



10.? 

Jetmar začal také hned svou pomstu prováděti. 
Přemluvil jistého věřitele Hekova, vykládaje mu o dluž- 
níkově povážlivém stavu finančním, aby mu vypově- 
děl úvěr. Zároveň se snažil u nákladníků piva*) zviklati 
důvěru v přesnost, hospodárnost a poctivost Hekova 
vedení. Hek složil řádné účty pravovárečníkům koncem 
r. 1811 z 3500 zL, jež jednak byly vynaloženv na obno- 
vu staveb a pořízení shořelého nářadí, a jednak byly 
ztrátami ze státního bankrotu. Hek tuto značnou po- 
třebnou částku půjčil pravovárečníkům ze svého jmění a 
na valné hromadě žádal za její vyrovnání. Rada Jetmar, 
jakkoli mu do věci nic neb^do, snažil se ve společenstvu 
nabvti vlivu, vyžádal si jeho vvroční účtv a podal mno- 
hé výtky: Hek počítá prý přírůstek sladu příliš nízko; 
vedl zbytečný náklad na vvroční hostin}' pravováreč- 
níků po osm let; vydržoval prý oficiály pivní dávky za 
jejich úřední inspekce na náklad společenstva. Obrana 
Hekova ve společenstvu vyzněla na prázdno: do ko- 
mise na vyšetření výtek přednesených proti Hekovi 
byly zvoleny samé kreatury Jetmarovy, a ty staršího 
společenstva uznaly vinnvm a odsoudily, aby nahradil 
společenstvu škody vzniklé špatnvm hospodařením. 
Škoda byla odhadována podle tehdejších vysokých cen 
obilních ve znehrxlnocené měně. Takto byl nejen He- 
kovi škrtnut celý úvěr 3500 zl., kterým založil spole- 
čenstvo ze svého, nvbrž měl ještě dopláceti další ná- 
hrady 1800 zl. Kromě toho měl bvti ještě udán, že, 
hostě úředníky při úřední inspekci, sváděl je k zaned- 



*) Starší slovo »nákladník« ve smyslu = Bierverleger. To- 
hoto slova užívá Kek se zálibou ve » Velikém pátku« a v součas- 
ném článku »Athenách« ve vj-znamu = úkladník, obecní lotr 
k provedení všeliké nešlechetnosti najatý, jak je sám vykládá 
(II, str. 106, pozn.), maje při tom na mysli dobrušské Jetmarovy 
přívržence mezi pravovárečníky. To mu právem vytýká žaloba 
pro spis »Veliký pátek«. 



104 

bávání jejich povinnosti úředních. Proí"i tomuto od- 
souzení podal Hek stížnost důkladně odůvodněnou 
k místnímu magistrátu. Dokazoval tam, že ve věcech 
nyní mu za vinu kladených jed.nal ne sám, nýbrž jako 
korreferent vedle dvou přísedících, že se ve všem při- 
držovali jen starých zvyků. O stížnosti proti Jetmarovu 
dílu však rozhodoval Jetmar sám. A tak byl Hek i tuto 
odmrštěn. 

Ale tím ještě nebvla pomsta Jetmarova ukojena. 
Jednou, když nebylo dost ječmene na slad, pi^-išli zá- 
stupci pravovarečníků k Hekovi, že smluvili u míst- 
ního mlynáře Kouby ječmen pro pivovar, aby si jej 
šel prohlédnouti. Hek, nemoha tehdy jíti, dal souhlas, 
aby tuto věc dojednali podle svého uznání. Když se 
potom vrátili s mlynářem, chtěl mlynář míti ujištění, 
kdy mu účetní Hek zaplatí 750 zl. za 30 korců ječ- 
mene, jež hodlá dodati. Účetní ujistil: » jakmile do- 
jdou peníze. « Když se o něco později Hek vzdal účet- 
nictví společenstva pravovarečného, hlásil se mlynář 
Kouba u nástupce jeho. stvůry to jetmarské, aby mu 
b3'lo zaplaceno dlužných 750 zl. za dodaných .^o korců 
ječmene. Nový účetní na radu Jetmarovu mlynáři, 
který byl ostatně Jetmarem již zpracován, poukázal na 
Heká, aby žádal od něho zaplacení d.lužné částky: pro- 
hlásilť prý před svědky, že on mu chce poctivě zaplatiti. 
Hek ho ovšem posílal k účetnímu pivovarského spole- 
čenstva, jemuž byla určena dodávka ječmene. Jetmar 
radil, aby mlynář Heká žaloval, pokud na něm ještě 
něco lze dobvti. Doporučil mu dlouhvm dopisem svého 
známého advokáta. Brzy přišla Hekovi žaloba, podle 
které měl zaplatit 7S0 zl. vedle úroků a náklad-u za 
soudní řízeni. Hek si vyhledal obratného obhájce práv- 
ního a svěřil mu svou při. Utkvěla mu tak v mysli, že 
ještě po mnohých desítiletích zevrubně vypisuje ceiý 
její průběh, námitky i vyvracení obou advokátů. Roz- 



iq: 



sudek vynesl raóa Jetmar, odsoudil Heká ve sm3'slu 
žaloby. Hek se ovšem odvolal. Odvolací soud dal stíž- 
nost Hekovu k podání posudku místnímu soudu v Dob- 
rušce; rada Jetmar ji odmítl a potvrdil prvni rozsudek. 
Hekovi nebylo pomoci. Aby ušel exekuci, vyrovnal se 
s mlynářem Koubou přátelsky; uvolil se mu do dvou 
měsíců zaplatiti 800 zl. Bohatý příbuzný ženin, dojat 
byv zevrubném vylíčením Hekovým v dopise, půjčil 
mu tuto částku, dav si ji zajistiti na jeho domě.*) 



*) Cejý tento proces i podle vypsání Hekova svědčí, jak 
sousedsky se vedly účty a hospodaření spolkové s nákladnými 
valnými hromadami, při kterých bylo nezbytné hodování atd. 
Při sporu s ml}-nářem Koubou byla véc asi komplikována tím, 
že Hek byl zároveň obchodníkem v obilí, o čemž v jeho pamě- 
tech není zmínky. 

O utrpení a pronásledování Hekově svědčí článek »Dobré 
připomenutí« v Kramériusových Vlastenských novinách ze dne 
9. října 1819 (Závěsek, list 41, str. 165 n.). Je bez podpisu, ale 
bezpečně pochází od Heká. Jména otce Vladislava, matky Marie, 
sester Vlasty a Lidmily, kteří se podpisují sjTiovi a sestry bra- 
trovi pod památníkové verše, svědčí o tc>m sama. i jinak jsou 
tu zřetelně vylíčeny poměry Hekových. Jest otištěn v I. díle 
tohoto vydání, str. 114 n. 

Hek se Jetmarovi odvděčil veřejně při vhodné příležitosti 
způsobem, na nějž se tak snadno nezapomíná. Hekovy invektivy 
na Jetmara v básních byly asi prostým čtenářům nesrozumitelné. 
Velmi zřetelně se dotkl poměrů v Dobrušce, zejména znemrav- 
ňujícího úplatkářství, koncem r. 1818. \' Kramériusových Vla- 
stenských novinách z 19. prosince 1818, v č. 51 připojil k článku 
»0 kávě« štiplavou poznámku, namířenou proti místnímu prá- 
vu v D . . . t. j. v Dobrušce. Srovn. H. svazek, str. 37, pozn. 
Možná, že to byla příčina, proč Jetmar zanevřel na Heká. 

Jetmar zajisté dobře rozuměl narážkám., proti němu na- 
mířeným v jiných pracích Hekových, zejména v » Starobylých 
památkách«. V článku »Atheny« (II, 72) na př. v učeném 
rouše uvádí Hek i Jedomareše. kterého ve 5>Velikém pátku« 
překřtil zřetelněji a pro sebe nebezpečněji také jménem Jedmá 
(srovn. II, 104). Nic mu asi neprospělo, že chtěl zahladiti stopu 
vymyšlenými citáty o Jedomarešovi (srovn. pozn. k II. sv., 



io6 

Tehdv bylo v Dobrušce opět uprázdněno místo 
purkmistra. Voliči zvolili skoro jednomvslně Heká jeho 
nástupcem a oznámili mu to deputaci. Zvolený se však 
zdráhal přijmouti tento úřad. Jakkoli Jetmar chtěl, aby 
se po oznámeni Hekovy resignace provedla nová volba, 
zástupcově města se odhod-lali dáti Hekovi osm dni na 
rozmyšlenou a do tě doby volbu odložiti. Nalěhala na 
to takě deputace měšťanstva, která se, když se zpráva 
o volbě Hekově a jeho zdráháni roznesla po městě, 
hned dostavila na radnici. Bylo ji vvhověno. Mnozi 
měšťané přicházeli k Hekovi, aby ho zrázeli z rozhod- 
nutí asi nerozm3'šleného a kladli mu na srdce, jaké vý- 
hody by z této volby měla nejen obec, nýbrž i on sám 
osobně. Přišli i dva radní, kteří, majíce dost Jetmaro- 
va despotismu, Hekovi slibovali věrné přispění a ujiš- 
ťovali, že by při každ^ jeho možné oposici takto strana 
Hekova měla majoritu, čímž on by byl zkrocen a jeho 



str. 249 a 250). A podobně v článku »Malta« vykládá, že jsou 
tam lidé dobří, pracovití a bohabojní, » vespolek svorní a po- 
kojní, že jim ani toho rádního z ráje netřeba, aby je pod po- 
kličkou práv svozoval, sužoval a mořil«. Proti právníkům, které 
pro trpké zkušenosti s Jetmarem šmahem odsuzuje, mluví 
častěji. Jsou mu »ošemetnými kejkliři, kteříž lehkému živob)rti 
k vůli velmi hltavě a jako hladový dobytek do práv se hnali« 
(v článku »Syracusa« 11, 94). A tak i jinde. 

Že Jetmai o těchto článcích Rekových věděl a že jejich 
narážkám dobře rozuměl, vyplývá z jednoho místa v zápisníku 
Hekově (ne v Pamětech!). Jetmar prý mu roku 1821 pobral 
»skrze Thymu (?), člověka z pěti zlatých mzdy proti mně od 
něho najatého«, rukopisy článků, zařaděných pod společný titul 
»Starobylé památky« a uveřejněných v »Cechoslavu« II, 1821: 
»Rhodus«, »Creta«, »Malta«, »Syracusa«; kromě toho článek 
»Život člověka — putování na světě« a »Péro«. Zabavili prý 
mu i rukopisy prací cizích: básně Myslimírovy (Ludvíkovy) 
»na mou Lidmilku«, praví Hek, a »Ponaučení o Nesmířitel- 
ném« od Fr. B. Tomsy z krvežíznivé noci Bartolomějské 
(obojí bylo uveřejněno v Cechoslavu 1821, str.. 267 a str. 45). 



107 

drzé reidv bv bvlv zaraženv. I příbuzní Hekovi vyklá- 
dali, jak svému hospodářskému stavu i své rodině mú- 
c prospěti oporou v svém čestném úřadu. Když nepo- 
řídili u Heká. snažili se na něho působiti jeho ženou: 
^e slzami v očích poukazovala na těžké starosti ve sví- 
zelné budoucnosti. Něžnému manželu bylo líto, že i její 
prosby mu sil oslyšeti. 

Každý se divil, že Hek nechce rozuměti jedinému 
východisku ze svých kolísavých poměrů a zlomiti v nej- 
vyšším čestném úřadu v obci mstivé úkladv množících 
se nepřátel. Nechápali, že mu hlas svědomí zakazoval, 
že to nesmi učiniti. Od mládí bvl zvyklý ďbáti přísně 
hlasu svěď mí. jako veliké milosti boží: hlas svědomí 
jej nejedenou v trampotách i v zoufalém postavení za- 
chránil. Nyní Hek uvažoval, co by bylo musilo násle- 
dijvati, kdyby byl přijal ono nabízené čestné místo. 
»Žádalo se totiž zákonem, aby purkmistr lidu dával 
dobrý příklad, byl při církevních obřadech, aby se 
účastnil častvch procesí, zejména o Božím těle, a ještě 
mnohých pověrečnvch obyčejů, jedno bylo-li to z po- 
božnůstkářství nebo z pokrytectví, jen kdvž tím po- 
věra a podívaná namnoze přemrštěně nádherná došla 
skutečnou účasti purkmistrovou zřetelného potvrzení, 
že je to veřejná pobožnost. \^še to jsem nemohl konati, 
neboť mé svědomí se proti každému opovržlivému po- 
krytectví, proti každé přetvářce mocně vzpíralo, aby 
nejsvětější jm.éno Nejvvššího marnivě vvslovovalo a 
dobromyslný lid přetvářkou tak farizejskou klamalo.«*) 

Proto Hek setrval při svém rozhodnutí: tím bvli 
jeho přátelé, kteří s ním dobře smýšleli, i vlastní jeho 
manželka zarmr_>uceni. Ale Hekova duše spoléhala s dů- 
věrou jediné na pomoc b(jží: mohlť si vším právem 



*) Heká vedly tytéž důvody jako asi před čtvrtstoletím, 
když odmítl volbu za purkmistra po prvé. 



io8 

osvojovati slova Izaiáše proroka 31, 12 o Bohu utěši- 
teli; nač se báti lidí, kteří umírají a jako seno budou 
ztráveni? 

»Od této doby byl jsem zachvácen nesnesitelnou 
úzkostlivostí.*) Mé sevřené srdce však hledalo v Boha 
svou útěchu. Pilně jsem čítal v Knize Jobově, volil 
jsem některé žalmy odpovídající mému stavu a zvláště 
čtení o utrpení našeho milého Spasitele. Ctění pašijí mi 
zavdalo podnět, abych napsal rozjímání o Velikém pát- 
ku, jež bylo censurou povoleno a veřejně vyšlo tiskem. 
Tu se čtla některá místa, kde jsem při charakterisaci 
židovských veleknězi, učenců Písma a farizeů pozo- 
roval, že se ještě dnes vyškytají takové auktority, které 
své moci úřední zneužívají a ve formě zákonitosti se 
dopouštějí mnohých a hrubých nespravedlností. Jetmar 
a městský farář byli upozorněni na toto dílko; oba je 
pilně pročtli, mnoho z toho vztahovali na sebe nebo ně- 
kterým místům přikládali jiný smysl, nežli jsem měl 
na mysli já. Nacházeli v něm mnoho urážlivého a pro- 



*) O Rekových těžkých protivenstvích v Dobrušce víme 
již z počátku r. 1820 z Cechoslava 1820 z čís. 5/10, str. 38. 
Hekův přítel Jos. Mírovit Král, rodák opočenský, který již 
jako kaplan v nedalekém Novém Hrádku přicházíval častěji do 
Dobrušky za přítelem Jos. Liboslavem Zieglerem a tam se se- 
známil také s Hekem, napsal mu, aby jej potěšil, v uvedeném 
časopise báseň »K jmeninám F. Madislava Heka«. Poslední 
sloha se dotýká také pronásledování Hekových: 

Zlostník darmo se nad Tvou hlavou třese, 
neb Tvá dospělost jekot chlapcův snese: 
dobré svědomí světa lži se směje, 

ctnostného kreje. 
Vydavatel a redaktor »Cechoslava«, V. R. Kramérius, 
připojil k básni charakteristickou poznámku: »Vladislav nás 
jest mezi svými velice soužen a pronásledován. Avšak jako 
v obecném přísloví máme: který jest medle prorok, aby za 
živa ve vlasti své byl vedle zásluhy vážen?? Svět nejprve 
k sobě hledí. « 



lOQ 

hlasovali toto rozjímání psané ve zbožném duchu za 
zlomyslnou satiru, za rouhavé zneužití Písma svatéh*:) 
a za snížení nejposvátnějších představ na nejnižší fraš- 
ku. Kdvž pak bylo toto dílko předloženo městské radě. 
shledávali mnozí městští radní v tomto zrcadle svůj 
vlastní obraz a hubovali na mne. že jsem je tak podle 
vydal veřejnému posměchu a potupě. Farář bvl požá- 
óán, aby udělal z tohoto zjevného posměšného spisu 
výtahy a o celku složil důkladnou recensi, k čemuž mu 
rada Jetmar přislíbil příspěvkv. Kdežto pohlavárové, 
kteří se domnívali býti zasaženi, se na tento spis zlo- 
bili, publikum si z nich tím více tropilo úšklebky. To 
přispělo mnoho, že byla v krátké době polovice nákladu 
rozebrána. Tato příčina pak pero duchovního recen- 
senta ještě přiostřila; namáčel je ještě hlouběji v kala- 
máři své žluči. Předložil také svou urychlenou recensi 
netrpělivé městské radě. V poradě, jež o tom následo- 
vala, mě městská rada prohlásila za zlomyslného zlo- 
čince, který nešetří žádné lidské důstojnosti, úřadu a 
hodnosti, ba ani předmětu nejsvětějšího, prohlásila mě 
dále za pobuřovače obecného lidu a vůbec za člověka 
po každé stránce velmi nebezpečného, jetmar sepsal 
zevrubný rozklad krajskému inkvisitoriátu; městská 
rada jej schválila a poslala po spěšném poslu do Hrad- 
ce Králové. 

Má, dobrá žena byla velmi zarmoucena, tušíc těž- 
kou ránu, která mě měla zasáhnouti. Její choroba již 
drahnv čas trvající se zřejmě horšila, až konečně ne- 
mocná neopouštěla lůžka. Brzo se také objevila wše- 
třovací komise, která se mnou nakládala s přísností až 
ukrutnou. Má konstituce tělesná mnoho utrpěla. Kle- 
sal jsem namysli, srdce neustále trýzněné nepřipouštělo 
jiné myšlenky, nežli že nebudu s to, abych unesl tíži 
této trampotv. To ve mně vzbudilo malomvslnost. Mé 
nervy byly přepjaty a ochromení celé pravé strany těla 



IIO 

byl nejhroznější následek toho. Tu jsem ležel silně ra- 
něn mrtvicí v své světnici a v druhé ležela má ubohá 
žena. poražená zármutkem a bolem. Městský lékař nás 
pilně navštěvoval, mluvil často o svém soucitu, ale měl 
ďábla v srdci, který mu vnukl, že prv jsem mu v textu 
svého rozjímání o \'elikém pátku dal úlohu v osobě 
toho, jenž mučenému Spasiteli poóal houbu namoče- 
nou v žluči a octě. Určoval chvíle, v ktervch se mohl 
konati výslech se ranou. 

]\lusím vděčně V3'znati, že nekonečná dobrota Páně 
mi dopřála mnohé hodiny, kdy jsem své ospravedlnění 
mohl s klidem a s dobrou rozvahou dáti do protokolu. 
Xež marné bylo mé úsilí komisi jasně vysvětliti, že 
jsem při skládání tohoto rozjímání nikoho nejmenoval, 
nýbrž myslil na nedostatkv lidí viibec a na jejich mo- 
rální poklesky, a jestliže se někdo v tísni svého vlast- 
ního svědom.í v něčem shledává postižen, to že nikterak 
nemůže bvti kladeno za vinu mně: poněvadž se k tomu 
znají, dávají to jiným najevo, a tak sami lidu dávají 
dostatečné podněty, že se posmívá pošetilostem, které 
si sami přisoud.ili; jinak že by se musil uznávati trestu 
hodnvm každý kazatel, kdvž bv někdo z jeho poslu- 
chačů se cítil zasažen všeobecným líčením lidské zka- 
ženosti. \Všetřující komisař sice úplně uznával závaž- 
nost mvch námitek, než Jetmar a farář snažili se mu 
je vvvrátiti. jetmar dal městskému lékaři úkol, abv si 
navlékl škrabošku soustrastného přátelství a ze mne 
dobyl důvěrným způsobem vvznání. Lékař nastudoval 
svou úlohu znamenitě a na mně provedl hnusný kou- 
sek darebáckv. Navrhl totiž, až bude na mně vyzví- 
dati, aby ve vedlejším pokoji, kde by zůstala půle dveří 
otevřena, byli tajně postaveni svědkové, vše, co bych 
mluvil, pozorně vyslechli, zapsali hned a to pak komisi 
předložili. Tento bídný návrh bvl schválen. Vvšetřuiící 
komisař uznal za účelnější, aby se místo navržených 



II [ 

svědků on sám s písařem a přísedícím do vedlejšího 
pokoje dostavil, a co z mých úst uslyší, ihned pojal do 
protokolu. « 

Hek reprodukuje velmi zevrul)ně svou rozmluvu 
s lékařem druhého dne. V zájmu svého zdraví má prý 
nemocnv ukončiti vyšetřování pokorným přiznáním, 
úlisně přemlouval zrádný dobrodinec; strašil, že prý Hek 
už za vyšetřování pronesl nejedno neprozřetelné slovo, 
že prý některým lidem, jež dobromvslně pokládal za 
přátele, učinil důvěrná oznámení; komise má prv v ru- 
kách jeden exemplář ze zabavených spisů Hekovvch, 
v němž prý jsou vlastní rukou auktorovou ke jménům 
Annáše, Kaifáše, Herodesa, Piláta, Jidáše, Barabáše 
atd. po straně připojena začáteční písmena osob, jež 
měl na mvsli. Hek popíral zejm^éna toto poslední udá- 
ní; to prý se mu jen svévolně a úskočně přičítá. Lékař 
lichotil, hladil nemocného po tváři. Namítal pak He- 
kovi, že prv se v tom smyslu vyjadřoval jinvm osobám 
i jemu samiému, když navštívil jeho nemocnou paní a 
Heká zastihl v pilném psaní. Pověděl prý, kdvž vv- 
světlil, o kom píše, že tací Annášové, Kaifášové, Hero- 
desové, Pilátové podnes ještě mají na světě napoďo- 
bitele, kteří podržují povahu těchto nespravedlivých 
soudců. Tehdy prý mu učinil docela i satirickou po- 
známku o zdejším farářovi, purkmistrovi, radovi Jet- 
marovi a jinvch. Xa lékařovu námitku, že takové ale- 
ííorické označení jmen není asi vhodné v rozjímání 
o Velikém pátku, odpověděl prv spisovatel, to že je 
právě nejdůležitější. 

Dotíravá žvastavost domnělého přítele bvla ne- 
mocnému již obtížná a protivná, a proto se ho chtěl 
zbaviti. Domnívaje se, že s ním je v pokoji sám a věře 
jeho předstírání přátelského smýšlení a ujišťování, že 
vše bylo mluveno důvěrně a skoro jako žertem a že 
mluvil jako lékař, Hek mu ke všemu přisvědčil. Byl 



112 

rád, že potom hneó jeho pokoj opustil. Za chvíli přišla 
starší dcera a vyjádřila otci podivení, že právě v týž 
čas, kdvž byl lékař u něho návštěvou, ve vedlejším po- 
koji sed-ěl komisař se svými lidmi, na konec pak všichni 
že vcházeli společně na radnici. Dobromyslný Hek 
se ještě domníval, že asi komisař měl v úmvslu po ná- 
vštěvě lékařské jej vvslvchati, ale lékař že mu to asi 
vymluvil. Ale dcera kroutila jen hlavou. Kdvž o tom 
uslyšela nemocná paní, poděsila se velmi, poněvadž si 
uvědomila, že lékař také u ní vyzvídal: ihned tušila, že 
se dorozuměl s nepřáteli Hekovými. Zármutek a sta- 
rost zhoršovaly její nemoc k bolesti celé rodiny. 

Za několik dní objevil se komisař se svými lidmi 
u lůžka nemocného a oslovil ho vážným tónem: Te prý 
mu neústupnost Hekova již nesnesitelná: tázal se ho, 
chce-li setrvati v zapírání, které prv mu nic nepro- 
spěje, ale jen zostří trest. Má prý v úmvslu dnes komisi 
ukončiti, vrátiti se do Hradce a vyšetřovací akta ode- 
vzdati soudu, aby vydal rozsudek. Obžalovaný odpo- 
věděl, že setrvává při všem, co podle pravdy a svědomí 
diktoval do protokolu. Komisař dal tento vvrok pro- 
tokolovati a vzd^álil se s vyhrůžkou: »Budete své ne- 
ústupnosti litovati !« 

Když se druhého dne dostavil lékař k Hekovi, 
oznámil mu, že musí býti připraven na brzkv odchod 
své choti. 

Královéhradecký soud si proti svému zvvku ten- 
tokráte pospíšil a již za osm dní byl Hek obeslán před 
městský soud. Poněvadž však se nemohl pro nemoc 
dostaviti do soudní síně. objevila se deputace mag^i- 
strátní u nemocného a přečetla mu rozsudek, vydaný 
hradeckým trestním soudem. Hekovo rozjímání o Ve- 
likém pátku prohlašovalo se v něm za zlomvslný nam- 
flet. auktor uznán za bezbožného posměvače, kterv 
se nehrozí ani nejposvátnějšího předmětu zneužíti 



11.^ 

k svému zlomyslně satirickému humoru. Hanlivý spis 
má se vvdavateli zabaviti a odsuzuje se ke zničení; 
nakladateli se vvhrazuje právo žádati na spisovateli 
odškodnění. Spisovatel se odsuzuje k šestinedělnímu 
trestu žaláře v poutech a k trojímu postu za tvden, 
Hekův obhájce ohlásil rekurs a žádal čtrnáctidenni lhů- 
tu k podání jeho. Poněvadž však Hekovi bvla povo- 
lena jen třídenní lhůta k rekursu, poslal k svému advo- 
kátovi schválního Dosla. Ten však mu přinesl zprávu, 
že prv obhájce orávě téhož dne odcestoval k příbuz- 
nému do Vvsokého Mýta a vrátí se až za týden. Z toho 
nepřátelé odsouzeného, jsouce si vědom.i svého vítěz- 
ství, jásali a posmívali se odpůrci. V nezměrném bolu 
obrátil se těžce zkoušený spisovatel k Bohu vřelou mod- 
litbou. Boží milost posílila úzkostlivé srdce prosební- 
kovo. Posadil se k psacímu stolku a ial se sám sklá- 
dati naléhavv rekurs. Pán mu vnukl dobré mvšlenkv: 
starší dcera opsala rekurs a předložila jej městskému 
soudu. 

Několik neděl čekal Hek na wřízerí rekursu: ale 
marně. Ooětoval svou stížnost a nřÍDojil prosbu: kdv- 
bv mu měl bvti šestinedělní těžkv žalář přece přisou- 
zen, abv mu bvl přisouzenv trest z milosti pozměněn 
v domácí vězení, a připojil wsvědčení od okresního 
lékaře, jenž podával dobré zdání, že bv tak dlouhv trest 
žaláře zdraví nemocného úplně rozrušil a ohrozil i ži- 
vot jeho těžce nemocné choti. Konečně se dal Hek po- 
ptávati u miěstského soudu. Tajemník, jenž nebvl 
k obžalovanému ani teplý ani studenv, pravil mu usmí- 
vaje se, aby byl proto klidný, že prv ho nebudou nutiti, 
aby trest nastoupil. Kterási paní radní, která navště- 
vovala nemocnou paní Hekovou, pravila jí důvěrně, 
že prý městskv soud dostal od vrchního soudu pořád- 
nou důtku, rozsudek o Hekovi že byl zrušen a referu- 

Scbrané spisy Fr. VI. Heká, III. 8 



114 

jícímu radovi Jetmarovi že byl navždy vzat nárok na 

další povýšení. Z toho byla u Heků radost veliká.*) 

Zato b}^ spisovatel zarmoucen, že nakladatel, je- 



*) Ve skutečnosti neměl rekurs Hekův tak příznivý vý- 
sledek, jak o tom V3'-pravuje v svém vlastním životopise sta- 
řičký spisovatel. Podle guberniálního nařízení z 31. ledna (1822), 
chovaného až posud v archivu dobrušském, uznává »vysoká 
zemská vláda«, že námitkj^ Hekovy v rekursu jeho proti vý- 
měru trestu » nejsou s to, aby správnost rozsudku a uvedených 
v něm důvodů mohla býti zrušena, a dílem i nesprávné jsou«; 
zemská vláda však, hledíc k polehčujícím okolnostem, že Hek 
svůj spis »predložil censuře a při svém výslechu všecko dobro- 
volně přiznal, bez kteréhož přiznání důkaz těžkého policejního 
přestupku proti němu vedený nebyl by mohl tak lehce prokázán 
býti. dále že jeho spisem v Dobrušce nešváry, jež prý vznikly, 
o nichž však není přesných dat, byly toliko v myslích, ... a ko- 
nečně že těžký žalář pro usedlého občana a obchodníka jest 
příliš zneucfující a doba tří měsíců na jeho výdělek a domácí 
poměry i chatrné zdraví by příliš škodlivě mohla působiti, « mění 
se mu trest dříve mu vj-měřený v čtyřnedělní jednoduché vě- 
zení, týdně dvěma posty zostřené. « Za tento výpis děkuji p. 
prof. Gust. Záhorskému, který již dříve psal o tomto procese 
Hekově v článku »František Vladislav Hek«, uveřejněném 
v »Královéhradecké revue« 1914, str. 45 — 49. 

Podle zprávy p. prof. Záhorského obšírná žaloba (má 12 
listů) na Heká pro »Veliký pátek« byla podána Jetmarem s upo- 
zorněním děkana Obsta 20. listopadu 1820. Žaloba přiznává, 
že se Hekův spisek iieob^^čejně rozšířil a došel všeobecné 
oblib}'. Ve spisku prý skladatel drze předvádí své vlastní pří- 
hody pod obrazem utrpení Ježíšových a zvláště před občany 
dobrušskými tak makavě projednává, že prý není ani jediného 
čtenáře, který b}' jeho zločinným metaforám nerozuměl Po- 
dobně prý zlehčuje a tupí ve spisku magistrát, purkmistra, pří- 
sedící, radní — tato jména byla prý židovskému starověku 
neznáma. Zkoušeného radního Jetmara, zaměněného v Jedmar, 
Jed-má, vyličuje jakožto překrucovače zákonů, utiskovatíele 
chudiny a nevinných, ba dábla v lidském těle. A podobně uvádí 
žaloba ještě jiné osoby, které jsou zobrazeny ve spisku Hekově. 
O faráři Obstovi se v žalobě nemluví. 

Rozpor mezi úředním vyřízením rekursu Hekova a mezi 
vypravováním Hekovým o tom možná vysvětliti tím způsobem, 



115 



muž byla konfiskována ceki zásoba »Velikvch pátků« 
u něho nalezených, žádá náhradv 800 zlatvch soudní 
žalobou. Aby se vyhnul nákladnému procesu, který bv 
asi prohrál, porovnal se s nim přátelskv a utěšoval se 
tím, že m.u to Pán jiným způsobem nahradí a od něho 
neodvrátí své ochranné ruky. Duch Hekův se opět 
vzpřímil a nabyl útěchv. jinak bylo však s nemocnou 
chotí jeho. Její duch. zkrušenv tolika utrpěn<Tni poko- 
řeními, trampotami a protivenstvími, že její srdce od- 



7.C od úřadu na spisovatele »Velikého pátkii« pro těžkou, dlouho- 
trvající nemoc nebylo naléháno, aby trest, druhou instancí mu 
zmírněný, nastoupil. Po letech, když se uzdravil, a hmotně byl 
zničen, již se i vášně nepřátelství zmírnily. Proto snad vůbec 
Hek neseděl v žaláři a mohl se domnívati, že při vyhrál. 

O konfiskaci )>Velikého pátku« dovídáme se také z dopisu 
nakladatele jeho Tana Hostivíta Pospíšila, psaného V. Hankovi. 
z 28. května 1821. Běduje v něm: »Při tak velkém mém snažení 
velkých nesnází zakoušeti musím, a sice: nevím, co Hek 
v Dobrušce za nešváry má? — Dost na tom, že jeho spis: 
\'elký Pátek od zdejšího krajského ouradu mi zapovězen pro- 
dávat, a nejen mně. nýbrž musel jsem se vykázat, kam jsem 
jaké exempláře poslal, bezpochyby na vše strany psáno bude 
CVás jsem však s těmyCI) několika kousky zamlčel — [Pospíšil 
poslal Hankovi pět exemolářů »Velikého pátku« na Xový rok 
1821; exemplář po -48 kr.]) ; protož abyste tak povědomost měli, 
raděii Vám to napřed píši — račte se dle toho říditi. — A jaká 
nyní pro mne útěcha? Kdo bude útrat)- hradit? A jaké soudy? 
A tak naposledy ani člověk s tím jist není, co censura dovolí 
— tak to daleko přišlo.« — Ovšem naříkavý vlastenec nakla- 
datel si škodu neudělal. Podle soudních akt, z nichž čerpal G. 
Záhorský v uvedeném článku o Hekovi v »Královéhradecké 
revue« 1914, bylo zabavených exemplářů 729: jeden exemplář 
po JiS kr. krámské ceny; činí 583 zl. (1 zl. měl tehdy 60 kr.V 
Ale nezištný Pospíšil si počítal 700 zl. a se soudním.i útratami 
měl zaplatiti Hek 800 zl. ! Kromě toho měl již nakladatel zisk 
asi z polovice exemplářů v kapse Tco se rozprodalo v Dobrušce 
a okolí, od dobrovolných komisionářů a j.). 

Podrobněji jsem psal o »Fr. VI. Heká Velikém pátku* 
ve »Sborníku Filolog. « VII, 1922, str. 89 nsl. 



ii6 

mítalo jakoukoli útěchu, pozbyl naděje a slzící oko 
jen hledělo nevyhnutelné záhubě vstříc. Xemoc těžce 
zkoušené žen v se den ze dne horšila, až 2. června 1821 
zemřela. 

»Co toto píši. jsem tak pohnut, že další pokračo- 
vání tohoto smutného obrazu jsem nucen zatím pře- 
rušiti. «*) ^ ^ 

* 

K autobiofjrafii Hekově je třeba připojiti několik 
kritických poznámek : 

Litujeme velmi, že vzácný pamětník dob josefín- 
ských nebyl požádán redaktorem českého časopisu o to, 
aby mu napsal své paměti. Bvlv bv jistě vvpadly zcela 
jinak. Dočtli bychom se v nich asi, co v nich tak ne- 
mile pohřešujeme — o českém ruchu za prvních let 
obrozenskvch, o počátcích českého života literárního, 
o českém divadle, o předních zástupcích buditelskvch, 
o Hekově vlastní činnosti literární. O tom je v jeho 
memoárech velmi málo. Jirásek tento nedostatek pa- 
mětí Hekových vycítil s uměleckou vnímavostí a do- 
plnil je sytě v románě »F. L. Věk«. Bylo by nespra- 
vedlivo dělati z toho výtku auktorovi pamětí. On psal 
svou autobiografii pro cizí čtenáře, zbožnou obec 
českobratrskou, která věděla velmi málo o novějším ži- 
votě českém a zajímala se jen o minulost starších 
předků, svých drahvch souvěrců. Českých bratří. Pro 



*) Xa konec poznámka: 

Geschrieben zu Geiersberg am 3. Mai 1847. in meinem 
79. Jahre; und nach Xisky uber Mittehvald unter der Adresse: 
des (?) B. Pfleger Clemens ubersendet.« 

Rukopis autobiografie Hekov}^ byl podle životopisce 
Hekova v Bratrských listech 1894, str. 51, zapůjčen berlínské 
traktátní společnosti a tam patrně ztracen. Byl to asi opis pů- 
vodního sepsání, podle něhož je zde podán vlastní životopis 
Hekův. 



TI/ 

tle tedv Hek vy1)raL co je z jeho života mohlo zajímati, 
pro ně také clo svých pamětí vkládal účel nábožensko- 
A'ýchovnv, když každv významnější krok svého života 
provází zbožnými meditacemi, citáty z Písma, nábo- 
ženskými písněmii a podobnými zbožnvmi projevy. 
On sám podléhal jako stařec úplně tomuto cítění a 
smýšlení. Tehdy se jeho myšlenky otáčely kolem věcí 
náboženskvch, on svůj úkol a svou útěchu nacházel ve 
věrném následování Krista. A tak se mladá léta živo- 
topiscova objevují v autobiografii jeho zabarvena du- 
chem nábožného starce. On příliš podškrtuje v svém 
mládí prvky českobratrské, zase vlivem českobratr- 
ského prostředí lužického. Hek nebyl ještě ani po prv- 
ním pobytu mezi Ceskvmi bratry lužickými v rozporu 
s církví katolickou, jak bychom mohli souóiti z jeho 
autobiografie. Xapsalť 1842 do »Casopisu pro kato- 
lické duchovenstvo« článek a pod titul se podepsal »oud 
Svatojanského dědictví«. Tento rozpor v jednání He- 
kově, že z církve katolické nevystoupil, ač jí vnitřně 
nenáležel, vytýká mu pisatel jeho životopisu v Bra- 
trských listech 1894, str. 52. \\vkládá jej správně psv- 
cholo^icky: »Slabší povahy, jako byl Hoek, lekají se 
činů rozhudnvch, i kdyby, jako zde. byly nutné a pro- 
spěšné. « 

Zájmem svého stáří na př. zabarvil Hek svou mi- 
nulou osobnost, když tolik vypráví o lékařích a jejich 
léčebních metodách navzájem si odporujících a se po- 
tírajících za nemoci otcovy, matčiny i ženiny. 

\"ýchovný účel osvícenský měl asi na mysli, kdvž 
vypravuje o svých zkušenostech se zdánlivě mrtvvmi. 
příhody tak romantické, že ve mně vzbud-ily podezření, 
neutkvěly-li v mvsli starcově z nějaké četbv*). Nenašel 



* Na zdánlivou smrt obracely pozornost čtenářů osvícenské 
poučné spisy, zvláště k tomu účelu napsané, i noviny. Kramériu- 



ii8 

jsem však předlohy. Doloženy z novinářských nebo ji- 
ných zpráv bych si byl přál míti romantické přihody 
s tabatěrkou a se zlatými hodinkami před divadlem, 
jakož i se šilenvm obchodním účetním z donucení; jsou 
jako šity pro některou ze spiessovských »Kriminal- 
geschichten« — ani tu se mi nepodařilo zjistiti, že jsou 
přejaty z literatury knižní. Ovšem připouštím, že ta- 
kové chorobné myšlení a činy mohly býti podle čte- 
ných knih přenášeny do skutečného života — jako čí- 
táme nyní o napodobení všelijakých kousků třeba ze 
spisů Aíayových nebo z biografů. \'zpomeneme-li ještě 
přiléhajících alegorických snů — na př, o dvou hadech 
na horské louce — , nemůžeme se ubrániti dojmu, že 
b}' také autobiografie Hekova měla nésti podtitul zná- 
mého klasického díla Goethova »Dichtung und Wahr- 
heit«. 

Ale kromě těchto zpráv a výkladů ne dosti bez- 



sovy \ last. noviny z r. 1792, na str. 38 dávají příklad, jak jistá 
žena byla po třikráte zdánlivě mrtva, vložili ji i do rakve a zas 
přišla k sobě. Náš osvícenský redaktor upozorňuje čtenáře, aby 
na to dávali pozor. 

Hledal jsem také potvrzení Hekovy zprávy o mnichu stra- 
šidle. Nenalezl jsem jí však. Schónfeldské Poštovské noviny, je- 
jichž redakci vedl upřímný osvícenec \\ M. Kramérius. ani 
Prager Postzeitung nemají o události tak vzrušující ani slova. 
Německé noviny pražské nemívají o věcech pražských vůbec 
zpráv. Že není ani zmínky o věci pro osvícence tak vábivé ani 
v českých novinách, lze si asi vysvětlit tím, že si pobouřená hier- 
archie u censora vymohla, aby událost, která by byla duchovní 
stav mohla uvésti do potupy, nebyla šířena do veřejnosti. Kon- 
cem let osmdesátých se dřívější pobouření mysli proti mnichům 
již utišovalo. Kramérius na př. otiskl protest jednoho katolic- 
kého kněze, proti tomu, že v jedné básni na smrt Josefa II. 
mluví autor o mniších neuctivě. (Místo nemám zapsáno.) Jinak 
Hekovy zevrubnější výklady — k některým vnějším okolnostem 
nehledě — o tom, co podnikalo vyšší duchovenstvo proti po- 
tupnému odsouzení podvodného mnicha, jsou tak odborné, že by 
si je byl Hek asi sotva dovedl vymysliti. 



IIQ 

pečných dočítáme se o mnohých podrobnostech kulturně 
historických, podrobnostech závažných, také jinak do- 
ložených nebo pravděpodobných. 

Hek ovšem chtěl býti také objektivní. K pamětem 
svým na př. užíval deníku matčina, jak praví na jed- 
nom místě. Jinde vvpisoval ze svvch vlastních zápisků; 
na př. o cenách obilí po krupobití na Královéhradecku, 
o bankrotu státním. Mnoho mu zachovala věrně pamět 
čilá až do smrti. Tak při líčení požáru dobrušského, 
který se mu zaryl hluboko do duše, při vypsání bouře a 
krupobití a při jiných vzpomínkách. 

Vlastnímu životopisu Hekovu nelze upříti jak pro 
závažnv obsah, tak pro jeho podání značné důležitosti. 



Hekův život od r. 1823. 

O dalších životních osudech Hekových nemáme 
dost přesnvch údajů. Přece však z jeho pozůstalosti 
i z jeho spisů miohu do nich vrhnouti několik světlej- 
ších paprsků. Zatížen jsa velikými dluhy — při likvi- 
daci se hlásilo .33 věřitelů (podle zprávy p. prof. Záhor- 
ského z archivu dobrušského) — , byl nucen prodati své 
nemovitosti a obchod v Dobrušce a v 54- roce 182.3 
opustiti nevděčné rodiště. Přijal místo lázeňského do- 
zorce v Janských Lázních.*) Syn František působil 
jako obchodník napřed v Berlíně, potom ve Vratislavi. 
Starší dcera Terezie, zdá se, byla již tehdy provdána 
za Hubnera — jeho stav mi není znám • — a zůstala 
v Dobrušce. V Hekově pozůstalosti je dochován dopis 
Terezie Hubnerové z června 182.S. Píše tam o malém 



*) Hek o tom píše v článku »0 komž se zdá, že by umřel, 
nebývá vždy skutečně mrtev« ve »Večemím vyražení« 183 1, 
č. 78: »byv tehdáž v nedaleké lázni Johannisbrunn za lázeň- 
ského dozorce zřízen. « 



120 

svém Karlíčkovi, s jehož dlouhou nemocí — pře? čtvrt 
roku — musí mnoho zkoušeti. Zajímá nás tu hlavně 
zpráva Tereziina : »Však licitace na Knihy tak hned ne- 
bude, dříve na Šactvo.« Hek se patrně odhodlal prodat 
i zb3lky svvch drahých knih. Svobodná Lidmila ode- 
šla asi s otcem. Soudím tak z jiného dopisu v pozů- 
stalosti Hekově: je bez data a místa, kde byl psán. a 
svědčí Lidmilce. je psán přítelkyní její Josefou Krtko- 
vou (čtu-li správně |X)Cpis těžko čitelný). Přemlouvá 
Lidmilu. aby se již vdala, že jí léta utíkají; uchází se 
prý o ni ženich — v dopise nejmenovaný, ale adresátce 
patrně dobře známý — . kterv prv by si ji vzal, třebas 
nic neměla; hlásí se i druhý, vdovec, ač ona že se má 
ráda s jistým vrchnostenskvm úředníkem. \' dopise po- 
dávají se zprávy o Terince a Dobrušskvch — u sestry 
tedy Lidmila nebyla. Kdyby prý se odhodlala vzíti si 
navrhovaného ženicha, potom by mohla »mít pantátu 
u sebe a nemusel by se po těch ošklivvch horách po- 
tloukat k stáru«. Ze svého nového působiště Hek od- 
cházel patrně na zimu do Čech — asi dvakrát se v jeho 
zápiskách mluví o tom, jak se vrací z hor přes Trut- 
nov, jednou přes \^rchlabí. Jak dlouho Hek pobvval 
v Janských Lázních, nedovedu udati. Xa konci jed- 
noho článku ve Večerním Vyražení 18.^2, str. 29 1 při- 
pojil: »Psáno v Šaclíři na horách krkonošskvch dne 6. 
srpna i832«, tedy uprostřed lázeňské saisony. Bvl pro- 
to tehdy sotva asi ještě lázeňským dozorcem v Jan- 
ských Lázních. Přicházel také do Prahy. Na jednom 
místě si v zápiskách učinil tuto poznámku: »\>ra šunt, 
sa^te mír der Búcherzensor Zimm.ermann, als ich ihn 
im Jahre 18.^2 in Prag besuchte. sed non debent dici; 
unó somňt strich er die .s^anze Stelle. « 

\^ letech třicátvch mxinulého století vedou nás ně- 
které dokladv písemné za Hekem jednak k jeho dceři 
Lidmile, provdané za justiciára Stolovského v Kvš- 



121 

perce, jednak do Litomyšle. Ant. Rybička v svém struč- 
ném životopise Hekově, k němuž se mu »'P0 dlouholetém 
a obšírném u věci té tu a tam dopisování a poptávání 
dostalo« zpráv hlavně od příbuzných našeho spisova- 
tele, vyvrací tvrzení pronesené v Jung^mannově Hi- 
storii literatury české a u jiných, že by byl Hek trvale 
bydlil v Litomyšli. Jezdil tam na čas navštěvovati své 
přátele, doktora lékařství Korába a manžely Retti^ovy. 
Dostával tam dopisy, jejichž adresy jsou zachovánv 
v jeho pozůstalosti; psal totiž na jejich rubu. U jednoho 
článku připsal si »Opraveno a přepsáno s písní v Li- 
tomyšli dne 17. července i836«. Tam složil provolání 
>.Hlas volajícího k lidomilným měšťanům Litomyšl- 
ským«. v němž vybízí ke sbírkám na nemocnici. 

Přes to, že byl Hek před dvaceti lety raněn mrtvi- 
cí, jest i při své sedmdesátce neúmorně činnv. Z do- 
chovaných jeho výpisků stopujeme jeho všestranné 
studium. Vypisu-je si, co ho zajímalo, z novin, zejména 
z nejrozšířenějšího tehdy žurnálu německého, aug:š- 
purské »All^emeine Zeitun^«, z časopisů českých (Kvě- 
ty, Časopis Českého musea. Časopis pro katolické du- 
chovenstvo a j.) i německých (také čítal Jordánovy 
»Jahrbúcher fur slavische Literatur«). Z odborné lite- 
ratury poutaly bývalého školního dozorce otázky škol- 
ské (dělal si vvpisky ze spisu »Politische Schulver- 
fassun^«, 4. vyd. ve Vídni 1825 a p.). Studoval nábo- 
ženské spisy, a tu věnoval nejvíce pozornosti otázkám 
smíru m.ezi jednotlivými vyznáními, psal si rozvrhy 
i náměty pro řeči duchovní, úvahy o Kristu a jiné. Po- 
znamenal si si na př. »Die Glaubenso^rundsátze des 
Protestantismus und Katholicismus. Ein Wort zum 
Frieden von Carl Haas«; »Der Glaube an Jesu. Van 
Au^. Gottlieb Balke, 2 Bde«; »Stunden der Andacht, 
in lo^isch ^eordneten extemporirbaren Entwúrfen zu 
óffentlichen Vortrágen« a j. Hek neopomíjel ani pří- 



122 

ležitostí, kde mohl v3'slechnouti nějaké kázání. Pozná 
menal si na př. »Auszu^ aus einer Predigt in Schwar- 
zenthal ii. Oktober 1824 um 10 Uhr, als ich durch 
Hohenelbe ^ien^.« Pilně probíral časopisy náboženské. 
»Casopis pro katolické duchovenstvo«, štraspurský 
»Der Catholik« — ve výpiscích cituje ročník 1824 — , 
»Berliner allgemeine Kirchenzeitun^« — ročník 1841 
— , dělal si z nich vvpisky, charakterisoval i kritisoval 
je po česku i po němečku. Se zálibou se v cizině obíral 
českou historií, českou genealog-ií, hlavně šlechty z jeho 
rodiného kraje, vypisoval si z článků a celých děl. Alá 
rád všeobecné úvahy celých období v duchu romantické 
školy historické. Ve smyslu protikatolickém si v vpi- 
suje hříchy papežů (o papeži Alexandru Ví. — ejus 
Lucretia fuerat ei: Filia, sponsa. nurra. Měl prý u sebe 
syna sultána Bajazeta za roční plat 40.000 dukátů, když 
byl otráven, dostal prý od otce Bajazeta .3000 dukátů 
a píxiobné zprávy). 

\' stařeckém věku studoval Hek. jenž se vždy za- 
jímal o umění lékařské, soustavněji, jak se přesvědču- 
jeme z jeho zápisků, hlavně léčebné metody. Vstáru se 
stává jako mnozí tehdejší lékaři i laikové — nadšeným 
přívržencem Hahnemannova homeopatického léčení. 
\^ zápiskách si poznamenal několik spisů o tomto před- 
mětu. Hek u této léčební metody patrně cenil zejména, 
že obracela zřetel k léčení lékařskými bylinami, jež si 
mohli laikové upravovati k léčebným úkolům sami. 
K tomu směřoval Hek již dříve, když studoval staré 
herbáře české a v »Kupeckém umění« ukazoval na lé- 
čivý účinek obchodních rostlin. Dovedl se rozehřáti 
i pro pokrokové zásady léčební. Horuje na př. již 
tehdy pro slavného objevitele očkování proti neštovi- 
cím, ano^lického lékaře Ed. Jennera, jehož životopis si 
zapisuje po němečku, jennera Hek nazvvá velikánem 
a dobrodincem celého lidstva, protože prv zarazil jeden 



12.^ 

Z Útoků, jimiž smrt kosí kvetoucí pokolení lidské. Ocitá 
se takto po boku neineúmornějšiho pnvržence Jenne- 
rova v Cechách, karlovarského lékaře, Francouze Tea- 
na de Carro. Stejné názory o úkolech vědy lékařské, 
jakož i o léčebných metodách jej tuším důvěrně spřá- 
telily s doktorem Korábem v Litomyšli. 

Svým širokvm zájmem o nejrozmanitější obory 
vědecké se Hek jeví opožděnj-m polyhistorem X\'I. a 
XVU. století. 

\' čtyřicátých letech se Hek uvázal v úkol obzvlá- 
ště mu milý: studoval archiv bratrský v Herrnhutě. 
Do Herrnhutu se archiv dostal, když ho nekoupilo Čes- 
ké museum (za 500 tolarů'-), z polského Lešna 1840. 
Podle Rybičky, který tu čerpal z rodinné tradice, bvl 
Hek vybídnut k tomu, aby udělal německý vvtah z 13 
foliantů archivu bratrského, hraběnkou z Redenu, která 
Heká poznala v Janských Lázních jako Čecha učeného, 
zajímajícího se o českou minulost. V uvedeném již 
článku o Hekovi, vyšlém v Bratrských listech IQ14, 
str. 52, je citován dopis této nábožné hraběnkv. hor- 
livé podporovatelky Biblické společnosti její švagrové 
ze 16. března 1840: »Ráno j.S€m měla nevyličitelnou 
radost. Jednota herrnhutská mě vyzvala, abyc^: jí po- 
mohla k opisovateli a překladateli důležitých foliantů 
z polského Lešna ... Ze jsem hned vzpomněla na svého 
starého, pronásledovaného Heká v Cechách, jemuž by 
ta práce byla rozkoší a k tomu slibuje i milé pokojné 
stáří v Nízké, můžeš si pom3^sliti. Odpověděla jsem 
Theofilovi*) hned, jak to zařídí. « Hekovi se mělo do- 
stati za odměnu vedle celého dobrého zaopatření šesti 
dobrých ^rošů denně. »Tak bude ten milý stařec pře- 
šťasten a trudný stav jeho ukončen. Očekávám brzkou 



*) Reichlovi (t 1889), pozdějšímu kazateli herrnhutské 
Jednoty,' který Heká r. 1841 maloval. 



124 

odpověď, a pak půjde radostná ta zvěst za Hekem do 
Litomyšle. «*) Hek se do svého nového působiště ode- 
bral ještě téhož roku. U jednoho článku si pozname- 
nal datum: v Nízké 1840 (6. května 1840 je datováno 
distichon »Lékoslavovo okřtěni« v Kyšperce). 

\' létě 1 84 1 se Hek ozval přátelským dopisem 
z Nizké nedaleko Zhořelce. Tento »dopis z Lužice« 
otiskl adresát (nejspíše Jaroslav Pospíšil) v příloze 
k č. 32. Květů 1 84 1, »N oviny z oboru literatury, umění 
a věd«, č. XVI. Hek byl v Nízké, osadě kdysi založené 
českými vystěhovalci, v bratrském hostinci a celý 
archiv měl u sebe v bytě. Zajímavým dopisem doka- 
zuje stařičkv spisovatel, že pochopil znamenitě význam 
bratrského archivu, jejž nazývá »vzácným literatury 
české pokladem«. Uvádí přední spisovatele bratrské 
a nejvýznamnější dopisy tam zapsané. »Kdož by tady 
těchto 1.3 foliantů okem českvm uzřel při tom se věru 
i srdce české nebude moci tajiti. Rozhlastež tedy zprá- 
vu tuto, kteráž literatuře české mnohv užitek může 
přinésti. Seč komu zde býti mohu, rád se ve všem do- 
brém milVm vlastencům svým propůjčím. Fr. Madislav 
Hek.« Jak správné vystižení této převzácné památky 
od prvního českého badatele! V svém dopise oznamuje 
čilý stařec také, že v archivu nalezl »množství slov 
jádra českého, dobře srozumitelných, toliko pro dlouhé 
jich neužívání ze zvyku vyhoštěných, jichž u vvbor- 
ném našem slovníku pro nemožnost známosti není ob- 



*) Trochu jinak psal o povolání Hekovu do Nízké AI. 
Jiráskovi Eugen Schmidt, kazatel Bratrské jednoty herrn- 
hutské: Herrnhutští hledali prý pro český bratrský archiv 
překladatele do němčiny. Jan Plitt se synem se za tím účelem 
vydali do Cech. \' Litomyšli vyhledali Heká, který jim byl 
k tomu úkolu doporučen, a získali ho pro svůj záměr. Srovn. 
AI. Jirásek. »Z literární historie*, nyní v Ss XXXIX, str. 
189 nsl. 



I2S 

saženo«, a slova ta vvpisuje. Vypisoval si z archivu 
zprávy pro sebe. jak zreimo z jeho zápisníku. 

V Nízké Hek asi dlouho nepobyl. Tiž v uvede- 
ném dopise ohlašuje, že jeho »práce zde brzy bude 
skončena«. \' zápiskách jeho také nalézám několik dat 
z konce září 1841 při zápisech památníkových — pa- 
trně před. odchodem z Nízké. Potom zase bývají data 
v Nízké z let 1844. 1845 a 1846. 

Hekovu práci při herrnhutském archivu bratr- 
ském charakterisuje \V. Schmidt v článku »Die deut- 
sche Ubersetzun^ der Acta Unitatis Fratrum« v »Zeit- 
schrift fiir Bruder^eschichte« VII, 1Q13, str. 21^2 tak- 
to: Herrnhutští bratří prý chtěli seznati obsah archivu, 
psaného většinou po česku. Johannes Plitt pro tento 
úkol získal kupce Hoecka (narozeného prý v Kvšper- 
ku, bývalého prý mnicha, který utekl z kláštera!), 
»einen ^uten Alten«, wie er mehrfach genannt \vird«. 
Hek pracoval prý v bratrském domě v Nízké od pro- 
since 1840 až do 10. září 184 1 s velikou pílí. \' archivu 
herrnhutském. jsou uloženy dva tlusté svazkv jako plod 
této píle. Hek prý při této práci oslepl na jedno oko. 
\'ýznam Hekovy práce oceňuje Schmidt tímto způso- 
bem : Šlo ovšem jen o výtahv. Hek nebyl svým vzdělá- 
ním náležitě připraven ani pro výběr odpovídající 
účelu, ani pro vlastní práci překladatelskou. Hek příliš 
modernisoval; pojem »smrtelný hřích« na př. jeho pře- 
klad nezná. Přece však b3Í s to podati novým majite- 
lům ponětí o velikém pokladu, který byli získali. Zá- 
sluha tohoto muže nemá býti ztenčována.*) 

\> stejném smvslu píše o německém výtahu He- 
kově proslulý badatel o dějinách Jednot3' bratrské a ře- 
ditel herrnhutského archivu Jos. Můller v předmluvě 
svého vvznamného díla »Geschichte der Bóhmischen 



*j Za výpis tohoto místa děkuji p. Uol. Fr. Ryšánkovi. 



126 

Brúder I. IQ22. str. IX. Hek prý pro nedostatečné 
předběžné vzdělání vědecké nestačil na úkol. kterv si 
obral. Kd3'ž ukončil 1841 svou práci, bvl Plitt dva mě- 
síce před tím navždv zavřel oči. Jar. Goll v článku 
»Archiv ochran<»vskv« v ČCM 1876, str. 733 nsl. o po- 
bytu a práci Hekově v archivu nepíše nic. 

V době oó konce r. 1841 ÍHekow památníkové 
zápisy v Nízké jsou datovánv ze samého konce září 
toho roku) až do r. 1844 Hek pobýval patrně v Ce- 
chách. A' seznamu přispěvatelů k ročníku 1842 »Caso- 
pisu pro katolické duchovenstvo« (ie při ročníku 184."^) 
se o něm prozrazuje: »Heck František, privátní 
v A^amberce.« 

Do Nízké se náš zbožnv stařec vrátil v svém pěta- 
sedmdesátém roce. Obral si hlavně za úkol učit české- 
mu jazyku někdejší České bratry této osady i jejího 
okolí — mluvili již jen po němečku, ale české řeči si 
vážili — jakož i tamější lužické Srbv; ale učil je také 
latině a němčině. AVsvítá to z delšího dopisu, kterv 
poslal Hek patrně zase Tar. Pospíšilovi. Bvl uveřejněn 
v Květech 1844. ze 17. a IQ. prosince (str. 60.-^ a 608). 
»Můj přeutěšenv příteli, jaký rozkošný pramen radosti 
srdci mému tadv opět vzniká! Tuf mi skorém líto. že 
jsem y6 let stár, ač ještě dost mladičkv v lásce ku pře- 
milé vlasti. « Tam složil prý dopisovatel ve volných 
chvílích dvojd.ílnv spis »Domácí utěšitel«, jakousi no- 
vověkou postilu. »Z toho poznáváte, žef i zde, ačkoli 
v cizině, nepřestávám Cechem bvti, ale seč k oslavě ja- 
zyka českého bvti mohu, rád ve všem se propůjčuji. — 
Pozdravte jménem mým každého věrného vlastence; 
ať rostou a zmáhají se ve svazku pokoje a upřímnosti 
ducha, všech novot zbvtečných, a neužitečných se va- 
rujíce, ktervmiž žádoucí pokrok písemnictví nejsnáze 
zdržován bývá.« Zůstal tedy Hek v tomto posledním 



127 

tištěném projevu, čím se osvědčil v prvním svém do- 
pise, o němž máme zprávu: vroucím vlastencem, odda- 
ným nadšeně ideálu buditelskému. V Nízké pobýval 
Hek ještě r. 1846. V měsíci březnu je tam datována 
první část jeho vlastního životopisu; druhou posílal 
počátkem srpna do Nízké z Buchwalóu, sídla jeho 
příznivkyně hraběnky z Redenu. 

Z Lužice navštěvoval zbožný stařec rodinu svého 
syna Františka: byl ve \"ratislavi bursovnim inspekto- 
rem. Starý Hek přilnul zejména k svému vnuku Vilé- 
movi; pro něj skládal r. 1844 průpovědi, na něho myslil 
v Dráždanech. kde se v červenci téhož roku potěšil kázá- 
ním o Husovi. Tomuto vnukovi, třeba bvl nucen mluviti 
s ním po němečku, vštěpoval své zásady a své ideály 
vlastenecké. Vyčítáme to z jed-noho dopisu jeho vnu- 
kovi, kde dává v vraz i svému smvšlení slovanskému. 
(Četl jej Jirásek, viz Ss. XXX IX. ig6; v pozůstalosti 
Hekově není). 

Dobré símě se ujalo patrně v celé rodině Hekově: 
dcera jeho, paní Stolovská, čítala v čtenářském spolku 
v Kvšperce »mnohé krásné věci« — v takových spol- 
cích vidí stařičký vlastenec »iisté osvědčení cti a hod- 
nosti národní«. S hrdostí hlásí rozradostněný děd 
v svém dopise (Květy 1844, 608) divadelní ús-pěch mla- 
dičké vnučkv, panny A. Stolovské, o představení diva- 
delních ochotníků v Kvšperce. 

Na zimu 1846 se Hek asi vrátil do Čech. \" Kyš- 
perku u dcery Lidmilv Stolovské dopisoval své pa- 
měti. Další část. jdoucí až do r. 182 1, do smrti jeho 
choti, odtamtud odeslal podle poznámkv .-^. května 1847. 
Slib dalšího pokračování, danv nadpisem »Die funíte 
Fortsetzuno^«, nebyl již vvplněn. Stránkv v jeho zá- 
pisníku zůstaly prázdné. Zemřel v Kyšperce dne 4. září 
1847 a tam byl také pochován. 



ČÁST DRUHÁ. 

HEKOVA ČINNOST LITERÁRNÍ. 



Literatura o Fr. Vlád. Hckovi. Hek jako spisovatel brzy 
v naší literatuře zanikl; patrně proto, že jeho práce — a to 
práce nejdůležitější — byly skoro napořád roztroušeny po časo- 
pisech, často málo přístupných; kromě toho byly mnohé pří- 
spěvky Hekovy označeny jen šiframi, málokomu srozumitel- 
nými, nebo též anonymně. Jak malý počet z nich je zapsán 
na př. v Jungmannově Historii literatury české! 

První podrobnější zprávy o Hekovi i o jeho literární čin- 
nosti máme od Ant. Rybičky v biografii Hekově v CC^l 1875, 
str. 221 — 224. Hekův životopisec tu vykládá, jaké obtíže se mu 
naskytovaly, když psal svůj článek o Hekovi, nemaje dost pra- 
menů, do Riegrova Naučného slovníku. Větší zájem o Heká 
byl by mohl vzbuditi výtah z jeho autobiografie, vypisující jeho 
dětství a dobu studentskou, uveřejněný v časopise herrnhut- 
ských potomků Českých bratří, v Brilderhote 1862. Tento časopis 
byl u nás málo znám. Autobiografie Hekova se dostala šíastnou 
náhodou do rukou našeho romanopisce AI. Jiráska (napřed 
otisk z Brůderbote, o dalším životě Hekově — období dobrušské 
po studentských letech — v rukopise). Živě kreslený obraz 
kulturně historického pozadí pražského a maloměstského z Ji- 
ráskova kraje nadchl našeho romanopisce nejen k jeho proslu- 
lému románu »F. L. Věk«, nýbrž i ke studiu o něm. Napsal 
o něm staf do Zlaté Prahy XX\'I, 1909, str. 571 n. Byla znovu 
otištěna v jeho Sebr. sp. XXXIX, str. 189 n. Zvláště cenný pro 
Českou literární historii je Jiráskův výklad o poměru jeho ro- 
mánu k pamětem Hekovým. Další krok k poznání hrdiny románu 
Jiráskova učinil Jos. Pešek v článku »F. VI. Hek a Jiráskův 
F. L. Věk« v Královéhradecké ročence 1913, str. 57 — 65. Užil 
tu zpráv z článku o Hekovi v Bratrských Listech 1894, str. 
50 — 52, kde je citován zejména dopis hraběnky z Redenu její 
švakrové, dopis týkající se Heká, kde je i stručná výstižná 
charakteristika Hekova smýšlení náboženského a některé nové 



1.32 

zprávy o Hekových stařeckých letech. Pešek upozornil také po 
prvé na Hekův spor s farářem Jos. Ludvíkem (Myslimírem) 
a na dopis Hekův o archivu bratrském v Květech 1844 a 
ještě na jiné podrobnosti, dříve neznámé. Hekovým sporem pro 
jeho zapadlý spis » Veliký pátek« se obíral článek v »Králové- 
hradecké revui« 1914, str. 45 — 49 od Gust. Záhorského. Spiso- 
vatel podnikl zejména pramenné studium v soudních aktech,' 
uložených u soudu v Dobrušce. Záhorský napsal o Hekovi ještě 
stručný úhrnný článek do Listů filolog. XLI, 1914, str, 121 nsl. 

Uvedené zde studie nevyčerpávaly zejména literární práce 
Hekovy. Na četné neznámé básnické skladby Hekovy poukázal 
jsem v svém článku » Slovesné práce ve Vídeňských novinách 1813 
a v Kramériusových Vlastenských novinách 181 5« v Lis. filol. 
XLIII, 1916, zejména od str. 241 n. Tyto objevy mně zavdaly 
podnět, že jsem badal po dalších pracích Hekových. \'ydal jsem 
je pak v »Novočeské bibliotéce« lU. tř. České akademie č. L 
a Vn. V tomto HL díle Hekových spisů uveřejňuji v českém 
vzdělání Hekovu autobiografii. 



Jako spisovatel vystoupil Fr. Hek poměrně brzy. 
Již v jedenadvacátém roce uveřejnil v »Kramériuso- 
vých Poštovských novinách« 17QO v »závěsku« k č. 13 
báseň »N a smrt Josefa 11. «, pod niž se podepsal 
pro nás ďocela srozumitelně: F — k H — k v D — šce.*) 
Pro mladého dobrušského ctitele lidumilného panov- 
níka je příznačné, že při veliké truchlivé události, která 
se jistě hluboce doť>'kala jeho srdce, promluvil jen 
stručným vážným epigramem. Jiní naši veršovci žal ze 
smvtti oblíbeného císaře zaplavovali nadbytkem veršů. 
Neméně charakteristické pro Heká, milovníka staro- 
věkých meter básnickýxh, jest, že užívá veršů nerymo- 
vanýxh, a to veršů rytmických, pět let před vvdáním 
Dobrovského rozpravy o české prosodii. 

Bylo to v době prvního rozběhu Hekova k lite- 



*) Otiskuji tyto verše v »Dodatcích«. 



rární působnosti. V své autobio.c^rafii mluví Hek o tom, 
že mu »spisovatelství tolik vyneslo, že sehnal slušný ka- 
pitál k založení budoucího kupeckého posta vení«. Spi- 
sovatel tu mluví o svém budoucím kupeckém po- 
stavení; nemůže se tedy mysliti na pozdější dobu po 
státním bankrotu, nýbrž na dobu brzy po návratu ze 
studií z Prahy. O této literární činnosti Hekově bylo 
až posud málo známo. Ale máme ji dosvědčenu také 
odjinud. 

Ze zprávv Kramériusovv v jeho org^ánu, v Poštov- 
ských novinách z i. máje i/QO. č. i8, str. 14.-^ se doví- 
dáme, že náš dobrušský vlastenec hledal mecenáše na 
první obsáhlejší práci prosaickou. Jeho přítel Kramé- 
rius první větší pokus Hekův doporučuje tímto pochval- 
ným vyzváním: »Pan František Hek v Dobrušce, náš 
milý, přičinlivý a jinak horlivý Mastenec, který již 
několik let pro vzdělání našeho Če- 
ského jazvka pracuj eaz jehož práce napotom 
milí Cechové zajisté dobrého prospěchu očekávati mo- 
hou. V3'hotovil v našem mateřském jazyku Román neb 
Hvstoryi tak nazvanou : Hrabě W a 1 1 e r z A n- 
k r e s u, podivný příběh nestálého štěstí. Pokud by 
kteří upřímní Čechové v vedení nákladu na tuto Hv- 
storvi nápomocni býti chtěli, takby ona co nejdříve na 
světlo vyjíti mohla. Obsahovati bude as 8 až g archů. 
\' České Expedicí všecko ostatně vyzvěděti se může.« 
\'všel-li tento spis Hekův, nemohl jsem se dopátrati. 
Rvbička, který první upozornil na oznámení jeho 
v Kramériusových novinách, ív ČČ?^I. 1875, str. 222), 
o tom pochybuje. Byl to asi překlad. Možná, že knížka 
vyšla anonymně s jiným názvem. Nebo ji získal za ho- 
norář Kramérius pro své nakladatelsťv^í, ale nevydal. 

Ze se Hek již r. 17QO horlivě činil v českém spiso- 
vání, pro to nacházím v Kramériusových Praž. novi- 
nách ještě jiné doklady. Heká se bezpochyby týká re- 



1.34 

daktorovo vyzvání v »Rozličnvch návěštích« (v listárně 
redakční, jak bychom tuto rubriku nazvali nyní) v Zá- 
věsku k č. 8, a to již z 20. února 17Q0: »Pana Přítele 
F — ka H — ka žádám, by mi Svůj Spis: Sebrání přátel- 
ských listů z krajiny mrtvých, odeslal. « Že tu míněn 
náš Hek, o tom svědčí nejen zkrácené jméno, nýbrž 
i téma humanistického rázu. Bohužel ani o osudu této 
práce nedopátral jsem se nic určitého. 

A v témž ročníku Praž. novin je o Hekovi spiso- 
vateli řeč ještě po třetí. \^ »Rozličných návěštích« 
v »Závěsku« k č. .-^4 (z 21. srpna 17Q0) píše redaktor: 
»Panu F. H — i v D — odpověd při Novinách sem ode- 
slal. Robinsona jistý školní Pan Učitel v Českém ja- 
zyku spisu je.« Týká se to nepochybně Heká, který snad 
zamýšlel přeložiti Robinsona, bezpochyby podle něme- 
ckého vzdělání Campova. Kramérius chtěl skutečně 
již r. I7QI A^dati po česku tohoto Robinsona, ale došlo 
k tomu až r. 1808. Možná však, že se Hek do této práce 
přece dal. Aspoň Jungmann zachoval nám v Historii 
Hter. české,-*) odd. VL, č. I286e zprávu, že prý »měl 



*) \' Kramériusov3-ch novinách čteme několikrát o Robin- 
sonovi. V Závěsku k Nru. 31 Král. Praž. poštov. novin z 31. 
července 1790 vybízí redaktor také, aby mu »pan školní Učitel 
(jménem ho neuvádí) odeslal Českého Robinzona«. V č. 43. 
(z 23. října) 1790 Kramérius ohlašoval již předplacení na' 
Robinsona a uveřejnil již také některé předplatitele na něj. 
Jména předplatitelů bývají otiskována ještě v následujících 
(mezi nimi byl na př, Vojt. Nejedly, »Ladislav« (m. Bohuslav) 
Tablic v Jeně, Fr. Mart, »Pelzel«, Jos. Dobrovský; v 48. je 
ohlášen také »Kollektor Hek, kupec«; začátkem prosince (4. — 
dalších čísel v musejním exempláři není) bylo jich již 203. 
\'e veršovaném skládání k Novému roku 1792 (v 2. čís. k No- 
vému roku 1792 (v 2. čís. Krám. Mast novin) velebí V. Mele- 
zínek Kramériusa také za to, že překládá Robinsona. 

S Hekem byl tedy Kramérius v přátelských stycích. Hekovi 
Kramérius ohlašoval prodeje, jednou knihy, po druhé »kafe 
z cikorye« a p. U Heká v Dobrušce míval Kramérius v komisi 



před sebou Kramérius čtvero jiné přeložení, z ktervch 
nejlepší Rulíkovo bylo, on páté ze všech způsobil. « 
Odkud čerpal Tungmann tuto zprávu, nevím; Kramé- 
rius sám o tom nemluví; přes to však smíme zprávu 
Tun^mannovu pokládati za hodnověrnou. 

Podobá se pravdě, že mezi těmito pokusy o překlad 
Robinsona byl též pokus Hekův. Možná, že si Kramé- 
rius zajišťoval právo nakladatelské tím, že překlada- 
telům za jejich práci zaplatil nějaký honorář. To by byl 
také jeden z příspěvků k »slušnému kapitálu k založení 
budoucího kupeckého postavení«, jak o tom píše Hek. 

Náš autor nám však v svém životopise prozrazuje 
ještě jednu práci z těchto let. Vzdělal prý po česku na 
vybídnutí jistého brněnského nakladatele jakési du- 
chovní dílo a za tuto práci dostal dvacet dukátů hono- 
ráře — honorář na tu dobu jistě nemalý. Která to kniha 
byla, nechává nás Hek v nejistotě.*) 



své spisy; byl Kramériusovým »kollektorem«, jak se tehdy říkalo. 
O kollektorech se dovídám z Schonfeldských c. k. Praž. novin 
7. 22. listop. 1788, č. 47. Shledávali pro nakladatele »napřed- 
platitele« a dostávali za to z knih desátý díl napřed, t. j. na 10 
jeden exemplár. Toto zařízení si Kramérius zavedl podle Schón- 
felda. Svého dobrušského přítele koUektora ohlašuje Kramérius 
také v svých »Král. praž. pošt. novinách* z 9. října 1790, 
č. 41 (str. 328), že »u Pana Fr. Heká, kupce v Dobrušce bude 
k dostání za 10 kr. vázaný kalendář Tolerancí« — kdo u něho 
bydlí na blízku, mají se o něj hlásiti. Z pozdějších projevů 
Hekových o tomto významném novináři českém poznáváme, 
jak si Kramériusa náš autor vážil a jak vysoce oceňoval jeho 
práci pro osvěcování českého lidu. 

*) Mohlo by to býti »Duchovní výborné pravidla, t. j. spasi- 
tedlná naučení všem po spasení svých duší pečuj ícím«, jež vyšla 
v Brně 1790, nákladem Jar. Sylv. Siedlera nebo snad »Mravo- 
kniha pro křest, vlastence s opravdivými příběhami a příklady 
k naučení a vzdělání sepsaná od M. C. Pothmanna«, vyšlá v Brně 
1791. Obě knihy má Jungmann v Hist.-, \l, č. 2218 a 2219. 
Vyslovuji toliko domněnku pro autorství Hekovo, poněvadž 



136 

Hekova autobiografie čtenáře přesvědčuje, že její 
původce přicházel na český Parnas vyzbrojen vynika- 
jící znalostí české řeči spisovné, že byl sčetlý zejména 
v starší literatuře české. O tom však pochybuji. Do- 
choval se nám dopis Hekův z 2Q. prosince i7Qi,*) tedy 
z doby, kdy si mladý obchodník již vyjížděl na obvyklé 
lodce — českém překládání německých spisů — na zče- 
řené vlny české literatury. Dopis byl určen známému 
vlastenci a velmi plodnému spisovateli Fr. Vavákovi 
— dále mohu již užíti vlastního psaní Hekova — . 
»Rychtařovy Ob(ce Mi)lčické na Komorním (P)anstwy 
Poděbradském k dodaní v Milčicych.« Co je zde v zá- 
vorkách, doplňuji já, poněvadž veliká skvrna v dopise 
uprostřed učinila mnoho písmen necitelnými. Švabach 
přepisuji latinkou. Hek se s Vavákem seznámil před 
půl druhým rokem. Soudím tak podle Pamětí Vavá- 
kových (část H, str. 128), vydávaných bedlivě Jindř. 
Skopcem. Milčický rychtář tam vypravuje o účinku 
svých dvou básní o Leopoldu H., složených »k probu- 
zení mysli věrných vlastenců Cechů. « Sepsal je 20. 
dubna 17QO a Kramérius mu je uveřejnil v č. IQ svých 
»Poštovských novin«. Obě básně mnohé vlastence, po- 
chvaluje si skladatel, »k milování jaz^^ka českého po- 
vzbudily, až i jeden upřímný a učený vlastenec, pan 
Fr. Hek, kupec v Dobrušce a tam nejznamenitější muž, 
díkopsaní mně poslal, obzvláštní radost a obveselení 
nad tím ukazuje. Ó, by více takových Čechů bylo, 
již(?) by cenu své vlastní řeči lépe vážiti sobě uměli a 
chtěli — zrostla by zas uvadlá a udušená krása a váž- 



vyšly v té době v Brně, Prozkoumat jsem obě knihy nemohl, 
protože jsem jich v pražských veřejných knihovnách nenalezl. 
Ostatně by sotva zasluhovaly bedlivějšího badání. 

*) Tento dopis dostal se mi do rukou přátelskou ochotou 
p. ředitele musejní knihovny, prof. dra C. Zíbrta, začež mu zde 
vzdávám upřímné díky. 



1.17 

nost jeji.« A půl druhého roku po tomto dopise, adre- 
sátovi tak milém, následovalo přísné upomenutí o vrá- 
cení zapůjčených knih. Vavák mu je půjčil asi pro- 
střednictvím Kramériusovým; osobně se oba vlastenci 

neznali. 

Dopis Hekův zní: 

V Dobrušce dne 2Q. Prosince 7Qi. 

Xevdražssj Přjtelil 

XemáL> j^-sem se vlekl, kdiž sem od Pana Kramé- 
riusa Ljst obdržel, a z něho one od Wás Wzkázáni wy- 
rozůměl (neboť) mám po tu Chwjly za to, že ony Spisy 
g:iž dáwno máte, a díwíím se tomu. že) na můg při njch 
přiloženy L(ist žád)nau Odpowěd nedostáwám. Byl sem 
(v tom Au) mislu z Prahy geda v Wás se zastaíviti.) 
ale nemohl sem Příležitost opustí (ti pro) Noh welike 
Boleni. Při teto Příležitosti byl bych wšeckno byl wy- 
rozůměl. Ja sem tyto Spisy k Panu Glirowy po jistém 
Clowěku odeslal. Alůže tehdy bytí, že ge on někde po- 
odložil. a ma,£ce ^ine Zaneprázdněni na ně wic nev, zpo- 
měl. Kdyby ^en nechal dobře hledati, gistě by ^e nalezl. 
Pan Gli/r se ^eště wx-ptáwal Dodáwatele na rozličné 
Wěcy a sljbyl ^emu, že to při ípr)wni Příležitosti Wínn 
odešle. 

Ja bych toho welice lítowal, kdybych w teto Při- 
padností u Wks — / : gehož Přitebtwy sobě wis<3ce wá- 
žjm a wždy w něm setrwati nad wšeckno žádám do ně- 
jakého Podezřeni vpadnauti měl. K tomu bv tak ne- 
prawé bylof.) g^ako takau (? smazáno) Srdce mé 
zchopné není. Gá Wám nemfohu říci) g^akau Radosti 
sem zplesal, kdiž seg"da se (u gedné ve)snice z g^ednym 
P. Wawákem z Milčic íg-ak mvslim) Wáš bratr nebo 
bljzky Přjtel s nim sem (promluví) ti moM y na Wás 
se dotazowati. Xe(jdřiv sem) mislel, že snad to Wy 



138 

sám g-síte. Byi b^^ch k Wám běžel, Wás obegrmul, a česky 
pozdrawyl, kdyby mně nebyl Šenkjř Omil mů^ wy- 
^adřil. 

Můg- nesrmil^yssj Přjtely — můžete misliti, že bych 
swewolně Wassj Wěc, kterau ste mně dobrotjwě za- 
pug-čil — zadržowal — ba g-y naprosto zabawowal? — 
Ale wy mně osobně neznáte — a z té Přjčiny wymlau- 
wám tu od Kramériusa Gmenem Wass(im) mně uči- 
něnau Pohrůžku. Wěřte mně, ze se proto welice rmau- 
tim, a pokog'ne Misie nebudu, až zwjm, že ste Wassi 
Wěc skutečně obdržel. Ať sem Wasseho Přjtelstwy 
nehodný, z Počtu šlechetných wilučen, ať Gmeno 
(Ce)cha nenosym, jestli to, co zde pjssj, Prawda nenj. 
Gak ale w te Připadnosti, kdiby (p. Glir?) to někde 
založil, a tak snad nalézti nemohl nebo dage to někomu 
Wám k dodáni, onen dodáwatel gakau koli Nahodau 
Wám (nebyl ^i o)dwedl? — Ach!!! — zd<e png^de (?) 
Šlechetnost, a mo^e cela Wjra do (?). 

Musel bych owssem mlčeti, ale mé Srdce by dobře 
wědělo, že nepráwě posauzené ^est a že se gemu we- 
liká děge Křiwóa. Y tehádže (tak!) nepřestanu — íísa 
te silné Náděge, že se předce Prawda někdy okáže — 
býti Wáš wraucy Přítel 

Frantissek Hek. 

P. p. Odpustte gest nazpěch psáno. 

Z listu Hekova jest zřejmo, že mladv kupec do- 
brušský byl tehdy již uvědomělý Čech (uvažme, jak 
hluboce vlastenecky jsou cítěna slova pří zaklínání se: 
»Ať jméno Čecha nenosím !«). I Vavák v Pamětech vy- 
týká jeho české smýšlení. Hek byl v přátelském styku 
s Kramériusem — dopisovali si spolu — , choval ve- 
likou úctu k českým spisovatelům, zde k jejich zástupci 
Vavákovi, sháněl se po čes'k\xh knihách a pilně je čítal . 
Pilným čtením se skutečně čím dál, tím více v svém 



jazyce mateřském zdokonaloval. Dopis nás také poučuje, 
kolik práce musil Kramérius vynakládati, aby spisy 
svěřené mu do nákladu vyšly v té podobě, jak je známe. 

Další spisovatelský vývoj Hekův byl nenáhlý. V I. 
svazečku Puchmajerových »Sebrání básni a zpěvů«, 
I7Q5. ohlásil se dvěma ne\ýznamnými epigramy. 

Druhé období plodné činnosti spisovatelské nastalo 
u Heká od r. 181.3, kdy začal uveřejňovati v Hromád- 
kových »Vldeňských novinách« a potom v jejich pří- 
loze, »Prvotinách pěkných umění«; zůstával jim po 
několik let věren. Snad se na svých častějších obchod- 
ních cestách do \'ídně seznámil s podivínsk<'m pro- 
fesorem české řeči a literatury a zároveň redaktorem 
českého listu v hlavním městě říšském, Janem Hro- 
mádkou, snad ho zaujal smělý plán jeho spojovati od.- 
bírání novin s pojištěním proti požáru — mělť ještě 
finanční rány po obrovském požáru dobrušském 
z r. 1806 nezacelenv, snad se dal zlákati skvělým ho 
norářem, slibovanvm veřejně spolupracovníkům Hro- 
mádkovvm. Bezpochyby že Hek získal »Prvotináni'< 
přispěvatele v prvních ročnících nejpilnějšího, Tos. Lib. 
Zieglera, až do r. 180Q kaplana dobrušského. Tehdy 
asi spolu udržovali přátelské styky; oba v svých bás- 
ních užívají skoro výlučně antických rozměrů veršo- 
vých, ovšem přízvučných: šestisměru, elegickvch di- 
stich, slohy sapfické atd. Tehdy si liboval Hek v pracích 
veršovaných, v epigramech a v básních mravoučných, 
v drobných povídkách veršovanvch se zahrocením sá- 
ti rickvm nebo prosycených náladou humoristickou. 
Z prozaických článků poutala pozornost čtenářů šťastná 
myšlenka poučovat o předmětech kupeckého zboží, 
pepři, zázvoru atd. 

Veršovanvmi skladbami obohacoval Hek také or- 
gány \\ Rod. Kramériusa, na něhož patrně přenesl 
přátelskou oddanost, kterou lnul kdysi k jeho otci. Hek 



I40 

byl hlavním spolupracovníkem »Kramériusov3xh AHa- 
stenských novin« 181.S, když se v^^davatel odhodlal — 
patrně na stesky vážnvch českých spisovatelů zklama- 
ných Hromádkovými Prvotinami — , zasvětiti feuille- 
ton, občas i zvláštní přílohu (»Přívěsek«) literárním 
příspěvkům a zpestřiti takto svůj časopis části zá- 
bavně poučnou. Radost českých vlastenců z tohoto 
nového obohacení české literatury bohužel dlouho ne- 
trvala. V následujících ročnících »Vlastenských no- 
vin« všinul mladv Kramérius českou literaturu zase 
na ojeté koleje starších ročníků; literární příspěvek 
— hlavně Hekuv — do nich zabloudil jen výjimkou a 
patrně bez pevného plánu redaktorova.*) 

Ve »Vlastenských novinách« 181.=; sloupem i kle- 
nutím malé kapličky slovesné byl právě Hek. Skoro 
každé číslo přináší příspěvek, nebo i několik jich, od 
básnícího dobrušského kupce. \^3^nikají nejen počtem, 
nýbrž i jádrem nad ostatní příspěvky. Které to práce 
jsou, je přesně uváděno v mém vydání a netřeba to zde 
opakovati. Z nejplodnějšího roku, 181. q, zůstalo Kra- 
mériusovi několik epig-ramů Hekových pro »Nový ka- 
lendář tolerancí« 18 16, které zároveň s jinými veršu- 
vanými pracemi Hekovými otiskuji v »Dodatcích« v II. 
dílu. Byly-li uveřejňovány básně Hekovy také v jinvch 
ročnících »Nového kalendáře tolerancí«, nemohl jsem 
zjistiti, poněvadž ve veřejných knihovnách pražských 
je jen málo ročníků. Tehdejším čtenářům patrně ne- 
vadilo, když touž práci čtli otiskovánu znovu bud 
v témž časopise nebo v některém jiném. Ukazoval jsem 
k tomu v poznámkách. 



*) O slovesných pracích v »Kramériusových Vlastenských 
novinách« 1815 psal jsem zevrubněji v II. odstavci (v I. »0 slo- 
vesných pracích ve ,Vídeňských novinách'« 1813) v Listech 
Filolog. XLIII, 1916, str. 239 n. Úplný, dobře zachovaný exem- 
plář 2>Mastenských noviii« 1815 má jen strahovská knihovna. 



MI 

Také k pozdějším ročníkům »Vlastenských no- 
vin« posílal Hek veršovaná novoroční přání. Byla oti- 
skována jako přídavek nečíslovaný před i. číslem kaž- 
dého ročníku. Předpokládám to o satiře »Rídí-li se 
svět novým rokem ?«, kterou znám iako samostatnou 
knížku, vyšlou r. 1816. Vysoké sloupce »Vlast. novin« 
byly patrně zlomeny na polovici; typy písma isou tytéž 
jako typy »Vlast. novin«. V původním rozměru těchto 
.novin nasel jsem číslo o sobě vydané (srovn. I. d., str. 
■I.S7) přeď ročníkem 1817 jako »Novoroční ponavržení« 
s básní »Opravovatelům světa«. Ročník »Vlastenských 
jiovin« 181 7 se v pražských knihovnách vyškytá jen 
kusý. Snad byla podobná veršovaná novoroční příloha 
také při ročníku 1818, jejž jsem poznal v exemplářích 
jen neúplných. Zato jsem mohl z úplného exempláře 
jnusejního » Vlast. novin« 18 iq otisknouti Hekův »Xo- 
voroční dar« čtenářům, »Satyryk«. jinak v ročnících 
1818 a 181Q Kramériusových novin otiskoval náš spi- 
sovatel články o kupeckých rostlinách; rozhojnil je a 
zařadil pod společný titul »Kupecké zboží«. Uveřejnil 
tam také článek »Rozhojnění píce«. 

V. Rod. Kramériusovi zůstal Hek věren také v ji- 
ných podnicích časopiseckých, jež měly patrně nahra- 
diti feuilleton a »Přívěšek« »Vlastenských novin« : 
v »Knize Zlaté nebo Novém zvěstovateli« z r. 1817, 
kde uveřejňoval veršované práce, v »Dobrozvěstu« 
z r. 1819 i v »Cechoslavu« od r. 1820, kam psal články 
prozaické. 

\^edle těchto časopisů si Hek vybíral jiné, které 
měly také více směr populární: vedle Palkovičova »Tý- 
denníku« 1816, kde jest uveřejněno jeho šest eDÍgrramů, 
veršovanými pracemi přispíval také do Hýblových 
»Rozmanitostí« z let 1817 — 181Q. 

Od r. 181Q převládá u Heká již próza. V sériích 
článků »Kupecké zboží« a »Starobylé památky« — 



142 

»Starobylé památky« vyšly v »Cechoslavu« 1820 a 182 1 
— prokládal dosti hojně prozaický text verši. Bylo to 
tehdy módou i u nás. Z větších děl možná upozorniti 
na Lindovu »Zán nad pohanstvem« z r. 1818, kde bý- 
vají do prosaického vypravování vkládány básně epické 
i lyrické, přízvučné hexametry vedle rýmovaných půl- 
veršů a napodobených forem lidové písně velmi hojně. 
Po Lindovi a Hekovi psal stejným způsobem M. Zd. 
Polák »Cestu do Italie« (v Zieg-lerově Dobroslavu v le- 
tech 1820 — 1822), Jos. Myslimír Ludvík v cestopisných 
obrázcích uveřejňovanvch v »Čechoslavu«. Naposledy 
jest verši prokládán Hekův článek »Zivot člověka — 
putování na světě«, vytištěný v »Cechoslavu« 27. dub. 
.1821. V »Cechoslavu« má Hek ještě jiné články. 

Po vydání » Velikého pátku« nastává od r. 1821 
v literární činnosti Hekově delší přestávka. Bolestné 
osudy Hekovy a těžká příkoří v rodišti, vážná nemoc 
a svízelné starosti finanční, které muže čtyřiapadesáti- 
Jetého donutily prodati dům, hospodářství i obchod 
a hledati obživu v cizině, nedopřávaly mu klidu ku 
práci. Nové zaměstnání a cizí prostředí německé ne- 
skýtaly pobídek k literární činnosti. Až po desíti letech 
5e vrozená náklonnost ke psaní prodírá přece z nesnází 
a překážek a vtiskuje mu do ruky pero. 

Od r. 18.31 objevuje se v českých časopisech zase 
Hekovo jméno. Stařec přispívá dávnému příteli V. R. 
Kramériusovi do »Večerniho vyražení« 18:^1 a 18.32 
články rozmanitého obsahu, alegoriemi, příběhy hu- 
moristickými a satirickými, vypisováním drobných 
příhod z běžného života s tendencí osvícensky poučující, 
delšími úvahami z praktické filosofie, články nábo- 
žensky vzdělavatelnými ; nad jiné pak vynikají těžká 
zrnka životní moudrosti, četné průpovědi. Několik prů- 
povědí uveřejnil Hek také v Hýblově časopise krát- 
kého trvání » jindy a nyní« 18.3.3. V pokračování to- 



hoto časopisu, v Tylových »Květech Ceských« 1834 
(od 183.^ pouze Květy), v následujících dvou ročnících 
jeví se účast Hekova zase větší : vedle průpovědí psal 
tam několik málo článků z historie i ze současných dě- 
jin, do nichž vkládá tendenci bud vlasteneckou nebo 
nábožensko-církevní. 

K náboženskému cítění klonil se Hek zejména od 
počátku let čtyřicátých, když se nořil v bohatý zdroj 
minulého českého náboženského života, v archiv bra- 
trskv. Tam patrně pronášíval i k Bratřím náboženské 
řeči a rozjímáni, jak můžeme souditi z jeho zápisků. 
Xa veřejnost se dostalo delší vřele cítěné rozjímání 
o devíti odstavcích, naplněné duchem Nového zákona, 
»0 modlitbě Páně« v odborném »Časopise pro kato- 
lické duchovenstvo« 1842. Tehdy pracuje náš zbožnv 
stařec usilovně o spise »Domácí utěšitel«; ukončil jej 
v svém 7.> roce, jak o tom psal z Lužické Xízké pří- 
teli fpatrně Jar. Pospíšilovi). Tento dopis byl uve- 
řejněn v Květech 1844. str. 60.3 a 608. Zbožným du- 
chem provanut jest i nástin vlastního životopisu, po- 
slední literární čin Hekův. 



Hekovy básně. 

Při rozboru literární činnosti Hekovy se kritik 
nesmí vyhnouti jedné povinnosti: odstraniti z české 
literatury dvě jména básnická, Terezie Vlasty Hekové 
a Lidmilv Hekové. Byly to dcery Hekovy, ale básně 
podepsané jejich jménemi, jsou práce otcovy. V úvodu 
k vydání I. dílu »Sebraných spisů Hekových« str. Vlil 
psal jsem o domnělých básních dcer Hekových, že »isou. 
tak proniklé názorv a duchem otcovým, podobny jeho 
plodům co do vnější formv a řeči. že se zdají míti otce 
neli auktorem, aspoň vlivným spolupracovníkem«. Dnes 



144 

mohu mluviti rozhodněji: jména Vlasty a Lidmily He- 
kové nutno pokládati za pouhé pseudonymy Fr. VI. 
Heká.*) 

Mám pro své mínění svědectví Hekovo. Spisovatel 
vypravuje v své autobiografii, že o požáru dobrušském. 
r. 1806 Terezie (liter, \nasta) byla šestiletá, Lidmila 
pak tříletá. První epig^ramy, podepsané jmény dcer 
Hekových, vyškytají se již ve »Vlastenských novinách« 
1 8 1. v kdy starší dcera Terezie byla patnáctiletá, mladší 
docela dvanáctiletá. Lze těmto ďětem přisouditi básně 
myšlenkově i názorem tak v^^spělé, se zralými zkuše- 
nostmi životními, jaké se jeví v básních podepsanvch 
jejich jmény? Obě píší nesnadnými metry antickými, 
přízvučnou sapfickou strofou a přízvučnými hexa- 
metry, obě naráz překonaly začátečnické kostrbatiny 
v mluvě a verši. Vyznačují se týmž duchem a rázem, 
obsahuji tytéž názory jako básně Hekovy. Zřejmo, že 
Hek podpisoval plody svého ducha jmény svých dcer 
Vlasty a Lidmily. V rozboru tedy obojích básní od 
sebe neodlučuji. 

Proč tato mystifikace? Mvslím, že Hekovi bylo 
důvodem způsobiti vlastencům česk^ým radost, že se 
česká literatura může honositi také ženskými jménv, 
jako je měly literatury jiné. Byla to tedy stejná snaha 
a také stejný kousek, jaký »z úmyslu dobrého« zahrál 
asi o deset let pozóěji českým spisovatelům mladý Fr. 
L. Celakovský s Žofií Jandovou. 

V jediném oboru projevil Hek skutečné nadání 
básnické — v satiře. Jun^mann první rozsáhlejší 
satiru Hekovu »Roz jímání na den prvního ledna« 18 15 



*) V tomto smyslu jsem se o epigramech Vlasty a Lidmily 
Hekové v3'slovil již v článku »Tn čeští epigramatikové« v »0b- 
zoru liter, a uměl.« II, 1900, str. 154. 



I4.S 

uvítal příznivé: »mnoho připovídá«. (List Ant. Mar- 
kovi dne 12. února 1815, CČM 1882, str. 164.) 

Satirikem nebyl Hek jednostranným. Nejúčin- 
nějším prostředkem jeho satiry jest ironie. Ta u něho 
zní opravdu rozmanit<'mi tóny: obratně jí užívá v en- 
komiích, ve vážných popisech a úvahách i ve vypravo- 
váních, v drobných epigramech i v próze. V dvojdílném 
»Roz jímání na den prvního ledna« jsou to ironická 
přání, jež dává četným stavům a lidem různého věku 
i různých slabostí, ve skladbách »Jak lze znamenitým 
brýti«, »Jak slávy dojdem«, »Sebrání domácích pro- 
středků proti psavosti« a v jiných jsou to zase ironické 
rady. V básni »Xa husu« sáhl náš básník k oblíbené 
satirické formě humanistických básníků enkomia — 
chvalozpěvu. Pilného čtenáře Blumauerova poznáváme 
v parodistické skladbě »Bitva u Lipska«, jejíž satirický 
účinek jest založen na kontrastu mezi obřajdně vzneše- 
ným vir^ilovským popisem bitevní vřavy a mezi křeh- 
kými slabostmi lidskými, jež se odehrávají za tohoto 
děsného divadla v úkrytech blízkého města. Básník, na- 
kloněný k širokému Wxtu. roztříštil si však zájem čte- 
nářův, že těžko postihuje záměr skladatelův. V origi- 
nální kladbe básnické »Co jest pan starý« se Hek při- 
držuje s parodistickým úmyslem postupu Schillerovy 
»Písně o zvonu«: zevrubnější popis výroby piva oď 
práce rolníkovv na poli s ječmenem až do čepování piva 
krčmářem bryndalem je přerušován chorický-mi sapfi- 
ckými strofami, slavícími anakreontsky pivo a jeho 
poctivého tvůrce. Vážnv obsah střídá se se živly hu- 
moristickými a satirickými. 

Z drobných prostředků vnějších Hek rouškou pře- 
kladu zastírá vlastní práci, rád paroduje v poznám- 
kách učené citování (na př. »Takhle to máme«, »Dva 
řybáři«, »Na husu«) — v prose sahá k vymyšlené uče- 
nosti také na svou obranu, ne právě mužně — , vy- 

Sebrané spisy Fr. VI. Heká. III. 10 



146 

smívá se i vlastním kulhavým veršům. Nejčastěii však 
sahá náš básník k satiře v účinné formě epigramu. 

Heká satirika obzvláště charakterisuie to, že si 
rád vybírá za terč svých jízlivých výpadů nedostatky 
povahové. Rád pozoruje lidi. Některé z jeho drobných 
básní líčí pouhý pochod psychologický (na př. »Clověk 
zůstává člověkem«). Kolik epigramů bylo napsáno s ná- 
zvem »Na lékaře«! Hek složil také takový epigram. 
Ale vybral si lékaře s nedostatky povahovými : kára ho 
pro jeho pýchu, sobělibost, obojetnost. Podle jeho me- 
moárů můžeme si tam dosaditi určité osobnosti; básník 
o nich nabyl takových zkušeností. 

Vytrvale tepe náš básník licoměrnost. Opět a opět 
se vrací k této zvrácenosti lidské. Vytvořil si typ dvo- 
jakého charakteru v postavě Sulcia, mistra v přetvařo- 
vání, vypočítavého přetvařovače, obojetníka a obchod- 
níka s nejvznešenějšími city a ideami lidstva, s Bohem, 
s náboženstvím i nábožností, s pravdou. Je zřejmo, že 
našeho poctivého veršovce nepudila k těmto veršům jen 
snaha mravokárce, nýbrž že z jeho veršů prosakují 
silné zažité vzněty a zkušenosti životní. Autobiografie 
Hekova nás vede na stopu skutečné postavy, která 
v desátých a dvacátých letech tak silně zasahovala do 
životních osudů nešťastného dobrušského kupce. V pře- 
četných obrazech Sulcia stál Hekovi za model tehdejší 
dobrušský farář. On patrně je tím zeměplazem, který 
se dovedl vetříti v úřad (epigram » Vetření se v úřad«). 
Již r. 1 81.3 mluvil v článku o zázvoru o »sulciovské 
nemoci« a citoval na to odborné spisy; byl to satirický 
uskok. Sulciovou věrnou průvodkyní je Popelka, pa- 
trně sestra farářova a farská hospodyně. Tohoto svého 
zlého nepřítele zvláště výrazně zachytil v »Satyrykovi« 
(v. 268 — 276) : satirik prý opravuje porušené mravy 
a zasluhuje víc vážnosti »než vznešený pán, jenž 
v svědomí pokoje nemá«. 



147 

Nežli i bojovník ten, jenž přeslici na místo meče 
na pravý zavěsí bok a se k pokojnViri udatně mívá; 
kterýž uměním svým ctnost hyzdi a nepravost krásí, 
obrazy slaví a ctí, však živého sužuje bratra, 
nečisté svědomí své mní penězi očistit svými, 
o nichž se ví, že na každém trojníku sirotčí kletba 
vězí a krvavé Ach I v tom prokletém pokladě straší. 

Na osobní utrpení mezi poštvanými, neuvědomě- 
lými spoluobčany, zdá se, že naráží Hek na počátku 
básně »Jak lze znamenitým býti«. »Dobré připomenuíí« 
básníkovo pronásledování v Dobrušce vyličuje už do- 
cela konkrétně. Obraz bojů Hekových v letech i8ig 
až 1821 doplníme si z »\^elikého pátku« a ze »Staro- 
bylých památek«. Ani nejtěžší pohromy finanční nebyly 
s to, aby otupily ostrý hrot satiry Hekovy; naopak 
spíše jej ještě ostřilv. 

V »Satyryku« básník nachází vhodnou příležitost 
vyložiti, co je úkolem satiry, má-li býti prospěšná a ne- 
minouti se s účinkem. Tu pak obraňuje Hek také svou 
činnost literární, proti které asi slýchal námitky. Je to 
obrana, která ve čtenáři budí úctu k mravním zásadám 
našeho básníka satirika: člověk má se osvědčovat činv. 
ne však toliko učením a přesvědčením; povinnost sati- 
rikova je nemlčet. »Již tedy mluviti čas, zrak mdlý 
nechť zostří se jednou !« Satirik jest oprávcem poruše- 
ných mravů. Básník ve verších 262 n. s ohněm a od- 
vahou hájí zejména svého úkolu, jaký si vvtkl vzhle- 
dem k svému mravně kleslému prostředí maloměst- 
skému. 

Poctivému idealistovi, jak se nám Hek jeví v své 
spisovatelské činnosti, příčí se ochotné poddávání se 
i vzdělaných lidí mamonu. Často zobrazuje moc měšce, 
pro nějž mnozí zapomínají důstojnosti lidské. Jemu 
svým řemeslem slouží oddaně lékař, soudce, duchovní, 



148 

řeholník, dokládá Hek na četných příkladech. Kolikrát 
se sžíravou ironií dokazuje, jak býA^á při jednání lid- 
ském rozhodujícím činitelem žaludek! Podobně napi- 
chuje náš veršovec na hrot své satiry všecky úhony po- 
vahové, patolízalství, opatrnictví, ješitnost, chvastavost. 
lakomství, lichvaření a podobné věci; dotvkalyť se bo- 
lestně jeho mysli, kde je objevil. Rozhorloval se na ně 
i ve čtených knihách. Tak si na př. vybral »dva nešle- 
chetník v« z Ziejílerova překladu Fénelonova »Telema- 
cha« na epi.e^ram »Smíření«. Chápeme, že mu byly 
proti mysli osobní oslavy a lichocení. jak se vyjádřil 
v epigramu »Odpověd«. V době, kdy vyhledávány nej- 
malichernější poónětv k veršovaným výlevům osobních 
oslav, Hek je odsuzuje rozhod.ně. Sám se dal ve dvou 
nápisech strhnouti toliko k oslavě M. Zd. Poláka, 
s nímž se spřátelil za jeho pobvtu v severovýchodaiích 
Čechách, z horlíivosti vlastenecké. 

Básníkův odpor proti nedostatkům charakteroWm 
mívá někdy přiostření sociální. Hek jest upřímný de- 
mokrat, muž skromný a lidumil náboženskv založený. 
Proto píše často proti nadutvm a honosivým obmezen- 
cům mezi panstvem: dokladem mohou býti epigramy 
»Jak v Cechách«, »Povýšenému slamotrusovi«, »Pá- 
rek«, »Očky« a j. Ale právě tak stíhá vvsměchem kou- 
pené úslužné přizvukování obmezenému pánovi (»Jabý 
to div!«). 

Hek osvědčuje tendenci protižidovskou, ovšem ne 
ve smyslu náboženském, což by nedopouštěla jeho sná- 
šelivost. Smysl vvpravování »Zl)ytečné leknutí « hledám 
v tom, že jím chtěl skladatel čeliti pověře rituální, ač tu 
tato tendence nev^miká dost zřejmě. Jinak se díval na 
žida obchodníka, kterého měl v svém zaměstnání příle- 
žitost poznati ven a ven. V^ýdělkářství beze všech skru- 
pulí svědomí přičítá židům jako rase; prý již v staro- 
věku »za grešli bernou prodali Josefa vlastní bratří« 



I4Q 

(I, str. 74). Ostře zatápí dobrušsky kupec konkurentovi 
v obchodě, 

»židovi řezanému, jenž křesťanům nástrahv lící. 
kupuje obilí vše, aby draze ho zpeněžit mohl, 
podvod a klam tak zná, jako předkové Ejiptem slavní « 
(I, str. .S.^\ 

Židům připisuje a dává jim odf)vkávati všelijaké zlo- 
činné šalbv, jako to vvjadřují epi^ramv »Falešník pe- 
něz« nebo »Marná schlouba«. 

Jako satirik se Hek jeví racionalistou: mezi sati- 
rikv racionalistv měl také nejvíce svých vzorů. Jeho 
vzdělávání za mládí za vlivů racionalistických vneslo 
také dosti stop do jeho spisovatelské činnosti. Jako ra- 
cionalista se básník hlásí, když posměšnou ironií stíhá 
fantastické vvmvslv starých židů o Leviathanu, kte- 
rvmi vykládali slova v bibli (v poznámce k básni »Ří- 
dí-li se svět novým rokem«). \^e veršování »Strašidlo« 
snesl poučení, jak vymítati strach před strašidly — 
oblíben-é to téma osvícenské literaturv poučné a také 
Hekovo. 

Jako osvícenec je Hek ctitelem rozumu. Rozum je 
u něho ^'značnv motiv. !Mnoho o něm uvažuje v sWxh 
básních, zejména v »Satyr3'ku«. Ve v. 171 o něm při- 
znává: »Rozum arciže světlostí svou vede na cestu 
skutky.« A tak činí častěji. Právě tak oblíbeným slv> 
vem Hekovým je blázen, bláznění. Vvjadřuje jím vše- 
likou marnost ína př. v epigramu >A'šelijací blázni«) 
a pošetilost. Bláznům rozličných stavů věnuje celou 
báseň »Xěco obyčejného«; píše »novoroční satyru 
v rozmilouvání tří bláznů« a podobně. Ale většinou tkví 
mu na mysli ironisování ve smyslu proslulého spisu 
Erasma Roterodamského »Chvála bláznovství«, jehož 
byl asi pozorným čtenářem. Snad poznal i »Xarren- 
schiff« humanisty Seb. Branta, 



150 

Jako epik nepokročil náš básník nad své vzory, 
čítané za let studentských, Gellerta, Pfeffla a jejich 
školu. Pro látku rád sahá do současného všedního ži- 
vota venkovského. V »Leknutí a smíchu« vypravuje 
s humorem a široce prostou anekdotu o nedorozumění 
vzniklém tím, že Némkyně nesprávně užije slova (koza 
místo laň), v níž se děj h^"perbolickv napíná a na konec 
vesele rozuzluje. Ve »Zb3'tečném leknutí« snad sáhl 
pro děj do svého sousedství dobrušského. Básník si 
nedá ujíti příležitost, aby si neztropil smích z kocour- 
kovské moudrosti konšelské, které sám na sobě později 
tak zle zakusil. Nejzdařilejší z těchto v^^pravovacích 
skladeb je povedená satira »Takhle to máme«, jež řeže 
břitce do častého vředu života maloměstského: do svár- 
livosti a sudilství, jež na konec odnášejí těžce obe 
strany. 

Oddanv přítel a ctitel Kramériusův, Hek, je pro- 
niknut předním ideálem úsilí buditelského, láskou 
k vlasti a k mateřskému jazyku. Lásku 
k českému jazvku pokládá Hek za vrozenou povinnost 
lidskou: Čech, narozenv z české matky, při svém če- 
ském těle musí zachovávati také český jazyk, »abv se 
zpotvořením tak zlým ni nemusel hanbit« — prohlašuje 
v »Roz jímání na den i. ledna«. \^elikost M. Zd. Po- 
láka, jehož sálavé vlastenecké cítění blažilo Heká za 
osobních přátelských styků s tímto mladVrn důstoj- 
níkem — víme, jak bvl unesen smělvm a uchvacujícím 
vlasteneckým smýšlením PolákovVni za jedné jeho 
návštěvy také jun^mann — velikost pravého muže 
oceňuje náš básník tím, že »slávy a cti nezná, krom 
skutků prospěšných vlasti«. Tak vvtkl Hek povinnosti 
a zásluhy pravého vlastence v jednom z epi^^ramů na 
M. Zd. Poláka. 

A podobně mluvil do duše českým neuvědomělým 
krajanům o pravé lásce k vlasti v prosaickém článku 



»Účinlivost lásky k vlasti«: »Jaký to krásný příklad 
vlastenecké lásky! A v Cechách, nastojte! nemá se tento 
duch boží ani o to pokusiti, aby alespoň mateřskému 
jazyku k jeho někdejší dopomohl slovutnosti?« 

U racionalisty Heká ovšem nepřekvapuje, že jeho 
cítění je buditel ské pathos obou bratří Thámů a Puch- 
majerovo i výmluvné Kramériusovo povzbuzování 
lhostejných krajanů k lásce k vlasti v celku cizí. 

Hek vnáší do českvch snah buditelských no\-ý 
prvek: satiru a kritické posuzování. Přek\'apuje až, 
kterak Hek za prvních úsvitů českého národního pro- 
buzení viděl již také stíny jeho. Sotva bychom asi našli 
u jiného spisovatele současného mvšlenku, že se s rodící 
se ideou národnostního uvědomění provádějí také již 
vypočítavé spekulace, jak to náš satirik vyjádřil na př. 
v epigramu »Láska k vlasti častěji od žaludka pochází« 
Cstr. 2iV. sotva kdo jinv již za této dobv postřehoval, 
kterak se chvtří ramenáři dovedou hlásiti za Čecha ien 
v české společnosti. »Zda-liž nemáme tak hodných vla- 
stenců více?« ptá se na konci svého eoig^ramu »Hrdý 
Cech« náš zkušen v básník. Hek bičuje rád také 
vrchnosti a jejich vyšší úředníky, jak shlížejí s opovrže- 
ním na český jazvk a na českv lid. Který slavný pán. 
volá Hek v episrramu »Utěšení«, by směl říci, že ne- 
umí českv? »\'ždvť bv se českv mu chléb i v žaludku 
zprotivil zrádně. « Podobné pozorování předvádí 
v básni ».Tak v Cechách ?« 

Hek nehorlí na bezpráví, páchané na českém 
obyvatelstvu tím. že se právní řízení koná v jazvce, 
českému prostému člověku nesrozumitelném, jak to 
vvjádřil v proslulém »Rozmlouvání« »0 jazyku če- 
ském« Tunomann. Hek volil jinou cestu. Persifluje 
— a to velmi účinně a zdařile — zpotvořenou českou 
řeč v ústech německého úředníka. Sudí poučuje hašte- 
řivé Cecháčkv némeckvm právem: »0 pšemilý pšítel! 



Ifs2 

Seli mít sout? — snám šesky to ne, sňal nemesky prafí, 
Sel tam prokurátor, dal penyze, nemesky písal.« (V sa- 
tiře »Takhle to máme«, I, str. q8). Při epigramu »Ne- 
bezpečná násada« mi sotva asi bude vytýkán výklad 
jako příliš hledaný, že básník V3'puzení českých myší 
německou pojímal aleg"oricky — tak, jako později Ce- 
lakovský v »Cikánově píšťalce«. 

V epig^ramech probírá Hek i živé otázky České 
literatury. Sčetlý kupec nazíral střízlivě a správně na 
pravopisnou reformu, kterou prováděl Hanka v Hro- 
mádkových »Prvotinách pěkných umění«. Yt vtipném 
epigramu »Au a ou« prohledá v podstatu věci, kďyž se 
táže: »Křídlem jediný brk smí-li se nazývati?« Veliké 
úsilí ve věci nepodstatné — takové asi mínění měl 
o věci také Dobrovský, když mladému Celakovskéniu 
persifloval pravopisné novotářské choutky Hankovv a 
posmíval se obrácenému i. Jinde básník upozorňuje 
zase na nesrovnalosti v užívání přízvuku v českách 
básních několik let před tím, nežli vypukly spory o če- 
skou prosodii (»Přízvučná otázka těm, jenž přízvuku 
nešetří « a »Komu platí přízvuk«). V epigramu »Vy- 
davateli na prenumerací« se vysmívá šarlatánství Jana 
Nep. Hromádky, jenž předplatitelům svvch »Vídeň- 
ských novin« a jejich literární přílohy sliboval hory 
doly, ale málo z toho plnil. 

Hek má velikou sklonnost k meditaci. 
Obsáhlé skladby, jako »Řídí-li se svět novvm rokem ?«_, 
»Opravovatelům světa«, »Satyryk« a jiné, mají oso- 
bitou vlastnost, které nenajdeme tak snadno u jiného 
veršovce: básník splétá tu sentenci se sentencí v celý 
věnec pravd a zkušeností; bývají všední, ale leckterá 
hlubší. Každou z těchto obšírných skladeb básnických 
vládne základní myšlenka. Báseň »Opravovatelům 
světa« má na př. za průvodní motiv myšlenku, která 
dává původci nejlepší svědectví: »Svět kdo opravit 



chce. nechť nejprve opraví sebe.« V dlouhé skladbě »Sa- 
tyryku« lze prese vši roztříštěnost přece postihnouti 
základní myšlenku: odhaluje mravní nemoci dobv. 
tkvění na zevnějšku, na osobě, kdežto podstata věci. 
»co«, uniká; vytvká nestálost našich zájmů a čím je 
léčiti včasně a vhodně: ukazuje, že mravní nemoci se 
léčí zejména satirou. \'e skladbě »Řídí-li se svět novvm 
rokem« si básník obírá náměty abstraktně filosofické; 
rozvádí v rozmluvě tří účastníků trojí názor na svět: 
filosofického optimisty a pesimisty a zištného materia- 
listického utilitaristy (SulciaV Mluví se tu i Wrazv 
odborně filosofickými (na př. předvrh = objekt, pod- 
vrh = subjekt a j.). Skladba se takto stává matnou 
veršovanou úvahou, v níž čtenář postihuje smysl jen 
nesnadno. Xení tu plastické konkrétnosti, tím méně 
básnického vzletu, kterv Hekovi vůbec nebyl dán. 

Z meditativní schopnosti Heknvv wsvětlujeme 
jeho básně naučné, poměrně četné. Tv jsou ovšem 
nejslabší ze všech veršovanvch prací básníkových. 
Čtenář si z nich odnáší dojem jako z veršovanvch trak- 
tátů o ctnosti — kolikrát se u Heká vyškytá slovo 
ctnost! — , o poctivosti, o sprostnosti, o spokojenosti, 
o š-těstí a podobnvch tématech ve skladbách, jako ie 
»Taká ctnost bez ctnosti«. »Zivobytí podle světa«, »La- 
komec a marnotratný«, »Přetvařování« a jinvch. Idea- 
lista, horující pro mravní život ve smyslu křesťanském, 
vyvíjí před čtenářem mravní, náboženský i povahový 
příkaz za příkazem, drobnou zkušenost za zkušeností, 
jak bývá hlavně ve veršovaných průpovědech, jež po- 
dávají drobné příspěvky mravního filosofování. Mluví 
příliš abstraktně. Kde přibírá postavu v děj, bývá to 
schéma nebo alegorie. Tendence poučovací zabrala 
cele mysl veršovcovu. \' »Ďáblu« podal ukázku svých 
pietistick%xh sklonů z konce let desátých. 



154 

Úryvkovítému, příležitému myšlení Hekovu ho- 
dila se dobře forma e p i g: r a m u. 

Hekův epigram není tak vyhraněný útvar, jako 
nacházíme třeba u Havlíčka nebo u Čelakovského. Náš 
básník se asi neobíral studiem epigramu, které mu 
mohla ulehčiti proslulá rozprava Lessingova nebo Her- 
drova o epigramu. Čítal však epigramy největšího 
umělce v tomto oboru, Římana Martiala, vzor a výcho- 
disko moderních epigramatiků. Odtud si vysvětlíme, 
že asi třetina jeho nápisů — a týž poměr je také v do- 
mnělých epi^ramatickýxh pokusech jeho dcer Vlasty 
a Lidmily — má dvojdílnou formu s vtipným, zpra- 
vidla štiplavým zahrocením. Lessin^ tuto formu vy- 
vodil jako pravidlo pro epigram z Martiala. Některé 
epigramy (na př. »Dvořané«, »Vezdejší hra«) vyja- 
dřují myšlenku jen přirovnáním. U Heká je zejména 
mnoho nápisů g-nomických: prosté průpovědi ve ver- 
ších. Kromě toho vkládá náš básník rád epio^ramatický 
obrat v rámec epickv: vypravuje příběh ze života, 
anekdotu a dá mu vtipnou pointu; tak v nápisech 
»Hrdv Cech«, »Clověk zůstává člověkem«, »Přátelé« 
a v mnohých jiných. I při takoWxhto epi,s:ramech vy- 
cházeli novověcí básníci z ]\Iartiala. Epig^ram »Brzké 
navrácení« podává zajímavv pokus, vpraviti ve formu 
epigramu znění lidové písně. \"e skutečné umění tento 
postiTp roz\'inul v epigramu Havlíček. 

Hek psával také — jako snad všichni epi.eramati- 
kové — dost nápisů jen pro vtip. Než právě tv nebý- 
vají vtipné a zejména ne ve vtipu vybíravé; přečtěme 
si na př. »Zpěv Prst<'nkův« nebo »Domácí prostředek 
proti traplivé milosti«. Náš veršovec v takovém případě 
mluví rád nadsázkou; jeho »Skrblec« na př. běží se 
oběsit z lítosti pro svou vysněnou marnotratnost; 
zdáloť se mu, že dával velmi nákladnou hostinu — 
ostatně m3'slím> že je to vtip nepůvodní. Hovora zví 



hned, co nového v Paříži — nechal tam uťaté ucho. 
Básník míval na mysli čtenáře prostého. 

Castěji omílal náš epi^ramatik také myšlenkv 
z epi^ramatické tradice, bud obměňuje nebo i věrně 
přejímaje od jiných, jak činili snad všichni naši bá«í- 
níci obrozenští a jak to prováděl v praxi na př. i přísnv 
kritik německý Lessin^. Takové obměny myšlenek 
z epi^ramatické tradice jsou na př. nápisy »Na lháře«. 
jiné zpracování v epigramu »Xěkdo« (\'lasta Heková), 
»Pokřik z omylu«, »Zenění«, »]Moudré slovo«, »Spra- 
vedlnost«, »Pro množství nemůže uhodnouti«, »Xáhro- 
bek« (dvakrát) a bezpochybv ještě jiné. 

Ale většinou skládal Hek epigramy z živého oIj- 
sahu své duše, jak bylo o nich již promluveno nahoře, 
a ty právě mu pojišťují neposlední místo mezi českvmi 
epigramatiky. 

Ve verších se náš básník rád vyjadřoval o nejroz- 
manitějších vyšších pravdách a vztazích životních. 
Básnického mají tyto veršované průpovědi 
málo; není v nich vzletu ani hloubky myšlenkové. Bás- 
nickým účinkem se v čtenářově duši zachycují nejspíše 
g^nómy, vvjádřené pěknvmi paralelami; na př. »Dvo- 
řané«. »Lidská kapitola«, »\>zdeiší hra«, »Přátelstvíc 
a jiné. Co do obsahu promluvím o nich v souvislosti 
s prosaickými průpovědmi. 

Jako obsah básní Hekovvch je prostý, zpravidla 
vyjímanv ze všedního života, tak i básnická řeč 
jejich bývá nevzletná, nehledaná. Svou mvšlenku nej- 
raději osvětluje přirovnáním z obecného života. Ko- 
likrát se náš básník v svých verších prozrazuje svou 
vlastní odbornou mluvou kupeckou, když chce osvětliti 
nějakou vyšší pravdu! Častá bývají přirovnání ze za- 
městnání rolnického — také zaměstnání básníkova — 
a ze zaměstnání na venkově; rybář naloví prv víc mlče- 
ním než mluvením, ptáčník, mluví-li, rozplaší ptáky 



156 

(Satyryk v. 276 n.V Takovéto představy z nejobyčej- 
nějšího života vinou se celým řetězem za sebou zejména 
v delších skladbách veršovaných. V častějších rozvede- 
ných přirovnáních hlásí se pilnv čtenář starověkých kla- 
siků, zejména \'erg:ilia. Hekova zvláštnost výrazová 
jsou přirovnání paralelismem: plasticky klade přirov- 
nanou představu prostě vedle členu přirovnávacího, 
který bvvá zpravidla bvstrvm postřehem z přírodv; na 
př. darmo tu růže ktve. kdvž času, by vvkvetla. nemá: 
darmo se veliký muž, abv maličkvm pomohl, snaží 
(Oprav, světa v. 48 n.) a j. v. 

Také básnickými tropv osvěžuje Hek vypravování 
nebo popis velmi hospodárně. Dovede však tvořiti me- 
taforv. personifikace a jiná obrazná rčení originální; 
kolébk\' jsou na př. Hekovi skřínk^^ v nichž louští se 
panna (t. j. dítě narozené z těla matčina přirovnává 
se k hrachu, vylouštěnému z lusku: I, ^i): satirik pro- 
spívá prý světu víc nežli »ten, jenž zásluhv ctné v svém 
plemení měšci« (I. iii"); nájemník z mozku na jazvk 
sedá (t. j. nač kdo mvslí, to bezděkv mluví; I. i.s). 
Tak i v pracích prosaických: Damokles bvl prý hrdá a 
škrobená košile, která se ráda na větru klátívala (IT. 
Q2). Hiero dal pícce své najednou tolik přípalu, že se 
až okolním sousedům do jejich světnic kouřilo (II, Q^) 
a p. Náš veršotepec zejména rád užívá srovnáni. 

Hek věnoval při čtení pozornost způsobům vv- 
jadřování. leště v stáří si ze čtených spisů vypisoval 
stilistické obratv a charakterisační umění. Některé se 
u něho zachytily hlouběji. Na Komenského Labyrint 
upomíná leckteré místo u Heká. Uvedu jen větu 
v »Rozjímání« (ř. 6jS n.) : »lidé z dlouhochvílnosti a 
podobných příčin hvízdají, zívají, nehty si kouší, ru- 
kama, nohama křepčí a před zrcadlem stojíce pohled 
i všecku povrchnost své prázdné hlavy ostře posuzují. « 



1.^7 

O vnější formě básnické, hlavně o roz- 
měrech staroklasických v Hekovvch skladbách, pro- 
mluvil jsem již v I. díle tohoto vydání.*) Opravuji jen 
nemilé nedopatření na str. X v schématech sapfické 
slohv. kde je v prvních třech verších o stopu méně; má 
bvti : 

— u — u — v ;u — u — u 

— u — u — IJU — vj — u 

— o — \j — uu — u — u 

nebo: 

— KJ — uu — u — u — u 

(opakuje se třikrát). 

Překvapuje, že >e Hek dal v starých letech do 
veršů časoměrnvch, jak zřejm-j z jeho pokusů docho- 
vaných rukopisně. 

Z podaného rozboru snad vysvitlo jasně, že Hekovi 
patří mezi našimi básníky prvního období obrozenského 
místo význačnější, nežli se mu přisuzovalo v literární 
historii až ptjsud. |e pr>měrně značně oriíjinální přes to, 
že v jeho poesii nacházíme některé stejné prvk}' jako 
u jeho vrstevníků: budoval na starověkvch i humani- 
stických klasicích a osvícenskvch veršovcích německých 
a francouzskvch, nerozšiřoval svůj obzor z let student- 
ských dále přes ně; vybíral si z nich, co se hodilo jeho 
osobité individualitě básnické. Nehlásil se ani ke škole 
Puchma jerově ani ke škole Jun^mannově; nehodí se 
k nim také nijak. Mnohvch básnických druhů, Puchmí- 
rovci hlavně pěstovaných, se skoro nedotkl. Nepsal 



*) Po stránce metrické uznal Jos. Král v své odborné přesně 
oceňující rozpravě Hekov'y antikisující verse ze všech tehdejších 
podobných pokusů za nejdokonalejší (»0 české prosodii« v List. 
filol. 1893, str. 357). 



I.S8 

básní anakreontských; bajku jsem našel u něho jedi- 
nou. On sám se také neodvažoval ke klasickým vzorům, 
které k nám uváděl Jungmann a jeho škola. Neměl 
pro jejich hloubku a veliké uměni pochopeni; jemu sa- 
mému chyběly tyto vlastnosti. A nebylo to také jeho 
ctižádostí. Sám vypravuje, že ho vlastenci přemlouvali, 
aby pěstoval vyšší druhy umění básnického, on však 
že setrval při svém popularisujícim nenáročném směru. 
Ovšem nejedná z delších skladeb Hekových má tuze 
málo populárního, zejména jeho skladby filosofické. 
Byl si sám školou. Nepřekročuje svého úzkého okruhu 
působnosti. Jeho život bývá mu východiskem jeho bás- 
nění — prvek to moderní. Hek jest u nás prvním sati- 
rikem, a to satirikem dobrého zrna, protože jeho satira 
vycházela z jeho mravního názoru a z celé jeho lidské 
bytosti. Směřuje zejména k výchově charakteru. 
k mravní očistě našeho života, k národní vzpřímenosti. 

Přes to přecházeli ho mlčením jeho vrstevníci, 
přecházeli přes něj také literární historikové. Kde tkvi 
toho příčina? 

Jednak v Hekovi samém, jednak v jeho vrstevní- 
cích. Není druhého spisovatele, který by byl tak lho- 
stejný k tomu, aby zachoval své jméno budoucnosti, 
jako byl náš básník. Své práce ukládal do časopisů. 
Nejlepší a nejčetnější básně uveřejňoval ve »VIasten- 
ských novinách«, jejichž čísla čtenáři přečítali a ničili. 
Vždyť ve všech knihovnách pražských dohromady 
nelze sehnati všech ročníků úplných. Jun^mann bás- 
nické práce z Kramériusových Vlast, novin nedal vy- 
pisovati a nepojal jich do své Historie literatury české. 
Jak si jich měli všimnouti historikové literární? Hek 
nepřispíval ani do sbírek Puchmajerových, kromě 
I. svazku; nic neuveřejnil v Nejedlého »Hlasateli Ce- 
ském«, ba ani v časopisech Zie^lerových, »Dobroslavu« 
1820 — 1822, »Milozoru« (1824), »Milině« (i82,s). Snad 



se s Zie^lerem později rozešel, asi pro spory s dobruš- 
ským farářem, jenž byl kdysi Zie^lerovým představe- 
ným. Ostatně se Hek vyvíjel víc a více z osvícenství 
k českému bratrství, Ziegler s hodnostmi duchovními 
v zaujatějšího a zaujatějšího katolíka. Junginann žád- 
nou práci Hekovu nepojal do Slovesnosti a ovšem také 
ne Macháček do »Krasořečníka« 182.^. A tak již Cela- 
kovskv a jeho generace, která vystupuje na literární 
kolbiště jen asi půl desítiletí po nejplodnějším období 
básnické činnosti Hekovy, Heká skoro nezná. 

Hekovi samému myslím, že málo ležela na srdci 
novější česká literatura. O české literatuře mluví málo- 
kdy. Jednou, r. 1821 (11, str. 126), jmenuje přední zá- 
stupce její v podivném spojení: Veleslavína, Komen- 
ského, M. Zd. Poláka a Dytrycha horlivého(0- Ditrich 
mezi nejpřednějšími českými spisovateli! Patrně se mu 
odvděčil Hek jako mírnému censoru »\^elikého pátku«. 
Puchmajer, Hněvkovský a ovšem i Jun^mann a j. ne- 
došli jeho pozornosti. Palackého r. 18.32 po velikém 
jeho díle or^anisačním. po pilné literární práci odborné 
odbyl posměškem o »Papouškově slovaři vysoce vvso- 
kých slovútností« (H, 134) — patrně míně »Přehled. 
současnv nejvyšších důstojníkův a ouředníkův zem- 
ských i dvorských« z r. 1832, jehož poslání náš autor 
nerozuměl nebo jeho demokratického ducha pobuřoval 
titul; více asi sotva znal. 

U jun^nnannovců, kdyby si byli i jeho prací více 
všímali, byl by propadl svvm konservativním — ač 
správným — stanoviskem v otázce české prosodie. Pří- 
čin zajisté dost, pro které Heká básníka bylo nutno 
hledati literárně historickým drobnohledem. 

Skutečným básníkem se Hek nenarodil. J^e ver- 
šovnické obratnosti, v plynném a lehkém verši se mu 
málokdo z obrozenských básníků vyrovná. 



i6o 



Práce prosaické. 



V svvch pamětech klade Hek zvláštní důraz na to, 
že se od své snahy psáti pro lid nedal odvrátiti ani do- 
mluvami svých vrstevníků, aby si hleděl jen literaturv 
vyšší, literaturv pro vzdělance. Byl v svém úmyslu 
určován osvícenskou tendencí poučovati a duševně po- 
vznášeti prostý lid. Teho přítel a vzor, V. AI. Kramé- 
rius, v tom na Heká měl asi nejsilnější vliv. Prosa He- 
kova je pokročilejší nežli prosa Kramériusova, na 
kterou tolik účinkovali spisovatelé doby veleslavínské. 
O pi-írodopisnvch věcech před Hekem nikdo nepsal tak 
obratnvm perem a tak moderně jako on na př. v článku 
o jihoamerickém ptáku »Ao:ami«. Kam směřoval Hek 
při psaní takovýchto článků, látkou nepůvodních, to vy- 
slovil zřetelně na konci článku »HeredK<, který je pro- 
niknut racionalistickou tendencí XX^HI. století. Uctí- 
vání hada Hereóa jako zázračného tvora vykládá za 
podvod a šalbu zištnvch eg^yptskvch kněží a uvažuje 
o tom, že takové pověry udržuje hlavně nevzdělanost 
lidu: »Neumělost lidská byla vždv pluhem zchytralé 
zištnosti. Pověrčivý lid bývá nejednou štědřejší nežli 
ten, jenž vedle zdravého rozvážení jedná. « Osvícenské 
snahy ho vedly k tomu, aby ukazoval krajanům cestu, 
kterak zlepšovat zejména hospodářské podmínky, aby 
»odvrátě mysl svou oó všech nevšimalou starobylostí 
usvatných předsudkův dle zdravého uznání rychle 
opravil (kde se co zlepšiti dáV< — poučuje nás autor 
také o svém vlastním usilování (H, str. .S9). Ten úkol 
chápali ještě v třicátvch letech mužové z jiných názorů 
vyrostlí, jako Celakovský a \^inařickv, za nejzásluž- 
nější, chtějíce založiti laciný časopis pro nejprostší lid. 

Zvláště užitečné poučení podával Hek českému 
čtenáři několika články, seskupenými pod společný nad- 
pis »Kupecké zboží « a výborem statí, označených spo- 



i6i 

léčným názvem »Starobylé památky«; hlásí se v nich 
dobrý křesťan spolu se vzdělancem, odkájeným anti- 
ckými a humanistickými spisy. 

Osvícenské snahy vzdělávací pronikají z Reko- 
vých drobných vypravování o lidech, kteří byli zdán- 
livě mrtvi a potom přiveďeni k životu; on sám podle 
vlastního vypravování nabyl v životě podobných zku- 
šeností. 

Hekova próza je mnohem méně origrinální nežli 
jeho \erše. Lze to říci o větší části obsahu v českých 
obrozenských časopisech v první čtvrti XIX. století. 
Šlo o poučení a pobavení našeho lidu českým slovem, 
a časopisy, které na počátku doby obrozenské neměly 
aspirací uměleckých ani vědeckých, čerpaly z pramenů 
cizích, jmenovitě nejbližších jim němeclcýxh, měrou a 
způsobem, který bychom dnes odsuzovali. Zpravidla ne- 
udávají pramenů. Tak si počínal namnoze i Hek. 
Ostatně jejich německé vzory si v starší době nevedly 
jinak. 

Ale u Heká nacházíme zvláštní postup, za té dobv 
málo u našich spisovatelů obvyklý. On navazuje na 
starší českou literaturu; toto navazování máme bráti 
doslovně. Procházka, Kramérius, Fr. Tomsa, Palkovič 
a jiní, co nacházeli v starší literatuře české vhodného 
pro svou dobu, to vydávali znovu, zpravidla jen starší 
jazyk obnovujíce nebo vypouštějíce z nich jen to, co 
se smýšlení jejich protivilo. Hek však starší spisy české 
vzdělával. Starší spis bral za zaklaď. Co se mu 
pro jeho dobu hodilo, ponechával; jinde, co pokládrd 
pro svou dobu za zastaralé, neužitečné pro moderního 
čtenáře, vypouštěl; zato zase doplňoval odjinud, v čem 
byly za několik století učiněny pokroky. Při čtení ne- 
mohl v sobě potlačiti svého smýšlení a cítění a to vklá- 
dal do starého znění. Ač jinde rád citoval, zde se vý- 

Sebrané, spisy Fn.Vl. Heká, III, 1% 



1 62 

slovně k svým pramenům nepnznával. Bylo je nutno 
objevovat v starši literatuře české, zejména mezi spisy 
doby veleslavinské. 

Hekovi tento postup prospěl hlavně po stránce ja- 
zykové. U starých spisovatelů se učil české řeči: jeho 
fraseolo^ie, jeho skladba, jeho zásoba slovní je také 
značně pod vlivem starší české řeči. Ale veďl jej tu vět- 
šinou správný cit jazykový, jak ukazuji v rozboru He- 
kovy řeči. 

Doložím tento postup podrobněji na »Kupeckém 
umění «, na » Starobylých památkách« a na »\^elikém 
pátku«. 

Myšlenka Hekova napsati zevrubné poučení 
o »Kupeckém umění« bvla původní. Český čtenář měl 
se poučiti o druzích zejména kupeckého zboží rostlin- 
ného. Myšlenka zajisté vhodná a šťastná. 

Začal o tom uveřejňovati články v Hromádkových 
»Prvotinách pěkných umění«. V ročníku iSi.-^ objevily 
se stati »0 pepři« a »0 zázvoru«. V ročníku 181.S další 
tři články »0 muškátovém ořechu«, »0 hřebíčku« a 
»0 vanilii«. Všecky články byly znovu otištěny pod 
souborným názvem »K u p e c k é umění. A. Z n á- 
most zboží « v Kramériusových \^lastenských 
novinách« 1818 (od listu 2.y, str. 107 počínaje). Není 
to pouhý otisk, nýbrž nové zpracování starších statí, 
někde značně odchvlné. Na změny upozorňuji v »Po- 
známkách«. Spisovatel připojil tři články nové: 
»0 skořici«, »0 kávě« (pokračuje o ní ještě v ročníku 
následujícím i8iq) a »0 cukru« (i8ig). 

Hek uvádí tu i tam učeným způsobem prameny 
svých statí, ale o hlavním mlčí. Předlohu Hekovu jsem 
našel v »Herbáři aneb Bylináři Vysoce učeného a vzne- 
šeného P. Doktora Petra Ondřeje IMathiola a nyní zase 
přehlednutý a novými pěknými Figurami, též i užiteč- 
nými lékařstvími s obzvláštní pilností rozhojněný a 



i6.^ 

-pravený: skrze Joachyma Kameraria, v slavném Řím- 
íkém městě Xormberce Lékaře a Doktora, Z Něme- 
ckého pak jazyku na Český přeložený od Adama Hu- 
])era z Rvsnpachu, D. Danyela Adama z \>lesla- 
vína . . . Tlačeno v Starém městě Pražském MDXC\"I.« 
Při překladu bylo použito staršího českého zpracování 
herbáře Matthiolova od Tadeáše Hájka z Hájku z roku 
1562.*) 

Hek se sám ve zpracovávání starší látky znenáhla 
zdokonaloval. V prvním článku, »0 pepři«, z r. 181.^ 
se přidržoval starší české předlohy poměrně nejvěr- 
něji. I tu ovšem upravoval, ledacos vypouštěje, zkra- 
cuje dlouhé periody, uhlazuje drsné výrazy a slova 
cizí, zejména z němčiny přejatá. Vypustil to, co do 
.Herbáře« ^íatthioli vložil osobního, odkud kterou by- 
'.inu dostal, odkud přejal popis toho, co sám neviděl. 
Zejména pak nepokládal pro současného čtenáře za 
vhodné, aby opakoval lékařské předpisy, v XIX. sto- 
letí již zastaralé. Slova cizí nahrazoval Hek, velice 
dbalý čistého jazvka českého, skoro napořád českvmi. 
Z jinvch pramenů přidával poměrně málo. Podobně si 
počínal spisovatel při druhém článku »0 zázvoru«. Ale 
tu si vede již volněji: co v »Herbáři« vykládáno o ze- 
měpise této rostlinv, o jejím pěstování, zdálo se mu 
zajisté již překonané, a proto tato místa nahradil vv- 
kladem, který dbal více pokroků učiněnvch od XVI. 
století. Charakteristické pro Heká kupce jest, že vy- 
nechal, co Herbář vykládá na str. 180, kterak kupci 
upravují zázvor červivý, aby nebylo znáti vrtání od 
červů. Za to však přidal beletristický obrat o krásných 
rukou ženských, co se zázvorem upravují. Kdežto při 



*) Hek koupil bezpochyby exemplář Matthiolova Herbáře, 
zpracovaného Kamerariem a přeloženého od Adama Hubra a 
Dan. Adama z Veleslavína, v České expedici. Nabízí se ke koupi 
v Kramériusových Vlasten. novinách 1792, č. 3. 



104 

pepři učenou literaturu z Herbáře neopakoval, přidal 
ji při zázvoru, kde jí u Hubra-\^eleslavína není. Ještě 
více se Hek osamostatňoval při d-alších článcích, 
»0 muškátovém ořechu« a »0 hřebíčku«. Článek 
»0 skořici« náš spisovatel již kombinoval z Matthio- 
lova popisu »0 kassii« (str. ii D) a o skořici (str. 12, 
D\ nikterak se nepřidržuje pořádku v předloze. O ze- 
měpisném rozšíření, jakož i o pěstování tohoto koření 
Hek přidal z novějších spisů, bezpochyby německých. 
O vanilii, o kávě a o cukru u Hubra- Veleslavína není 
nic. Náš spisovatel čerpal odjinud. Pokud to byly pra- 
meny jím udávané (zejména při kávě\ nemohu rozhod- 
nouti, poněvadž jsem spisů Hekem citovaných v praž- 
ských veřejnvch knihovnách nenašel. Ale i na těchto 
článcích, proti Hubrovu Herbáři nových, zřejmo, jakou 
znamenitou školou bvl starv českv »Bylinář« Hekovi 
pro odbornější mluvu českou: vžil se v ducha jeho úplně 
v názvosloví i v obratech. Mnoho a šťastně přejímal 
také z názvosloví lidového, jak viděti hlavně z popisů 
strojového zařízení při výrobě cukru. Bvla to správ- 
nější cesta, nežli překotné novotaření Preslovo. Jako 
Hek postupoval také Puchmajer, překládaje »Pojed- 
-nání o bylinářství v Cechách«, po němečku sepsané od 
Kašpara hr. ze Šternberka. 

Osm článků »Kupeckého umění« zůstalo toliko 
zlomkem obsáhlého spisu Hekova. Je to část prvního 
oddílu, který autor označil: »A. Známost zboží«. Hek 
sám se o svém záměru v uveřejněných článcích zmi- 
ňuje několikrát.*) Část napsaná i z prvního oddílu 
»Známosti zboží« je toliko malvm zlomkem. 



*) \' článku o Maltě (IT. str. 86) dotýká se toho, že se na 
íomto ostrově daří bavlna. ^' jeho předloze v Buntingově »Puto- 
vání« (v českém překlade, str. 185) je stručné poučení o bavlně. 
Hek je vypustil; za to však na uvedeném místě slibuje, že 
popíše podrobněji bavlnu v pokračování »Kupeckého umění. « 



:6í 

Hekovy zmínky o pokračování »Kupeckého umě- 
ní« dovolují nám dokresliti si obraz celého obsáhlého 
spisu. Podle toho byl by se jeho spis skládal ze tří 
částí: K »Známosti zboží« to jest k popisu užitkových 
rostlin a k vylíčení hospodářského průmyslu, také 
o otrocích, což měl obsahovat první díl, bylo by se při- 
družilo v druhém díle vypsání váh, mír, strojů a peněz 
»v obchodu světa běžících a obyčejných« (II, 57 a 58). 
Ve třetím díle chtěl spisovatel vypsati osady a vý- 
značná střediska obchodní, provozování světového ob- 
chodu, zejména to, kterak » Angličané mají celv obchod 
všeho světa v svých nepřemožitelných rukou« (II, 47 n.. 
.S.3, 58, 8.3). Ovšem vyplnění svého slibu ověšuje Hek 
otevřenými zámky, »pokudž mi se k tomu čas a volnější 
pohodlnost nějak vlídně ji propůjčí« (II, S7) nebo ještě 
dojemnějším, »pokud mne mé veliké a nijak zasloužené 
protivenství a zlost člověka nad moc mocnějšího ne- 
umoří« (IL 8.-^). Víme z Hekovy autobiografie, že mu 
tyto těžké vnější okolnosti životní, zejména delší nemoc 
po ranění mrtvicí, na kolik let vyrazily pero z ruky. 

Pro českou literaturu byla to skutečná ztráta. 
i když připouštíme, že by byl býval Hekův spis z větší 
části kompilací prací cizích. Byl by to býval u nás první 
pokus o spis národohospodářského obsahu v době, kdv 
se na nebi ukazovalo jen vzdálené svítání českého pod- 
nikání. Hek měl pro tento obor značné vzdělání — 
vypravuje sám, že se k svému kupeckému stavu připra- 
voval studiem odborných spisů; měl pro ně mnoho zku- 
šeností; udržoval si živý zájem pro širší život v ob- 
chodním světě — dal svému synu vyšší obchodní vzdě- 
lání, jistě pjvní z uvědomělých Cechů. Čtenáře překva- 

Ukončiv v posledním z osmi dochovaných statí obšírný výklad 
o cukru, oznamuje, že prý »jiná zboží cestou svou a počatým 
pořádkem dále ohledáme* (II, 58). O svém úmyski mluví 
ještě jinde. 



i66 

plije, jak ostře viděl Hek ze svého horského zákoutí 
do světového trhu. Co poznal osobně ze středisk svě- 
tového obchodu, nemohu říci; nedochovalyť se o tom 
zprávy. Jistě znal vedle Prahy podrobně V^ídeň; mož- 
ná, že pobýval také v Terstu; v Berlíně byl aspoň, 
když tam vezl syna na studie, ne-li dříve. Ze svých ob- 
chodních st3'ků a bezpochyby také z odborné literaturv 
se dovídal, jakých nevybíravých a násilných prostředků 
a metod užívají velké kupecké společnosti, zejména 
anglické a holandské, aby udržely vysoké ceny svého 
zboží. Hek tu zaujímá stanovisko širokým vrstvám 
kupujícího lidu příznivé; chce chrániti drobného kupce, 
žádá zlevňování zboží. Lidskost přemáhá u něho sta- 
vovský zájem: on se zastává vždy lidí v^^kořisťovanvch, 
i když jsou to nekulturní národové v osadách; trpkou 
ironií stíhá bezcitnost, s jakou nakládají bohatí plan- 
tážníci s otroky. Poučuje, že se u lidu dokáže víc la- 
skavostí nežli krutvm násilím; často prý »na bratrské 
tváři ta nejhustší srst tigrová vyrostla« (H, .s.s"). 
Zvláště Angličany charakterisuje jako tvrdé výdělkáře, 
kteří jdou neúprosně za svým ziskem, třeba při tom 
ožebračovali celou Evropu (H, ^o). Zejména množící 
se sháňka po kávě nahání starostlivému kupci strachu, 
že se tím zhoubně rozptylují národní peníze mezi nej- 
vzdálenější cizince (H, str. .37 a 47). Takové názory 
jistě na onu dobu překvapují. 

Nepříznivé okolnosti připravily Heká o to, že si 
nemohl dostavěti tento pomník nejtrvalejší. 

Příklad Hekův čas od času docházel následování. 
Neznámý spisovatel (J. K.) uveřejňoval po Hekovi 
v Prvotinách 1814 (str. 82 a Qi n.) »Kratičké popsání 
některých užitečných bylin« (popsal šafrán a »rejži«). 
Po letech pokračoval anonymní spisovatel v popise užit- 
kových rostlin v .Lindových »Rozličnostech Pražských 
novin«. Podobné články jsou také v Šafaříkově Světo- 



i67 

zoru 1834.*) x\však k většímu dílu o tomto před- 
měte se neodhodlával nikdo. 

Stejně jako při »Kupeckém umění« si počínal Hek 
v několika článcích seřaděnvch pod společný název 
»Starobylé památk y«. První stať, * nazvaná 
»Athenae«, se objevila v »Cechoslavu« 1820 (č. 21/40, 
str. 165 n.). Redaktor, \\ Rodomil Kraměrius, v po- 
známce k nadpisu »Starobylé památky« ohlašoval, že 
»pod tímto názvem vyjde v České Expedici znamenitý 
spis původní, z nějž pro okušení některé zlomk}' klade- 
me. « Ale čtenáři se musili spokojiti jen těmito zlomky. 
V následujícím ročníku Cechoslava (1821) vyšly pod 
týmž úhrnnvm názvem » Starobylé památky« ještě 
články »Rhodos«, »Kreta«. »Malta« a »Syracusa«. Jiné 
zamýšlené stati spisovatel v uvedených článcích jen 
příslibu je; na př. v »Athenách« (Cechoslav 1820, 178), 
rozpravu o Thebách, Lakedaemonu a Jerusalemu, 
o Thessalii (II, 7.3, 66, 72). Zůstalo však jen při slibech, 
patrně pro neklidné a trpké poměry spisovatelovv. 

Pramen těchto článků našel jsem ve spise »Itine- 
rarium Sacrae Scripturae, To jest : Putování 
S v a t ý c h. Xa všecku Svatou Biblí obojího Zákona, 
rozdělené na dvě Knihy. « Dále dlouhý titul. Jcle 
o místa, o kterých se v Písmu činí zmínka. »To všecko 
vydáno v jazyku Německém od M. Henricha Bun- 
tinga, faráře v Grunově: A nyní v Českém od M. Da- 
nvela Adama z Veleslavína. Léta Páně AIDCX.« \'ě- 



*) V »Světozoru« 1834, str. 221 n., jest vj-tištěn článek 
s názvem »Bavlna«, pcHleps^aný H.. ale za práci Hekovu jej ne- 
pokládám. Je psán příliš odbornicky, málo se stanoviska kupec- 
kého. Kromě toho by bji Hek neopominul k této stati užíti 
»Herbáře« Hubrova-Veleslavínova, kde se o bavlně čte na str. 
116 D. Spisovatel článku ve Světozoru ho neznal. Podobně článek 
)>Skončn!k« (str. 255), podepsaný H., má původcem někoho jiného 
nežli Heká. Tím méně lze jiné články ve Světozoru 1834 pode- 
psané' H. prohlásiti za Hekovy. 



i68 

nování Karlu mladšímu z Žerotína je datováno 27. 
srpna i^Q2. Spis je velmi obsáhlý: I. kniha má SSO 
stran, IÍ. 468.*) 

Obsahem jsou články Hekovy převzaty dosti věrně 
z uvedené staré české knihy. Někde poukazuje Hek 
také k jiným spisům, z kterých čerpal; připomíná na př. 
»Rycharda Pokoka u vypsání Ec^3-pta«; téhož pramene 
se dovolává také v článku »Hered« — patrně knihu 
sám studoval. Při popisu Labyrintu autor poukazuje 
k popisu v Kramériusově »Příteli lidu« z r. 1806, 
str. 17. V místech převzatých ze starší české předlohy 
měnil Hek částečně i jazyk, jak ukáži v rozboru jeho. 

Jinak však Hek nekonal soustavnějšího studia 
o starobylých městech, jejichž popis podával českému 
čtenářstvu. Nešel ani dál za dobu vypsanou v Buntin- 
ř^ově spisu (totiž za XVI. století), nerci-li aby byl obsah 
staršího neodborného spisovatele kontroloval nebo 
opravoval podle novějšího kritického badání. Poučení 
o starobylých městech, kde se rozvíjely počátky kře- 
sťanství, ustupovalo Hekovým osobním záměrům při 
tomto spise do pozadí, jak na to poukáži v dalším roz- 
boru. 

V novém zpracování »Kupeckého umění« zavedl 
Hek, přidržuje se jiných vzorů, novotu, že prosaický 
text prokládal verši, přízvučnými hexametry nebo di- 
stichy; v článcích, uveřejňovaných v »Prvotinách«, 
veršů ještě nebylo. Hojnější měrou vplétal Hek verše 



*) Tento spis byl nabízen ke koupi v Kramériusových 
Praž. pošt. noY. ze 4. pros. 1790 (v c. 49. vzadu) za 3 zl. Tam 
jej asi koupil Hek. 

O Jerusalemu doplňovala Buntingův popis a vypravování 
v »Putování svatvch« (na str. 48 — 92) samostatná monografie 
» Vypsání Města Jerusalema i Předměstí jeho« (zevrubný titul 
vytýká obsah jeho); byla také přeložena od Dan. Adama z Vele- 
slavína a vydána 159a. 



i6í> 

do statí v >. Starobylých památkách«. Bývají to zpra- 
vidla autorovy rozjímavé doprovody k vypsané události 
nebo k osvětlení doby. Spisovatel jim vtiskuje g:no- 
mický ráz úvah všeobecně platných. Splývají s prosai- 
ckým textem v jednotný celek. Čtenáři často připadají 
jako moudrost pronášená chóry v antických tragediích. 
Třetí práce, v níž se Hek opíral o starší české dílo, 
je »Veliký pátek«, vydaný 1820. Spisovatel se 
nezmiňuje o tom, že upravil vlastně práci cizí, ani ve 
»\'elikém pátku«, ani ve vlastním životopise. Tento 
spisek pohnutě vzrušil maloměstské zákoutí pohorské 
Dobrušky a těžce zasáhl v osud trpce zkoušeného au- 
tora, jak víme z jeho vlastního životopisu. V Hekově 
procesu máme příspěvek k dějinám censury u nás. He- 
kův spis, propuštěný censurou k tisku, byl později za- 
baven a náklad jeho odsouzen, aby byl zničen.*) 



*) Podle Hankova přípisku na musejním exempláři »Veli- 
kého pátku« (69 H 21) byl censorem jeho Jos. Ditrich, profesor 
bohoslovecké fakulty pražské a přední spisovatel bohovědný. 
(Faksimile tohoto přípisku se čte v mém vydání II, 98). Ditrich 
tento exemplář sám věnoval knihovně musejní. Bezpochyby dostal 
censor tištěný exemplář znovu k prohlédnutí. Značnější přídavky 
Hekovy k Bavorovského znění Ditrich zaškrtával po okraji nebo 
podškrtával v řádcích. Zajímavo však, že si odchylek rázu nábo- 
ženského nevšímal. Ditrich — svým jménem po česku přetlumo- 
čeným — vydal po dvou letech věrný otisk této části z »Postilly« 
Bavorovského v modernisované české řeči s názvem: 2>Výklad 
svatého čtení Xa Veliký Pátek, z výborné Postylly, sepsané skrz 
kněze Tomáše Bavorovského, Arciděkana Plzeňského, a vydané 
ponejprv v Holomouci léta Páně 1557 vytažený, nyní podruhé, 
co se ví, věrně vydaný skrz kněze Jozefa Klíče (Dytrycha), Pro- 
fessora Pražského. Nákladem Jana Františka Pospíšila, krajsk. 
a biskupsk. Impressora. V Hradci Králové nad Labem a Orlicí 

l822«. 

Hek zachoval Ditrichovi vděčnost patrně za to, že podal úsudek 
o »Velikém pátku« dosti příznivý a tím bezpochyby spisovateli 
poskytl polehčující okolnost při rozsudku. Zmínil jsem se o tom 
již napřed- 



170 

Hekňv »\>likv pátek« iako celek není původní. 
Je to změněný otisk z »PostyHy České« od Tomáše Ba- 
vorovského, vydané v Olomouci r. i.^S7- Tam je vv- 
psáno rozjímání »U veliký Pátek. O umučení Pána 
našeho Ježíše Krysta« na listech CIX — CXXXIII. 

Hek svou předlohu měnil obsahově, jazykově 
i vnější úpravou.*) 

Nelze jej však posuzovati jako plas:iát. Nebvlof 
úmyslem Hekovvm, přisvojiti si cizí literární majetek. 
On, člověk nábožensky založený a v^xhovaný, začítá se 
do kapitoly staré postily, nachází v ní posílení a oporu 
v sv3'ch útrapách. Přepisuje ji, vkládá ďo textu své 
stesky, své žaloby a své úsudky o lidech kolem sebe. 
Hek sám se hájil proti žalobě odpůrců, že užil svobod v 
jako kazatel, který V3'týká všeobecně lidské zkaženosti, 
a že je věcí posluchače, cítí-li se tím ve svém svědomí 
dotčen. Postupoval stejně, jako na př. Hus přejímaje 
spisy Wiklifovy, nebo Štítný zpracovávaje spisy 
sv. Augustina, sv, Bonaventury a jiných, jako naši po- 
stiláři. S cizími slovy, která odpovídala tolik jeho ná- 
božnému cítění a smýšlení, sloučil obsah své duše a 
vložil v ně malby svého prostředí, které tolik kariko- 
valo jeho ideál snažení křesťanského a lidského. Podává 
novou redakci staršího textu, jemuž vydavatel vtiskuje 
svůj osobní ráz. X^aše doba ovšem literárně takový po- 
stup zamítá. 

Vydání staršího Sípisovatele provádí Hek podobně 
jako obrozenští V3'davatelé starších spisů, F. F. Pro- 
cházka a V. IVI. Kramérius: starší knihu chce učiniti 
srozumitelnou modernímu prostému čtenáři; proto mo- 
dernisuje starší řeč, ač v ní ponechává dosti archaismů. 



*) Podrobněji jsem o tom psal v článku ,Fr. VI. Heká 
» Veliký pátek« (ve Sborníku filologickém VII, 89 nsl.). 



z Bavorovského vypouští přesné označování citátů 
z Písma, ze sv. Otců a z iinvch autorit církevních. 

Změny, které provedl na své předloze, charakter i- 
sují Heká po leckteré stránce. Zde si u spisu nábožen- 
ského obsahu všimnu zatím Hekova názoru nábožen- 
ského, jímž se liší od zaníceného karatele jesuity. 

Hlavní rozdíl mezi oběma spisovateli vyniká tím, 
že novočeský upravovatel v sobě nikde nedovedl za- 
příti osvícence. Vypouští středověké pověr}' ; na př. 
o kameni adamantu (t. j. diamantu), který prý se ne- 
miůže ničím obměkčiti, ani ohněm, jen krví kozlovou. 
\'ynechává předměty vnějšího náboženského kultu ka- 
tolického. Osvícenv racionalista v své úpravě »\'eli- 
kého pátku« netrpí hrozeb peklem, dáblem. mukami pe- 
kelnými, u Bavorovského s oblibou uváděnvch, v^^ne- 
chává je nebo je zaměňuje výrazy humánnějšími (na př. 
postilářovy »bolesti pekelné« Hek potlačil a vykládá je 
racionalisticky jako »přehrozná rozníceného svědomí 
muka«K Xáš tolerantní osvícenec dále odstraňoval nebo 
mírnil příliš ostrá, konfesně zaujatá slova jesuitského 
kazatele proti židům: klade za ně slova humánně jší. On 
ani umučení Kristovo nepřičítá celému národu židov- 
skému, nvbrž jen zaprodaným ničemníkům mezi židy, 
»nákladníkům«. jak nazývá podobné lidi. 

Přes toto racionalistické a protestantské stano- 
visko se Hekova úprava proti znění Bavorovského vy- 
značuje na mnoha místech větší vroucností nábo- 
ženskou. Hek jako člověk myslivv do úvahv starého 
postiláře vkládá zejména hojné přívlastky, které tolik 
jeho sloh charakterisují. Jako vřelá, vzletná modlitba 
znějí některé odstavce, které Hek vložil do úvah Ba- 
vorovského. I citáty z Písma bývají u Heká odchvlné 
od Bavorovského. 

Zjemnělý cit novočeského spisovatele nedopouštěl, 
aby po starém postiláři opakoval hrubé výrazy, nvbrž 



172 

zjemňuje je; za Bavorovského příkrá slova, jichž užil 
o žalobnících Kristových: vzteklí psi, klade Hek: roz- 
kvašenci. A tak čin i často. 

Ve »Velikém pátku«, v »Starobylvch památkách« 
a óosti značně již v »Kupeckém umění« jeví se vý- 
razně individualita autorova, jako v málokterém spisu 
doby obrozenské. 

Do statí o starobylých městech a krajích vkládá 
Hek úvahy o dávných dobách, které se mu jevily do- 
konalejší mravně a povahově nežli doba jeho. Samo- 
statné jsou veršované úvahv (disticha) rázu ^nomi- 
ckého. Mnohá místa vytryskla spisovateli ze srdce roz- 
hořčeného příkořími a útisky, jež mu bylo snášeti tehdy 
od jeho odpůrců v Dobrušce. Dobrušský radní Hek 
rád uvádí za vzor starou občanskou svornost a bra- 
trství, klade důraz na zachovávání starých práv, na 
škody vznikající z připouštění cizozemců do obcí, dává 
vlastenecká napomenutí. Kolik míst mluví proti zišt- 
ným právníkům, kteří všelijak zkrucují právo a zákon I 
Nemluví tu jen občan místních zájmů, nýbrž prozíravý 
politik ušlechtilvch snah vlasteneckých. V těchto pří- 
davcích je vlastní smysl článků, ty jsou hlavním ob- 
sahem duše Hekovy, ostatní pak jen pozadím. 

V této snaze se projevuje vnitřní příbuzenství 
mezi uvedenými třemi spisy, psanými za duševních 
i hmotných útrap Hekových v době okolo r. 1820. Také 
ve »\'elikém pátku« předbíhá Hek občan daleko svou 
dobu. Na jednom místě svého spisu (str. ^72) dává kra- 
janům výstrahu na cizím příkladě, na židech, kterak 
svou nespravedlností a bezbožností »přišli o své od 
předkův a otcův svých starostlivých povždy dobře 
uchované právo a národní samostatnost. « »Veliký 
pátek« obráží v sobě — jako jiné literární práce He- 
kovy — autorův v^^^nutý smysl pro spravedlnost, 
soucit s lidmi ubohými a utiskovanými. Oživený duch 



i 7.^ 

Českých bratří káže mu následovati přikladu Kristova 
a nemlčeti k obecnému zlu, zištné nepoctivosti a zlo- 
řádům ve veřejné správě, kterou tak bedlivě prožíval. 
Odpovědnost před vlastním svědomím pudí jej k tomu, 
aby se postavil proti mocným v obci. 

\^íce nežli takovéto všeobecné výstrahy zaujme 
čtenáře neústupný boj za spravedlivý řád v rodné obci 
a za svědomité vedení její. IMístní poměrv v dobrušské 
obci, osobnosti, stojící v čele její správy a zároveň 
osobní zarputilí odpůrcové Hekovi vynikají tu tak 
osobitě, že je poznává snadno jejich okolí.*) Kdežto 
se u Bavorovského slovo radní čte tuším jen jednou. 
Hek ho užívá aspoň dvacetkrát. ^Iluvě o poměrech ži- 
dovských, vkládá tam slova radní, konšel, křivv svědek 
a p. Zřízení židovská z dobv Kristow představují se 
jako obecní správa v Cechách za XIX. století. Tvto 
žaloby se vvznačují horujícím pathosem, vřelostí pře- 
svědčení, obratným vvrazem. vážnvm i satirickým, jak 
je právě vzbudila v mysli novočeského spisovatele před- 
cházející slova Písma nebo slova jeho jesuitského w- 
kladače. Bývají to líčení plastická, opírající se o zku- 
šenosti spisovatelovy. 

Hek dovedl prožívati poměry nejen svého soukro- 
mého života, nvbrž i svého širšího okolí, nejbližší mu 
veřejnv život velmi živě, přímo moderně. Co pozo- 
roval kolem sebe, plnilo mu hlavu, rozhořčovalo jeho 
srdce. Xa poměrv své obce mvslil, když psal, nebo 



*) žaloba proti Hekovi ukazovala na konkrétní znaky mno- 
h3'ch členů rady. Ba Hek prý se neostýchal v>-kresliti v osobě 
Kristově sám sebe. Zdá se mi spíše, že spisovatel myslil na sebe. 
když mluví o Janu Křtiteli, který přišel Herodesa kárati z hříchů 
a za to byl sfat, a k tomu dokládá: »A tak se mnohým jiným 
stávalo a ještě i podnes děje, když mnohý spravedlivý předním 
u obce rádním do pravdy mluví, pro obecné dobré statku i hlavy 
své nasazuj e«. 



174 

správněji, psal proto, aby se zDyl tísnivvch představ, 
pro které není schopen jiné myšlenky, nežli co mu vnu- 
kají jeho vnější životní poměry. Jako mu tkvěl dříve 
za sporů s místním farářem neustále na mysli jeho 
osobní nepřítel a protichůdce jeho mravních názorů, 
Sulcius — farář dobrušský, který jej nutil, abv se po- 
koušel zachvcovat jeho zkarikovanou podobu četnými 
epiííramy a jinými skladbami veršovanými, tak zpodo- 
buje nyní opět a opět dobrušské konšely, kteří se dali 
tak snadno vloudit do »smekadla« zloboha města i ce- 
lého okolí, Jetmara, a stali se jeho povolnými nástroji. 
A když vznětlivý autor v svém vášnivém boji proti 
svému nepřemožitelnému odpůrci dospěl tak daleko, že 
mu z toho hrozilo stíhání trestní, uchyluje se až ke 
zbroji nedovolené: své zlomyslné etymologisování od- 
půrcova jména Tedmá, Jedotrus, JedomareŠ dokládá 
vymyšlenými citátv z vědeckých autorit. 

Hekovy literární invektivy jsou v novočeské lite- 
ratuře prvními pokusem zachytit perem skutečný život 
veřej.ný, jako byla soudní pře Hekova o » Veliký pátek« 
asi prvním procesem pro spis česky psaný. Náhodou 
se odehrál tento první literární boj o očistu veřejného 
života v témž městě, které se vnutilo po sedmdesáti 
letech za dějiště obšírnějšího obrazu jinému rodáku 
dobrušskému. Autor »Sychrovy éry« sáhl k moder- 
nímu literárnímu ^enru, románu, kdežto zbožnému 
Hekovi se k tomu zdálo nejvhodnější náboženské rozjí- 
mání a kulturně historické stati. 

Stopovati zevrubně původ jiných článků Heko- 
vých, o ktervch mvslím, že vznikly stejným způsobem 
a kterých jsem neotiskl, pokládal jsem za zbytečné. Pří- 
klady uvedené zajisté postačí, aby nám osvětlily, ja- 
kých cest a metod se užívalo v obrozenské literatuře, 
aby nabyl nový jazvk spisovný opory v jazyce starším. 

Nejedno místo Hekových ooučných statí a rozjí- 



I7S 

maní prozrazuje bezděky autorovu schopnost k beletri- 
stickému podáni, schopnost bohužel nevyvinutou; kdvž 
na př. zachycuje sytými barvami svou představu tropi- 
ckého lesíka, když dokresluje výraznými rysy obraz ze 
starého podání osob, nebo když předvádí postavy svého 
okolí. Žaloba na Heká pro »\^eliký pátek« udává na 
skladatele, že prý před světem a zvláště před občany 
dobrušskými projednává makavě své poměry, že není 
ani jediného čtenáře, aby nerozuměl jeho zločinnvm 
metaforám. Takto prý vydal veřejnému posměchu nejen 
Jetmara, nýbrž i jiné osoby z Dobrušky: účetního pra- 
vovárečníků K. Pecolda v osobě Barabáše, dobrušského 
konšela Jiř. Synáčka zachytil prv jeho známým poře- 
kadlem: »here, here: fa. ja« atd. A kolik románovvch 
prvků má jeho autobiografie, ač je psána již na sklonku 
jeho kmetského života! \' ní se Hek jeví člověkem bv- 
strých postřehů vvtvarnvch v plastickýxh líčeních po- 
hnut vch pohrom živelních, jako je ohromnv požár 
v Dobrušce, později krupobití a bída pro ně vzniklá, on 
proniká jako pohotový psycholog do zám.ěrů osob, vv- 
nořu jících se kolem něho ve velikém městě i v malo- 
m.ěstském prostředí; tak ve scénách u mladé vdovv a 
její dcery v Praze a u jiných. 



]\Iezi Hekovými spisy zaujímají přední místo 
průpovědi, aforismy. Tato forma, za Hekovy 
doby velmi oblíbená, odpovídala jeho myslivému duchu. 
Své skladbv, jak víme, náš autor rád proplétal sentea- 
cemi a reflexemi. Aforismem — slovo řeckého pů- 
vodu — rozumíme poučnou větu všeobecné platnosti, 
zpravidla krátce, často řízně a vtipně vyjádřené. Jest 
příbuzný s příslovím. Ce?kv se pro něj ustálil název 
průpověd. 



176 

Za óoby Hekovy se na í^ymnasiu v druhé třídč 
vykládaly průpovědi a přísloví iako zvláštní předmět. 
Užívalo se k tomu učebnice upravené z »Adaííií« 
Erasma Roterodamského.*) Byla to sbírka průpovědí 
ze starověkých klasiků a z bible. IMožná v této knize 
viděti náhradu za středověkou oblíbenou učebnici »Ca- 
tonis Disticha moralia«, sbírku veršovaných průpovědí. 
Tento oblíbený středověký zákoník předpisů o mra- 
vech, o životě společenském a o jiných vztazích život- 
ních Hek mohl znáti z českého překladu, pořízeného 
Komenským v časoměrných distichách »Moudrého 
Katona mravní poučování«; nemá s ním však shod 
ani myšlenkových ani iazvkových. Určitě znal Hek ze 
starší literaturv české Tana Rešela (Rešelia") Hrade- 
ckého »Knihu Jezusa Siracha, jinak Ecclesiasticus«, 
vytištěnou po prvé is.^7 a potom častěji iako »IMoudTost 
Jezusa Siracha« od Dan. Adama z Veleslavína. Byla 
přeložena z německého jazvka.**) Hek však mimo ně- 
kolik málo průpovědí (dvě z nich označil jako ze Si- 
racha) z této knihy nepřejímal. Na Heká nezůstal bez 
účinku spis jeho přítele a vzoru, V. M. Kramériusa 
»Zrcadlo šlechetnosti pro mládež českou, v kteréž vedle 
Abecedy vybrané řeči z mudrců, průpovědi, příkladové 
a rozprávky mnohé k poučení, vyražení a výstraze ob- 
sahu jí«, vydaný v Praze i8ov Autor se dovolává pří- 
kladu »veliké carevnv Kateřinv H., která pro své syny 
sama vlastní rukou sepsala takové průpovědi«. On prý 
takto s prospěchem učil také sám své děti. 

*) Srovn. Jan Šafránek, Školy české, I. díl, 1913, str. 144. 
Starší česká úprava přísloví Erasmových od Pavla Vorličného 
Hradeckého »D5cta Graeciae sapientum, omnia bohemico sermone 
reddita« vj-šla v druhé polovici XYl. století jedenáctkrát. 

**) O tomto spise napsal důkladnou práci Frant. Žákavec: 
»Príslovnický, pořekadlovv a podobný materiál z Rešeliova Jezusa 
Siracha« ve Výr. zprávě české reálk}' v Plzni za školní rok 
1903/4 a 1904/5. 



177 

\^ české literatuře obrozenské byly průpovědi velmi 
oblíbeny, jako v současné literatuře německé. Přítel 
Hekův, farář J. L- Zie^ler, psal do Hromádkových 
»Vídeňskvch novin« »pro Slovany« »dílem v dystyšícn, 
dílem v hexametřích« »Pravidla ctnosti a moudrosti«; 
seřadil je v abecedním pořádku, aby jich mohli užívat 
učitelé při vyučování. Také Hromádkovy »Prvotinv 
pěkných umění« v pozdějších ročnících zpravidla kaž- 
dému číslu kladou v čelo některou průpověd, nejvíce 
od Mat. Sychry. Podobně tu byly ukládány »Průpo- 
vídky a podobenství« souborně od Zieglera, Neděle, 
Sychry; tak na př. v ročníku 1814. str. 70, 80, 104, 120, 
128; 1815, str. 361 n. atd. »Prvotiny« napodobil v tom. 
že každé číslo pod titulem opatřoval nějakou průpo- 
vědí, \^ác. Rodomil Kramérius v časopise (krátkého 
trvání^ »Dobrozvěst« 181Q. Zřídka se objevovaly 
uvnitř čísel s nadpisem »^Iyšlénky«. Jiné průpovědi 
ukládal Kramérius současně do svých »Vlastenských 
novin« 1 8 IQ. Dával jim společný název také »Myšlén- 
kv« nebo »Zlomky«. Rovněž časopis »Hyllos« z r. 1820 
a 1821 pěstuje aforismy; jejich původcové bývají tu po- 
depsáni. Redaktor Jan Hýbl dává jim název »Propo- 
vídky«. Sám podal na př. do prvního ročníku 1820 
)>Xěkteré propovídky o ženění«, žertovné i satirické. 
Tinými »Propovídkami« mu přispěli Fr. Kriegler, V. 
R. Štěpán, Vojt. Šohaj, Jos. Mysl. Ludvík, Fr. Kašpá- 
rek, Stan. Cervíček, Fr. Dobromvsl Trnka (veršova- 
nvmi), A. J. Tesař (přeloženými »Propovědmi mu- 
drců«y 

Četné průpovědi otiskoval \'. Rod. Kramérius 
v »Cechoslavu« 1820^1 82-^. Shromáždil tu slušnou 
řadu aforistů. Ukládali sem své příspěvkv \"ojt. Šohaj, 
J. Mvsl. Ludvík, Tos. ]\Iir. Král, L. E. Brůžek, Tak. 
Macán, Jan Kocián a j. Společné názvy jejich bývají 
hodně rozmanité: »Průpověói« nebo »Propovědi«, 

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, Hl. 12 



178 

»Propovidky a pravdy rozmanité«, »Mravné proDO- 
vidky«, »Zkušené pravdy«, »Myšlenky a pravdy«, »Po- 
dobenstvi«, »Pochoutky«, »Také něco k uvážení«; Leny 
Dobromila Retti^ová si své příspěvky (182.S, str. 480 
n.) označila jako »Maličkosti«, napodobujíc název 
sbírky epigramů, naučných gnom a pravidel od M. j. 
Sychry »Maličkosti v řeči vázané« (182.-^). Velmi Četné 
průpovědi jsou obsaženy v Kramériusově časopise »Ve- 
černí vyražení« 18.31 a 18.32. Jejich název tu bývá již 
ustálen: průpověci neboli, jak zde bývá psáno, »prů- 
povědě«. Hek tu vede hlavní slovo. Vedle něho J. N. 
Hlaváč, Vokrouhlický a j. »Rozličnosti pražských no- 
vin« již od r. 1827 dopřávají místa aforismům ano- 
nymně uveřejňovaným v záhlaví s nápisem »K roz jí- 
mání «, později s názvem »Jadýrka«. Průpovědi pěstuje 
i Šafaříkův » Světozor « 18.34 a 18.35, »Květy«, »Ceská 
Včela« (je tu na př. od Čelakovského »Kvití trhané na 
rozličných cestách«, t. j. sentence a průpovědi z roz- 
manitých autorů). J. Jun^mann z přísloví, pořekadel a 
průpovědí sestavil vhodná a pádná poučení v článku 
»Plivník« v ČČM. 18.32, str. 40.3. 

Nejvýznamnějším tvůrcem aforismů filosofického, 
náboženského i mravního obsahu byl Vincenc Zahrad- 
nik. Bohatou sbírku jeho aforismů českých i něme- 
ckých, hlavně promyšlených filosofických, vydal v jeho 
sebraných »Filosofických spisech« Fr. Cáda ve »Filo- 
sofické bibliothece«, vydávané I. třídou České akade- 
mie. Psal o nich v úvodu ke IV. svazku, str. 107 n. 

Jaké úsilí bylo za této doby vedeno Celakovským 
a jinými o sbírání přísloví, netřeba podrobněji vyklá- 
dati. 

Hek uveřejňoval své průpovědi nejvíce v Kramé- 
riusově časopise » Večerní vyražení« 18.31 a 18.32, ně- 
kolik v » Jindy a nyní« 183.3 a potom v pokračování 
tohoto časopisu v »Květech« 18.34 až 18.36, Takto vy- 



I7Q 

tiskl náš spisovatel přes 300 průpovědí prosaických. 
Z průpovědi zapsaných v rukopisech Hekových vybral 
jsem jich přes osmdesát českých a několik desítek ně- 
meckých. 

Některé z průpovědí pojatých do mého vydání jsou 
bez podpisu. Přisoudil jsem je Hekovi podle ducha je- 
jich, ktervm se projevují názory spisovatelovy v nej- 
rozmanitějších vztazích životních. Ale duch a smysl 
průpovědí nejsou tak osobité jako mluva, výrazy 
i jednotlivá slova, po kterých lze znalci Heká po- 
znati. Uvádím je zpravidla v poznámkách. Že se ob- 
jevují beze jména Hekova v časopisech, vykládám si 
redaktorskou technikou: Hek posílal zpravidla větší 
zásobu aforismů, na konci podepsaných, redaktor ne- 
měl však pro ně tolik místa, rozdělil je do dvou nebo 
více čísel po čtvřech až desíti kusech a podpis vytiskl 
až v tom čísle, kde otiskl konec rukopisu. 

složná, že Hek posílal své průpovědi také jinam. 
Zejména by se mu dala přisouditi některá z nečetných 
»Jadýrek« v »Rozličnostech Pražských novin« 18.^.3 
v čís. S, Q. .34, .36, 41, .^2, 100. Nemám však pro pů- 
voóství Hekovo podstatnějších důvodů. 

Hek uveřejňuje své průpovědi teprve po šedesátém 
roce svého života, obohaceného tolika zkušenostmi. 
Tehdy mu forma aforismu byla nejoblíbenější, aby jí 
vyslovoval své názory o světě a lidech. Hekovi se forma 
průpovědi stává opravdu »mudroslovím«, jak označil 
Celakovský přísloví. 

Svůj obraz si Hek v průpovědech vykreslil sympa- 
tický. V jeho aforismech stojí v popředí snaha o mrav- 
ní základ života v duchu křesťanském. Chce utvrditi 
křesťanské ctnosti, zbožnost, pokoru, trpělivost, šle- 
chetnost, opatrnost, zejména klade důraz na pravdu a 
na dobré svědomí. Rád se obírá poměrem člověka k člo- 
věku, poučuje o tom, kdy spočívá na pevných zákla- 



i8o 

dech přátelství, láska. Své myšlenky čerpá ze stavů lid- 
ských a zaměstnání, mluví o lékařích, o právnících, 
o úřadech, o špatných a dobrých příkladech, načrtává 
návody o chování v rozmanitých okolnostech, jak sná- 
šeti křivou pověst a pomluvu, jak štěstí a p. IMnohé prů- 
povědi věnoval spisovatel lidské povaze, jako činil- 
v svých epio^ramech a delších skladbách. Při tom se 
k některým námětům opět a opět vrací; tak když char- 
akterisuje bázlivce, lakomce, pochlebníky; někde totéž 
téma probírá v několika variacích za sebou; mnohdy 
se stávají až bezbarvými a jednotvárnými. Zvláštní dů- 
raz klad-e autor na to. aby byly vytvářeny charaktery 
řádné a poctivé. 

V nejednom z aforismů Hekových poznáváme 
vlastní zkušenosti a zážitky spisovatelovy. Ty ceninu^ 
nejvýše, protože se vymykají z tradicionální všeobec- 
nosti, nabývají osobitého zbarvení: proti vrtkavosti 
štěstí a nejistotě bohatství povznáší autor bohatství 
v srdci a hlavě, proti viklavé přízni lidí spokojenost 
mysli, dobré svědomí a důvěru v Boha. Zevšeobecni- 
i některé příběhv svého života v průpovědech. Hek 
školní dozorce, mnoho přemýšlel a potom v průpově- 
dech mluvil o vychovávání dětí, jmenovitě poznává 
z chyb dítěte nedostatky pěstounovv. Sebe kreslí, když 
dává návod, jak lze poznat dobrého člověka: je jim 
ten, ke komu se utištění s důvěrností utíkají. Průpo- 
vědmi utěšoval sebe ze svých ztrát a jimi poučoval 
jiné. Uvedl do průpovědí zkušenosti, jakých naby/ 
o bývalých přátelích; filosofoval o trpkosti darů ne 
dost šetrně podávaných. Ve chvílích klidné rozvahy 
soudí zcela jinak o právnících, když lidem dobývají 
spravedlnosti, nežli když psal hněvné zaujaté invektivy 
na ně, zevšeobecňuje lstivou, úkladnou povahu dobruš- 
ského Jetmara. Hekův finanční úpadek zaviněný státním 
bankr:>íí^m utvrzuje v něm přesvědčení, že stát je po- 



vinen přijímati peníze za tu cenu, která je na nich vy- 
ražena. A kolik všelijakých pozorováni vyčerpal 
z vlastních zkušeností! Zpravidla je ukládal do členu 
přirovnávaciho. 

Formy průpovědí Hekových probíhají nejrozma- 
nitějšími způsoby vyjadřování: od lidového stručného 
přísloví až po filosofické abstrakce, široce rozvíjené. 
Po příkladu lidových přísloví jmenuje náš spisovatel, 
žijící mezi prostvm lidem, primitivní pozorování a 
poznatky z přírody a nutí čtenáře, aby si je přenesl na 
Dříslušné poměry lidského života. Ze semene kopřivy 
aeuroste lilium. Když měchy dojdou, mlčejí varhany. 
Někdy má taková průpověď ráz příslovnický* jen du- 
chem, formou je již složitější, zejména je-li výpravná: 
Hadr tejral klocy a povrhoval nimi. I dí mu kloc: 
»Zdali jsi již i ty papírem ?« (Lidové přísloví: Hrnec 
kotel káře, a jsou oba černv.) Podobně bývá při průoo- 
vědech přirovnávacích. Některé by mohl lid převzíti 
mezi svá přísloví; na př.: Co ptáčníkovi lep, toť pochleb- 
níkovi úlisnost. jiné podává autor zase výrazem umě- 
lejším. Najdeme u něho také docela obsáhlé, všecky 
podrobnosti vvčerpávající podobenství; na př. o člo- 
věku: je prý hercem na tomto světě a provádí úlohu, 
kterou mu svěřil nejvyšší správce divadla, Bůh. Možná, 
že tuto myšlenku převzal — byla uveřejněna ve »V^e- 
černím vyražení« 183 1, str. 640 — Bol. Jablonský od 
Heká a zpracoval ji v své známé veršované paralele. 

Naproti tomu jiné četné aforismy mají ráz ab- 
straktnější. Některé jsou drobnvmi filosofickvmi úva- 
hami, v kterých autor prozrazuje odborné vzdělání fi- 
losofické. Rozvedené aforismy obsahu filosofického 
bývaly móóou N\'HL století a ještě později (na př. 
u Schopenhauera). Takovým populárním, nehlubokým 
učitelem a sentenciosním causeurem byl na př. Georg 
Christoph Lichtenber^, jehož filosofické aforismy vv- 



l82 

plfíuií dva svazky jeho »Vermischte Schriften«. Ne- 
shledal jsem, že by byl Hek nabíral z tohoto oblíbeného 
pramene aforismů. Není u něho ani shody s průpo- 
vědmi jeho učitele A. G. MeiBnera (»Vermischte 
Schriften«, Wien 1814). 

O původnosti průpovědí Hekových neodvážu ii se 
pronésti určité tvrzení. Mohlť Hek užíti za zdroj na 
tisíce průpovědí nejen ve spisech, nýbrž i v současných 
časopisech německvch. Nejednou toliko obměnil cizí 
myšlenku. Ve »\^ečerním vyražení« 18.^1, č. 80, jest 
od Heká také delší aforismus jako úvaha na větu: 
»Přijde-li tobě věc nějaká nazmar, hled, aby neříkal: 
Ztratila se mi; nýbrž: Já ji odvedl. « Týž aforismus 
našel jsem v Květech 1836, str. .'^58, mezi »Kvítky cizo- 
krajnými na půdu českou přenesenými J- Rozsypalem«. 
Je to jen jiné přeložení. Hek si osvojil také z Jung- 
mannova »Plivníka« přísloví »Kdo chce jádro jísti, 
musí prvé skořepinu rozlouštiti«, »Kdo neprohieJá 
očima, prohlédne měšcem«. Podobně opakuje Hek po 
Komenském z Hlubiny bezpečnosti myšlenku o nestá- 
losti věcí lidských, připodobněných otáčejícímu se kola, 
a po Lutherově známé náboženské písni »Eine feste 
Bur^«, ideu, že Bůh je mu pevným hradem i skálou 
v bouřích. Jinde se ozývají v jeho průpovědech remi- 
niscence ze starověkých klasiků (na př. průpověd »Jsi-li 
vysoko postaven« . . . podle Ciceronova »Oui in exce!- 
siore loco vitam degunt« ... a j.) nebo z bible. Ale to 
bývá zřídka, právě tak jako u něho tu i tam najdeme 
obměnu některého přísloví lidového. Opakuje někdy 
také sentenci, kterou před tím vložil do některé své 
básně, jako průpověd. Co Hek přejímal odjinud, odpo- 
vídalo jeho smýšlení a cítění. 

Později v stařeckých letech upravoval Hek pro 
vnuky a vnučky přísloví a průpovědi do rýmovaných 
veršů. Takové průpovědi bylo zvykem bráti za před- 



:y pro krasopis ve školách. Známa je na př. sbírka 
; .5. Vlast. Kamarýta »Pomněnky aneb rýmované pro- 
povědí nábožnosti, mravnosti a moudrosti«, vydaná 
18.34 Celakovským. 

Podobu průpovědí dával Hek zpravidla též pa- 
mátníkovým veršům, jež psal v stáří svým přátelům po 
česku i po němečku. Mluví z nich duch Písma, které si 
v stáří úplně podmaňovalo mysl našeho spisovatele. 

V celku však lze o průpovědech Hekových tvrditi, 
že jsou věrným odleskem jeho ducha, jeho smýšlení a 
cítění, že si v nich dovedl nalézti svůj osobitý výraz. 
Zůstavil nám v nich plody svého ducha nejzralejší. 

Průpovědi německé, dochované v rukopisech, bý- 
vají proti českým zpravidla obsáhlejší; příslovnická 
stručnost, kterou byla skládána většina průpovědí če- 
ských, zřídka se u nich vyškytá. Německé bývají vše- 
obecnějšího a abstraktnějšího rázu; pozorování všed- 
ních věcí a obyčejných zjevů se jaksi vyhýbají. Příčina 
je asi v tom, že nevyšly z lidového smýšlení a cítění, jako 
české průpovědi. Česká přísloví měl Hek v krvi a poc-le 
nich potom snadno tvořil svá; německá byla mu asi 
cizejší. V německých všímá si náš spisovatel též po- 
litických otázek — tehdy, kdy byly psány, probouzel 
se značnější měrou smysl pro život politický, pro stát 
a pro vše, co s ním souviselo. Mezi německými průpo- 
vědmi je mnoho myšlenek, ktervmi se spisovatel snaží 
vystihnouti psychologické pochody jak jednotlivců, 
tak duše davové. Najdeme tu také víc theoretisování 
jak o přírodě, tak o člověku. K některým odborným 
výrazům německým se Hek pokoušel najíti výrazy če- 
ské a připojoval je; zpravidla tvoří nešťastně. 

Tyto německé průpovědi snad byly určeny pro 
vnuka Viléma, který na německých školách a v něme- 
ckém městě Watislavi patrně odvykl české řeči. O tom 



1 84 

svědčí koncept dopisu Hekova na konci jednoho de- 
níku. Zní: 

Mein lieber Wilhelm! 

leh úber^ebe dir eine Sammlung: mancher lehr- 
reichen und zu manchen(!) ^utem(!) Nutzen brauchbare 
Sátze. Wenn du s i e j e z t nicht achten wolUest, be-' 
halte sie doch; sie konnen doch einmal dir nútzlich 
werden. Behahe es einstweilen zu meinem Andenken. 

Nisky den .31. Julii 1844. 

An dich ist heute mein Sinn und herzlicher 
Wunsch und Gebet zum Herren : es ist dein Geburtsta^? 
im Jahre 1829. 

O ostatních Hekových pracích mohu promluviti 
jen zkrátka. 

Nejvlastnější živel Hekův, satira, vyznívá i z ně- 
kterých jeho pozdějších prací prosaických. V stařeckém 
věku se však těžce zkoušený muž propracoval zároveň 
k humoru — důkaz to, že se jeho duše vyrovnala již 
s příkrostmi vnějšího života. Z alegorických skladeb 
vytýkám toliko povídku »P ř í 1 e ž i t o s t«. Soudím 
o ní, že se vztahuje k vlastnímu životu autorovu, kdy 
by se byl přijetím volby za purkmistra v rodném m.ěstě 
mohl uhnouti napřažené na něho ruce osudu. 

Humanistická themata zpracoval Hek v článcích 
»Přátelství a příbuzenství« podle Cice- 
rona, »Přátelství podle ctnost i«, kde pro- 
ráží již příliš zjevně tendence nábožensko-mravní. Od- 
borněji fiolsoficky je provedena úvaha »M o ž n o s t, 
vědomost, c h t ě n í«, která vyznívá také tónem 
náboženské filosofie. 

Duch vroucí zbožnosti zaujal plně Hekovu duši 
v posledních třech desítiletích. Spisovatel jej vyja- 
dřoval četnými pracemi literárními, jež mu nejednou 



i8-. 

skýtaly útěchu v těžkých okolnostech životních. Xej- 
zřejmějši je to ve spisku »Veliký pátek«, který, jak vi- 
me, tak silně zasáhl v život spisovatelův. Se stanoviska 
nábožensky vzdělavatelského je psána velká většina He- 
kových prací, složených v kmetském věku autorově. 
Články, které nebyly pojaty do mého výboru, rozbírám 
dále podrobněji. 

Historická stať »P r i v í t á n í strašlivé, 
radostné ale propuštěn í«, kompilace z ně- 
jakého německcho pramene, byla pojata do »\'ýboru 
z prosaických prací Hekových« hlavně proto, že se k ní 
pojí jako dohra literárně historický spor mezi bý\'a- 
lými přáteli. Článek v Květech 1834, str. 424 není po- 
depsán, v rejstříku se však připisuje Hekovi. On se 
k němu hlásí také v svých zápiscích. 

Proti tomu, že v Hekově vypravování byli odsou- 
zeni katoličtí vrahové z Bartolomějské noci, ozval se 
v č. II. str. 108 následujícího ročníku Květů Jos. My- 
slimír (Ludvík) v polemickém »Omírnění těchto uráž- 
livých slov« citátem z lorda Ficwilliama o následcích 
reformace ang-lické. Týž anglický autor omlouvá i Bar- 
tolomějskou noc dřívějším prý řáděním hugenotů proti 
katolíkům. »Omírnění« Myslimírovo bylo asi hodně 
nemírné. Dodatek redaktorův to prozrazuje: »Že jsme 
počátek i konec »Omírnění« ale vynechali, stalo se tu- 
ším nám všem k prospěchu. Smutno bylo by věru mezi 
námi, kdyby to s tolerancí tak v3'hlíželo, jak se nám 
tam předstírá . . . Ostatně jesti Bartolomějská noc 
vskutku historické faktum, a zdali Lord Ficwilliam 
všude stejnou víru mívá, historické faktum není.« 

Hek si na jednom místě svých zápisků stýská na 
počínání J. M. Ludvíka, kdysi osobního svého přítele, 
který básní »Na Lidmilku« v Cechoslavu 182 1, str. 267, 
oslavoval dceru Hekovu, touže ji »obejmouti v nocích 
májových«. On prý zdaleka tolik neřekl jako Fr. B. 



i86 

Tomsa v článku »Ponaučení o Nesmiřitelným.*) Prav- 
divý přiběh« v Cechoslavu 1821, str. 45. Tomsa prý to 
»v pravdě o této strašlivé noci s obecnou pochvalou byl 
napsal!! Tempora mutantur! Jiný Myslimír v Náchodě 
jako kaplan, jiný Ludvík na faře!!« Hek mohl připojiti, 
že i v ročníku následujícím (Cechoslav 1822, č. 47. 
str. 358 n.) byl anonymní článek »Husenotové ve Fran- 
couzích«, který dost ostře odsuzoval zrádné násilí na 
hugenotech, a že se nikdo proti němu neozval. 



Prozaické práce Hekovy v tomto vydání 
neotištěné. 

Uvádím nepochybné podepsané články Hekovy, 
jež nebyly pojaty do tohoto vydání. 

O Hekových pracích z prvního období, které jsem 
nemohl zjistiti, bylo promluveno napřed. 

Opovážlivost mravencův »Prvotinách« 
z Q. dubna 181.S, č. 3., str. 23 n. Je to zřejmá kompilace, 
bezpochyby z nějakého německého časopisu, a ten ji 
čerpal patrně z jiného pramene, snad francouzského. 
Vypsáno tu přírodopisné pozorování »pana Zentýla, 
francouzského plavce a pilného zpvtatele přirozenosti«, 
o indickvch mravencích, s jakou urputností, ba oběto- 
váním života se snažili dosíci nádobky s cukrem, po- 
nořené do vody. 

Ve »Večerním vyražení« (v pražských knihovnácli 
jsou přístupny jen ročníky 18^1 a 18.32. Jun^mann 
v Historii lit. čes.-, VI, č. 7.S0 uvádí ještě roč. 1833 
a 1834) se vedle článků v tomto vvdání otištěných vy- 
škytají dva drobné příspěvky Hekovy, určené k pou- 



*) Místo: Ponaučení nesmiřitelným nepřátelům, jak zní 
nadpis Tomsova článku. 



tS? 

čování liďu : O komž se zda, že by umřel, 
nebývá vždy skutečně mrtev (roč. 1831, 
č. 78, str. 621 n.). Hek tu vypravuje dva přikladv, 
vzaté patrně ze skutečného života. Slvšel prý ie v3'pra- 
vovat od hodnověrných osob, které znaly ony zdánlivě 
mrtvé lidi. V prvním z těchto příkladů Hek podává zá- 
roveň autobiografický příspěvek. Byl lázeňským v ne- 
dalekých Janských Lázních. Téma o lidech zdánlivě 
mrtvých Heká obzvláště zajímalo. Znovu byly tyto dva 
příspěvky opakovány v roč. 18.32, č. 3. str. 20. 

^íožnost. vědomost, chtění (roč. 1831, 
č. 85, str. 674 n.). Delší úvaha filosoficko-náboženská, 
nehluboká, populárně podaná, osvětlená hojnými pří- 
klady z přírody a ze života, jak bývalo Hekovým zvy- 
kem. Tendence článku směřuje k tomu, že moc, vědo- 
mosti i vůle člověka bez Boha nejsou ničím; má se tedy 
člověk ve všem obraceti k Bohu. Úvaha podobného rázu, 
jako článek »Xe vždy, jak co jest, ale kterak by mohlo 
lépe býti«. 

» Večerní vyražení« 1832 přináší více prací Heko- 
vvch nežli ročník předcházející. Stati do mého vydání 
nepojaté jsou zde tvto: 

Pod širším názvem »H ystorycké drob- 
n ů s t k y« vypravuje se příběh Blázen vede 
moudrého do domu bláznů (v čís. 2., str. 12 
n.). Obsah jeho je vystižen již názvem článku. Hek 
zpracoval tuto povídku patrně podle nějaké předlohv 
cizí, nejspíše z nějakého němieckého časopisu. Pro úpl- 
nost připojuji dvě anekďotická kratičká vypravování 
žertovná : »P o d i v n á 1 o t e r y e« a »Z 1 é p r o m 1 u- 
vení, ale dobré m í n ě n í« ína str. 31 n.V 

Obšírně vykládá Hek o tom. Čemu se dítky 
v dětinství obzvláště c\'ičiti mají 
(v č. 17, 22, 24, 26, 31; str. 173 n.). Stať je psána se 



i88 

stanoviska naDOŽensky výchovného. Hek působil 
v tomto smyslu jako školni inspektor v Dobrušce. Řečí, 
stilem, metodou vykládací se článek hlásí zjevně ka 
příbuzenství se staršími spisy českými, zejména 
s postilami. Poučování se vyvozuje doklady z Písma, 
z církevních otců a jiných autorit náboženských.*) 

Podobného rázu je delší rozvláčná náboženská 
úvaha Hekova Enoch aneb Božský život 
(v č. 44 — 47, str. .32Q nsl.). Postupem a duchem postil 
tu Hek uvažuje dlouze o patriarchovi, po x\damovi sed- 
mém, vycházeje ze slov bible I. Alojž. .s, 22. 24.: Enoch 
vedl božský život; trval v životě božském tri sta let 
a plodil syny a dcery. A poněvadž chodil Enoch stále 
s Bohem, přenesl ho Bůh a nebyl více vidin. Rozjímání 
spisovatelovo je proloženo hojnými citáty z Písma ;« 
z jiných pramenů náboženských. 

\^ čís. 28, str. 323 jest uveřejněna krátká povídka 
\'ěrný pes, ale nešlechetný komorník 
(Hek je podepsán až za následujícím příspěvkem, v se- 
znamu udáno jeho jméno při tomto článku). Povídka 
tendenční, povahově naučná. Šlechetný a poctivý úřeci- 
ník Budislav byl sesazen z úřadu. Jeho sluha ho opu- 
stil, aby přijal výhodnější místo u jeho nástupce. Bu- 
dislav si vyžádal sluhova psa, ale ten se bránil, nechtěje 
opustiti svého pána. Snad Hek zažil podobných zkuše- 
ností sám o sobě. 

Povídka (č. 43, str. .^25) je rázu anekdotického 
a satirického. Stará panna odkázala známému 1000 zl., 
aby něžně a pečlivě pečoval o jejího miláčka-psíčka. 
Kd3^ž si le^^atář věc rozmyslil, b}^ v rozpacích: což 



*) Ant. Rj-bička píše v uvedené již biografii Hekově 
(CČM 1875, str. 223) nesprávně, že »důležité pojednání »Cemu 
b3' se měly dítky učitir« zůstalo u J. Pospíšila v Hradci Králové 
ležeti.« 



i8g 

kdvby se peskv chovanec zaběhl nebo mu ho někdo 
ukradl, bylo by mu třeba ustanovit curatora absentis? 
A kolik let by mu sil o projít, nežli by mohl býti pohře- 
šovaný pes prohlášen za mrtvého? 

V č. .SI, str. 386 — .^Qi seskupil Hek pod společný 
název »0 b r á z k y« čtyři článečkv : a) Věže Ba- 
bylonská, kde se vykládá známv děj biblický a 
s tendencí náboženskou se obrací proti pýše lidské; 
b) Božské opatrování a povolání člo- 
věka, náboženská úvaha psaná v duchu i metodou 
starších náboženských knih českých; c) Přátelství 
a příbuzenství (\'edle Cicerona : De amicitia) ; 
d) Přátelství podle ctnosti. Tento článe- 
ček má více ráz vlastního myšlení Hekova. 

Překladem nebo zpracováním nějaké cizí práce je 
stručná povídka Urážka a zadost učinění 
(Květy České 1834, č. 51, z 18. prosince, str. 424) o an- 
í^lickém veliteli irského původu Bli^hovi, který, vraceje 
se po skončené válce 6) vlasti, v jisté hospodě ztrestal 
rozhodným vojenským vystoupením a vtipem zpupné 
anglické lovce za urážku. 

V Květech 18.^6. č. 40, str. .31 7' uveřejnil Hek 
krátké ne význačné vvpravování Omyl. 

Samostatně vydal Hek spisek o dvou arších »P ř í- 
t e 1 Čeládky. Kniha velmi užitečná a prospěšná 
pro všecku čeled domácí obojího pohlaví, v níž její po- 
vinnost(i) všecky řádně jsou podotknuty i spolu všecko 
její zachování k pánům a představeným na srdce jí se 
klade. Sepsal původně František Vladislav 
Hek. V Praze 18.11, nákladem Krameryusovvm a 
k dostání v české Expedycí v klášteře sv. Havla. «*) 



*) V Jungmaiinově Historii literatury české" se neuvádí. 
Jest uložena v knihovně musejní (66 g 361). 



IQO 

Knížka nábožensky vzdělavatelná. Je psána duchem 
starší české literatury náboženské. Hek se dovolává 
při každé příležitosti slov Písma, lež klade za základ 
všeho jednání a myšlení čeledi. \'ytýkám zvláště, že 
se spisovatel nedržel knížky podobného obsahu, po- 
dobné tendence i ducha, totiž »Celedního vůdce čili 
upřímné a spasitedlné rady všem ve službě stojícím 
aneb do služby se chystá jícím« od Daniela Adama z Ve- 
leslavína, kterou po druhé vydal r. 18.34 Jan Hýbl. Spis 
Veleslavínův jest hlubší a obsažnější. Z Hekovy knížkv 
proniká vřelá křesťanská láska sociální, 

V »Casopise pro katolické duchovenstvo« 1842, 
str. 607 — 634 uveřejnil Hek, označiv se jako »oud dě- 
dictví Svatováclavského, laik«, odborně skládané roz- 
jímání o desíti odstavcích O modlitbě Páně. 
Ne každý kněz mohl se honositi takovou znalostí Písma, 
jakou zde projevuje spisovatel laik. 

V rukopise je dochováno několik nábožen- 
ských úvah Hekových: 

K vlastním zkušenostem ze svých potulek za živo- 
bvtím po krkonošských končinách připjal Hek anekdo- 
tická vypravování Trubka nejlepšího rohu, 
jakož i aleg^orickou povídku Pěší jezdec. Tuto dru- 
hou povídku začíná Hek krkonošským prv příslovím 
»Cím výše, tím více u větru« a vvvozuje z ní úvahu 
o přemáhání překážek, zejména od těch lidí, kdo jsou 
postaveni na vysoké místo. 

»K r a t i č k é p ř e m y š 1 o v á n í. Od Frant. 
Vladislava Heká k prospěchu ústavu na zaopatřei/i 
učitelských vdov a sirotků. i828.« Na slova »\^šecko, 
což jest na světě, jako žádost těla a žádost očí a pýcha 
života, tof není z Otce, ale jest z světa; svět pak hyne 
i žádost jeho; ale kdož činí vůli boží, tenť 
trvá na v ě k y« (I. Jan. 2, 16. 17.) uvažuje spiso- 
vatel duchem starých postil. Rukopisný sešit má po- 



psáno 15 stránek malého oktávového formátu. Má dva 
odstavce. Na konci je připsáno: (Pokračování. III.) a 
skladatel plnvm jménem podepsán. 

Podobného rázu je náboženská stať \M a ž n o s t 
u víře, rozvržená taktéž ve dva odstavce, jež zbožný 
spisovatel nadepsal: I. »Iejí povaha«; 11. »Tejí nebez- 
pečnost«. I zde Hek obměňuje a rozvádí slova Písma. 
Všímá si tu však také doby současné, pozoruje účinek 
současného vzdělávání, časopisů atd. Koncept této stať 
je napsán ve větším sešitě na 24 stranách. 

V témž sešitě jest také zapsán článek »K r á 1 o v- 
s t v í boží. (Podobenství vedle Zjevení sv. Jana 'J 
Q. 10. II. i.3.).« \'ypravuje o sv. Polykarpu, kterak jak. 
biskup církve smyrenské byl nucen vystěhovati se 
z města do venkovské samoty. Jednou zastihl učedníka 
svého Krescence, jenž následoval svého mistra, v háji, 
an plakal. Dověděv se, že ho bolí, když vidí, jak trpí 
království boží od nepřátel a odpadlíkú, upokojil jej 
řečí, která poučuje podobenstvími. Byl to patrně první 
náčrt. Dole si Hek připsal: Opraveno a přepsána 
i s písní v Litomyšli dne 17. července 18.^6. 

V rukopise zaležel také nejobšírnější spis Heku 
»D omáčí u t ě š i t e 1«, ve dvou dílech. Autor na 
stínil jeho obsah v dopise J. Pospíšilovi — jen odtuQ 
o něm víme (v Květech 1844, str. 60.-^). »Obsahuje 70 
rozjímání, vzatých ze života a domácího obcování 
mnoho má o pořádku životním, o střídmosti a des::- 
terou výstrahu proti pití kořalky. Mám za to, že bude 
za užitečný shledán; nebo sloh jest srozumitelný, čistě 
upřímný, laskavý, napomínající bez trkání. « Tohoť? 
spisu se hlavně týká, co tak trpce připomíná na konc 
své biografie Hekovy Rybička : »Po smrti Hekově r-dc- 
vzdali dědicové veškerou jeho pozůstalost literární na- 
depsanému J. Pospíšilovi, avšak nemohli jsme se dově- 
děti, kterak »tento starý přítel« s ní asi naložil. « 



IQ2 

Náboženské úvahy psal Hek také po némecku. Ně- 
které zapsal si také do svých zápisníků. V jednom z nich 
)sou označeny českým heslem jako »K rátké řeči«. 
Nadpisy jejich znějí: »Relio:ion und Tugend"«, »An- 
dacht und Hoffnuno:«, »Lernet von mir«, »Trachtet 
nach dem, was oben ist«, »Kurze Rede am(!) Himmel- 
fahrt Kristi(?)«, »Reli^ion und Aberg:laube«. Obsahu 
nenáboženského jsou »Das Laster« (alegorie"), »Skizze 
eines ^ti^en Hausherren« a jiné bez nadpisu. Ve stati 
/>Das menschliche Leben« se spisovatel obírá tím, ja- 
kým způsobem člověk svůj čas tráví, kolik času připadá 
na práci, kolik na jiné úkony a na zábavu, kolik stravy 
spotřebuje atd. Píše tu proti privilegovaným stavům, 
jež nazývá »Ta.s:ediebe« ; zakončuje pak náboženskou 
úvahou. Při tomto článku napsal si Hek dobu vzniku: 
»NB 1840 in Niesky ^eschrieben.« 

Z anonvmních článků zdá se mi podle smvš^ení 
i vznešeného pojetí manželství, zbožného nazírání na 
vvchovávání dětí, jakož i podle staročeského slohu, že 
je Hekňv pěknv »List jistéhootcesvénedáv- 
n o v d a n é d c e ř i« v Prvotinách 181.3, 1. 44, str. lyq 
n.^ : na skutečné rodinné poměry Hekovy se nehodí. 
Hek mohl by bvti autorem drobnvch příspěvků 
»0 m y 1 v počtu. fBajka Puškvnova, z ruského)« 
— Prvot. 1816, str. 128; následující veršovaná skladba 
je Hekem podepsána) a humoristicko-satirického recep- 
tu »P r o t i hlad i'« ftamže, 181 6, str. q6). V Ce- 
choslavu 1822 (str. 61) bych Hekovi přisoudil sati- 
rickou črtu V^ n 1 i t e 1 radního pána; je jako 
sestrou Hekových invektiv ve »\^elikém pátku« a 
v »Starobylých památkách«. Kdo z tehdejších buditelů 
bv bvl měl zájem o to, jak se spravují obce? 



II. 

Hekova řeč spisovná. 

Xaše novočeská řeč spisovná je zjev, kterému se 
z celého velikého díla buditelského nejvice podivuji. 
V svých studiích doljy obrozenské jsem si proto vždy 
všímal také vývoje našeho nynějšího spisovného jazyka. 
Ovšem i u Heká. 

Rozbor spisovné řeči Hekovy je poučný nejen pro 
něho samého, nýbrž i pro jiné spisovatele obrozenské. 
Jako on postupovali také skoro všichni jiní spisovatelé 
v první polovici XIX. století. Dobrovskv vytkl cíl 
i cestu k tomuto postupu. 

Skoro všichni obrozenští spisovatelé čerpali ze stej- 
ných zdrojů, ke kterým ukazoval již Dobrovský: učili 
se u starších spisovatelů, brali z fondu, který si osvojo- 
vali doma u matky i v svém okolí, mnozí se vypůjčovali 
u příbuzných kmenů slovanských a většina z nich pak 
se snažila tento zděděný a přejatý poklad dále rozmno- 
žovati. 

Jak kdo dovedl čerpat z těchto vytčených zdrojů 
a s jakým zdarem dovedl fond jazykový rozmnožovat, 
to dává jeho vlastní řeči zvláštní zabarvení a to určuje 
také jeho význam, kterého nabyl ve vývoji české řeči 
spisovné. Xe každý dovedl vycítit, co je v starší řeči ži- 

Sebrané spisy Fr. VI. Hcka, III. jj 



194 

votného pro naši řeč současnou. Naprosto bezpečnou 
ruku v přejímání ze staršího fondu jaz3'kového neměl 
nikdo, ani Jun^^ann. I on má v svých spisech mnoho, 
co nám z nich proniká jako neživé archaismy. JS^ejšťast- 
nější b}'! v tom, m^^slím, Celakovský. 

B}'!}' nesnáze i s tím, co bylo našim buditelům nej- 
bližší: ohrožování spisovné řeči z mluvy lidové. Hek 
sahal k tomuto zdroji poměrně nejhojněji z českých spi- 
sovatelů a dost šťastně. Jaz3'kové prvky jeho severo- 
východního kraje jsou pro jeho spisovnou řeč nejvý- 
značnější. On stále mezi venkovsk<Tn lidem žil, s ním 
se stýkal a v nejedné věci se od něho vědomě učil. 

Hek také jazykově tvořil; jak, na to ukazuje ze- 
vrubnější rozbor jeho řeči, který zde podávám. 

Při svém rozboru Hekovy řeči jsem volil ten po- 
stup, že jsem se snažil odloučit od sebe, co je v jeho řeči 
převzato ze starších spisovatelů, co z živé mluvy jeho 
okolí a co konečně vytvořil samostatně. Myslím, že je 
tu u Heká leccos poučného i zajímavého pro vývoj no- 
vočeské řeči spisovné. 

Jsem si dobře vědom, že tato metoda nemůže po- 
dati výsledkv jisté, nvbrž jen přibližné. Bude to mož- 
nější, až budeme míti veliký slovník novočeské řeči spi- 
sovné. Kromě toho je nesnadno najíti mez, co je pře- 
vzato ze starých knih, co z živé mluvy: nejednou dia- 
lekt dochoval slova i jiné prvky z jazyka velmi staré. 
Jinde zase ledacos bylo ze starší řeči do nové spisovné 
češtiny zavedeno od jiných spisovatelů. Ukazuji na to 
v své práci, kde to bylo možná zjistiti. 

Jungmannův Slovník byl mi pomůckou, z které 
jsem se poučoval o historickém vývoji jednotlivých slov 
i frází. Pro jazyk X\'I. a XVH. století — a knihv toho 
období čítali naši obrozenští spisovatelé skoro napořád 
— i pro jazyk doby obrozenské je to posud pramen 
nejjistější. 



1. 

Vliv staršího jazyka na spisovnou řeč Hekovu. 

Hek v svém vlastním životopise klade důraz na to, 
že se k své řeči spisovné propracoval hlavně pilnvm 
čítáním starších českých spisů. Na jeho řeči utkvělo 
skutečně mnoho ze starších spisovatelů; větší míru vli- 
vů staročeských našli bychom z obrozenských spisova- 
telů snad jen u V. M. Kramériusa, o jehož pilném čí- 
tání staročeských spisů svědčí na třicet svazků výpisků 
z nich. 

K svým pramenům staré řeči vyšlapal nám Hek 
sám dosti zřejmé stopy. Sám píše o pilném čítání No- 
vého zákona v zahájené skříni se zapověděnými kni- 
hami; ovšem čítal celou bibli a zůstavil toho mnohé do- 
klady. Čítal Komenského: vedle Praxis pietatis a Hlu- 
biny bezpečnosti Hekem častě ji jmenované, prozrazují 
se v Hekových pracích ještě hlavně Labyrint světa a 
Janua ling:uarum. Zůstalo v jeho řeči mnoho z předloh, 
které svým způsobem znovu zpracoval, z Bavorovského 
Postily, z Hubrova-\'eleslavínova Herbáře, z Velesla- 
vínova překladu Bunting^ova Putování — o těch píši 
podrobněji; z Veleslavína, soudě podle řeči, studoval 
Hek ještě asi Politii historickou a bezpochvby některý 
jeho slovník; četl Rešelovu Knihu Jezusa Siracha a dost 
mu z ní uvázlo myšlenkově i v řeči; studoval i Českou 
kroniku Hájkovu a snad ještě jiné starší spisy. Největší 
vliv na jeho řeč měla však vedle Komenského Trojanská 
kronika (historie), bezpochyby z některého staršího 
vydání. 

Bez proměny nenechal Hek starou řeč ani těch 
spisovatelů, kterých si z celé české literatury nejvíce 
vážil. Zasažen byv puristickými snahami své doby, na- 
hrazoval cizí slova, zejména německá, svých starších 
předloh výrazy českými. Byla to nejen slova za jeho 



IQÓ 

doby již ze slovního pokladu českého jazyka vypuštěná, 
jako saft v Herbáři Hubrově (1. 27 nahoře: Safft .1 
vlhkost, Hek z toho ponechal jen druhé slovo, vlhkost) : 
za Hubrův Šlak \^alentina (1. 31 na konci) má Hek 
inrtvijc [li, 25), 'a Hubrův Apetit klade cJiiit, za Hub- 
rův v\'Taz (při zázvoru) : siibtylných částek užil sroz- 
umitelnějšího: oiitlýcJi částek (H. 76); (v článku »Athe- 
nae« vyložil Hek \'eleslavínovo: malováním tenkých 
a subtylnVch věcí : věcí pro svou tenkost ušlechtilvch ) : 
Huber píše (183 D): hřebíček má jméno od způsobu 
a formy. Hek vhodněji: oó své podoby (H, 21). 

Podobně z České postily Bavorovského vymycuje 
Hek slova cizí a nahrazuje je českými; na př. m. pres 
(natlačení hroznů) píše: navlec ; za pres hříchův (v me- 
taforickém významu) položil: váha (Vel. p. 28); za 
siimnia všech žalob napsal Hek nedosti jasně: To 
všecko žalob (\^el. p. 73). Za Bavorovského nej^runtov- 
néji dosadil věrnv překlad slovem i v starší řeči běž- 
ným: nejzákladněji a p. 

I Veleslavínův překlad Buntin^ova »Putování« 
očišťoval Hek od cizích slov, zejména německých: za 
Rathaus klade radnice, za Šiffy (Šiffo\'é) koráby, za 
Štaffů a kusův jinvch — klénotňv (ovšem také slovem 
původu německého) : nahrazoval slova z válečnictví vy- 
půjčovaná od konce X\^. století skoro napořád z něm- 
činy: \'eleslavínův štiirm slovem outok; šturmoval — 
silný outok pustil; v šermicli — z' šarvátce; nesnese ani 
starého slova: Hejtmana, za něž dosazuje: setník; 
Knechti jsou mu drábi; příkopy a šance zjednodušuje 
tím. že druhé slovo vynechává: podobně má za vvraz: 
s velikými Karthauny a děly — toliko: děly. Jinde za- 
měnil i dobré staré jméno české kusy střelby, ale již 
ne dost srozumitelné, za šest bořících děl. A tak také 
místo plundrování píše — kořistí (^ent. pl.), místo 
mordovali — pobili^ m. ortelovali — na smrt vydali. 



Podobně dosadil Hek za \'eleslavínovo: :: ;írr//f?fn — 
z kořene, za handl — obchod: místo dvojitého: ve ve- 
likém okolku a cirkli spokojil se jen okolkem. Jinde 
změnil Hek poněkud smysl věty. aby se vyhnul slovu: 
líalaffancc. 

Podobně nakládal Hek s latinskvmi slovv v huma- 
nistické češtině A>les]avínově. Běžné významv XVI. 
a počátku X\^n. Hek počešťuje: na př. \'eleslavínovo: 
siimmou vyjadřuje: shrvem; Ifcni — Potom; \^elesla- 
vín píše: Pindarus Poeta — Hek: Pindar, znamenitý 
básníř: \'eleslavínův »puIérovan\' mramor« objasnil 
Hek jako mramor »cisté hladen\.« I celou větu »Kantoři 
neb Spěváci velmi pěkně a libě spívali« upravil: »Du- 
vtipní básnírové . . . spisovali«, protože slovo zatím na- 
bylo jiného významu. Veleslavínovo: mnoho Ambitu 
překládá Hek: průchodů fslovo ochoz v tom smyslu 
ještě nebvlo ustáleno). \>leslavínovu větu s latinskvmi 
slovy »Při městě Athénách byl také břeh aneb Porl 
mořský, k němuž obyčejně s Bárkami a Xavemi přista- 
vovali.« změnil Hek: ...bylo také velmi prostranné 
čerpadlo, k němuž obyčejně s lodimi a korábami přista- 
vovali. Jinde klade náš novočeský spisovatel za \'ele- 
slavínův latinský Port český fřistaz' (též přístaz'). 
Xeieslavín psal: Galee aneb veliké Navy, Hek jen: vá- 
lečné koráby. Za \eieslavínův Regiment dosazuje podle 
smyslu jednak: spráz'a opsáno zpráva), jindy vrchnost: 
za Regenty — ředitele. Xěkde zjednodušuje, vvnechá- 
vaje základní slovo latinské a podržuje z předloh v toliko 
jeho český výklad: na př. Vel.: jedno Promontorium, to 
jest vrch — Hek jenom: vysokv vrch; o něco dále: Pro- 
montorium. to jest Předhoří, Hek podržel jen předhoří. 
Z pleonastického výrazu \'eleslavínova »množství Ta- 
bulí a mistrovského malování« vypustil Hek slovo Tíi- 
bulí. ve významu, jakv má zde. vrstevníkům Hekovým 
již nesrozumitelné. 



iq8 

Purista Hek nesnesl ani cizích slov i ve spisovné řeči 
běžných. Za Bavorovského výraz: svatá historie dosadil, 
svatý příběh, za titul má nápis, jinde: slavn^^mi jmény; 
za falešný píše: zrádný nebo křivý. Podobně z »Piitg- 
vání« nepřijal výraz: tureckého Tyranna, nýbrž po- 
češtil jej: násilníka; Veleslavínův širší výraz: velmi 
Tyransky a ukrutně vyjádřil jednodušeji: velmi ukrut- 
ně; Veleslavín psal: vysoká škola a Universitas učení, 
Hek, aby se vyhnul cizímu slovu, nedosti jasně: vysoká 
škola učení. Veleslavín svedl do Athén mnoho přespol- 
ních Studentův a mládencův, Hekovi stačili jen mlá- 
denci. Veleslavín dal stavěti z velikých štuk, Hek z ne- 
určitějšího: velikého kamene. Huber v Herbáři (25 a) 
doporoučel muškátový ořech proti bolení Nervův, Hek 
pro nervy udělal raději nové slovo: zilovny (H, 20). 

Veleslavín podle zvyku humanistického rád pone- 
chával při latinských a řeckých jménech koncovky latin- 
ské; na př. : dělal ten veliký Colossum, ale v nom. Co- 
lossus, Euclides, vznešení'' a umělv Geometra a Mathe- 
maticus. Hek málokde ponechává koncovku nominativ- 
ní, na př. v nadpisech: Athenae, Syracusa, Euclides; 
výraz : Geometra a Mathematicus vypustil. Obecná jmé- 
na Hek zčešťuje; na př. Veleslavínovo: tři tisíce Talentu 
vyjadřuje: tři tisíce hřiven; nebo opisuje: Veleslavíno- 
vo: Ten Colossus — ten na oko překrásný sloup; Vel.: 
na ostrově Creta — Hek skloňuje: na Krétě; Vel.: na 
krále Hicro — Hek: na krále Hiera. 

Zato se Hek rád pochlubí znalostí řečtiny: Vele- 
slavínův Pyraeum píše řecky ITupsov (m. Iletpaisó?); ne- 
vypustil řecké citáty při popisu Labvrintu, jenž nebyl 
vůbec vzat z Veleslavínova »Putování«, ač jim může 
rozuměti jen dobrý odborník. Hek vložil i tendenčně vy- 
myšlený citát o FeSopLapo^. 

Cizích slov, zejména německých, užívá Hek v samo- 
statných pracích poměrně zřídka. Připojuji o tom vý- 



klad sem. Bvvaji to zpravidla slova, za něž tehdv ani 
spisovná řeč neměla náhrady v domácích slovech; na pr. 
rychtář (11, 145), vinš, Z'inšován{ k novému roku (L 
5j) ve významu pre^nantním (= blahopřání), ale také 
všeobecnějším (^= přáti) : hojnost svadeb si vinšuje (1, 
^2). Ze jmen obecných lze uvésti: hadr tejral kloc (II. 
158. snad krajové přísloví místo obecnějšího: hadr 
onuci tresce, hrnec kotel káře); kšaft (Več. vyraz. 1832. 
str. 325, si. 2), ale dva řáďkv před tím užil správného 
lidového výrazu: poslední své pořízení; v kytli (11, 
123V. pautofel (1, 40): pění se špuntem (1, 58), šlemy 
(= hleny, II, 15), krecht (jáma, jamka, zejména pro 
sazenici, i jáma zasypaná s navršenou hlínou: II, 16, 4Q. 
i3q). Kafé (\ kafe), potravinu tehdv po venkově ještě 
málo rozšířenou, zná Hek také již jménem u nás nyní 
všeobecně rozšířeným: kávou čili kafé jmenujeme ona 
zrna fll. 33). kafem vařeným se posluhovalo (II, 35): 
veřejná a obecní kafírna (11, 3;). Slovo káva u nás asi 
rozšířily básnické sbírky Palkovičova a Tablicova. 

Ze sloves cizího původu převzal Hek od starších 
spisovatelů, hlavně asi z Komenského: zmustrovati 
(svou tvář; = nastrojiti. I, 40, 51); aby se (dobří lidé) 
daremně netrošt ováli, by lépe býti mělo (II, 202). Ze 
živé řeči jsou vzata slovesa: vyfouknouti (pivo vyfouk- 
ne, 58), aby se pod kotlem zašarovalo (II, 51; rozhrno- 
vati hořící uhle\ Z hudební terminologie původu vlaš- 
ského složil Hek článek »Kterak se mistr Chocholouš 
zlvch řečí zbavil« (II, 144 n.). Z cizích slov si Hek 
zvláště oblíbil slovo fant (— pošetilec, blázen. I, 41, 63 
a j. často), též fanta (moudrý byv fantou. I, 50, 71 a j.); 
ale zná také slovo třeštík (= třeštidlo; II, 181, asi ze 
starších spisovatelů); z toho je sloveso: fantí-li nemo- 
torně (I. 71: v živé mluvě se posud udrželo sloveso 
zvratné: fantit se). Podobně: fatky (Sulcius se na fatky 



200 

těšil íchtěl se přiživit: L 40V falcšuík peněz íve smvslu: 
falšovatel; I, 17). 

Ze starých spisů čerpal Hek nejvíce substan- 
tiv; na př. braň f= zbraň): bv (ženv zlé) nepřítele 
])raní kočičí přemohly statně (I, 5.3). jistou braní opa- 
třen (II, Qo) a j.; čteme však také novější slovo složené: 
cbraíi svou volně skládajíce (II, 171^ Starý je a tehdy 
snad i v živé řeči lidové žil výraz ráno na čtitrobu (m. : 
na tštítrobu, na lačný život; II, 19). Jiná stará substan- 
tiva: daz' (= shluk, tíseň): války dav (podle Komen- 
ského; I, 62): dba (= dbáni nebo tvar slovesný): co 
z toho povstane, dál ani dby ani starosti není (I, 45); 
nalézáme hojnost takovvch, kteříž . . . ani té nejmenší 
dby nemají (Krát. přemyšl., str. 3.);'^) dřeň (řídká látka 
uprostřed pně. u lidu slovoucí »duše«) : prutů vnitř bí- 
lým dřeném vvplněných (II. 48); jako na Jiarc do světa 
se pouští (při válčení: na výzvědné bitkv; II, 121); dán 
na hlavu taz (v obrazném pojetí metonymickém = na 
osobu: I, 106): hospoda (ve smyslu »pán«, u Heká však 
ten, kdo vede hospodářství statku, správce: pán když spí 
a hospodu svou když dověří vtipným; II. 78); kloužou 
Jedotrusovou se ke všemu zlému zatáčejí (z latinského 
clausa = soutěska; II, 102); Spasitel svvm křišovníkůni 
dobře činil (těm, kdo ho ukřižovali. II, 117; toto 
slovo přejal Hek z Bavorovského. ale čte se také u ji- 
ných starších spisovatelů) ; jeho jme měřili na prsty 
(I, 22); kdo při kz'asu poslechne (= hostina; I, 55); 
léč (slovo staré i v lidové řeči za tehdejší doby, nyní 
spíše »líčka«): rozum světa podoben léčí vábné (II, 51). 
Biblické obraty: druhého srdce a ledzí zpytovati (= be- 



*) Tomuto slovu nedodal života ani Jungmann, jenž ho 
užíval v svém překlade Ztraceného ráje. 



(Iro. v přeneseném smvslu: myšlení a žádosti; I. Qo); 
kdož bude střed držeti za peluňku? (na téže stránce ).^ 
Z iiných: pastevci kaž. abv šel a našemu masař: 
řekl (= řezník: I. zp4; nom. pastvec, I. A^^\mesíčn{k 
f člověk »tržený na mysli« Jungmann Slovník: I, 57, 
10.3: jméno patrné odtud, že bláznění jeho podle lidové 
pověry souvisí s měsícem, kdvž je na nově): nebudeť 
jedinkého pana lučštcníua (11. 145: měštěnín se^ asi 
udržovalo jako označení cti, příslušenství městskéhoV. 
nepříslušíť pravému modlitebníkovi, aby jda od modlení, 
odcházel i od Boha {\'ec. vvraž. 1832, str. 341, 2. sl.^. 
l3ez mravu tělo je nircJiou (I. iio: nemá významu han- 
livého, nýbrž značí tolik, co mrtvola ) ; (zákoník mnohý ) 
ani zlata, ani mumreje nechce (= zakuklení, přestrojení 
z němčiny; I, 113). v mumreji (I, 23 i II. 108); ná- 
silníci jich statku a \-šeho přirozeného nápadu se zmoc- 
nivše (ve smvslu právním: právo ke statku po smrti 
majitele, statek: II, 33); zaslepení nástfelkové mrzkého 
'hříchu (II. loi), na jinvch lidáších a jemu podobnvch 
dáblovVxh nástřelcích (II, 100 a j.); touží, aby ctihodný 
muž do navy se odebral {— do hrobu, už Jungmann 
toto slovo spojuje s kořenem slovesa: u-nav-i-ti; I, 51): 
aby nebralo obecenství pohromu (= obecnost, Allge- 
meinheit: II, 164), právo obecenství (I, Q.O, v témž 
smyslu též obecnost: ten obecnosti ovoce prosoěšné při- 
náší (II, 159); tolik se vštípuje obmyslnosti (= roz- 
vážnost, zejména chytrá, II, 109; v adj. obmyslný II. 
138): obrubou světa je hluk (= hradba: I. 107): zjevní 
přestupnici zákona (II, 117V. prostici soli strávíš 
(= bečka: II, 202, tento obrat je vzat z Rešelova Si- 
racha); nenajde-li tam syté prostranností (= rozpro- 
stranění podle vůle; 11. 40): i slovo prostředek v nv- 
nějším smyslu (= Alittel) převzal Hek ze starších 
spisů (asi od Komenského) ; u Heká bývá toto pod- 
statné jméno zejména v množném čísle: svět má pro- 



202 

Středků více (I, Sy), prostředky později bolestivé (T, 
41); subst. schlouba, jehož Hek rád užívá hlavně v star- 
ším období své činnosti literární: odpověd na schloubii 
(I, 19; i I, 64); tak i přídavné jméno: schlubný (I, 64); 
ale také: žádost cti chlubná (I, 5). 

Od Komenského asi Hek převzal slovo spolnvek. 
(— vrstevník), bezpochyby Komenským teprve utvořené : 
Jsmeť v novém světě, mezi spoluvěky postaveni (Več. 
vyraz. 18.32, 341, 2. odst.); u něho poznal slovo spřez 
ve smyslu »spojení« : veliký muž a maličká žena — tato 
spřež divná že jest (I, 8; v severovýchodních Čechách 
již ve smyslu peiorativním: pěkná spřež == chátra); 
ze starší řeči má subst. sprostnost i adj. sprostný ve 
smyslu »prostota, prostý« (tak i v severovýchodním ná- 
řečí) : sprostnost a chudoba ctná jen vzbuzují ošklivost 
jeho (bohatého troupa I, q6); byla sprostnou, nevinnou 
dívkou (I, 61 a j.)- 

Ze starší řeči je vzato slovo stavisté (= kde se 
jod zastavuje, přístav, u Heká v nesprávném tvaru: 
na stavišfatech arabských H, 4^). Staršímu vyjadřo- 
vání se Hek naučil v slovích: královské stolice 
(= stolce; n, 151), zvuk polních trubic (=trub H, 15^; 
trubice u nás jen o ústrojí dýxhacím). Ze starších spiso- 
vatelů přejal Hek slovo štice (= kštice; od óůly až ke 
štíci [stromu]; H, 39). Staršího původu jsou slova: 
trupe! (= hlína) : červ jsem já, prach a trupel H. ió6 
(u nás jen v přirovnání: chleba je jako trupel t. j. dro- 
bivý); večeřadlo {— jídelna; H, 154); vláseničko: květ 
vláseničkem dlouhým obestřený {— chloupky; H, 48); 
zmitřnosti {^= nitro I, 18: Bůh vidí vnitřnosti mé) jsou 
výraz biblický. Starého původu je bezpochyby subst. 
vrh (ve smyslu »jak se vrhne«. u nás: vrhne se po 
otci; = povaha) :mravní mor jest vrhem svým vždy 
nejstrašlivější fl, ioq); člověk podle vrhu štěstí svého 
(= vržení, hození; H, 188); podle starého spisovatele 



ÍRešela a bible opakoval Hek větu: pes navracuje^ se 
k vývratku svému (= dávenině; IL 204); archaické je 
slovo 2áh\'Z'ka (== zábava): děvčeti, které se v tak chutné 
zábyvce loudá (I, 54). Ze čtení bible uvázlo Hekovi 
v mysli slovo záko}iík: zákoník, který bojí se v zákoně 
číst I. 112). Staré je subst. zehravost (ve smyslu »naří- 
kání, stížnost«): nevrlou žehravostí vedl potůček vody 
své do moře (II, 131)/ 

Podle starší řeči skláďává Hek podstatná jména 
- předložkami, odchylnvmi od předložek v nvnějších 
složených jménech, na př. : nepatrná odrážka skrz více 
ust jdoucí (m. II-; II, 186); početná osádka (= po-; 
H, 155); pfívrší (m. ná-, zejména mírnější; II, 40 
a 44 V. hořejší /)cstavek fdomu: snad m. při-, II, 134); 
^rostlina ínaše rostlina: II, 16). Substantiva tato jsou 
většinou přejata ze starší řeči. 

Zvláště zajímavé slovo u Heká je mihulka: co by 
mohla některá Alihulka, jenž jediné tváře tak výborně 
užiti zná, s dvojí poziskati? (I, 50 j ; tedy ve významu: 
lehká, prodejná ženština. Živá řeč označuje potulné 
ženštiny ráda názvy obraznými; na př.: bludička, doro- 
ta a j. Slovo mihule v tomto významu — také v pře- 
neseném významu, původně znamená známou rybu — 
má doklad hodně starý, ale pokud mně je známo, jediný, 
v náčrtech t. ř. Betlémských kázání Husových, v ruko- 
pise Klementinském III B 20. České glossy a r)braty 
z nich uveřejnil \'. Novotný ve Sbor. filol. III. tř. Ces. 
ak., VII, 1922, str. 128 n. Slovo mihule se tam objevuje 
na dvou místech (str. 157 a 160 — 161) vždy v témž pří- 
hanném smyslu, jak ho užil také Hek: »mihule, ježto se 
okrašlují šlojeřky«, obracejí se prý po knězi a šíři hřích 
pokušením. Jiní prý jsou, vykládá Hus na druhém mí- 
stě, sicut mihule, které prý se objevují jednou do roka; 
ti prý se jen jednou do roka zpovídají a potom trvají 
neustále v hříších. (^Tento doklad uvádí také Gebauer 



204 

v Stčes. slovníku, patrně z článku J. Truhláře o tomto 
rukopise). Jungmann nezná slova mihule v uvedeném 
příhanném smyslu. Za to připomíná slovo Mihulka 
jako jméno vězení v XVI. století v Praze. S ním může 
býti nějak ve spojení obecné jméno mihule, mihulka; 
snad že tam byly zavírány potulné ženštiny. Hek poznal ' 
bezpochyby toto jméno v prostředí pražském. 

K pokladu starší řeči uchyloval se Hek, který od- 
stín}' významové rád vystihoval jmenovitě přívlastkv. 
zvláště při přídavných jménech. \' starší 
době pronikala schopnost jazykového tvoření právě při 
adjektivech ještě větší měrou nežli v době novější. Mohl 
si tedy Hek vypůjčovat ze starší řeči adjektiva měrou 
velmi hojnou. (Uvádím tu i příslovce, z adjektiv utvr> 
řená.) 

Ze starších spisů jsou přejata Hekem tato adjektiva 
(i adverbia), která jsou v dnešní řeči již neobvvklá: 

hílcdný. adv. hilcdnč (vzniklo z předložkového vý- 
razu: v bíle dni = zjevný): (komorník) bíledné brejle 
na nose měl (zde význam již přenesený: ač jasně viděl, 
přece nosil brejle: I, 7"). blázen híledně blázni (I. 72), 
(lakomec) i bílcdni po svém trhu slídí (H, 196); deset 
bitých dukátů (H, 10; přívlastek stálý, slovo vzniklé 
podle původní výroby); syn v umění dospélS' jest (= vy- 
cvičený; I, 4); doskočné (= rychle, drze; I, 74); již 
drahné let (= hodně, mnoho; I, 114), za drahně let (H. 
163); dvorné (= způsobně; I, Q4 a j.). 

Někde se starv ustálenv výraz stává novějšímu 
čtenáři, který nemá příslušné znalosti kulturně histo- 
rické, až nesrozumitelným. Hek rád mluví po starých 
spisovatelích — snad to přejal z Rešela — o hhízncch 
holcnýcJi a ncholených (blázen, aby byl poznán od lidí. 
býval patrně holen) ; holený blázen jest skutečný, něho- 



20; 

leny. kdo se jen bláznem dělá nebo u Heká: kdo za 
blázna není všeobecně pokládán, ale bláznem- je; na př. 
blázen neholenv věř, bláznem nevolí slouti (I, J^.): 
takž i z mozku těch nejholenějších bláznů (II, 171). 

Svou příponou je staré adj. jakový (= jakv) : la- 
kovými (zásluhami II, 149 — bývá často). 

Jiná aďiektiva: jeden z krevních soudců (podle 
\>leslavína soudili tv. kdož hrdla propadli: trest za 
krev prolitou; II, 67); lapavé bezbožníkův ucho (I, 
115: bezpochyb}' z Komenského): potomku licli\! ne- 
jdeš-li ve ctnosti dál. nechlub se pradědem ctným (\e 
smyslu: špatný, jako se říkalo: lichá mince: II, 8^): 
marná líbivost (ve sm3-slu nvnějšího: marnivý; II. 
T77); nápodobně (= rovněž: II, 47): nestihlý otec ne- 
lásky (staré biblické = nestižitelný: I, 52); člověk jak- 
koli nezpůsobný (Hek vykládá sám v závorce = nefo- 
remný; II, 5): nočně odpočívajících (= v noci: II, 
15.3 i 170); jako některý novotnx panáček (= v nově 
povýšený; II,, 96); tělesný stroj, ba i abrový, mžiknu- 
tím shrkne (nyní = obrovskv: I, lOQ): odměnně se mu 
podařilo (= navzájem, na odplatu; II, 59); obzvláštně 
(II, 14, I2Q a j. zpravidla; za nynější = obzvláště); 
pernatý tvor (sova; II, iQi); o Jávě, tomto zdárném 
a plodistvém ostrovu (= plodící, úrodnv: II, .^^): 
dolní ploský díl (u homole cukru; II, ^2^); kde však ve 
svém ctnost, tam plzké je dáblovi místo (= kluzké: 
I. 100); po všech plzkých místech (II, 199; jindv: na 
tomto plhavéni světě II, 182): při šelmách plzká radost 
(zde další význam přenesený: nepevný; II. 69) a j.; král 
jej (Labyrint) počátně stavěti dal (na počátku; nvní 
=^ počátečně; II, 80); tmavý mouční cukr se onět 
v světlejší a podlejší rozeznává (= horší druh, zad- 
nější; II, 54); potomní dítek dobroty (II. 1.^7); všichni 
jsme na tomto světě jako přespolní (=^ mimo dědinu 
jsoucí, proti: usedlý, cizí; II. 121): vedle své přirodilě 



206 

obraznosti vyhotovil malbu f= přírodou dané, s kte- 
rou se narodil; II, 137); za všecka prodloužilá léta 
(= dlouho trvající; I, 82), na ta nejprodloužileiší léta 
vytrvati může (II, 128); i povětrnost svou ryčnou spo- 
jila zlobu (I, 62); scč)ií ránu (obyč. secnj*; II, 112); 
ten, jenž pána i čeledě smesične šidí (= míchané, do- 
hromady; I, 112); bohatý troup, tomu véř, se v po- 
klidu obmezí sotné (= ztěžka, sotva; I, 96); nechtějme 
(se) o to sotně starati, což bychom jedli a pili {z= usi- 
lovně, tesklivě; Krát. přemyšl. str. 9); i subst. sotnost 
(I, 174); v našem nynějším, jinak ještě dosti srovnalém 
světě (= hladký nebo snad snášelivý; II, 114); v těchto 
sršlav^xh a nebezpečných časích (= co srší, hrozný; 
II, 202V, stařecí věk (I, 30 a .31). K starší řeči se hlásí 
svým významem také adjekt. statný (= podstatný), 
statečný (= silný) i subst. statečnost (= podstata, 
přednost) : hříčky dětinské jsou, když dobře se vyloží, 
statné (I, 93), příčiny mám statné (I, 15); lidé rozumu 
nestatečného (V^eč. vyraz. 1832, str. 13, i. si.), každá 
věc má svou vadu i statečnost (II, 183). 

Z jiných adjektiv: jako někdy strastného . . . Ko- 
nyáše (= plný strastí, ubohý; I, 48); křes stvůrný 
(= obratný, dovedný, umělý; I, 102), náruživost (bu- 
blinku) stvůrně do světa pouští (II, 121); byla tak 
stvůrná produkcí... příjemná (II, 146); mysl sobě 
všeho svědomá, nemůžeť se než všeho toho lekati (= vě- 
domý; II, 155); své tovaryštné tělo (pravopisem doby 
úpadkové m. tovaryšné, II, i2q); marnou prací trnden 
(= unaven; II, 130), neustálého naříkání truden (II, 
131), na bradě trud ovité (I. 97). Adjektivum truchlý 
má Hek v obzvláštní oblibě: ve \^el. pátku na str. 8q 
vytiskl původně: truchlivá; a ač bylo v jeho předloze, | 
v Bavorovského Postile, na témž místě (CXXV^) 
totéž adjektivum, opravil je přece vzadu na: truchlá; 
podobně píše na str. i ts *• svou matku smutnou, ti uchiuu 



2o7 

(u Bavorovského je: truchlivou^. V starší době užívá 
se obojího přídavného jména: truchHvý i truchlý. 

Další přídavná jména převzatá ze starší řeči: 
o snášeUvosti iisilně káže (I, 52; báseň z i. ledna r. 181 5 
podle Komenského ještě před tím, nežli bylo toto slovo 
rozšířeno RK-ým). Jiné příklady: zásoby ze všech světa 
končin ustavné nashromaždují (= stále, ustavičně; II, 
46); (starý jinoch) maje u sebe holčici valnou (= velký, 
statný II, 5.^); kdož o věci dobře a třeba i vlastně po- 
hovoří (t. j. ve vlastním smvslu,, ne jen s narážkami 
nebo obrazně) a dále: nevlastním užíváním na zlé obrací 
(II, .38), tomu říkají nakvašení a velmi vlastně (II, 
53); bohatství, kteréž by stálejší a základnější cenu 
mělo (= základ mající, odůvodněný; II, 174); slova 
:;cestná (= na nepravé cestě, neslušná; II, 200); peklo 
mu svědomí dá nebo spojení s člověkem zlostn^im 
(^ zlý; I, 6y)\ z toho pak: zlostník (zlostník bližnímu 
skutky přivlastňuje^ k nimž sám toliko způsoben jest; 
Ij 39 i 74; v lidové mluvě již jen ve významu = zlobivý, 
hněvivý); zidká míza se tlačit počíná (= řídký; 11,49). 

Jakou poskytla starší řeč vedle řeči živé Hekovi 
pomoc, to poznáváme zvláště při popisu rostlin. Hek 
bral za základ starší text Hubrův-\^eleslavínův. Isou to 
hlavně jiné předpony adjektiv (adver- 
b i í ), kterými se liší starší způsob vvjadřování od na- 
šeho. Táž zvláštnost se vysl<ý'tá také u Hekových sub- 
stantiv. Podle obou spisovatelů označuje náš autor na př. 
odstíny barev řečí starší; na př. : hřebíček má květ 
nejprve bílý, potom názelený (II, 21; v novější době 
říkáme: nazelenalý). Zejména jsou hojná přídavná 
jména složená s předponou po-, které bychom nvní ne- 
užili: květ barvy pobělavé (II, 39), (list) drobet pobě- 
lavý (II, 18; nyní by nám stačilo říci: bělavý nebo na- 
bělavělý); skořípka drobet počernalá (= za- nebo na-; 
II, 18); počervenaloii mízou (= na-; II, 31); jiný vý- 



208 

znám: kulka jest vnitř temně pročen>cnalá (II, i8: řekli 
bychom také tak na pi". o jablkách uvnitř nestejně za- 
červenalých) ; přitom změní luština (vanvlie) pozele- 
naloii barvu svou (II, 32); ořech je v pošloittlém květu 
zaobalenv (II, iq), skořice pošlou tle červená (za-; II, 
2"/). Podobně jsou i jiné barv}^ označovánv staročeskv: 
hřebiček jest brunaté barv\' (= do hnědá rudé; II. 
23), tak i o luštině vanylie, když je zralejší (II. .32) 
i: jakés brunaté houby (II. iq); též však hrunátnýni 
květem (II, 48); (strom muškátového ořechu má) kůru 
pOipelatou, kulka (plod jeho) je po vrchu popelaté barvv 
(II, 18); my máme jen popelavou barvu. 

I označování tvaru mívá Hek po starším způsobu; 
na př. : jednv (ořechy) jsou ohdlouznc (= podlouhlé; 
II, iq), obdloužnv květ (II, 3q). ale též poďle našeho 
vyjadřování: podlouhlý list (a) jeden podlé druhého do 
věnce podlonžné urostlý (tamže) ; květem, třemi při- 
okrouhl\'mi lístky rozděleným (nvní: za-; II. 48); jinde 
má Hek: pookrouhlým šavlím (II, 152); vanylie má 
prý proutí nebo rvvoví přestávkovité, ratolístky ru- 
čičkovaté jako provázky (11, 31; myslí se tu na vý- 
rostkv jako úponky) ; u kořenu zázvoru označuje se 
ona přestávkovitost. že je uzlovati' a hrhovatý (uzel, 
u Heká nzlík (II. 31). odstavec kořenu, schopný samo- 
statného vzrůstu, odenek (II, 16); (cukrové rákosí má) 
kořen rozdělený na několikero, kosmatý, hrbolovatý 
(II, 48); kávu hodně oblou nazývá Hek zavalenou, 
jinde zavitou (II, 44) — káva podle zavitosti; obojí II, 
40 — slovo snad vymvšlené naším novočeským spiso- 
vatelem. Konečně: list (muškátu) se břcskvovému při- 
podobňuje (= broskvovému; II, 18). 

Připojuji k výkladu o adjektivech, převzatvch od 
starších spisovatelů ještě některá přídavná jména 
(i příslovce), o kterých vím, že se jich užívá též v li- 
dové mluvě našeho kraje. Lidová mluva je udržela 



20Q 

v starším významu lépe nežli řeč spisovná. Hek pak 
jich v svých pracích užívá v tom smyslu, jak je poznal 
v svém okolí. Některé doklady: 

Často se vyškytá u Heká adjektivum holý nebo 
adverbium Jiole v tom smyslu, kde by nynější řeč spi- 
sovná psala »pouhý, čirý« (v obecné řeči: holá pravda, 
holá žebrota); na př.: ta holá důstojnost je koruno- 
vala (H, 121 a tamže: v své holé nic), ani jaký šat 
aniž které místo bude s to, aby z holého blázna vyvedl 
se mudřec (II, 178); holého nože otec óítkám svým 
nedává (zde ve smyslu: obnaženv, nezavřený; H, 116). 

Za jednoduché hole ( = naprosto, zcela, zřejmě) 
bývá u Heká také výraz předložkový nahole; je proti 
prostému výraznější. Vznikl bezpochyby analogií podle 
adverbia nakrásně, u nás obvyklého. Dokladů možná 
uvésti několik s rozličnými odstíny významovými: co 
nahole uběhne, jest vlastníkovi ke škodě ( zde: na prázd- 
no, bez pilné práce; H, 56); tak nahole z rukou práva 
tvého se vysmekl (= zhola; H, 112); v tom se všecka 
ničemnost světská nahole vidí (= zřejmě; Vel. pát., 

lOl). 

Adj. hrubý (odv. hrubé) bývá v původním význa- 
mu: veliký: na př. k prospěchu všech . . . drobných 
i hrubých (I. loi); osadníci starých stromů si hrubě 
neváží (= mnoho, příliš; H, 26 a j.). 

Pro význam »zámožný, bohatý« klade Hek častěji 
podle svého dialektu i podle starší češtiny adj. možný 
nebo mohút)iý (v živé řeči je slýchati též mohovitý) : 
vdovám i sirotkům, možným i nuzným QI, 117), aby 
Ctito dobří lidé) tento dárek (t. j. kávu) i svým ostat- 
ním mohutným bližním byli neobětovali, k svému do- 
brému zisku s nimi o statek jejich rádi se dělíce (H. 
^^)\ z toho je dál subst. mchútnost: že tudy národové 
na zdraví, jmění a pozemní mohutnosti velice mdieji 
(11, 15) a j. 

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III. 14 



210 

Jiná adjektiva a adverbia : lid mne všelikou počest- 
ností očité předchází (= jak každému zjevno, zřejmě; 
II, 137); kupecký svět se všemi stvůrcemi svými, jinak 
ještě dosti podobnými (— pěkný; II, 50; bývá zejména 
ve výraze: je k světu podobný); ním (stromovím) 
i mnohá pohodlná místa posázeli (= příhodná, II, 38; 
v lidové řeči zejména o počasí); nějaký potřebný člověk 
(= nemajetný; II, 7,y)\ strašlivým všecky věci větší se 
zdají, nežli jsou (= bázlivý; II, 165); hlasem takm.ěř 
zajíkavýrn (Krát. přemyšl. str. 11); zištný v původním 
významu nehanlivém = užitečný, výhodný: věc k zišt- 
nému přivede konci (I, iii), ruce otrocké se jinak 
velmi zištně obrátiti mohou (= s prospěchem; II, 57); 
zištnější bývá pastýř, který stádo své vidí, nežli kdož 
ho slyší opodál (II, 173: u nás: zisknější, zpravidla 
jen v komparativu) ; žiz^otnc tělo (= živý, skuteč- 
ný; Krát. přemyšl. str. 5; u nás: životná pravda); vůl 
Sor Habbor jest velmi živný . . . požere všecku trávu 
{= žírný; I, 83). 

Hekovi bývá zejména nesnadno — a tytéž nesnáze 
pozorujeme také u jiných spisovatelů obrozenských — 
i staročeských — vystihnouti přídavným jménem po- 
jem, který nám vyjadřuje přípona -telný, nyní mnohem 
častější nežU v řeči obrozenské a staré. Také v Hekově 
řeči máme toho doklady; na př.: škod za drahně let ne- 
nabytých působí (= nenabytelných ; II, 163); nesytá 
ctižádost (= nenasytelná, nenasytná: II. 126). 

Některá adjektiva starého původu, v době 
úpadku zapomenutá, má Hek společná s jiný- 
mi obrozenskými spisovateli, kteří je za- 
váděli do novočeské spisovné řeči již před ním; na př. : 
ryčný (sbor ryčný I, 97; ryčná zloba povětrnosti I, 60; 
již ryčně si počni I, 10 a j.: před Hekem liboval si 
v tomto adjektivu Puchmajer i Jungmann v Ztraceném 



I 



211 

ráji): strojily (=^ nastrojený, ozdobený: strojných ná- 
střelků II, 70; zde nastrojený jako navedený: slovo zná- 
mé z R K-ého, před tím v Hlasateli II,, b uvádí je Jung- 
mann I. Z RK přešlo do novočeské mluvy básnické star- 
ší adjektivum hromný (= jako hrom znějící: u Heká: 
skoč jemu do řeči jazykem hromným I, 63): jiné je 
u Heká: Jiromní (= od hromu, hromem způsobený: 
hromní střela tuť ho sklála II, 231 V. nedošlý kalíšek 
u květu (=: nedospělý: II. 29 — v Ztrac. ráji: nedošlec 
v své děloze). 

S jinými spisovateli má Hek společná slova: 
libostné dívalo se vojsko (= s libostí: II, 150): přílcíi- 
tostně (II, 193: Jungmann upozorňuje na lepší výraz: 
při příležitosti): neobyčejným tz'úrné přírody věcem 
(II, 169) a j. ' 

Z příslovcí n e a d j e k t i v n í c h, při kte- 
rých se Hek držel starší spisovné češtiny, uvádím jen 
nemnohá. 

Příslovce druhdy vyškytá se u Heká vždy jen 
v tom smyslu,, jak je ustálen u starších spisovatelů = 
časem, někdy; na př. druhdy se klopotou tvář, i druhdy 
se zapotí tělo (I, 17): ó jak krátké jest druhdy vyprav. >- 
vání o mužích! (11,84): (vody) svou druhdy dosti dale- 
kou cestu k moři konají (II. 132) a j. Naopak jiné ad- 
verbium, u něhož se nová čeština odchýlila od původ- 
ního významu, sáhy (= včas. rychle), má již u Heká 
dosti dokladů nesprávného novočeského užívání ve 
smyslu »brzy« (Jungmann pro tento význam ještě do- 
kladů nemá), na př.: vždyť záhy tě zlost pomine (II, 
130): radost záhy se rozprší (II, 159) a j. 

Podle staršího usu je asi příslovce krade (u star- 
ších spisovatelů čteme častěji: kradí, v lidové řeči 
i v novější češtině se ujalo kradmo): (obyvatelé) krade 
se do lesů loudí (11. 22), utekl od něho krade jako šel- 
ma (II, 91 V Archaistické je příslovce na potom (= po- 



212 

tom: I, y-^ a j.\ uaručesf (= rvchle) : naručest k mi- 
lence spěchal (1. 56J, naručest prchaji (II, 122); na- 
vzdory věku lékaře ku pomoci svolali (= proti; I, 4), 
soukromí {= potajmu): nejprve soukromí hleď, bys 
krok měřil (I, 64), soukromí jednajíce (II, 160); ale 
též: pro svět na oko jsme, pro sebe v soukromí však 
(I, 24, zde trochu jiný smysl: oppositum proti svět); 
na téže stránce: jedno (svědomí je) pro veřejnost, pak 
druhé, co soukromě jedná (I, 24). 

Podle starších spisovatelů píše Hek úhrňkem (= 
sumou, dohromady, vesměs) : (Browne) jest na omylu, 
domnívaje se, že by takový nápoj úhrňkem ze všech 
kávových olupkňv se připravoval (II, 44). Podle star- 
ších spisovatelů říká Hek při výčtu: jedno, druhé {^^= 
předně, za druhé . . .; II, 137 n.). 

Archaisticky zní také spojka anohrz (= nýbrž) : 
nebvvá to vždy železem, anobrž častěji kovářem (H, 

172). 

V staré řeči tkví Hek mnohými sloves y, 
jež za jeho doby možná již pokládati za archaismy; na 
př. : vždy jsme se dovéřili, ze (= důvěřovati, spoléhati ; 
I, 21); sloveso hýti v složeninách, jako: ctnost konečně 
přehude ctně (II, 81, ač se i v obecné řeči říká: světa 
nepřebudem); kde (obecný soud) místo vybude dobré 
(z= vystojí; I, 104); kolotající se náruživost (II, 121); 
vida dvořana křepčit (I, 41 — snad přejal Hek toto slo- 
vo z Komenského; užívá se ho také v obecné mluvě): 
(přátelé) kvasili (I, 4); žid křesťanům nástrahy líci 
(I, 53). nešlechetník poctivým osidla lící (I, yy). Nyní 
se v našem kraji říká: políknout na myši, na ptáky: 
líceti jsem slyšel zpívat a snad se posud zpívá v sva- 
tební písni: policím na tě, krásná holubinko — tedy 
mohl i Hek toto slovo převzíti z lidové řeči. Jiná slova: 
liue-Vi ctižádost až přes zábradlo rozumu (= teče, sou- 



2n 

visí kořenem s líti; II,, 163); tělesný strrg bez hlnvv 
mrtví (= stává se mrtvým, převzato asi od Komen- 
ského; I, 106); role pátého roku tak zmrtví, že (= od- 
umře, stane se neúrodnou; IL 16); bláznem nevolí 
slouti r= nechce; I,, 72); lidské věci v kolo se plichtí 
(— míchají, pletou; I. J^: Hek toto sloveso poznal asi 
u Komenského, u něhož se čte častěji): chutě se mezi 
ně zplichtím i=^ přimísiti se; I, yy^: zplichtí se s Černi- 
lem a Mazačem (II, 70); když b}xhom se v ni vplichtili 
(II, 139); Pyrrhus potáhl na sebe království sicilské 
(má Hek podle Veleslavína; II, 94); poziistala v městě 
radnice pustá (slovo přejal Hek z \>leslavína; II, 96): 
zlý skutek v ohavnosti své nezměnitedlně pozůstane (= 
bude trvati; II, 184); častěji sobě přirikej (II, 143; vy- 
škytá se také v našem dialektu, s významovým odstí- 
nem slibování s jistým závazkem, při ujednání služby, 
práce, kdežto pro slib nezávazný je sloveso připovědéti 
asi podle přísloví: připovědit je móda, ale dát je škodaj; 
přitekl se zástupem (= přirazil: II, 150); při kterých 
(nádobách) pan manžel stolívá a hoduje (II, 37): sládek 
touže příhody své (= stýskaje si, žaluje na; I, 59): 
(agami) s člověkem se rád tovaryší (II, 4); (Cíhlík) 
neměl čím udarovat (= obdařiti, darem získati; I, 36); 
tam máme cestu širokou, volnou a dosti utřenou (= vy- 
šlapanou; Krát. přemyšl. str. 9); aby člověk válel proti 
moci, kterouž nezná (= válčil: II, 166): Portugézové 
1418 ^laderu vynalezli (= objevili: II. 48): pravého 
smyslu práva a zákona vystihnouti (II, 109: toto slo- 
veso, nyní tak běžné, nikoli však v řeči obrozenskc, 
převzal Hek asi z Komenského): stírá všecko to, což 
oči zamrakuje a zatemňuje (II, 15); aby zasedělé úro- 
ky vymáhal (= neplacené; (I, 50): tvář zvraskati se 
tak brzo nedopouští (II, 20; je převzato z Hubra- 
\'eleslavína ) : z toho pak i adjekt. svraskalé tváře 
(= vrásčité; I, 47). 



214 

Některá slovesa snad Hek převzal prostřednictvím 
starších buditelů. Tak sloveso dvořiti se ve smyslu »dě- 
lati se hezkým« přejal Hek bezpochyby od starších 
buditelů (slyšel jsem škudlivce lhát a se dvořiti obrazem 
pravdy: I, 20 V. podobně sloveso: krásiti (H, 127) ná- 
leželo již před Hekem k fondu básnické mluvy obrozen- 
ské. Naproti tomu pro slovo oduscní (tvořící odušení 
z nebe naň přicházelo 11, 126) má Jungmann doklad 
pozdější, nežli je článek Hekův. Také sloveso žiřeti 
(původně o železe = glůhen, u Heká vždy jen v tvaru 
přechodníkového adjektiva) v obrazném smyslu o lásce 
významíwě pošinul asi Hek: žířící touhu, s žířící tou- 
žebností (I. 32 a 56), vášněmi a žířícími žádostmi (H, 
128 a i.). 

U starších spisovatelů čítal Hek často s 1 o v e s a 
složená s jinými předložkami, nežli jak 
si je ustálila novější naše živá řeč. Necítil v takových 
předponách neživotnost. nýbrž pokládal starší spiso- 
vatele i v tom za vzor a přejímal od nich složená slova, 
již z oběhu vyšlá, do své řeči spisovné nebo i tvořil 
podle starších vzorů neobvyklé složeniny nové. Zpra- 
vidla jej k tomu vedla snaha, aby přesněji vystihl odstín 
významový. Nedodělal se tu však úspěchu právě tak, 
jako mnozí jiní obrozenští spisovatelé, jejichž řeč na 
novověkého čtenáře působí cize právě také odchylnými 
předponami v slovech. 

Zejména předložku o jako slovesnou předponu si 
Hek oblibuje. Bývá u něho podle starších spisovatelů 
tam, kde nyní ovládla příbuzná předpona ob-: svědo- 
mím ostojíš dobře (H. 81): což v Bohu a s Bohem . . ., 
toť pevně ostojí (H, 143): kdež byly brány t^sazeny 
(H, 153): skutek škaredý byť kdo ze všech stran těmi 
nejvonnějšími věcmi omazal (H, 177; v našem kraji 
se omazují koláče, t. j. okraj kolem dokola). V podob- 
ném smyslu užívá spisovatel této předpony častěji: 



2TS 

když malíř malbu svou uměle ostíní, činí to ('II, 171; 
nyní bychom raději řekli za-) : (lidé nadutého) pla- 
zivě kolem a kolem okuřují ÍII. 142; nyní bychom ra- 
ději řekli: podkuřují mu; Hek však chtěl hodně kon- 
krétně vyjádřiti představu »kolem a kolem«, jako když 
bába okuřuje nátku na noze). 

Jinde se však původní význam předložky o dobře 
k |x^jmu. který chce spisovatel vyjádřiti, nehodí. Lze 
ji pak vysvětliti ze záliby Hekovy v této předložce: na 
př. všetečnost svou mrzutě oskákal fsnad chybou tisko- 
vou m. odskákal: II. 186); zboží by v ceně daleko opa- 
dalo fll, 43); káva i tu místem ostydlou spravedlnost 
mocně zahřívá (11, 37). 

\' podobném smyslu bývají u Heká také slovesa 
s předponou u-; na př.: 2ístydlo srdce (1. 4); poctivost 
íístydovala (= stydla, chladla: II. 95 a j.). 

V některých předponách Hek zevšeobecňuje pří- 
pady jednotlivé. Říkáme: letos se žito pěkně urodilo — 
z toho subst. úroda: máme dále přídavné jméno uro- 
zený, odvozené od tvaru slovesného. Z toho pak užívá 
Hek slovesa uroditi v takovém spojení, kde bychom 
museli říci jinak: na př. filosofuje o adresách: nač 
třeba vědět poslovi, můj-li přítel vysoce nebo zvláště, 
slavně, důstojně se //rodil (1, 42). Zde užil této před- 
pony schválně, aby parodoval titulaturu »vysoce uro- 
zený«. ač při ní na rození nikdo nemyslí. Ale Hek tak 
píše také v jiných případech: rybu, jak rychle se uro- 
dila, vyřezal (I. 82). Čteme tak také v próze: práce ji- 
ných že se v jejich nei/rodila mozku (m. nez-: II, 177). 

Podobně kombinoval Hek při tomto slovese: hou- 
senka brzy ?/roste (m. vy-: II. 177). Říká se »urostlý 
chlapec« a z tohoto adjektiva si spisovatel odvodil prá- 
vo, psáti urůsti m. vyrůsti. 

Nenáležitě je užita předpona 11- za vy- nebo za jmoti 
předponu také v těchto příkladech : způsobnou kapli mu 



2l6 

(hadu Heredovi) í/stavil (II, 9); aby (Dedalus) po- 
dobné (stavení) Mstavil (II, 81): blázněnim ířstav si 
chřtán svůj (I, 103 — obrazně ve smyslu: založ, 
upevni); tráva se na vyschlých okolkách sama wseje 
(II, 61) — zde je sloveso s předponou správně cítěno, 
ale je přece neobvyklé; i venkovan našeho kraje řekl b}' 
spíše: vyseje. Právě tak by asi sotva užil venkovan 
obratu: símě ^'sité (m. zaseté; II. 158). Jiný význam 
dal Hek slovesnému substantivu pro rytmus ve větě: 
pastvec snese t/bití všecko (I, 45; nešlo zde o ubití, 
nýbrž jen: nahiú, čili prostě bití. Zkombinován uměle 
je význam slovesa s předponou u v této větě: k čemu 
se whodí podvrh (I, 78); znamená to: bude vhod; 
u snad také z předložky v, jak mívá Hek nesprávně 
také jinde. 

Jiná libovolná skládání sloves s předponou u-: vy- 
nasnaž se, by tě zásluhy 7/nesly v úřad (I, 87; m. do-)\ 
přátelům svým, dobře k prospěchu svému tísedlaným 
(I, Qó; 0-); (Barabáše) vší zlostí (=^ zlobou) wplesni- 
vělým lotrasem nazývá (II, 112; t. j. zlost [== zloba] 
na něm je stará a jako již plesnivá); i ti 2/plašení ná- 
kladníci (II, 122; tvořeno jako: ustrašení); stroj vi- 
ditelného í/pokoření (II, 142); nebyl s to. aby to sobě 
í/brané břímě na bedra svá vložil (II, 130; v povídce 
nejde o í/brané břímě, nýbrž o přibrané). 

Také předpona z- bývá u Heká častější, nežli je 
běžná v současném jazyce spisovném, a nebý^-á tu na 
svém místě. Častě ji k takovému libovolnému nakládání 
sváděl rytmus; na př. : náhodou onemocněl švec (I, 
85; onemocněl by bylo dalo o slabiku více); by si bobky 
svařiti dal (m. u-; I, 85); otužil se na této viklavé sto- 
lici (m. II-; I, 91); oblíbenost (zlého skutku) přece 
jednou ^vane (II, 184; m. z/j/vane, jak je v jiné průpo- 
vědi [pokoj z lahůdek světských] vyvane II, 185); aby 
se (nemluvňata) věci všelijaké sobě k pohodlí a zisku 



zatáčeti ^naučila (m. vynaučila nebo prostě naučila; II, 
no). 

Naopak bychom čekali předponu z-: druhdy si vy- 
chladí žluč svou (m. z-; I, 20 — patrně pro rytmus). 

Podle starší češtiny užívá Hek slovesa /potratiti 
m. našeho z- (potratiti u nás nabylo pregnantního vý- 
znamu o plodu lidském) : (lusky vanylie) chut a vůni 
potratí (II, 32); k potracené své hodnosti (II, 100), 
velikomocný bídník počne onu . . . divotvornost potra- 
covati (II, 142) a j. Tak i: jíž fkrásou) pernatost 
ptactva z rukou Stvořitele />ošla (= vy-; II, 23). 

Neobvyklé jsou nám předpony po- v těchto větách: 
před jejich ípoddaných a sluhův) mrakem až oči po- 
cházejí fll, 92; říkáme: prechkzi mi až zrak); přísnému 
a /) zdivočilému vzezření (= z-; II, 152). množství slov 
/?6>sladlých (= na-\ II, 189); seděl, maje šatem oči po- 
vázané f— za-; II, 133). 

Řidčeji se u Heká vyškytají jiné neobvyklé před- 
pony u sloves. Na př. clo-: Dionysius Starší, doplnW 
svá léta umřel (= na-; II, 88); kdož se dá snadno po- 
hnouti, ten také velmi brzo obleví (m. po-; II, 165). 
\'e větě: zvyku ... dá se oř^vyknouti (II, 25) lze my- 
sliti na chybu tiskovou (m. od-). Předpona vz-: (člo- 
věk) chce zvětšený úvaz na sebe í-^kládati (= na-\ 
II. 130): divíce se té vysoké příchozích z/^rostlosti 
(= ii-\ II, 152J; zde spisovatel v obou případech cítil 
původní význam předložky vz-) : v zkáze se vzkládá 
(m. 7/kládá se ke zkáze; I, 100); (Lukáš si celého hada 
snad sám promyslil (= vy-; II, 8) : vše to slovy imlíčiti 
umělou zajisté ruku /'ožaduje (m. vy-\ II, 149"). Nové 
bylo tehdy také: /'nstrojený (m. 11- \ II. 127). 

Podle Bavorovského psal Hek: nyní se Vám /pro- 
pouští, že můžete se mnou činiti, jakž chcete QI, 10 r: 
řekli bychom raději do- = dovoluje). 



2l8 

Sloveso r'3'býti u nás nabylo již svého pregnant- 
ního smyslu (na př. dceru při provdání vybýti) a před 
sto lety nemohl již také spisovatel předpokládati, že 
mu prostý český čtenář dobře porozumí, kdvž psal: 
herec úkol svůj na jevišti TTbude (m. od-\ II, 97): 
ořech se ze třetí obálky vybude (m. do-\ II, 19); ne- 
moc i lékařství své jen z času si vybude jméno (I, 109). 

Castéji nežli u jiných současných spisovatelů čteme 
u Heká dvojí předponu u slovesa: na př.: poókus ma- 
ličko (I, 19); také se mu ponawhXo (II, 10): derviš se 
náliožnému životu odez'zá3.\ (m. oddal: II, 9); aby se 
(ořechy) zohvkXy (II, 19); která (voda) v Jordáně se 
w^yhromáždí (m. nas-\ 1, 83); zem aby se rosou a slun- 
cem zase poúroám\2i (II. 41); dcery se rozevádAy (II, 
91). Zbytečná a nesprávně položená je první předpona 
v slovese r,rtať ťll, 103). 

Podobně bývá v slovech odvozených od sloves; na 
př.: nsroznmím (II, 129); novoroční ponavrzem (I. 
91 V, nechtě všech /^onaučování doslechnouti (II, 127) 
a dále: a manželčina />0T'3'učování sobě na mysli vyklá- 
dající (II, 127V, násilím //^-ťvřená poslušnost (II, 175): 
co pak rovného, káže-li potřeba, -^anvěřilé se vůčihledě 
stává (II, 120; čemu se věří, asi: pravděpodobné) a j. 

Řidčeji čteme u Heká sloveso jednoduché, kde by- 
chom chtěH míti složené: na př.: každý se s nechutí 
iraíU (m. vytrácel: I, 58); také soukromí jednajíce (dvě 
strany) o dvou očích lépe se srovnají, nežli aby je še- 
stero vidění mířilo (II, 160; zde podle lidové řeči He- 
kova kraje m. spisovného »smiřovalo«): starému jino- 
chovi, který se manželství pře (m. vzpírá: I, 53); silný 
se po slabém iřc (m. dotírá na: I, 113); prv, kdo sází 
se v svém, srdce mi paběrkem dá (= usazuje: 11,229): 
sloveso sázeti jednocluché si Hek oblíbil; říká také: na 
nos si brýle sází (II, 169); plesnivina, kteráž se na 
tváři ráda sází (II, 177); pochvalný zvyk, že se sá-^í 



2TQ 

pro pokoj ten (= dává do vězení: L 98; u nás v po- 
dobném smyslu: sází se chléb do pece). 

Zajímavé je sloveso nesložené píjeti (spolu z nádob 
zlatých a hUněných píjel: II, 94). Připomíná podobná 
nesložená slovesa v RK-ém: avšak toto sloveso převzal 
Hek ze své předlohy, z \^eleslavína. 

Podle starších spisovatelů se Hek vcítil v jiný 
způsob vyjadřovati vid s 1 o v e s n ý u někte- 
rých sloves. Xejčastěji to bývá v odvozeninách slovesa 
zmásti. Slovesa opětovacího Tjoditi užívá se nyní jen ne- 
složeného a málokdy složeného, kdežto starší spiso- 
vatelé skládali je s četnými předponami: my v těchto 
případech klademe buď složené sloveso základní trvací 
-vedu, nebo sloveso opětovací -řádím nebo opakovači 
-vosuji. Příkladů archaistického vyjadřováni u Heká ie 
mnoho — také u jiných obrozenských spisovatelů — : 
zůstanu při cestě své, jenž přivodí k spokojenosti: co 
ho (svět) k časnému přivodí zisku (obojí I, 95): čas 
své řemeslo provodí (I, 106V, hercové kusy na di- 
vadlech provodili fll, 3): včelička z krvětu vyvodí med 
(I, 78) atd. Ještě neobvyklejší je nám sloveso opětovací 
v podstatném jménu slovesném: dlouho-li rv ožení trvá 
(II, 85). Podle starší řeči užívá Hek i slovesa opako- 
vacího podle VI. tř., nám rovněž neobvyklého: Kry- 
stus své uvozuje do radosti (11. 119); uvozuje do srdce 
vlažnost (Krát. přemyšl. rkp.. str. 14) a j. 

Slovesa podle Ví. třídy, v naší řeči spisovné i živé 
za novější doby neobvyklá, vyskytují se u Heká ča- 
stěji: na př.: (nešlechetnost) nevidí a hryluje (II. iii: 
v obecné mluvě: brejlit = mžouravě a upřeně se dí- 
vat); v patřící čas se navracuje (II, 6); (všeliké věci 
člověka) vadnou, opadu jí (II, 141): plevy při vání opa- 
dují (II. 44): při opadujícím ohni (II, 52): (lidé) jako 
mnozí zhusta mezi dobrými se otlukují {= />otloukají; 



220 

I, 123); (vanylie) ofočuje ót kolem všeho (II. 31); také 
nesprávně: kolo rychle se otaČHJíci (II, 180); ji (otáz- 
ku) k obmezení ducha radosti světa okusujících kladou 
(Krát. přemyšl. str. 3); duše, kteráž toto se mnou pře- 
jnyšlíijes (v rozjímání nadepsaném Kratičké premyslo- 
vání, rkp. str. 5); (ořechy) při povolném ohni usušují 
(II, 19); velké působuješ utěšení (II, 125); lidé k do- 
sažení života blaženosti vvpňsohováni jsou bývali (11. 
138); (člověk) zvítěziije (II, 196). 

Nesprávně je užito slovesa opakovacího v této 
větě: Slované vědí, oč je smrt, když tohoto věrného 
vlastence (Kramériusa) uchvacovala, přivedla (m. 
uchvátila; II, yd>). A podobně asi: měl by (= bys, po- 
toku) svému mírnému nadílení býti povděčen ÍII, 
132, jde zde o jedno nadělení). 

Jiného druhu opětovací slovesa, nyní neobvyklá, 
čteme u Heká: (ten) oslúbá (II, 202); (kdo by) všecko 
cize — jak vosy — splášcl s uší (II, 232; m. plašil, ale 
spisovateli záleželo na tom, aby vyjádřil děj s předl. 
S-); při městě spatřÍ7'ali se rozliční břehové mořští (m. 
spatřovali se; II, 68); (ďábel) aby člověka tělesně smy- 
slného ke všemu zlému narážel (II, 118; možná, že 
zde redaktor opravil v Hekově rukopise původní slovo: 
narážel od raditi). 

Naopak bývají u Heká trvací slovesa podle IV. 
třídy, kde nyní je běžné sloveso VI. třídy. Podle starší 
řeči píše Hek: žádnému nedůvěr (1\, 202); lid nedů- 
věře králi (II. 90); (ctnost ozdobu) osohí vlastnímu 
skutku (= osobuje si; II, 85); (Aí^athokles) království 
sobě nad ním (městem Syrakozouj zosobil (II, 93 po- 
dle Veleslavína ) ; dvořané mdlý zrak bleskem svým 
všudy temní (I, 16; říkáme jen: zatemňují). 

Nesprávně je užito slovesa složeného v této větě: 
ihned zdřímati počínají (II, 191). 

♦ 



1 



221 

Hek se vpravil pilným čtením starších spisů ze- 
jména do starších frází, z nichž mnohé nebyl v 
jistě již tehdejšímu čtenářstvu srozumitelné. Náš 
autor však jejich archaistick-ý- ráz nedovedl již ani do- 
bře vvcítiti. Příkladů najdeme v HekovVch pracích 
dost. ' 

Stará jsou rčení, v řeči živé i spisovné posud uží- 
vaná, jako: ach nastojte! (I, iii): s člověkem je veta 
fl, 8i) a j. 

Dost však je frází neobvyklejších; na př.: Arabové 
v chuti i- námi se dělíce (= různíce, lišíce; II. 43); 
blázni drželi rok, jak lidi by stíhali moudré (I, 71 ; zde: 
rokovali, sněmovali); snadně tomu viísto dáme, že 
(= připustíme; II, 36): čemuž místa pro velikou po- 
dobnost pravdy dáme í= uvěříme: II, 81): podobně: 
věř. že tě TSulcius) brzičko přivede k místu (= do- 
káže toho u tebe; I, 66); aby práci přivedl k místu 
('= provedl; 1,68); všecko, co žádal, brzy k svému do- 
stavil místu (II, 37); jsouce íkněží) zákonem na to ve- 
deni r= poučováni; II. 34); člověka na to vedou, aby 
jiným v}'\Tacoval domnění ÍII, 166V. na to še (Ara- 
bové) navedli (= naučili se tomu; II, 35; v nynější 
řeči ve smyslu »navedení, návod«); nemá-li co nepří- 
jemného do sebe (II, 6^; (světa opravitel) když věc 
svou postaví na vrch (=z provede; I. 80 — u Komen- 
ského čteme: chce svou na vrchií postaviti); v témž 
smyslu: věc svou přece nějak na vrchu posadil ÍII, 
90). Podle Rešela píše Hek: vrch hrůzy (I, 86), jako 
četl: vrch práva a j. ve smyslu: nejvyšší hrůza. 

Ze starších knih má Hek obraty: v čem ona osob 
znamenitost vlastně jest pozůstávala ('= byla; II, 
139; častěji: na čem). U něho také čteme novočeskou 
nesprávnou vazbu: květ pozůstává ze čtyř kulatých 
listkii (11, 21). 



112 

často nacházíme ii Heká starší správnou frázi, 
v novější řeči spisovné zanedbávanou: nepřestal na 
tom (I, 55), hojněť má,, kdož na svém přestati umí (II, 
182). na tom přestávati (II, 108 a j.)- Zato jsou nám již 
zastaralé fráze: chtě se hrůzou ohraditi, nač mu ko- 
nečné přišlo, jsme viděli (== kam to s ním došlo, kam 
přišel; II, 93) projde ten, kdo způsobně sná se vždy:ky 
propůjčit lidem (= býti po vůli, sloužiti komu; I, 38); 
soud jako nějaký karban vypadal, kde komu stéstí sedne 
(II, 90); cožkoli na světě jest, jen samotným žaludkem 
stojí (rzr trvá; I, 21). Podle starších spisovatelů píše 
Hek místo našeho »chystati se, hotoviti se«, jednou: 
souchotiny se i strojily stěhovat dále (I, 20), po druhé: 
nechť se každý šikuje v proud (I, 39). 

\^ starém bylináři čítal Hek častěji rčení »ukládati 
bolest«: lékařství každému bolest menší a ukládá 
{= utišuje; II, 176). Podle toho pak řekne Hek: jak 
by se zkažený svět iilošit mohl (= upokojit; I, 91) 
nebo: následek uloží muže i ctnost dle způsobu svého 
(I, 74). 

V starší řeči (na př. u Komenského) se říkalo: za 
nic položiti, za marnost položiti ve smyslu: pokládati. 
A podobně píše Hek s jiným odstínem významovým: 
ovšem jsem tě 2a potok položil (= učinil jsem tě poto- 
kem; II, 133). Podle starší řeči je pojat obrat: abychom 
i my mi jeho dobrou věru za čistou přijali pravdu 
(II, 8). I' Komenského i v Trojanské Kronice poznal 
Hek frázi: vi}wutí se k někomu ve smyslu »připojiti 
se«; není již básnickým obrazem, nýbrž frází. Náš spi- 
sovatel si ji rovněž oblíbil: každý se k němu vine (I, 
38); rozum se k žaludku vine ( f. jg); k pravdě se při- 
vinul meč (I, 67 a j.)- 

Starší rčení jsou napodobena v těchto Hekových 
větách: šatlavník byl přinucen vybiti poklid (I, 98, jako 



I 



^2% 

se říkalo: vybiti domy, kláštery, nyni: krámy, u Heká: 
bitim vymoci klid); poctivost hledí se z doliny vybrati 
d. 92); všecek se (Salter) na to vydal, aby (= dal se 
do toho; II, 59); přišli ve jménu volence, výmluvná 
ho činíce (kurfiřta, omlouvajíce ho: II, 154^. Indivi- 
duálnější je Hekovo rčení: bylo naň podáno II, 12S. 
za něž napsal jinde úplnější výraz: podávám naň otázku 
(II. 135), jinde také nezvykle: na otcovo vynacházeaí 
z něho se dotazuji (11, 135J. 

Někde je nesnadno určiti původ některého rčení ; 
Hek užil na př. osobitého rčení: soud obecní poloze za 
hřbet (I, 104, ve smyslu »nevážiti si ho, nedbáti ho«), 
a ještě : všecko to . . . sobě jako za hřbet postrkují (rkp. 
Krát. přemyšL, str. 4). Autor tuto frázi poznal bez- 
pochyby v Rešelově »Jezusovi Sirachovi« : naučení ne- 
budeť mu se líbiti a zavržeť je za hřbet (v Zákovcově 
citované rozpravě pod heslem: hřbet). Ale možná, že 
za doby Hekovy tato fráze žila také ještě mezi lidem. 
Četl jsem ji — a to v obměně: poloze m. zavrže — 
v jednom dopise Jos. Němce jeho ženě Bož. Němcové 
(doklad jsem si nepoznamenal). Němec ji jistě nepře- 
vzal ze starých spisu, nýbrž z řeči lidové, a to asi 
z kraje Hekova. 

Z Heká se dá vybrati mnoho zvláštností syntak- 
tických, tvarových i hláskových, které byly převzaty 
nebo napodobeny podle starších spisovatelů a byly za 
doby Hekovy již zastaralé. Souvisí však zpravidla s ji- 
nými příbuznými zjevy jazykovými, převzatými bud 
z řeči lidové nebo s osobitým jazykovým tvořením auto- 
rovým, že se mi zdá správnější postup neodlučovati je 
od příbuzných gramatických úkonů, nýbrž vypsati je 
v souvislosti s nimi. 



224 



v v 

Živly lidové mluvy severovýchodních Cech 
v Hekově řeči spisovné. 

Bohatým zdrojem byla Hekovi pro jeho spisovnou 
řeč živá mluva jeho okolí, dialekt s e v e-, 
rovýchodních Čech. Z jazykového fondu pro- 
stého lidu čerpal Hek ne proto, že by byl měl pocho- 
pení pro to, jakou důležitost má pro obohacování řeči 
spisovné živý jazyk — toho pochopení bylo tehdy ještě 
vůbec málo, Dobrovský v tom měl málo žáků — , 
nýbrž prostě proto, že nás spisovatel jiného slova nebo 
obratu neznal. Posud ještě každý píšíce vězíme v svém 
dialektu mnohem více, nežli si uvědomujeme, ač školy 
všech stupňů silně zasahují do naší spisovné řeči svým 
vyrovnávacím vlivem. 

K živé řeči se Hek na ])ř. uchyloval, když potře- 
boval výrazy odbornější, technické ve smyslu jistých 
lidových zaměstnání. Nevím, najde-li excerptor pro 
novočeský slovník odborné názvosloví pivovarské 
i frazeologii při výrobě piva v literatuře staršího na- 
šeho obrození tak vyjádřeny, jako to nacházíme v bás- 
ních i prosaických spisech Hekových. Hek byl delší 
čas účetním dobrušských nákladníků a staral se také 
o výrobu piva. \^ básni »Co jest pan starý« (I, 57 n.) 
je tolik odborných názvů i obratů, že pro ně skladateli 
odpustíme nebásnický obsah i neumělecký výraz. Kou- 
pený ječmen sládek »z moku do humna dá, pak válí a 
na lišce praží«; pivo ze sladu »zvařené ochmelí, pak ho 
i nakvasí, do sudu spílá«; pivo »kyne a v krásný se za- 
valí záhél; ^vyhnanou chmelinkti« odleje sládek: na ko- 
nec »do krčem vystaví pivo« — ono se cestou »třese- 
ním troudí a pění se špuntem «. »Krčmář vystavil 
chvoj«, přilil však do piva vody, »že se sládek ve vodě 
topU«\ za to krčmář »jen mláto a patoky mívej. « Ze 



I 



styku s pivovarem poznal snad Hek také odborné slovo 
výstřelek, jež vysvětluje v závorce latinsky: spiritus 
vini rectificatus. Jako by nám byl Hek chtěl schválně 
dochovat popis výroby piva! 

Podobně najdeme mnoho zvláštních výrazů a obra- 
tů — tolik, jako u žádného z našich buditelů — o pra- 
cích polních na poli i doma, na př. o vání a čištění 
obilí, o pěstování užitkových rostlin a p. \'elmi často 
se právě v takovýchto odborných výrazech a úslovích 
lidová mluva shoduje se starším jazykem; řeč lidová 
tu starý fond jazykový dochovala věrněji nežli odborná 
řeč spisovná, do níž proniká snaha vyjadřovat moderní 
způsob výroby a práce také moderními, zpravidla inter- 
nacionálními slovy fsrovn. na př. Hekův popis výroby 
cukru a j.). Tak si Hek počínal zejména při popisu ku- 
peckých rostlin. 

Při určování živlů dialektických vycházím z nářečí 
svého rodného kraje mezi Jičínem a Turnovem; také 
jsem je studoval. Je přes to, že je náš kraj dost vzdálen 
od Dobrušky, s nářečím Hekovým blízce příbuzné. Nad 
to jsem se za svých gymnasijních studií v Hradci 
Králové nejvíce stýkal s přáteli, rodilými blízko od Do- 
brušky, hlavně z Dobřan, a postřehoval zvláštnosti je- 
jich mluvy, od našeho nářečí rozdílné. Myslím tedy, že 
mohu dialektické živly v Hekově řeči spisovné určovat 
dost bezpečně. 

Z lidové mduvy si Hek nejvíce vypůjčil substan- 
tiv. Uvádím zde trochu více dokladů: bluma v noci 
bubáka viděl, lek se (I, 46; bluma = troup: bubák 
= strašidlo, kterým se straší děti hlavně v noci: Hek 
rozeznává ve smyslu řeči lidové bubáka od strašáka; 
v následujícím verši praví se: ve dne spatřil strašáka, 
hrozně zbledl); brek (kozy = brekot; I, 45,); cufnel 
sladký (1. 94; jméno totr. asi dost brzy i z lidové řeči 

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III. 15 



226 

vymizí, poněvadž děti vyživuji již jinak); tri čamrhy 
(I. 98; u nás jen: čamrda); čmejříčko (= jemné 
chloupky: více tenoučkých čmejříček II,, 21); to drahé 
harahnrdí ÍIL 88); horák — proti: kraják (— oby- 
vatel hr)r. kraje I, 51); hiiha (= ústa; I., 94, II, 160 V. 
zloděje sedíciho jen na hiimné vida (= místo za stodo- 
lou (I, 39); chamradí (= smetí; I, 81): tenká snět 
chlapa udrží (IL 21; v původním významu: dospělý, 
silný člověk proti chlapec); druhdy se klopotou tvář . . . 
zapotí f= usilovné namáhání; L 17), sedlák se za plu- 
hem klopotné vláčí (I, ^y)\krmník =: chlívek prasečí 
(I, 61; u nás též ve smyslu: vykrmené prase); pěna a 
křis z vařícího cukru ('= co se usadí na vrchu kapaliny: 
plesnivina na víně, při vaření polévky krev a jiné 
látky; zde by to byla pěna, již sražená. Hek rozeznává 
pěnu a křis); suky na kůrce hladké (u cukrového rá- 
kosí, II, 48; nyní bychom řekli: kůra; kůrka pro nás 
jen u chleba ) ; na mandele bychom nalezli těch mudro- 
chů (II, 122); když dobře uhledcným náhonem svým 
zboží své na odbyt vykládá (II, 56; zde užil spisovatel 
obecného slova náhon, »strouha na mlýn, na louku a j.« 
obrazně = nahání si); výřečný zůstane němcem 
(= kdo je jako nětný, nic nemluví; I, 92); zpívá pá- 
novou notou (I, 19); prut časem až v objetí čili kmen 
statečný dorůstá (II. 39; u nás by bylo: v obsáhnutí; 
zde zřejmo, že to byl název ustálený) ; od matky tohoto 
strůmčí vezme se odlomek (II, 49); do brázd se sázejí 
odlomky a dále v témž smyslu odnož (IL ^^~)\ zoral 
minoho jiter pustých okolku (= plocha kolem vzdělané 
půdy; II, 60); velké namáhání, ale malý oudélek 
(= vykonaná práce; též v jiném smyslu: co bylo ně- 
komu uděláno čarováním; v rukop.); ouhorem zma- 
řený čas (I, ^2i\ ouhor o poli = ladem ležící; zde 
obrazně: v nečinnosti); jako v podobném pádu se při- 
hází (= příležitost, případ; I. 47), v takovém pádu 



227 

(il. i8S)\pádcl a ncdorústek (I, 78); padérek (= pa- 
běrek; I, 55, II, 229 a j.)"- velké jméno si kup. měj ná- 
kladný oděv a pyšný, budou tě panáčkeyn jmenovat 
(I. 6; snad se tak říkalo tehdy i v severových. Čechách 
všeobecněji, nežli nyni ještě na Aloravě o velebném 
pánu); na jednom pařezu vyroste někdy trojí kmen 
{z=z zbytek pně. dole uříznutého, zde ještě živého: II, 
21 >: co je medle paření f Co se v zimě . . . skotům. l)ra- 
vúm teplého dává (I, 7; Hek pokládal za nutné sám 
toto slovo čtenářům vysvětlit); (děvče) by na celý den 
rozkošnou párku dostalo (= hračka, piplavá práce; I, 
50); ani pod pavů-z by nepřivedl ty vinše (I, 51; až pod 
samý pavůz II, 122; u nás pouza = dřevo, jímž se 
upevňují na voze vysoko narovnané snopy nebo seno); 
(pán) v svém popluzí (= dvorci; I, 64 i II, 59); v pod- 
střeší se kryl (= místo pod střechou; I, 61); fant nás 
povahou předčí (= rozvahou: I, 63): více obecných 
povídaček (I, S^)\ pícce své tolik najednou dal přípaíii 
(II, 95). Obraz obsažený ve větě uvedené na posledním 
místě našel Hek patrně v Kolsiniově (Kavkově) básni 
v čele »Rozebrání spisu druhého M. Sam. Martynia<í 
z r. 1636 (vyd. Jos. Miillera v Čes. Akad. ve spisech 
Komenského č. 6. v Praze 1902), ale tam se praví: již 
dříví k svárům nepřikládej: dosti se kouří. Hek užil 
výraznějšího slova z lidové mluvy: přípal. ÍPřípal = 
suché dřevo, obyčejně tvrdé, zapálené v ústí ])eci při pe- 
čení chleba, koláčů v peci. aby se udržela pec vypálená: 
když se chlélx koláče vybírají, přikládá se drobnějším 
přísvěcem, aby se posvítilo). Při všemocném radním 
se prý purkmistr a ostatní rada holým toliko přípalem 
stává (II, 114). Jiná slova z lidové mluvy shledáváme 
ve větách: průkleste f= průsek v mýtině: II. 23^ kam 
tak raníčko jde (= časně z rána: I. 28): avšak často 
viděti, že na to nejzdárnější ovoce ruda padá (IL 
138: u nás v tomto smyslu rez na rostlinách): při shíree 



228 

(ořechů muškátových = sbíráni 11, 19); smotlacha (^=: 
plevel se zrním při čištění obilí odházené, ovšem i ve 
smyslu přeneseném), slovo u Heká velmi oblíbené: I, 
4' 49- 55 (i^a místě mistrných noh jen rytmuje smotla- 
chu všecku), 75 a j.: snét (= větev; II, 21 ; u nás snetev 
nebo smetev); to se špetkou vezme a táhne; pustí-li oď 
špetky (zde v původním významu = konec sevřeného 
palce a prstu; II, 52); soják (= samec sojky; I, 102); 
marcipánový stroužek (spíše perníkový = tabulka per- 
níku, která se strouhá; I, 49); mistrovi učenec snad by 
tu chtěl se v řemesle rovnat (I, 75; = učedník, ale 
v trochu jiném smysle: chce se prostě vyjádřit, že se 
u jistého mistra učil: »to je jeho učenec«; ve smyslu 
stavu nebo sociálního postavení je to vždy: učedník); 
svět vždy troudí se tak, jak jiskra mu připadne k troudu 
(I, loi; troud = nahořelá látka, tkanivo, do které se 
křísla jiskra); bohatý troup (I, 96); s ústipkem počal 
se ptáti (I, 28); červený sandál (= santal; II, 82). 

Podle lidového vyjadřování mluví i Hek o úřadu, 
zejména obecním, slovem právo: právo kročivši v to, 
hned žida si obeslat dalo; . . . právo vyneslo soud (I, 
86); právo ho (Šidomila) ubiti mělo (I, 21); hledá-li 
takový hříšník práv u práva (II, 104; gent. práv = 
spravedlnosti; u práva = výkonná moc právní). Podob- 
ně: což se při nich a celém důchodu nákladnickém jedná 
(11. 10 1 — míněn úřad. podobný úřadu důchodenské- 
mu). 

Obrat nám nyní nesrozumitelný: každý se hříčkou 
skví a je u svých skřítkem a ktltkem (I, 65) převzal Hek 
z Zieglerova překladu »Příběhů Telemacha«, jež vy- 
cházely jako příloha ke Kramériusovým »Vlastenským 
novinám« r. 1814 a 1815. Ziegler tam v I. d. na str. 270, 
pozn. 16. vykládá tato dvě jména: byli prý to domácí 
bůžkové našich předků; posud že se říká: není ani 
Skřítka doma; druhé jméno bůžka Kůtka prý se za- 



22Q 

chovalo v dětské hře, při níž se zpívá: »Kutek leží mezi 
sudy« . . . Srovn. pozn. na str. 131 n. I. dílu. 

Z lidové řeči zdá se přejato slovo šiška jako jméno 
obecné (=^ jednooký: Žička a hrbek je nadepsán jeden 
epigram a v prvním verši hned se praví: jednooký se 
tu přes pole bral I, 28 — ovšem v tom významu mohl 
slovo šička poznati Hek také u Komenského. U nás se 
udrželo v tomto významu jen antonomasií — cítí se při 
tom vždy narážka na jméno vlastní ). 

K lidové mluvě se Hek utíká zejména, má-li vy- 
jádřiti předmět jaksi odbornější nebo zvláštní práci. 
Uvedl jsem nahoře příklady názvosloví a fraze^jlofie 
pivovarské. Přidám ještě několik dokladů jiných: 

Hek popisuje zařízení k výrobě cukru (H. 49 nsl.): 
jsou tu mlejny na třtinu, zpravidla o jedywm složeni; 
y>navedoii se tří hřídele na palec ní kola« — v článku 
o kávě sluje palečníkem, jemuž osadníci bradišté říkají 
(H, 42) — na ouzlahí (jeho) jest dobře upevněný válec 
... z podložených korýtek teče břečka (= šťáva) po 
shýbli do veliké kádě . . . (IL 50): v »cukrárně« (slovo 
utvořeno Hekem) samé se navalují bečky cukrem na- 
spílané na trámy do kostky iikřesané . . . výtok z kaš- 
ničky se do nádob stáčí . . . (H, 51); lišky u kotle fso- 
pouchové) táhnou do kuchyně . . . 

Z popisu hlavního kotle: nístéj (pec, prsk) jest 
dosti prostranná a čelesten (záhřeb, ústa do prsku) 
drobet zoužený. Po ruce u kotlá stojí kamenná stírka 
čili slevátko. Cukrovina se veslem ode dna vzhůru obra- 
cí (= kopisti: H, 52); silný hřídel na čepy v ocelových 
pánz'icích stojmo se zavěsí a na kolo navede (H, 56). 

O kávě vykládá Hek, že se její zrnka na JiZ'ozd roz- 
kladou, aby zase uschla (= velká lísa na slad: H, 42): 
zrnka v slupkách přenášejí do stupu (= nářadí podobné 
stoupě; H, 42). O mlýně mluví jen v příkladech: mly- 
nář vše i za liibem dá (I, ^y. všeobecně je známa fráze: 



2^0 

mít něco za lubem : zde starší spisovatel vidí věc samu : 
dřevěnou díž. do které jsou vsazeny mlýnské kameny, 
mezi žernovem a dřevěnými dužinami se usadí mouka 
neproseta). O mlynáři podávám zde ještě frázi piistil-U 
by mlynář zástavu najalovo ('II, i8i). Odbornější název 
je slanistě: rozum světa dnešního podobá se vlastně sla- 
ništi, leči zlahodna vábné, aby se jen holubů odkudkoli 
nalapalo (původně místo na líz; zde Hek myslí na la- 
packu při nahánění holubů. II. 51; u nás jsem to slovo 
neslyšel). 

Lidového hlavně původu jsou v Hekově řeči o d- 
c h }' 1 k }' v rodě některých substantiv. 

Ze čtení starších spisů uvázlo spisovateli subst. 
mrtvol jako maskulinum: aby mrtvol od dravých ptáků 
žrán nebyl f\'eč. vyr. 1832. str. 325. si. 2), na roztříště- 
ných mrtvolích ('II. 126). Podle starší řeči píše Hek: 
na královské stolice (m. nynějšího: stolce: II, 151 V 

Společně s jinými S(^učasnými spisovateli píše: 
s mladi (\, 31; II. 74 a j.). K nominativu mláJ nebo 
vilad. 

Mužského rodu je u něho podle nářečí slovo ocel 
(nůž ocelem zostře I, 44): kolej ("běží kolejem II. 66; 
v koleji svém II. yy. do pravého koleje II, 193). Podle 
nářečí je u něho pout muž. rodu (výnosný pout II, 11); 
rovněž oplatek (m. běžného oplatka) : byť svět z oplatku 
byl, co mi jest, když oplatku nechci (zde dativ; I, y^)\ 
ohlav (takovým ohlavem se vodí svět I, 1 11 i I, yf). 
Naopak ženského rodu hřídel nebo řídel (okolo stojaté 
řídele II, 62; ze dvou válců čili řídel pozůstává II, 42). 

Podle svého dialektu mění Hek původní podst. jm. 
stř. rodu zakončená -/ v subst. žen. rodu: na příkoř 
(Več. vyraz. 1832, str. 331, i. si); v chatrné podruzi 
(II, 137); tuze nizké pořiče (II, 60). Tak píše Hek i; 
dle tamní nářečí (II. 144 K slovo, které jeho okolí asi 
sotva znalo. 



Individuálně zdají se mi Hekem co do rodu pojata 
slova: divná zvedá (I, 3), slovo utvořené asi analogií 
podle schlouba. íMask. zvěd u Jungmanna je doloženo 
až z Čelakovského Panny jezerní z r. 1828 ). Jiné slovo 
rodem přechýlené, jinak nezvyklé, je nehod: náhlý ne- 
hod fIL 125J. Slovo poloh má původní význam »kout 
(u šestinedělky)«: v tom smyslu ho užil literárně již 
Puchmajer: »Hora v polohu«. Hek však mu přikládá 
význam všeobecný, »položení« : zisk v polohu svém bar- 
vy a oleje dá (I, ^2), (oudové) polohem svým sloužejí 
hlavě (I, 106). S některými jinými buditeli má Hek 
společné subst. předmcf ffem.): v předméti takové (V^X. 
pát. str. 121). 

Dvě slova snad původu lidového nedovedu vysvět- 
lit: byl to ovčinec a věrné domovo fH, 62); druhé: 
když se mu fdobrý blázen) do karty za dobrý ranč vý- 
borně hodí ÍH, 96). 

Z adjektiv hlásí se zjevně k lidovému původa 
u Heká poměrně menší počet význačných slov; na př.. 
chrchlavá žena (I, 54); na méloiičkém kalisku (=; vehni 
m.ělkém; H, 39 j ; co miimlavý nedvěd stará bručí děvka 
fl, 50); vrtkavost neošitá (= nevychovaný; I, 105); 
bylť jest to člověk jako povědomý nákladník (^ známý; 
II, 115): muškát \^-borností svou vůbec povědomé drahé 
koření (II, 18); prachstarý kroj (I, z^,)) volový pták 
(1, 102 — chytání ptáků bylo tehdy oblíbeným sportem 
a tento význam tedy živě cítěn); drobně utřené zíve 
vápno (= nehašené; II, 51). 

Snad je původu lidového také: ne v každém okolí 
obilí stejně sevné {= hodí se k setí; II, 60); směska 
vičná (11, 62; kolem Dobrušky bý^^á nazýi-ána vikev: 
vikaj. 

Lidový původ mají příslovce: dokonce (= na- 
prosto, při negaci: pranicj : sebe, co živ byl, dokonce 



2.32 

neznal (I, 4); halabala (= ledabylo; I, 88); všemu: 
here, Jiere! ano, ano! říkajíce (II, 115; žaloba na Heká 
pro Veliký pátek udávala, že prý takto uvedl doslovně 
úslovi jednoho dobrušského konšela); napřekot laško- 
A'ali (psi a kočky; II, 146; běžnější: opřekot): posepmo 
(I, 43: je obvyklé i u starších spisovatelů; v našem ná- 
řečí: pošepřmo), poticJww mře (= po tichu, u nás pj- 
tichmu; II, 84). 

Z lidové řeči je i citoslovce kyš (= kéž ve spisovné 
řeči při přání : kyž mi lze moudré i směšné povahy ohle- 
dati (I, 47). Starší gramatikové (K. Ign. Thám, Bohm. 
Gram., str. 120 a j.) tímto slovcem opisovali prací 
způsob. 

I slovesa přejímal Hek mnohem hojnější mě- 
rou z lidové mluvy, nežli činili spisovatelé pozdější. 
Uvádím četnější příklady: každý šetrně souseda ctil (t. 
j. připíjel mu na poctu; I, 4); škudlivec o křtěném 00- 
hanu cz'rčcí — a dále: tak se tu vycvrčel dnes, že hlava 
chuďasa bolí (I, 20, 102 a j.: k tomu je subst. cvrk, v li- 
dové řeči by bylo cvrkot) ; na rozum kdo by tu čuměti 
měl, ten rozumu nemá (1,94); nímž (nosem) Drahomil 
na druhé founěl (I, 97); řeč způsobem mlejnským sypej 
a nahrkcj tak, abys mluvícím zarazil ústa (tišť.: nc- 
hrkej, patrně chybou tiskovou již v originále; I, 63; 
u nás: ten ti toho nahrká! = dá V. také v jiném význa- 
mu: komín dolů jest shrkiiul (II, 155); dojde-li duše 

má, když krev tělesnosti mé shrkne, (Krát. pře- 

myšl., rkp. str. 8); Věnceslav chrápal (II, 229); (čl'v 
yek) drva kolí, rozkolená u veliké otepě svazuje (11. 
130; drva kolicí člověk II, 131 V. darmo se naklopoti, 
když zbytečnou robotu dělá (I, 93; o usilovné práci); 
agami nevolníka do nohou klube (II, 6; tohoto slova 
užívali i spisovatelé doby starší); do kostky okřesaný 
trám (II, 130); trámy do kostky ukřesané (II, 50 — 
v tomto smyslu jsem v našem kraji sloveso křesati ne- 



2U 

slyšel, nýbrž jen o mlýnském kameni; Jungmann úsloví 
»(ířevr> kresati« dokládá jen z Palkoviče; není příčiny 
nepřipKjuštěti. že se tohoto slovesa v uvedeném smyslu 
za doby Hekovy užívalo: má je o témž předmětu 
dvakrát); nechť (truhlář) kolébky samé kutí (I. 53 » ; 
ku kterým se zprvu poníženě plazil a lisal (m. lísal: 
není-li to chyba tisková; nebo máme myslit na obraz, 
jako se říká: lízat paty>; přepadše ještě dobře neopeřc- 
ncho krále Hiera (II, 95 — původní obraz stal se v mlu- 
vě lidové úslovím); podobně: husa zlou věc ošatí vábné 
(I, 66); (bezbožnost) oslýchajíc se v tom rukou svých 
zjevně omáčeti í= ostýchati se; II. 102), v tichém 
chládku se loudavý potůček raholí (11, 27,^: robiti rakve 
(I, 53; není zde třeba mysliti na vliv slovenských spi- 
sovatelů, u nichž se toto sloveso vyškytalo velmi často; 
v lidové řeči východočeské je toto slovo posud slýchati) ; 
aby (hrobník) mrtvý-m soustroval sídla (I. "^s^^)'- (sládek 
pivo) do sudu spílá (I, ^f): sloveso nyní jen v tomto 
odborném významu (v pivovarnictví) známé; u Heká 
však se vyškytá v širším smyslu — patrně tak žilo 
v řeči lidové — ; do něhož (sudu) vodu z rybníka ná- 
levkou jest spílal Cil, 130); bečky cukrem naspílané 
(II, 50); dobytčí ímlejn) arci že asi za patnáct tisíc 
liver spraví (= pořídí; II, ^f)\ rákosí přes sedm coulů 
od země tlačí (= vyráží; II, 54); a dále: z hrbolu ko- 
řenu tlačejí nějaká oka; dobrého člověka i všecku tu 
tričku jící lůži nákladnickou musil opustiti QI. 125; 
u nás zní toto sloveso: třečkovat, ve spis. řeči střečko- 
vat); že se krásný sen můj nevyjevil (= neuskutečnil; 
II, 204 rukop.); na otcovo vynacházcni z něho se dc>- 
tazuji ni. 135); tam, kde Jakub, ubohý, vzdechl 
f^ umřel; I.31); nebude řeč, kdo vzdech, ale mnoho-li 
dostane každý (= umřel; I, 65; nyní tento význam žije 
již jen v substantivu zdechlina); syn se třesavě zajiká 
<\'eč. vyr. 1832. str. 22. i. si.); Sulcius se zaříkal, že 



2.U 

(=r zapřísahal; I. 18: v tom smyslu ho také již starší 
spisovatelé užívali); vyceděná břečka by snadno za- 
sfávla ('= zakyselela; II. 51) a p. 

Zejména reprodukuje věrně Hek odborné výrazv, 
které se ustálily při pracích a stavech; na př. zde (na 
válci) se vrchní kožka opíchá (= otluce; II, 42; nynější 
čtenář sotva slovu již porozumí, poněvadž pich í tlouk), 
jímž se v stoupě slupka zrní otloukala, dávno již zmi- 
zel); roli dobře ohžcne (oborání u kraje; II. 96); 
rákosí když po mlcjně jednou sejde (II, 57); zvařenina 
se na druhý kotel přehodí (II, 51), cukrovina se přes 
chvíli nálevkami přehazuje fll, 52); strom odsazuje 
(II, 42; snad odmítá padavčata; výrazu neznám); kde 
pak písčina a že se hodně podhánl (■= zavlažuje; 11. 
55); promešká-li voráč jarní vláhu a čas, tak že se 
zpraží neb ulehne pole (II, 180); na to se (kožka z ká- 
vových zrnek) zvěje (II, 42), na častém převívání mno- 
ho záleží dl, 43; tehdy se obilí skutečně válo: lopatou 
se vymlácené obilí vyhazovalo do větru na mlátě a plevy 
byly od zrna dál odnášeny); břečka zahřitá sotva vy- 
drží, aby nepřesedala (II, 51; znamená patrně nakynutí 
šťávy); pivo třesením se troudí (= kypí; II, 58); že 
(kovář) jest železo lépe nešvařil (II, 172); (nádoba 
hrnčířova) nesnadno ale zase svařiti se dá (II, 192). 

Slovo městknati ve významu »býti zaměstnán« po- 
znal Hek bezpochvby u spisovatelů slovenského půvo- 
du; úřad, kterým se onen městknal (I, 90). Toho půvo- 
du je snad také výraz baviti se čím = zabývati se: ta- 
kovým (úřadem) jemu se déle již baviti nelze (I, 90; 
ale slýchal jsem jej také u nás). 

Někde Hek obrat lidové mluvy zlepšuje, poněvadž 
jej pokládal za přihroublý; na př.: zlé . . . než by se dále 
roz jedlo a rozmohlo (II, 164; prostý venkovan Hekova 
kraje by řekl: rozežralo; rozjedlo by mu bylo strojené). 



Také v m n o h v c h frázích snadno pozná- 
váme lidový původ. Při jedné frázi označuje Hek sám 
tento piivod: o nichž ( usubičkách ) se říká, že mnoho 
větru délají (II. 175; t. j. chlubí se;. 

Příkladu frází lidových lze u Pleka najíti hojně; 
na př. : mnohý důstojný pták, jenž sice by sa grešli ne- 
stál (I, 102), bratra by Ejipčanům byl za grešli neprodal 
bernou (I, 74 j ; byla řeč. že se tu o panny hraje, jichž se 
tu neušetří (I, 62); Iše, až se mu od huby kouří (I, 23); 
i konečně rozlili ocet (bez si; zde ve smyslu rozhněvali 
se; I, 99); co mu pověsí na nos (I, 10); špatného se do- 
děláš potěšení, mají-li silnější na tebe s kopce (II, 191 1; 
ani chlupem nevládl (II. 90J; nebylo dušičky v nich (I, 
86; častěji: byla v nich malá dušička); hrdina t>oYadé 
se s ]'aňkem (II, 84); nemaje ani toho skřítka (II, 68); 
když se rok s rokem sejde, klidí ročně (II, 22,): aby lidé 
vdově za zlé neměli (1, 32); osadníkovi na Hejtě ('Haiti) 
i jinde Pavel jako Havel (II, 57); (lidé) by mlčíce moh- 
li snáze za moudré projití (II, 191); projde ten, kdo 
(I, 38); každý hraje, jak mu padne kostka {11, 200); 
s dobrou se potáží (dvě strany; II, 160; s dobrou se po- 
táže, kdož ... II, 186); přilož své polínko {11, 233J; 
což se pan setník nebojí, aby zjasna do něho udeřil 
hrom (11, 151 ; v lidové řeči slýchat: z čistá jasná uhodil 
hrom); div že si sám hlavu nerozrazil (II, 90): Fran- 
couzové />ř^,y ^ífo/í kávu nemají ("11,45); haitská ("káva) 
si od kvadelupské neodevzdá í II, 45): kdyby lhář na to 
vzpomenul, že co komu nalže, časem \yjde najevo, oč, 
že by mnohý od tak nejistého řemesla pustil (II, 176; 
u nás se říká také: oč tu je, je-li vedlejší věta napřed 
a souvětí se touto frází končí) ; jiná fráze téhož 
významu: moha na její věrnou poctivost sadit (I. 44 
i II, 193); nezasazuj se, co ve vejceti. dokud se nevy- 
líhne (II, 186); i těm nejmoudřejším časem se přihodí, 
že mají na nově (II, 171; domnění lidu, že lidé k tomu 



2.30 

náchylní, když je na nově. blázníV. lid dobrý a nevinný, 
jen že jim (Španělům) do han^y nehyí (Yí, 33: tolik co: 
není jim po noié; též u Heká: jsouc mu (písnička) po 
notě: II, 144 V. a v podobném smyslu: kdo se nehodí 
Z' třídu, toho v\-AThne každý (= kdo není z jejich stra- 
ny, není stejného smýšlení; I, 39): svárlivý duch se 
rozpráší vůkol (I, 96); zhiVidarma se tu jen seředí (II, 
62; = špatně hospodaří); žid kupuje obilí na drahotu 
Q. 52: =r že bude draho). Ráz lidové odborné řeči má 
fráze: Na zimu zavřel se se stem a třiceti ovcemi, dobře 
věda, jak je do jara nhledí (= ošetří, vyživí: II, 62). 

Podle lidové řeči se Hek vyjadřuje osobitými vý- 
razy příslovečnými, zejména ve výroku: na př.: rozum 
je tak tak tak (I, 94); věc bude tak nebo tak (I, 106); 
bez peněz je všudy ouve (I, 92) : zuáš-Jí se halabala (I, 
88): bídník maje ho (jmění) dost. ař. přes dost, ním se 
moře sužoval (I, 70) a p. 

Z jiných zvláštností řeči lidové uvádím ještě: 
všecko bylo francouzskému oku diz' na díz' (II, 152); 
povstalo na koše soudů (I, 97); aby je (rádní z ráje 
had) pod pokličkou práv svozoval (II, 83); (my jsme) 
veřejně i pod pokličkou, jak se kdy dalo, právně i krorn- 
právně ... brali (II, 117); muž na holiěkáeh (I, 2y, 
v lidové mluvě jen ve výraze výrokovém v doplňku: je 
na holičkách). ^yTn máš!« povzdychl tesklivý Zabud (II, 
127): u nás častěji úplnější obrat: tu máš, čerte, kro- 

páč') 

Po lidovém způsobu Hek rád opakuje imperativy, 
aby výrazu dodal zevšeobecňujícího významu nebo zdů- 
raznění a podobně: na př.: svět bud. jaký si bud, jen 
v něm když obstojí dobře (I. 95); byl tedy (Donkyšot) 
vysoko, bud jak bud, do povětří vytržen (zde = ať se 
to stalo jakkoli; II, 133); čas bud jakkoli bud, poctivě 
šatí se ctnost (II, 85, zde ve verši); nejde-H mu pes, 



2S7 

buď sebe vetší, po sz-ýcli (IL 6); člověče, čiň co čin. 
však dohlédni k konci ('I. 96V, kouř, Z'ej vítr odkudkoli 
věj, do cukrárny nepřichází (II, 51); nevěř, ze ber to 
jak ber, přec jiného při něm íživotu) vyhledáš, nežli 
to . . . (II. 199); a j. 

Je zajimavé, že si je Hek vědom českosti při těchto 
rčeních. \' předloze jeho, \'eleslavínově Putování, bylo 
na jednom místě řečeno, že sultán rozkázal, »abv 
ostrova Malty dobý\^al«. Hek však tuto větu rozvedl 
způsobem pro jeho výraz charakteristickým: Soliman 
velitelovi rozkázal, aby ostrova Malty stůj co stůj, jako 
se dnes říká, vše^nosné dobýval ÍII, 84). 

Lidové řeči se Hek držel zejména v ustálených 
výrazech přirovnávacích: masař . . . oči vyvalil, jako 
dub stál, otevra hubu ÍI. 45); Damokles . . . jazyk měl 
jako na splaz'c, rozum jako vodní kolo se točil ÍII. 91 ) 
a j. 

Z lidové řeči je asi vzata fráze o klesání ceny, jak 
bychom nyní raději řekli; Hek mívá vždy padati a jako 
kupec míval příležitost často tento postup trhový jme- 
novati: aby cena zboží nepadala ÍII, 20); na uloženou. 
padat nesmící (m. nesmějící) cenu (II, 22); zboží v ce- 
ně daleko opadalo (m. spadlo: II, 43); připlácít i spa- 
duje v ceně i ta nejvěrnější láska, jak totiž kdy jde trh 
(II, i93j. 

Z lidové řeči je také asi fráze naznačující přibližně 
tón barvy slovem padati: květ padá do černá (II. 31), 
list padá do zliita (II, 21 ). — Odjinud dokladů neznám: 
není asi česká, ač má právě sloveso padati bohatou fra- 
zeologii. 

O živlech lidové řeči v syntaxi, v tvarosloví a hlá- 
skosloví Hekově promluvím dále v příslušných odstav- 
cích souborně. 



2.38 



Hekovo individuální tvoření jazykové. 



Hek sám také filologisoval teoreticky a podle toho 
pak tvořil slova. Zajímavý doklad nám zachoval v po- 
pise, kterak se cukr při výrobě slévá do připravených 
budek homolovitých : budky ty jmenuje »tvořidlo« a 
vykládá v závorce: tvořidlo, samskritské řeči, kteráž 
za plodící matku netoliko všeho při lidech předního ja- 
zyka slovanského, ale i všech téch podlejších (= niž- 
ších), vzorem dostavujícím, vedle práva a příslušnosti 
se až podnes udržela, tvornia, od tvoření, latině forma, 
řecky tútío; (II, 52). Nevím, odkud má Hek tuto etymo- 
logii; má ji také Jungmann v Slovníku (ovšem později 
vyšlém). Hek pak užívá sám tohoto slova (II, 76; 
tvořmičku II, yy; i v rukopisném Krát. přemyšl. str. 5: 
adv. tvořme), ale nedrží se své etymologie v praxi dů- 
sledně: píše dále také: do ivoren II, s8 i do tvořen 

"•53- 

Jak volně dovedl Hek nakládati s významem slova, 
toho nám zůstavil doklad při slově nákladník. X měst- 
ské řeči již starší ustálilo se toto slovo pro německý 
výraz »Bieraufleger«: je to překlad z němčiny: genitiv 
piva se již vypouštěl. V Dobrušce byli také nákladníci 
neboli, jak bychom nyní řekli, pravovárečníci. A^íme 
z Hekovy autobiografie, jaké nesnáze a těžké ztráty 
finanční mu přinesl jeho úřad účetního nákladníků ne- 
boli, jak bychom nyní řekli, předsedy správní rady pra- 
vovárečníků. Hek se jim mstil a dotýkal se zle již 
18 18 ve Vlast, novinách »těch psích a nákladnických ja- 
zykův« (ve vyd. II, 37), v Cechoslavu 1820 zatopil 
»bosým a děravým nákladníkům« (II, 67) a tak i jinde. 
\^e \'elikém pátku na str. 58 uznal autor za nutné vy- 
ložiti v poznámce, co míní slovem nákladník: pošinul 
jeho význam podle toho, co od nich sám zažil : »Náklad- 
ník, úkladník a obecní lotr k provedení všeliké ne- 



šlechetnusti najatý jsou zde slova jednoho významu« 
(II, io6j. Ovšem Hekovi odpůrcové porozuměli, kam 
autor tím slovem bije: žaloba pro \'eliký pátek pojala 
také toto slovo mezi provinění spisovatelova. 

A podobně si v svých osobních sporech bral Hek 
na pomoc filologii také jinde. \'e \'elikém pátku (ve 
\yá. II. 102) mluví o »mejtních čili publikánech«. dále 
o tom. že prý nešlechetnici »právo a obecní sprave- 
dlnost mejtním způsobem sobě zištně (narážejí ).« Ža- 
loba na tento spis odůvodňuje výkladem Hekovým 
»mejtní čili piiblikáni« zlý úmysl autorův, poněvadž 
prý staří Římané zřízení mejta neměli: ve slově že je 
úmyslná narážka na rodiště Jetmarovo Vysoké Mýto. 

Takto projevoval Hek snadné pošinutí nových ja- 
zykových výtvorů také jinde. 

Hekovu jazykotvornou náklonnost dokládám čet- 
nými příklady jmen podstatných, přídavných (pří- 
slovcí) a sloves, naším spisovatelem utvořených nebo 
slov běžných, ale Hekem proti ustálenému zvyku ve 
významu pošinutých. Zajímavější je tu oddíl zvláštní 
fraseologie Hekovy. 

U substantiv kladu napřed několik dokladů, o kte- 
rých myslím, že jsou Hekem přejaty z jeho předchůdců. 
Je zde také možná mluvit jen o pravděpodobnosti, po- 
něvadž mnohá slova převzatá na př. Puchma jerem nebo 
Jungmannem ze starší řeči mohl si ze starších spisů 
vypůjčit náš autor přímo a snad i některá nová mohl 
utvořiti sám, zejména substantiva přeložená doslovně 
z němčiny. 

Původ některých substantiv nově utvo- 
řených v době obrozenské budeme moci zjistiti 
přesně, až budeme mít vytištěn úplný slovník novo- 
české řeči spisovné. Zatím mohu k vývoji novočeskýxh 
slov podati příspěvek z Hekových prací. 



240 

z Rukopisu Královédvorského se Hek naučí! 
Imed po vytištění jeho slovu blahost a užívá ho v básni 
vytištěné k i. lednu 1819: blahosti stezku (I, 105) i po- 
zději: což by její (duše) blahosti nejlépe se hodilo 
ÍKrat. přemyšL, str. 9). Básník utviDril (myslím první) 
také slovo blahota (cest k blahotě dost I, 104; k blahotě 
spravedlivé II, 124). Vedle toho u něho čteme také 
podstatné jméno slovesné: blašení (= blaženost: bla- 
žení, protivenství jen v potahu člověkem vládne I, 76; 
Jungmann má pro ně doklad jen z Lindě). 

Již básně z 18. století rozšířily slovo Unika 
f'^ ^lusa); u Heká: kvílícím Umkám z r. 1790 (II, 
22y): krásnoruké umky (I, 8); na čas ustálil se název 
noha za pozdější »stopa« v metrice; Hek: některý 
řádek o nohu kratší posadím (L 85); Dobrovský po- 
ukázal na slovanské pojmenování měsíce června (nebo 
května) slovem traz'cn (H: hřebíček kvete měsíce travná 
II, 21); dlouho se užívalo slova slovář (podle ruštiny 
= slovník; H: ze studeného slováře I, 51). 

Již před Hekem se ujímalo slovo ohlas (= echo, 
které vykládá již Komenský; Hek: lehce se vypustí 
hlas, však mrzutě ozve se ohlas I, 25); dále: rozkvet 
ítěše se rozkvětem rozličných barevností bylin okrášle- 
nému položení II, 130); subst. celitel (= lékař; I, 5); 
svůj ostrovtipný náhled fll. 145); čině mu nějaké 
výstavky (II, 150 = výtky — obojí otrocký překlad 
z němčiny); zprostředkování f= \>rmitteln; II, 185); 
opodstatnění (II, 160). 

Z Kramériusových novin, jejichž byl Hek pilným 
čtenářem, se naučil tuším slovu následek (ve smyslu 
»pokračování článku«: následek další o kávě; II, 38^ 
slovu vyslanstvo (II, 155). Kramérius tuším zavedl 
v češtině podstatná jména příliš doslovně přeložená 
z němčiny, jež má i Hek: ohled (= zřenu záměr: lidé 
zištným ohledem puzení I, 51; bych vyhověl ohledu 



p 



241 

práce I, 13; dobrý ohled nevystačí vžd}-cky II. 183;; 
snad i potah ('= relativnost. slovo toto je známo již 
\'eleslavínovi; v něm si Hek zvláště libuje: jaký- Cdeii) 
v potahu na lidi bývá I, 47; světu jest v potahu hezkost 
I, 102 a j. často): dále adjektivum i adverbium od něho 
utvořené: hana s pochvalou se tu potažně na sejte točí 
I, loi: toť hlavní pravidlo, všecko ostatní jest potažní 
toliko výminkou II, 25. Dobrovský vytýkal Jungman- 
novi (v kritice Historie literatury české, toto slr)v.j) jako 
nesprávné ve smyslu »Beziehung«; Cechům znamená 
potah jen spřežení koňů, volů; od té doby se ho užívá 
v tomto filosofickém smyslu méně. 

Xemalý vliv měl na jazyko\T fond Hekův — jako 
na fond jiných spisovatelů obrozenských — Jungman- 
nův Ztracený ráj. Hek čítal asi tento klasický překlad 
také ze zájmu náboženského a při tom podléhal přitaž- 
livé Jungmannově síle jazykotvorné. 

Ze substantiv poznal asi Hek u Jungmanna slova: 
předvrh (= předmět ) a podvrh (— podmět) (u Heká 

I, 73, 78 a jinde častěji); dále slovo třesk (= třeskot: 
v třesku hromovém I. 61 ), i sloveso z něho odvozené: 
okna třeštila (= drnčela: I, 60): slovo výspa i výspa 
{z=z ostrov): s vyjmutím výspy (ostrova) Amboany (11, 
22: spisovatel pokládal za nutné čtenářům toto slovo 
objasniti v závorkách): Marlinskou výspu (II, 36); 
suÍdsí. 2vrat í= obrácení: rychlému všech věcí zvratu 

II, 180) a bezpochyby i jiná, která převzal Jungmann 
ze starších spisovatelů. 

Řídká jsou slova původu slovanského. 
Hek poznal u jiných buditelů snahu, vypůjčovati si pro 
českou řeč spisovnou z jiných jazyků slovanských. On 
přejal některá slova z ruštiny. Pro slovo carství má 
asi naše novočeská literatura sotva doklad starší, nežli 
je Hekův z básně tištěné i. led. 1815: kde ... to mocné 
jejich carství leží — nejde tu o říši ruskou, nýbrž o říši 

Sebrané spisy Fr. VI. Heká. Ilf. 16 



242 

Starých Hebreů. Jiná slova: horák prosí <> shmečné 
vremé (zde =^ počasí: I, 51): očky — brejle; tím slo- 
vem Hek nadepsal jeden epigram I, 7 a ještě jinde: 
kdo muž bez oček být, zdali půjde si kupovat brejle (I, 
S2). Ruského původu je i slovo durák (= nadutý hlu- 
pák), které Hek učinil vlastním jménem v dialogu »tří 
bláznů« (I, y^^ n.). 

U Heká pozorujeme — jako u jeho vrstevníků 
buditelů — zejména u Jungmanna — nechut k podstat- 
ným jménům slovesným. Vyrovnanými koncovkami, 
poměrnou délkou zdála se jim nevýrazná, vybledlá. 
Proto je zanedbávají,, tvoříce místo nich substantiva 
jiná, často pouhý jejich kmen. Některé doklady toho 
uvádím také z Heká: křes nemohl se ohně dopídit I, 
102: — slovo rozhod (slovo tu rozhodem bylo I, 76; co 
se rozhtjdu předloží jeho I, 96) vykládá Hek v po- 
známce k básni »Takhle to máme« (I, 96): eine gericht- 
liche Handlung a varuje žertovně, aby se nepsalo: roz- 
chod, což znamená něco jiného. Hek užíval rád i později 
tohoto svého nově ukutého výtvoru: štěstí v rozhodu 
svém jen tkvě H, 66: konečného rozhodu o svém učeni 
očekávaje H, 107 a j.: — spoj (uvedením kontynentál- 
ního spoje (=:spojení H, 37: po prvé myslím toho 
slova užil Ziegler v příloze Vid. nov. 181 3, XX\^ — 
doklad JungmannmO. 

Jiná substantiva: taz (dán na hlavu taz I, to6; 
jinde místo toho mívá Hek obyčejné složené slovo 
důtaz (I, 90") nebo dotaz (H. 232): pro tentýž . . . pře- 
skok (H, 149J: chtěl-li by (mlynář) po vody uteku 
mlejn spouštět (H, 181): otřas žilní (Več. vyraz. 1832, 
str. 340, I si.): co se v tvůj nehodí povol, zlé vždycky 
nebývá (= povolení, souhlas: H, 231; má doklady také 
u starších spisovatelů, zejména také u Komenského): 
ten velikV' francouzského lidu podiv (= divení: H, 152: 
Hek si asi odvodil z výrazu předložkového: ku podivu). 



21.3 

Také slovo hromot (I. 6i ) zdálo se asi Hekovi důraz- 
nější a libozvučnější nežli obyčejný hřmot. 

Podstatného jména slovesného užil Hek v t<:)mto 
významu: tělesné vznešení má, ach, nejednou chatrnou 
duši f= vznešenost; I, 107 a II. 205). 

U Heká se tuším po prvé vysk<tá slovo jněr ve 
smyslu metrům, také prosodie: náš Miloslav, jenž 
anakreonským měrem srdce lidská zajímá (I, 17 
z r. 1815 z I. ledna: i složené slabikoměr I. 15): pozděii 
se pro tento pojem ustálilo složené slovo rozměr. K vý- 
voji slov je zajímavé, že také jiní spisovatelé neoteristé 
chtěli nahradit cizí slovo metrům týmž slovem. Ant. 
^larek si v dopise J. Jungmannovi z 5. května 1818 po- 
chvaloval Počátky českého básnictví, »ačkoli se s lě- 
kterými slovy jich zpřáteliti nemohu, u pr. časomíra 
nezdá se mi plynuté obdobou českou. Spíše časoměr, 
jak \'ám? Tuším, že podobná svobodná tvoření nena- 
bydou u nás domácího práva tak snadno« (ČC^I. 1888. 
str. 164 n.). Jungmann přijal tuto opravu ^Markovu a 
užívá slova časoměr na př. v Slovesnosti 1820, str. 
XXVI n. Avšak v Slovníku je zamítá, dávaje přednost 
slovu časomíra. Ant. Marek později (v dopise Jung- 
mannovi z 2^. září 1841 píše: jak slušná jest šestinohá 
časoméra (ČCM. 1892, str. 299). 

V Hekově řeči poutají čtenářovu pozornost ně- 
která substantiva negativní, s nimiž autor nakládá vol- 
ným způsobem. Z lidové řeči převzal na př. jméno 
nerudá í= neobratný člověk, zpravidla ze vrozených 
nedostatků ) : dal mu však W^znam věcný (= zlá věc, 
zlý osud): fkdož) aby sobě v trudných světa tohoto 
nerudách hladkou proklestil cestu (H. 159). Z jiných 
substantiv: muž když nemiisem jest (I. 109 — nemá 
ještě smysl opakokladný. nýbrž znamená jen nedostatek 
vlastností, jež příslušejí muži): podobně: pro zřejmé 
neotcovství fH, 90). Opakokladná jsou záporná sub- 



244 

stantiva v těchto větách: tobě, prvotně čistému obrazu 
božímu, nyní pak toHko hroznými hříchy zohavené ne- 
podobě (= ohava; II, lOiV. zdárné i seminčí též zlým. 
nďrheni v podsejtí padá (L92: je řečeno pleonasticky: 
bylo by stačilo zlým vrhem nebo jen: nevrhem). 

Poměrně hojně tvoří Hek substantiva příponou 
-ec. Zpravidla bývají odvozena ode jmen přídavných 
a zastupují přídavná jména substantivisovaná; na př.: 
Dospělče! pomni (II, 80); chiidec bohatství prázdný 
(I, yz — v slově chudák Hek asi cítil jiný význam); 
poctivý vdiivec (I, 91; Jungmann má starší doklad 
z Hlasatele III) ; vedle toho se u Heká vyškytá také 
slovo mhivitcl (II, 125); u Heká máme i slovo mluv, 
přejaté z dialektu ve smyslu »dar mluviti«: jenž (zá- 
koník) mluv má, ale cokoli dí, v zlou směřuje stranu 
I, 112; (přetvořenost lidská) němým udělí mluv II, 83; 
z toho pak další substantivum: mluvnost v témž smyslu 
(bláznům mluvnost se dá I, 94). 

Dále jsou u Heká subst. pohodlivec (II, 189); 
snad i: pohonec (může být i pohonce: svět má najatých 
pohoncův II, 108; ve smyslu »náhončí«); své nově utvo- 
řené slovo ohnivec vykládá Hek sám »der Feuer- 
werker« (II, 188); podobně etymologisuje : škúdlivec 
od škody je nazván I. 102 (proto píše s -ů-, ačkoli je 
asi správnější výklad: škudlivec od škudliti); vyve- 
den ec — před tím se mluví o vyhnání až na nejvyšší 
horu (II, 124); jádra plný urostec {= kdo urostl, tedy 
spíše urostlec; II, 230). Analogií utvořil Hek slovo 
královec ve smyslu »královic«: ke kterým ídvořanům) 
se (Dionysius) jako královec poníženě plazil fll, 89"). 

Zato jsou u Heká řídká nově utvořená substantiva 
s příponou -ce: práv hájce (I, 66; Hek si odvodil toto 
slovo ze starého složeného ob-hájce); kupecký svět se 
všemi stvurccmi s^Tmi (II, 50; Hek nechtěl zde užíti 



24.Ť 

nesloženého trúrcc, poněvadž to cítil jako rouhání 
Bohu-Tvůrci). 

Nečetná jsou nová substantiva mužská, utvořená 
příp. -nik: obilník měl myší (= obchodník s obilím; 
I, 23; Jungmann uvádí doklad z Hlasatele II, ale v ji- 
ném smyslu = obilní šafářj ; soiibojníci (II, 15^)' 
šatlavnik (I, 98): zástupnikoz'i Budeckému (vojenslcá 
hodnost = Stellvertreter; II, 148: Hek sotva asi toto 
slovo převzal z cestopisu \'ratislavova — není jinak 
u něho stopy, že by byl tento spis znal). I slovo papír - 
nik (= kdo papír prodává: I, 28) bylo tehdy neob- 
vyklé, ač asi ne nové. Sem možná zařadit i ženské 
jméno: samohláska jest důvtipná příkořnice (II, 203). 

Alálo je také nových jmen odvozených příponou 
-tel: na soušítcle a souženého ÍII, 123): opatrného 
spřešitele (tišt. zpřežitele) bohatí (=: kdo spřahá: II, 
56); není-li trpělivost účinků bolestných zhaviiclcm 
('II, 160). 

Jména ženská utvořená příponou -kyne: své řídí- 
telkyni praví (I, 44); nábožnost kněží byla tou rozto- 
milou uvoditelkyni tohoto nápoje (kávy; II, 34). 

Nově utvořené slovo zdá se mi i krákorák fani ten 
všední krákorák hrubě nezazpíval, = kohout; II, 134). 

Hekovými výtvory ne právě zdařilými jsou slova: 
přichiitenstzí běžícího času ÍII, 202) a shczjcnství 
(II, 128). 

Po příkladě svého upřímně ctěného přítele, bás- 
níka M. Zd. Poláka, tvoří Hek rád subst. příponou -ína; 
v starších českých slovech, jako zrostlina, měl k nim 
vzory. Xa př.: Tvůrce sám dal mokřinu beze vší vady 
(zde o vodě; I. 100; v mluvě lidové slyšel asi Hek X.0^.0 
slovo ve smyslu »mokré pole nebo louka a j.«). \^ článku 
»Rozmnožení píce« fll, 59^ se Hek pokusil tvořiti nová 
odborná slova: hoříce, rašelina (i pro toto slovo je zde 
starší doklad, nežli uvádí Jungmann, ač slovo to je asi 



246 

starší): Torfpflanze; hořiriua = Torferde. Z jiných: 
nějaká I lihovina, ze živého vápna a syrového kamence 
přistrojená (II, 51; Jungmann tohoto slova ještě ne- 
má); dobře vycezená rákosozuna {= šťáva z rákosí; 
II, 50); luoíičina (= na mouku roztlučený cukr II, 54); 
ta jalová pcnina čili vlk (chybně asi vytištěno: pěnina- 

— odvozeno bezpochyby od peň: II, 49): ta čistá první 
sz'ařenina (cukrové břečky; II, 51). 

Rád tvořil Hek podstatná jména koncovkou -í, 
zpravidla, aby vyjádřil pojem kolektivní. Podle starší 
řeči — zde mu byl pramenem Bylinář — označuje sub- 
stantivem rýiwzn ne jistý souhrn révových prutů nebo 
keříků, jak se nám ustálilo slovo nyní, nýbrž vůbec 
pně a větve ohebné, točivé; tak píše — podle Bylináře 

— o rývoví pepře, dále pak: rývy (II. 13), o f^routí 
nebo rývoví přestávkovitém vanylie (II. 31). Analogií 
pak tvoří slovo nové pro kávové stromky: výspu ká- 
vovím posázeli (II, 36 a 41). Jiné slovo podobně utvo- 
řené je peřestí od staršího adjekt. peřestý: (agami má) 
krk obrostlý drobným, hustým peřestím (= pestrjTn 
peřím; II. 4). 

Kolektivní význam má i Hekovo subst. příkopí, 
t. j. souhrn příkopů běžících podél každélio záhonu (TI, 
55, ač není-li v původním znění chyba tisková: čte se 
tu: tito příkopj; mohlo by býti i: tyto příkopy). Po- 
dobným způsol)em je tvořeno také podst. jméno: se- 
minčí (I, 92; u nás seiuinko znamená jen semeno jete- 
lové, semeno i lněné — zde v širším významu i o obilí); 
právě tak: strihnčí (=• souhrn stromků; II, 49). 

Jindy označují taková substantiva určité vymezené 
místo: na př.: utvořil Hek slovo podsejtí (= prostor 
pod sítem; I, 92) a snad i odkvět í, jehož Jungmann ne- 
má: zralé ovoce (káva) podobá se světle červené 
střešní, krom že na odkvětí drobet počernalá r= místo 
dolejší, kde byl květ; II, 39). 



Zvláštního významu dodává Hek |xjdstatným jmé- 
nům utvořeným příponou -dlo. Uvádí do řeči na př. 
subst. kukadlo ve smyslu žertovné příhanném: jíž 
Csvraskalé babě) by se potůček z kukadel prejštil (I, 19: 
možná, že je z lidové mluvy; Jungmannův slovník má 
jen tento doklad). Z lidové řeči vzal Hek slovo čenidlu, 
kde má význam »veliká touha po ženění«, »sedlo na ni 
ženidlo«. Xáš spisovatel však tohoto výrazu užil kon- 
krétně o malé žene, s kterou se kdosi oženil: byl tázán, 
co s tím skrovničkým ženidlem chce (1, 8). Podobně 
hmotně jsou představována jiná podstatná jména utvo- 
řená příp. -dlo: tvořidlo (= forma na něco, zde na 
cukr II, ^2\ u nás tvořítko na př. na kozí syrečky). 
Jiné slovo je pudidlo: brus tedy pudidlem jest., nebo 
ke věci působní kosu (I, 109; t. j. je příčinou, že s-j 
kosa naostří a koná pak svou práci); právní smekadlo 
(z= klička; II, 104 a j.). 

I íek jako člověk přemi tavý a filosof ick\' vzdě- 
laný mnoho myslil v pojmech abstraktních. Aby své 
myšlenky vyjádřil pu česku, tvořil poměrně četná sub- 
stantiva příp. -ost nebo ~}wst. Mohu tuto tvořivost 
doložiti mnohými příklady: rozličných barevností bylin 
fll 130; pro toto subst. nemá Jungmann ještě dokladů, 
ač adj. barevný je staré); blikavost (komu blikavost 
k žaludku a misku, tomu aby kdo chtěl mázdry s očí 
strhovat, neradím II, 169; Hek tu obrazem pošinul 
význam ; původně blikavý = mžouravý. šilhavý) : celost 
neusedáť podle zdání jednotlivého: na jednotlivce při- 
chází, aby pustě od svého k celosti se přivinul. Dobro 
celoty zavíráť i jednotný zisk při sobě (II, 201; vedle 
sebe pro týž pojem dvě slova). Právě tak v nesnázích 
byl Hek, když si tvořil abstraktní jméno pro pojem 
opačný: jednotlivost údúv v nevyhnutedlné života ce- 
losti drží ... ve srovnalé šivůtnosti (Več. vyraz. 1832, 
str. 340, si. I.); žeť se pak toho při mnohých nevidí, 



248 

na jich jcci}iotIiz'ost{ toliko schází (zde: individuaUta; 
II, 128; později si Hek pro německé slovo vytvořil če- 
ský výraz: jediiofuota, II. 198); mlč, když ča^tnost velí 
mlčeni (= časnost — t vsunuto podle staršího pravo- 
pisu — , co je včas: II, 232); peníz má chaternou hmot- 
nost (= materiál: II, 176): možná, že toto slovo je 
přejato z Komenského): clwahwst ducha (II, 121): 
jakovosti její (moci) nechápá (=: jakost, povaha, od 
staršího jakový: IL 166): byli by v nevědomost svou 
podivnou sadili jestost (I, 74: slovo objevující se 
u vrstevníků Hekových: uvedli takto v oběh slovo 
starší V. bylina se může pro svou přeušlechtilou kvét- 
nost zalíbiti (II, 139; :=: asi: jakost květu: naše kťět- 
natost má jiný význam = mnohost květů): marná lí- 
hk'ost jest jako plesnivina (== snaha líbiti se: II, 177): 
lidnatost (II, 87: u Jungmanna bez dokladu): jeho du- 
chovní majetnost (II, 157): mhr.niost (= schopnost 
mluviti [moudře]; I, 94); tať (svornost) ncstrávnosti 
mnohé strávně svaří dl, 233); jíž (krásou) pcrnatost 
jeho (ptactva) z rukou Stvořitele pošla (II, 2^): po- 
dílnost srdečně útrpného přítele (= Teilnahme: IL 
123): íoudové hlavě I sloužejí v podvrzenosti (= pod- 
danosti: I, 106); k provedení své pohlcdávajičnosti 
(^ oprávněnost pohledávání: II. 160): avšak při vý- 
kladu nepřijde vždycky na věci povahu, ale na pojcm- 
nosti?) vykladatele (— schopnost udělati si o věci po- 
jem: II. 203): sousedské posloiichavosti vykládá (II, 
144): přetvořenost lidská i zázraky činí (= dovednost 
přetvořovat: II, 83): vlastní radostUvost smyslů (11, 
185: snad z Kollárovy Slávy dcery: Jako plavec radost- 
Uz'ě tleská): manželky své rozplašcnostcm (by opatrný 
muž) jisté meze mohl strojiti (= asi našemu: vrtochy: 
II, 128); nad sneslivost (= více nežli snese; II, 132); 
solnatost (= bohatost soli: II, 16); z nejistoty a sot- 
]iosťi tohoto vezdejšího života (= těžkost; II, 171); 



aby ty (potok) více vod v sobě měl držeti nežli určené 
soustavnosti tvé se hodí í= povaze, podstatě: II, 132); 
společcnstvost (a hned dále: lidské společenství: II, 
139)^ srovnalost mezi dobytkem a sluhou (= vyrov- 
nání; II. 145 i II, 141): úplnou o tom vydávají světlost 
(I, 84), mají-li Anglové o tomto hadu jakousi světlost 
(= poučení jasné; II, 7): slovo věcnost vykládá Hek 
sám »die Eigenthúmlichkeit einer Sache« (I, 104J: svě- 
domí jedno je pro veřejnost ísubst. tej)rve od obrozeni 
běžné: I, 24): všeobecnost {= die AUgemeinheít; I. 
52); savácanlivost (Vec. vyraz. 1832, str. 325, 2. sL); 
kořen dá se před ztrátou zriistnosti zachovati (II, 16); 
mnozí se životností výbornou dvoří (snad = plnost ži- 
vota: Krát. premyšl., str. 7). 

Hek ukul nejednou takové substantivum nesprávně 
i zbytečně, zejména tam, kde mu náš jazyk nabízel slova 
dávno ustálená a lepší. Hek píše na př. dohrost (II, Q5 » 
a měl staré jasné slovo dobrota; píše: tím řídne u lidu 
důvěrnost (II, 33), a měl napsati podle smyslu důvěra; 
takové nabude hustosti (II, 26) a mohl si vzíti i z li- 
dové mluvy slovo hustota. Podobně v jiných obratech: 
krásnost roz&znkwsX (II, 231) a měl pro to slovo krása 
— také ho užil hned v druhém verši; snad se nechtěl 
opakovat. Místo: novotnost (I. 23) říkáme novota, mí- 
sto potřebnost (II. 15) potřeba (ovšem potřebnost je 
také u starších spisovatelů); polohlasné zlořečení jeho 
podesřelost rozněcovalo (= podezření: II, 154): Bů!i 
mluví k potoku: nad snesl ivost (= než co snese; v tobě 
rozmnožená tekutost mohla by i tobě i všem opomezním 
sousednostem býti nebezpečná (II, 132 ), ale Bůh věděl, 
že Cech říká tekutina (prostý člověk by řekl voda) 
a souscdstZ'o; tekutost místo tekutina psal Hek již dří- 
ve: nechávají vyvařenou tekutost ssednouti (II, 26); 
kterákoli jiná zmnožených řek tekutost (II. 132). Xejde 
zde o vlastnost, nýbrž o hmotu. Podobně i jiná slova: 



250 

kdež kávy se v nesmírné násobnosti sváží (m. zásobě; 
II, 44); tato rybí zpotvornost fl. 82) je potvora nebo 
podle novější řeči nestvůra Leviathan. 

Zřídka kdy najdeme u Heká místo našeho substan- 
tiva utvořeného příponou -ost ínostj slovo jiné; tak 
píše podle starší mluvy: zkušením a dorůstajícím roz- 
umem (II, 129), kde bychom my psali: zkušenostmi. 

Nová slova tvořil Hek pro nová zřízení, pro něž 
starší řeč neměla názvu. Vypravuje na př. v jedné po- 
vídce o blázinci: nazývá jej jednou »dům bláznúv« 
(něm. Irrenhaus ) a kousek dále utvořil pro ně samo- 
statné slovo bláznoz'na (\'eč. vyraz. 1832, str. 13, si. 2.). 
Slovo blázinec je snad původu slovenského. 

Podobně, když psal o výrobě cukru, nazval budovu 
zařízenou na vaření cukru cukrárna (II, 50); tenkrát se 
u nás cukr ještě nevařil. Pozdější slovo cukrová^. 
utvořené analogicky podle starého slova pivovar, se 
ujalo, poněvadž cukrárna musela být ponechána pro 
výrobu cukrovinek. Příponou -árna, kterou měl tak rád 
pověstný \^ác. Pohl. utvořil Hek ještě druhé slovo 
z oboru cukrovarnictví čistárna, jež sám vykládá v zá- 
vorkách německým slovem »Raffinerie« ÍII, 58). Tak-i 
slovo kvčtárna f= květnice: \>č. vyr. 1832, str. 32. 
I. si.) se sem hlásí. 

Též pro jiné předměty, u nás do té doby neobvyklé, 
bylo potřebí nových názvů. Nové myslím je slovo m- 
Jiranka. Spisovatel ho užil, aby označil při nově vynale- 
zeném secím stroji příklopku otvorů perem řiditelnou, 
aby mohla vypadávati zrna při setí QI, 61). Nové bylo 
u nás, že prý »půda k vysázení cukrového rákosí od- 
hodlaná« slově cukroviště ÍII, 54. 55 a j.). Bylo by správ- 
nější (analogií podle jeteliště a j.) rákosiště, když na 
tom poli rostlo rákosí, ale tomu by se bylo u nás jinak 
rozumělo. Podobně si Hek pomohl, když chtěl označiti 
obrazně jedním slovem nebezpečí pro poctivého clo- 



251 

veka před úklady lstivých a násilných nepřátel: nazval 
je pot opište: (poctivý člověk) prý se raduje, že upro- 
střed tolika putr)pišťat přece celý a suchý . . . vyvá/l 
(II, i04j. 

Takto snadno tvořil Hek také jiná slova; na ])ř. 
listota (Več. vyraz. 1832, str. 13. 2. si.; našeho slova 
listina ještě Jungmann nezná) ; pro slovo Larvě si ukul 
subst. natvářka (II, 196; na starší škrabošku asi ne- 
\'zpomněl). Pro plovoucí živočichy ukul nesprávné slovo 
plován (od plovu; I, 99; srovn. pozn. na str. 139). 
O Alexandru \'elikém vykládá Hek ve zbožném roz- 
jímání, že byl na zemi toliko poutníkem, podruhem, pj- 
hostíncin (II. 125; že tu žil jen pohostinu). 

X^edle obecnéh(^ mudrák píše Hek také neobvyklejší 
mudroch (I, 6 v témž epigramu) a podle tohoto utvořil 
bezpochyby také: mladoch il, 53). 

Ještě ve starých letech luští dost se zdarem nesnad- 
ný ůivol. jak nazvati internacionální francouzské slovo 
raquette: navrhuje český název srška ('II. 188). 

Xěkde Hek ustálené jméno obmezuje na určitý vý- 
znam: Slovo podruh mívá u něho zpravidla význam 
sociální i morální závislosti na někom, poněvadž podruh 
si hleděl udržeti přízeň pánovu: na př.: (blázen) po- 
druhu nalezne dost. ježto mu pochlebují (I, y2), v po- 
druží za pány se vystavujíce ÍÍI. 65 ) a j. 

Osobitost Hekovy mluv}' projevuje se při obrat- 
ném užívání zdrobnělých substantiv. Uchvatitele dívčí 
nevinnosti nazývá obrazně mlsným krahulcčkcm (I, 54). 
Zdvojeně zdrobnělým slovem označuje Hek neumělost, 
fušerství v řemesle, asi jako říkáme: lépe jít ke ková- 
řovi nežli ke kováříčkovi; v tom smyslu píše také Hek: 
knchtičkové a lékařičkové ÍII. 197). A tak i v této větě: 
nebudeš proto obrem, že tě ním malichernější sladič- 
kovc nazývají (II, 174; kdo mluví sladkou, lichotivou 
řečí). 



Proti jiným obrozenským spisovatelům, i nejpřed- 
nějším, užívá a tvoří Hek poměrně málo slov slo- 
žených a sražených. 

Ze substantiv jsou to jména již ustálená: zeměplaz 
(I. i8, II, 196), marnotrátcc (I, 69, v novější řeči je 
běžnější marnotratník), suirtoioš (v starší řeči o pla- 
netě Marsu, Hek tak nazval řezníka I, 45). Slovo za- 
dostiučinění (II, 149) se dříve nesráželo v jedno slovo. 
Od biblického slova veleslaviti fll. T42) tvoří Hek 
subst. -rclcslaz'itel (II, 143). Z obecné řeči asi je pře- 
vzato slovo kolovrátník (= kdo dělal kolovraty; II, 
96). Novějšího původu je slovo samoJáska (II. 203). 

Za Hekovy výtvory smíme pokládati tato složená 
slova (Jungmann v Slovníku má na př. doklady jen 
z Heká nebo žádné): mrzutým lidotrapům (I, 54); sta- 
rému mladomilu, jenž mladičkou dívčici pojal (I, 53): 
práz'omluz'coz'é tuční fl, ^^), slabik oměr (ve smyslu: 
rytmus; I, 15). Slovo monopolista vykládá Hek sám po 
česku: samoohchodnik (II, 25), jiní je chtěli míti po- 
zději zčeštěno složeninou sani oku pec. 

Jména abstraktní tvořená příp. -}iost: dlouhochznl- 
nost (II, 200), protimyslnost tohoto hada k ženskému 
pohlaví ('II. 7; tvořeno od toho. že hadovi byly ženy 
proti mysli). Podobné slovo je: sousmyslnost (tys pá- 
nem a vládcem, pokud ti čas a sousmyslnost přeje; II, 
126: II, 133: :\nt. ]\Iarek pro pojem »jeden smysl 
všech« utvořil slovo sousmysl v Kroku I, 130 u Jung- 
manna v Slov.). Hek se pokusil utvořiti slovo z'áho- 
rovnost ína moři udržeti: II. 20) pro ten pojem, pro 
který se nám nyní ustálilo složené slovo rovnováha. 
Dále pak pokračuje: tak bolestný jest následek mořské 
přcz'aČHosti. 

Poměrně nejvíc složenin má Hek ve vlastních jmé- 
nech. 



-253 

Hek nemá myslím sobě rovného v celé obrozenské 
literatuře C(^ se týče volby a tvoření vlast- 
ních jmen. Mastní jména se v jeho pracích, ze- 
jména v básních, jen hemží. Jména, která spisovatd 
dává svým osobám, jsou na ně vždy jako šíta. Často vy- 
sloví básník jméno, a máme v něm hned typ, určitý rys 
povahový. Básník si jím ušetří mnoho slovné charakte- 
risace a může být potom co nejstručnější. Jméno mluví 
již za povahu. Bývá to nemalá výhoda hlavně pro epi- 
gram. Muž chtivý novinek dostane jméno Hovora^\l, 
ló); v podobném smyslu mluví Hek o pochlebném Švc- 
holovi (I, 90); nebožtík kantor Ježátko (I, 49): nedbalý 
hospodář, který ukrádá Pánu Bohu čas, sluje strejc 
Fejfara (I, 17): namlouvavá mladičká dívka dostala 
jméno Krásina (I, 61). Šebířka perel a drahého kamení 
po sobě navěsila — dostává je od několika manželů (T. 
26). snad si byl Hek vědom původu jména Šebíř od 
Severus a ironisuje je. B udivil chce vědět, co je láska 
(I, 30); židovi kupci našel autor jméno Šimonovec (I. 
85): Doušek vejde v známost s Popelkou (I, 27), je to 
bezpochyby persiflovaná sestra a hospodyně dobrušské- 
ho faráře; v klevetivé Xové Bukárni je rychtář Brani- 
hora, regenschori Soiiliba, »člověk mnoho o sobě smej- 
šlející«, a jeho družka, »žena plynoucí mnohomluvno- 
sti«, je paní Krákorka; hrdina povídky, málomluvnv 
švec, slově Chocholouš (11, 145 n.) atd. 

Často Hek vlastní jména alegorisuje. Předvádí 
dobromyslného Duz'ěřila (I. 90). V téže básni je Tvrdec 
mrzut, když uslyší Slavikvasa chválit; Cfimil šlechetný 
však je uváděn do lidských řečí ÍI, 36): člověk, který 
zmeškal Příležitost, dostal jméno Zabud (H, 126): svět 
prý hledá zvláštního lékaře, není-li moudrého zde, 
i Černila vezme si z nouze ( I. 109): šváb splichtí se 
s Cernilem i Mazačem, kteříž mu pohodlnou budku na 
svědomí ztracené. . . . postavěti dovedou fH, 70). 



Za takové význačné jméno vlastní lze pokládati 
také místní jméno Krahulci (I. 48 pozn.), třeba že 
máme skutečné osady takto nazvané. Konyášovou »hor- 
livostí se v jediné koleji — nazpamět nevím v které, zdá 
se mi však, že to v Krahulci bylo« — topilo českými 
knihami. \^ skutečných vesnicích, známých pod tímto 
jménem, kolejí nebylo. Chtěl tedy Hek tímto jménem 
označit dravci zuřivost v ničení českých knih. 

Zvláště jména složená a sražená, zahrnující v sobě 
dva pojmy, přikládal Hek často svým postavám, aby 
vystihl jejich povahové vlastnosti. Od starších buditelů 
převzal jména Mnislav (I, 46), Zbislav (I, 42). Tak 
čtenářům předvádí Ctimila šlechetného (I, 36), v »Pře- 
tvařování« proti Sulciovi staví Vlastimila (I, 40), míně 
tím asi sebe; jinde vystupuje Radimil, moudrý muž (I, 
13); rybář, který lovil ryby tím, že kalil vodu, byl 
označen českým příjmením Kalivoda (I, 99); Draho- 
mil founí na chudé (I, 97): bohatý lakomec dostal jmé- 
no Hladolet (I, 97): lehkého svědomí byl Šidomil (I, 
20); rytíř Konopas vstupoval na kůň (I, 15); jinde nás 
básník seznamuje s baronem j: Křivozraku (I, 55), 
Ledabylém hrabětem (I, 7; toto jméno vyškytá se též 
u Komenského); správcem Mnohorádem (I, 5); k bá- 
sníkovi se přivine Sprýmorod (I, 14V, sobě pak básník 
vymyslil pseudonym: Dobrota Smíchorád (I, 73^ 

Svému úhlavnímu nepříteli, dobrušskému Jetmaro- 
vi. odvděčil se Hek zlomyslně několikerým překřtěním: 
Jedomares (H. yž a ioi\ Jedomyr (II, 71), Jedotrus 
fll, 57 — tištěno chybou tiskovou: Jedoteus; i II, 104 V, 
Jedoviště, Jed má (lí, 104). Naproti tomu má pro přítele 
lékaře ípatrně dra Korába) za nejvyšší poctu název 
Lekoslav (II, 234). 

Neustáleny byly v době o])rozenské názvy cizích 
jmen národů a zemí. Hek tu hledá oporu jednak v star- 
ších spisech, jednak v řeči lidové. Píše na př. podle stár- 



ších spisovatelů: do Hyšpanye ('II, 48), jindy ('II. i28| 
podle mluvy lidové: ve Španielsku. Takto utvořil také 
slovo Francouzsko fve Francouzsku II, 128): podle 
lidové mluvy byl b} tehdy napsal: do Francouz, jako 
.se říkalo: do Mach. 

Neustálena jsou u Heká také jména cizích národa; 
čteme u něho: Anglozr (11. 7) i Angličané (II. 14) — 
v obecné mluvě: Engličani — a také: Brytané (II. 2'/): 
Francouzové (II, 14) a učeně Gallovc (název pro Fran- 
couze); dále: Holand ové (11, 14, 22 a j.). Pro Portu- 
galce neznal ani starého jména ani lidového, přizpůsobil 
si tedy jméno německé: Portugézové (II. 48 K Obyvate- 
le Indie nazývá Indiány (II, 26: toto jméno měl, jak 
udává Jungmann v Slovníku, poznamenáno také Do- 
brovský-). Někde — při neznámých názvech zeměpis- 
ných — byl Hek nucen tvořit nová slova; obwatelé 
ostrovů ]\Ioluk slují u něho jednou Molukané (IL 21 ). 
ale hned kousek dále jim říká Moliikčané (II. 22: správ- 
ně by byl měl napsat Molučané). Přídavná jména 
jsou: molukský (II, 21 ) i moliitský (II, 22, m. moluc- 
ký); od subst. Mokka (u Heká: Moka) mokaský (11, 
46), od Jáva: jaz'anský (II. 46). Tehdy se jinak neříkalo 
a nepsalo nežli anierykúnský (II, 4 a j.V 

Ani jméno obyvatel našeho dílu světa nenasel Hek 
v tehdejší řeči ustáleno; on píše: Evropcanú (II, m. 
Tehdy se děly pokusy vyjádřiti tento pojem, a klade se 
vedle sebe hned několik názvů: Evropčan. Evropejčan, 
Evropejec, Evropan (Jimgmann podává pro tato čtyři 
jména doklad z Kroka II, 145 — t. j. z r. 1822J. Oby- 
vatelé Egypta slují u Heká podle starších spisovatelů 
Egyptčané (II, 7). jindy Ejipčané (I, 74^ jako vyslovo- 
vali také Čechové již před více než dvěma sty let. Ze 
starších knih přejal Hek také jméno muhanietán (II. 
8 a j.), které tak vyslovoval také obecný lid. Obyvatele 
Vídně nazval Hek správně Vídiíany (I. 23). 



256 

Xěkterá místní jména znějí u Heká jinak, nežli je 
máme ustálena nyní. Píše, že se častěji káva dováží 
přes Dánskou Hafnu (II, 46); český čtenář by se byl 
asi sotva dovtípil, které místo je to, kdyby byl spisovatel 
nepřipojil v závorce = Koppenhagen; pro jméno Kodaň 
mohl Jungmann uvésti doklad až z r. 1828 (z ČČ^I. II). 
Podobně si náš spisovatel zčeštil jméno Konstantino- 
pole, jak je přejímali z řečtiny i starší spisovatelé: píše: 
do Konstantynova (IL 35). V novější české literatuře 
se vyskytl již název slovanský Carohrad tři léta před 
tím, nežli napsal Hek svůj článek (v Puchm. Xov. bás. 
1 814 — Jgm. Slov.). 

Hek měl však potíže i se jmény míst v Cechách. 
Tak jméno Janských Lázní, kde býval v létě zaměst- 
nán, přeložil do češtiny Janské l^ary (vysvětluje = Jo- 
hannisbrunn II, 135 pozn. — na Johannesbad se patr- 
ně přezvaly také až později). Hek, ač byl v kraji ne- 
daleko Krkonoš a jistě na svých pojíždách za obchodem 
často vídával Sněžku, pokouší se zčeštiti jméno této nej- 
vyšší české hory a jejího okolí v poznámce k své povíd- 
ce z Podkrkonoší (II, 133): »Sněhov = die Gegend 
um die Schneekuppel im Riesengebirge; Snéhovka -- 
die Spitze des Berges, Schneekuppel oder auch Schnee- 
koppe genannt.« Slovo Sněžka, které označuje Jung- 
mann za slovo běžného užívání, nebylo asi v kraji He- 
kově známo. 

Hek také jména známá ze staroklasické literatur\- 
přizpůsobuje češtině. Jméno Sulcius, převzaté z Horati- 
ových Satir a pro Heká tak význačné (srovn. úvod k I. 
d.; str. IX.), překřtil jednou na bližšího nám Sulcík-i 
( 1,9 ) : k pastýři řeckých a římských idyliků — a ovšem 
i jejich novořeckých napodobitelů — Ďafnisovi stvořil 
družku Dafnyšku (I. 43), které ovšem starší básníci 
neznají. Jednou etymologisuje nefilologicky jméno Da- 
mokles, »že pestvím naskrz domokl« (II, 91). 



257 

P ř í d a v n á jména (i příslušná příslovce^ 
tvoři Hek od kmenů jmenných i slovesných. 

Xejčastějši jsou u něho — jako u jiných spisovate- 
lů obrozenských — nová adjektiva, tvořená připonou 
-ný (ní). Z kmenu jmenných: cizotnoii zradu (11, 65). 
iini chalupní a obecni lidé (II, 122: s významem »pod- 
rízenějši« — jako subst. podruh; obdoba: subst. cha- 
lupník): nějaká radost chvUeční (11, 198: — na chvilku: 
v adj. chi' Uková snad autor cítil význam opětovací, 
kdežto on chtěl říci: jen na chvilku): zná jednotná slova, 
ne však plný smysl zákrma (= jednotlivá; II, 201): 
licné titérky (= co je na líci, co se líbí; II, 103): v Indii 
a okolně (= v okolí; IL 47; přídavné jm. okolní je běž- 
né); povstala pranice pěstná (I, 97; k tomu ironicky 
filologický výklad spisovatelův v poznámce: pugna pal- 
maria atd.; nábožnost vrchních i podolních kněží muha- 
metánských (II. 34: Hek pošinul význam staršího 
adjek. ve smyslu »nižší«); jest ptákem a švitoří ptáčně 
(z=z po způsobu ptáků; I. 108; z adj. ptačí nemohl spi- 
sovatel utvořiti příslovce): pudně účinkujících srovná - 
lostí (II, 138: pudným kvasem II. 166); ani rezniíniii 
soku ji (hůl) podá (I, 79; pleonasticky : soku, na nějž 
řevní); řezanka slanina (II, 62; obvykleji by se řeklo: 
ze slámy, poněvadž zde necítíme význam obsažnosti -- 
jako v adj. shnnnatýj: (není člověka), aby vždy tak 
přímě kráčel, že l)y se nikdy šourně nezatočil (= šou- 
rem. na stranu: II, 178; šourní má již Ziegler ve \'íd. 
nov. 181 3, citát Jungmannův). 

Přídavná jména tvořená příponou -ný f-ní) i ad- 
verbia od kmenů sl<jvesných: jitřní obraznost pak si 
k pověře strašidla tvoří (= jítřící; I, 85); jakožto od- 
bytnoii lahůdku (II, ^^\ Hek toto slovo utvořil asi z ne- 
gativního neodbytný, jež toliko je obvyklé); jako ve 
feíiách a cestou protrčnou putují (t. j. cesta je protržena 
nesouvislá: II. 121 ): všeliká zla i ta nejpríiniyslnější ne- 

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III. 17 



258 . 

pravost (= promyšlený, rafinovaný; II, 196); na po- 
moc slepého štěstí spolehne nečeká (= aby se mohlo 
spolehnouti; II. i/i); přicházeli stoupne in fantasiam 
(t. j. fantasie stoupala, zvyšovala se; II, 147); lid je již 
dosti krotký a uhebiiý (=: uhýbá se jiným, analogicky 
podle o-hebný; IL loi): břicha ubétního sobě vydobyli 
(11, 94: smysl mi není jasný); své výhřevné místo { — 
na němž se lze vyhřáti, »teploučké« bychom nyní řekli; 
II, 196); dobrý a výrazný měšec (od vyrašiti, vytáhnou- 
ti lepší součást, jak se děje při mletí obilí: vyrážek 
a zadní mouka; nebo snad druhý význam: do zásobv; 
II, 90 V, ten vstřícný jed (— který se vstřikuje; II. 199 V, 
jiné adverb. vstřícné utvořil Hek od přísl. vstříc: kde 
jedna (ruka) druhou vstřícně podporuje (=: vzájemně; 
II, 136); přímých i zatáčních cest (I, 139): nádhernost 
zdobným Pařížanům potud ještě nevídána (= zdobi- 
vým; II, 153). 

Osobní zálibu má Hek v přídavných jménech tvo- 
řených příponou -livý. Jsou tvořena analogií podle ji- 
ných adjektiv s príp. -ivý, kde před i je /; Hek má také 
taková adjektiva: z kráslivých rukou (II, 127; od kráš- 
liti — zde význam buď »krášlících« nebo »kdo rád 
krášlí«); obvesclivé se procházejících (= s obveselením; 
II, 139). Adjektiva s příponou -livý (adverbia -live) m. 
-/z'V, -ivě: opáclivé zivlavého (\^eč. vyraz. 1832, str. 22, 

I. sL); každý národ dává osoblivé barvy nmJivému 
(wissenschaftlichen) dějo])isci (= osobní, individuální; 
nám osobivý znamená ovšem něco jiného; druhému ad- 
jektivu bychom bez výkladu autorova sotva rozuměli; 

II, 197); téhož tak nesmírně tonzUvého mládenečka 
(IL 137); tmplivých starostí (= trápících I, 115); pro- 
středek proti traplivé milosti (I, 19); traplivé myšlení 
(I, 10). Z lidové řeči je převzato učinlivé (II, I38\ 
Slova obvyklého v řeči lidové hJedivý (na pr. hle- 
(livý mák, když se zralá makovice nahoře pod čechulkou 



, 259 

otvírá, tak že zrnka mohou vypadnout) užil Hek v ji- 
ném smyslu; k zisku hledivý zrak (t. j. vlastnost, že 
stále hledí, hledící mu nestačilo; I, 97). 

Jiná příd. jm. s příp. -livý mají význam našich ad- 
jektiv tvořených příponou -telný. Y době obrozenské se 
tato adjektiva nevyskýtají tak často; tehdejší spisovatelé 
je nahrazovali přídavnými jmény jinými. Také Hek; na 
př.: máme dúkazlivé za to (= můžeme dokázati, doka- 
zatelně; n, 34); žádost nezkrocená jest vždy nevyváž- 
Irjým proudem í= nevyvažitelným; jiní spisovatelé 
toto slovo nahrazovali lépe adj. nevyvážný; I, 92). 

Přídavné jméno tvořené příponou -te(d)lný má 
Hek také (v nějakém k sobě nepřistiipitedlnéni blesku 
H. 142J. 

Z jiných adjektiv tvořil Hek podobně příponou 
-lavý m. -avý příd. jméno zivlavý: zhlavého šebetání 
(\'eč. vyr. 1832. str. 22, i. sL). Jednou místo této pří- 
pony má Hek příponu -ací: zpěvací manželka (H, 146; 
m. zpcvavá; zpěvací = co se dá zpívati, báseň). 

Přídavná jména nová, tvořená jinými příponami, 
jsou u Heká dost řídká. 

Od příčestí minulého činného utvořil Hek adj. 
tkly (od tknu) : ucho k úrokům tklé, však ku prosbě 
chudiny hluché (= snadno se ho dotkne, vnímavé. T, 
97). slovíčko tklé zásluhy rozmnožuje ÍI, 87). Z pří- 
čestí min. trpného: na utišeném přívrší roste (= kde je 
tichu, větry utišený; H, 44); všelikým i těm nejvyšinu- 
tějším manželky své rozplašenostem (^ které se vyši- 
nuly z obyčejného způsobu života, nejztřeštěnějším; H. 
128); kdo přepasenou přísností jiné soudí (slovo ne- 
správné, spisovatel chtěl asi říci: přepjatou H, 201). 
U Heká se již vyškytá také otrocký překlad z němčiny: 
nadřečená káva (11, 44). 

Poměrně málo nacházíme u Heká nových adjek- 
tiv utvořených příponou -ský, adjektiv jinak v našem 



26o 

jazyce velmi četných. Hek nazval to. co zrak zatem- 
ňuje, sulciorskoii nemocí (= podle Sulcia, typu bezcha- 
rakterního člověka, v Prvotinách 1813, srov. II. str. 
244 nahoře): mluví o smíchu chlapcovském (naše: chla- 
pecký: II, 170). Od běžného užívání odchyluje se ne 
tvarem, ale významem adj. městský: domácí a měst- 
ské války (= občanské, překlad z něm. blirg^rlich; 
II, 203). 

Z jiných adjektiv: tohoto hithlinhového světa 
(Krát. přemyšl. str. 6): květ sedí na obdloužném čelisi- 
Z'ém kališku'(= tvaru jako čelist: II. 21: Presl utvořil 
pro podobný pojem adj. čclisiuý = v čelisti): keřovatá 
zrostlina (II, 31 : raději: křovnatá nebo křovitá): zdvo- 
řilost klade tolik Icskuatcho zastínění na jazyk (11, 171) 

Některá jména přídavná (i příslovce) spojuje Hek 
s neobvyklými předponami: na př.: bezstoudně (I. 88; 
II, 23: II, 65 a j.): beznsliiýju množstvím (m. ne-: II, 
179): tak i tobě hczohrannému (II, 175: rozvedli by- 
chom raději). Naopak zase místo neohledná žádost (í. 
52) bychom každý napsali: bezohledná; oklamný účinek 
(II, 118), oklamným stavitelem (II, 80) zní nám cize. 
stačí nám slovo jednoduché, klamný; spíše bychom při- 
jali: přcoklamnč (II. 201): (důstojnost) čelo poslaziic 
korunovala (H. 121: snad chyba tisková m. postavně. 
slovo u Heká časté). 

Adjekt. )icscJiz'ahiý (chvála v nečas činí člověka 
neschválného I, 171) utvořil si asi Hek analogií podle 
scJilouba, scJihibný. V rukopise Krát. přemyšl. (str. 10) 
píše Hek: cesta h(^ . . . jcdamariioii slastí ... až v ta 
přesmutná místa přivede, slovo nově ukuté, asi ve 
smyslu »ledamarný« (vyšší stupeň marnosti). 

U Heká čteme také některá adjektiva (adverbia) 
složená a sražená. 

Ustálené byly již složeniny, jako: krásnoruká umky 
(T, 8), díouhochrílný (II, 127). 7'ysokomys1ný (II, 161), 



2b f 

i utrucký překlad; tvrdošijnéji (11, i88). lidový výraz: 
sam osetá pláně (II. 22) a j. 

Ale jsou tu i některé složeniny a sraženiny, je- 
jichž otcem byl asi Hek sám; na př.: k účinkům blaho- 
tvorným (II, 126 i 180); zabráněno-li ctizádostnémii 
(II, 164, m. běžného ctižádostivý), hlavy své časotratné 
šperkují (\'el. pát. 85 — jinak je toto místo přejato 
z Bavorovského. ale u něho (CXX\'a) této složeniny 
není); kadidlem . . . draJiostojícim (II, 142); duchopár- 
né částky se mi od plic odtrhují (I, 48); krás 11 mil ov ne 
oko (II, 4; spisovatel při tvoření tohoto slova měl na 
mysli sloveso milovati, a ne adj. milovný, krásy- 
milovný); maučelosvodný had (II, 7); při těch mcdote- 
koiicích pochlebnicích (II, 124); ostrovidomý zrak (II, 
169); sohélihnč uctěn bvvá (II, 142 i 177 V, spolitvisíci 
lotr (II. 118). 

Z jiných: od vsczvučuých dvořanů (II, 90 V. vseli- 
které nebezpečenství (II, 164). Zvláštní slovo je: vyhna 
se notenkrát jemu (II, 175; odvozeno patrně od notný 
— hodně veliký, dokonalý; zde měl autor na mysli: 
hodně daleko: či snad je to tisková chyba m. natenkrát? 

Xěkde Hek běžné a d v e r b i u m pozměňuje. Říká 
se na př. nazdařbůh, ale u něho čteme: když se í^dílo) 
jen na bilhzdař koná (II. 30): (právníci) aby na obě 
strany na bůhzdař sázeli (II. 90). Náš spisovatel snad 
nově ukul adverbium křižmo: křižmo je (Vlachv) 
projda (= kříž na kříž, křížem krážem, snad analogií 
podle jiných: stojmo, ležmo a j.). Konečně u Heká také 
čteme buditelské nesrozumitelné nazvice (nazvice 
škodný, II, 189), vzniklé, jak známo, chybným čtením 
rukopisného: nayvíce). 

Hek se častéji pokoušel tvořiti nová 
slovesa, někdy velmi směle. Odvozuje na př. sloveso 
od superlativu: kdo věc vyvedl svou. ten život si znej- 



202 

hJa5enéjsiJ f= učinil nejblaženějším: I. yq): v rukopis- 
ném Krátkém přem}šlováni z r. 1828 vytvořil náš spi- 
sovatel dva takové nezvyklé novotvary: (Krystus) nám 
naše potomní sidlo. . . . znejdokonalejšil (str. 13; před 
ním uvedl do spisovné řeči totéž slovo Puchmajer 
(Jgm. Slov., ale bez dokladu), Hek ho asi neznal: a' 
druhé: a tys živobytí své znejnesfastnéjšil (str. 11). Za 
slovo nové pokládám sloveso ošpičatéti v této větě: když 
všecko cukroviště tak ošpičatí (II, 55; t. j. o vyrážení 
výhonků třtiny ze země; u nás se říká o žitě, když vv- 
ráží ze země, že jehlí, nepochybuji, že tohoto výrazu 
užívali také kolem Dobrušky). Jiná slovesa Hekem utvo- 
řená: darmo se peřestí čtverák (II, 81: adj. peřestý je 
v starší řeči. Hek je mohl poznati u Komenského; on 
sám má též subst. peřestí: krk ptáka agami hustým pe- 
řestím obrostlý II, 4) ; zisk člověka ošemetného je (věci) 
tu pohromí tak, že zhořčí sladkosti jejich {^=z způsobí, 
že utrpí pohromu; I, 59). 

Jiná slovesa: dcery, co utěšeným jsou nápojem 
sehopníly otce (= učinily schopným — narážka na bi- 
blické místo o dcerách Lotových, které opojily otce, aby 
s nimi souložil; I, 76, viz pozn. na str. 135); Enoch 
uměl sobě neviditelného . . . Boha tak iipřítomniti, 
že (\"eč. vyraz. 1832, str. 331, si. i); darmo se 
velební šelma (= činí se velebnou: jiné sloveso než ve- 
lebiti; II, 81): kdo dítětem jest, když k stavu se oschni 
svému (sloveso nové, asi = stává se osobou: I, 104 V, 
brus k věci působní kosu (= činí způsobilou; I, 109); 
Angličané les hubí a zpoustéjí (= činí pustým; sloveso 
opětovací od denominativa zpustiti; II, 24): (lidé) zlí 
a vší dobré mravopočestnosti zpuštění (II, 193; m.: 
kteří se zpustili — význam máme v příd. jm. zpustlá 
mládež); takové zobrovatilé osobě f= která se stala 
obrovitou; II, 134). Z jiných nově utvořených sloves: 
Bohu se slitilo, že učinil člověka (Vec. vyraz. 1832, 346, 



2Ó3 

si. I); od líto — slitovati má jiný odstín významový;. 
Onomatopoeticky asi utvořil Hek slovo: opačlivé šebe- 
tání (= šeptání; \'eč. vyraz. 1832. 22, i. sl.j. Chybně 
snad je ve větě: co zloba času svým rozdvojila překvá- 
cenUn (II, 126: překácením? či překvačením = pře- 
padnutím?). • 

Individuálním pojetím mění Hek význam slovesný 
tím, že ze sloves nepřechodných tvoří slovesa přechod- 
ná. Mohu uvésti několik příkladů: kdo nám urodil 
ječmen, toho ctěme (I, 59; můžeme říci jen: ječmen 
se urodil, kdežto zde znamená: způsobil úrodu); kdo 
mravný vykvasí neduh t. j. způsobí, aby se vykvasi), 
ÍI, no); žaludek natuzi čin (I, 81; vykládám smysl 
brachyologickým rčením: žaludek způsobí, aby se člo- 
věk tužil a měl se k činu) ; věc těžká být zklamánu, však 
přetíží všecko, jestliže od přítele se tu věrný oklame 
přítel (1, 75; jiný význam, nežli se ustálil u tohoto slo- 
vesa: nade vše je těžší). 

Potřebě, tvořiti nová přechodná slovesa, neubrá- 
nili se ani moderní básníci čeští. Neruda v \'III. č. 
Písní kosmických na př. píše: Tvá každá sloka má 
svůj život poučný, a když jej vykvete, dá mrtvol zvuč- 
ný .. . zpět í= přivede do odkvětu). 

]\ínoho slov zejména pro filosofické pojmy tvořil 
Hek v stařeckých letech. K názvům německým si 
v svých zápiscích přidával české výrazy, dost často čistě 
rosovsky tvořené; nestaral se při tom ani o posavadní 
terminologii filosofickou. 

Heká jako českého spisovatele charakterisuje. že 
si ještě v stáří pilně vypisoval česká úsloví, f r á- 
z e. Podle rázu zdá se. že je čerpal ze starších českých 
spisů; na př.: mlčkem odejíti — tacite abire; kulhavý 
na obě nohy. spí na obě uši f obé bez překladu ) ; pod- 
veseliti se vínem — vino laetificare; rozbitovati lou- 



264 

peže — pracdas dividere: viděl, že jest o něm již zle 
uloženo od krále a j. v. 

Tyto studie. Hekem v pozdější době zachycené na 
papir. osvětluji nám dobře jeh(^ postup při spisováni 
v mladšich letech. 

Z jiných výpisků zřejmo, že ho ve čteném spise 
zajímaly dovedné obraty stilistické. 

Pro Heká není ani úsloví ani přísloví něco defi- 
nitivně ustáleného, hotového, jak se na ně dívá filolog. 
On fráze i přísb^ví pokládá za projevy lidového ducha, 
prostého člověka, pokládá je však za schopné dalšího 
zdokonalování a sám se o to pokouší. Hek tedy tvoří 
i fráze nebo fráze starší řeči a fráze lidové obměňuje 
po svém. Zpravidla chce, al>v jasněji vynikl obrazný 
smysl nebo satirické zabarvení. 

Xěkteré takové fráze jsou a nejsou lidové. Řek- 
ne-li na pr. Hek: i stenčil si na ostro sluch (H, 154), 
je tu z lidové řeči představa ztenčení — říká se: má 
tenké uši a zbystřil sliicJi — spojena s německým rče- 
ním: Ohren spitzen. Xebo napíše Hek: nejsa na dlou- 
hých rozpacích (H, 155), kde bychom řekli: nejsa 
dlouho na rozpacích: nebo pleonasticky : jasné a zřejmé 
to na oči vídáme ( H, 75), kde by nám stačilo jen jasné 
a zřejmé nebo jen na oči; nebo: pšenice hledaje tam, 
kde Z'zrustu iii z'zniku jí není (I, 104); lidu stačí: nemá 
vzniku atd. 

Hek znal na př. lidové rčení: horempádem, uva- 
žoval o něm a dospěl asi stejného mínění o jeho původu 
jako později Jungmann v Slovníku; Jg. myslí, že je 
správnější říkat horem pátém a to že vzniklo z původ- 
ního horem patou. Tak si rozumově vyetymologisoval 
tuto frázi také Hek asi patnáct let před tím, nežli v}- 
Šel Jungmannův Slovník, a hned také podle toho psal: 
až do toho horoucího |)ekla, to jest do té jisté záhuby, 
horem patou upadá (TI, 74). 



265 

Jiný příklad: ustálenou frázi státi na sz'cm rozšiř'1 
Hek a spojuje sloveso státi na také se substantivy vý- 
značnými: hličniwn na křirdě ncstiij íí, 95), aby bratr 
bratrovi na křivdě nestál ÍII. 2^)\ mohu-li milovat to, 
c<> mi ve všem na škodě stojí (1, 95), že mu na jeho 
dědičném právě ve všem zlém a škodlivém stojí (II. 
yi). Podobný obrat: svědomí jazyku na odpor stojí 
(I, 64). Aby se tyto obraty Hekovy staly frázemi, bylo 
by jen třeba, aby je lid přijal do svého pokladu slovního. 

\' jedné básni Hekově našel jsem frázi, která rvÁ 
nebyla dost jasná: svátky a veselé dny pronášíš, a chybí 
tě lávka (I. 92). \' této podobě sotva asi žilo toto rčení 
za doby Hekovy, jak jsem připouštěl ve výkladu jeho 
(pozn. k I. sv.. str. 137). Lid by byl spíše řekl: a chybirs 
lávku. Takto si patrně vysvětloval Hek vznik fráze 
»chyba lávky«. když přemýšlel o jejím, původu. \'ýraz 
»chyba lávky« si tedy Hek správně vykládal m. chy- 
bení lávky, jak se slovo chyba cítí třeba při střílení do 
terče nebo při porážení krále samotného v kuželkách. 
A jiti nepravou cestou k říčce, kde nebylo lávky, a lávku 
tedy chybiti znamenalo pro chodce mrzutou příhodu. 
Spojení slovesa chybiti ve smyslu fráze Hekem ukuté 
má náš spisovatel také ještě jinde: však by človíček ten 
se mnou byltě držel (t. j. kdyby byl ráno dlouho spal). 
mého bratra by chybilo štěstí (II, 229). Fráze: »chybí 
té lávka« v jazykovém povědomí našeho spisovatele 
vznikla záměnou činnosti podmětu a předmětu, která 
je u Heká dost častá. 

Zajímavá je Hekova fráze: sílu a trpělivost žádám 
(starému mladomilu), aby kornnu snesl (I, 53; starému 
manželu, který si vzal za ženu mladou dívčici). Slovo 
koruna se v lidové mluvě vyškytá často jako výraz nro 
zdařilé dokončení díla, vítězství. Tak je také u Heká: 
ten zasloužené koruny dochází, kdož věc k pravému 
přivedl konci í= odměny; 11, 30); nebo jinde: byť i ta 



266 

holá důstojnost je poslavně korunovala (II, i2i n.); 
nebo: nebnde-li poknšeni, nebude korunování (II, 158). 
Tedy smysl hořejši fráze je: aby si korunu odnesl (jiná 
předpona u sloves hýwk v Hekově řeči dost častá) nebo 
aby vítězně obstál ve zkoušce. 

Takto si možná vysvětliti ještě jiná ne dost jasná 
rčení u Heká, jako: sudou i lichou prostředně trpících 
(I, loi), jinak má-li se svět, již věř. že chodí si lichou 
(I, 94). Na sudou nebo lichou hrávali jsme si jako 
kluci: drželi jsme v hrsti zavřenou věc, fazole, knoflíky 
i krejcary, a dávali druhému hádat; uhodl-li třeba 
lichou, dostal on věc, neuhodl-li, zaplatil tolik on. Tedy 
zde sudou nebo licJiou znamená asi »tak i onak«: chodí 
Ikhou znamená »býti bez jednoho, jako neženatý«, tedy 
podle lidového názoru nedokonalý. 

Ve rčení: láska bližního jest, když r ručky se do 
ručky plichtí (I, 95) spojil básník lidový výraz »z ručky 
do ručky « s nezvyklým slovesem plichtí — t. j. v sarka- 
stickém jeho pojetí : vypočítavě na oplátku. 

Takto Hek, nakloněný vyjadřovati své mvšlenky 
v sentencích, vyjadřuje se častěji obraty, které mají ráz 
ustálených frází, ale přece jsou zjevně k určité situaci 
naším spisovatelem vymyšleny; na př.: bez světa cokoli 
jest, však na slepou hraje si bábu (I, 102); on (nešle- 
chetník), dokud mu olej stačí, knot svůj opravovati sám 
ani nestačí (II, 120); k své nemalé bolesti seznal, že 
jest při něm chviel toliko zval {\dí. vyr. 1832, str. i^, 
I. si.) t. j. na svou škodu něco konal (při vání by se 
lehký chmel rozletěl na všecky strany a majetníkovi 
by nic nezbylo, tedy asi podobně, jako se říkalo: 
chmel i slad zmrhati); (Sulcius) mu (moudrému tova- 
ryši) dal výhost a zpod sejt smotlachu sbíral (I, 68, 
pozn., t. j. vzal zavděk zadinou smíchanou se semenem 
plevele, lidmi hloupými) ; zdáloť se Alirolevskému, že 
v něčem i jeho slovutnost připlatí (II, 149; t. j. dobude 



267 

si platnosti): nevčas tkadleček v něm i pn:;i i potratí 
koudel (ÍI, 65); Uny pak ve vyhejralé nadutosti) by- 
chom až přes hlavu létati chtěli í\'el. pát. 85). 

Zejména vznikají u Heká takováto individuální 
úsloví a rčení z jeho obrazného mkivení; na pr. : již 
hned každý (šumař ) svou vejs počínal táhnouti strunku 
(I, 68: t. j. namáhal se »to sbírat«, hrát dokonaleji): 
čas dá ke všemu přípřež (I, 66j; krám kramářovi vy- 
drží břicho (I, 8oj; ÍTedomareš) vtipně se v potřebu 
třel, až 2 kůže mu vypadla vlna (II, '/'/)\ již do sebe 
sbírali důtky (= do sebe bili důtkami, máme mysliti asi 
na původní předp. Z'z; I. 97 V. (město Athénské) kte- 
réhokoli pjběhlce do města a do rady k sobě přihnojo- 
valo (11, 69) a j. Nejasná je mi fráze: ztřeštěný pták 
chce v novém zpívati rouše, kteréž 2 hřibu si sám, jak 
rozuměl, postavil na líc (I, 103; nejspíš si Hek vytvořil 
tuto frázi, aby se posmíval novým prosodickým poku- 
sům y. Fr. Hříba. (Srovn. pozn. k I. sv.. str. 140.) 

Hek patrně i tam, kde se dovolával přísloví, si 
tvořil sám: vedle novobukárského prísl<:)ví není sukně 
be2 blechy (11, 146); ÍJedotrusovo hrachoviště) vedle 
staročeského přísloví 2 koše oklamného sz'odně se práší 
(II, 57)- 

Rázu úsloví nabývají u Heká často některá slovesa 
ve zvláštních spojeních. Jmenovitě si oblíbil sloveso m í- 
t i v rozmanitých vazbách, kde bychom nyní 
užili jiného obratu. Některé fráze převzal autor ze star- 
ších spisovatelů. Příkladů možná uvésti hojně: na pr.: 
na péči žaludek 7néj (m. pečuj o; I, 21); žes z dobrých 
rodičů pošel, má sice sz'é dobré místo (=^ je pravda: 
II, 137 j, jindy v témž smyslu: mohlo též sz^uj průchod 
míti CIL 139) a j. Podle lidové řeči píše Hek: iněj oči 
na lidi (II, 193J, jenom že řeč lidová zpravidla přidává 
nějaký stálý přívlastek: pozorné, laskavé a p. 



268 

Z jiných obratu iiulividuálnějšícli: lékařství hodnč 
se má, když při těle drži i duši (II, 15; smysl: pravé je 
lékařství): hodnost se mívá potažně k věci ÍI. 106). 
pokudž při tom naopak v skutku se m^áme (= vedeme 
si naopak svvmi skutkv: II, 116V, u větru sláva se má 
{= jest: II, 88). 

Řekne-li Hek: chceš-li se do světa mít (I, 24), ne- 
má tato fráze význam, jako řekne-li venkovan »ten se 
má do světa«, nýbrž »chceš-li žít se s^"ětem ve shodě«. 
Osobitě po hekovsku je také řečeno: jak se z obtížného 
začátečnictví vyberu, uiátn jiz na vyhranou (II, 136). 
Lid by prostě řekl : mám vyhráno. Náš spisovatel tvořil 
asi analogicky podle fráze »mám na vybranou«. Snad 
chtěl frázi dodati významu, jako asi nyní čteme o ša- 
chistovi, že má partii na vyhranou. 

Hek přejímal také některá úsloví z cizích jazyků. 
Psal na př. : clal-li by se (kdo) tak ukonejšiti, . . . az na 
obě uši usnul (II, 140). Je to překlad latinské fráze pří- 
slovečného rázu: in utramque aurem dormire (== býti 
k něčemu lhostejný). Cech význam této fráze jen při- 
bližně tuší, ale nevyciťuje h') přesně, složná, že ji Hek 
našel u některého českého humanisty. 

Nemohu rozhodnouti, nenáleží-li Hekovi priorita, 
že do češtiny převedl otrocky věrně novější německou 
frázi »úbers Herz bringen« — aspoň neznám staršího 
dokladu: jak by to tito dobří lidé mohli přes srdce pře- 
nésti, aby . . .. napsal Hek již r. 1818 (II, 35). Hrubým 
germanismem je obrat: odloživ hodnou část cesty (II, 
155). Cech mu neporozumí, protože »odložiti cestu« 
mu znamená »nepr(n'ésti ji«, kdežto Hek zde přeložil 
otrocky německé zurúcklegen: správné rčení »uraziti 
kus cesty« spisovatel znal a jinde ho užil. Německy je 
cítěna fráze: Krakonovský délkou služby Budeckému 
hluboko podléhal (II, 149; t. j. nerovnal se mu délkou 
službv). 



209 

Dost obecné byly za doby Hek<j)vy germanismy, 
jako: nebyl více k nalezení (II, lo): není ta radost k vy- 
slovení dl, 6): památky k svému zkažení přišly (II. 
79): k poranění přišel (II. 150). Tehdy byla ve spi- 
sovné mluvě obecně rozšířena německá fráze »ich bin 
imstande«-. má ji také Hek: jest z.' staz'u celý den na 
místě stát (II, 6): zabrániti v stavu nebyl, aby . . . (II, 
151) a j. Mnohem častěji však bývá u Heká správná 
česká fráze: jsem s to, aby. 

Skoro napořád se také vyskytují v řeči obrozenské 
rozličné vazby se slovesem držeti: na př.: (kazatel) aby 
pohřební řeč jen málokdy držel (I, 52): kdož bude 
držeti střed za peluňku (I, 90); ostatní za sebe daleko 
podlejší drží (II. 145): trh na skořici se drží (\l. 28); 
svazeček drží i šestnáct lotu (II, 32). Německá je bez- 
pochyby také fráze v lidu velmi běžná: tím více na ně 
ína ona slova) drží ÍII. 188). 

Podle německého jazyka psal Hek < » věcech obchod- 
ních po česku: na př. postaví jim v listech vetší váhu, 
než vskutku obnášejí (II, 2S) a dále (II, 29) věrněji 
podle německého setzen: váha nádoby se spravedlivě 
posadí (II. 29); pták, jenž sice by za grešli nestál, za 
sto se postaví hned, když zná vhod zazpívat času ( = vy- 
cení: I, 102): aby kupcové myslili, že více není (zboží), 
se vespolek přesazovali íll, 28; prostý krajan spisova- 
telův by byl řekl: přepláceli: při licitacích na sebe 
kupující lidé přihazují): nemá sázič pepře nikomu 
prodati, nežli jen svému zysazenému odbíratelovi (— - 
určenému: II. 14: snad měl Hek na mysli, že onen od- 
běratel měl na to výsadu). 

Hek psal v době, kdy se všeobecně přijímalo tvrzení, 
že v české řeči je pořádek slov volný, a kdy se tato 
uměle vyteoretisovaná poučka vykládala za velikou 
přednost naší řeči. Xení tedy divu, že u Heká nachází- 
me dost příkladů slovosledu strojeného. \'e většině vet 



270 

plynula mu slova neuvědoměle a vázala se v pořádek 
slov, jak mu navykl v živé řeči. Často však se u nělio 
hlásí vědomi, že musí řeč prostého lidu krášliti, a tu 
řadí k sobě slova postupem nepřirozeným a jeho řeč 
nám zní jako vyumělkovaná. 

Za tehdejší doby odnášeli si žáci ze školy poučeni, 
že se zdobí spisovná řeč, zejména básnická, také tírri, 
když se přívlastek odděluje od svého substantiva vklá- 
dáním jiných členů věty. Proto se tak snažili psáti 
v svých verších všichni básníci čeští, následujíce nyšem 
básníků latinských. Tak veršoval i Hek: na př.: přijde- 
li na tebe řad, tvou hrobník vyvrhne lebku (J. 24), chně 
proč se tu křes ani nemohl dopídit stvůrnv (T, 102) a j. 
Ale náš spisovatel uvykl tomuto odlučování přívlastku 
od substantiva tak, že tak psal i v proipickýcii článcích; 
na př.: 1)udoucí vdov a sirotkův opatření fll, 3): podle 
mělkých domnění lidského p::>tŮLků\' (li. 179) a j. 

Xěkdy bývá takové »přikrašlování« i dvojité: na 
př.: tato nyní na moři všech ve světě národů převážnost 
(II. 3): stateční krásné slavili Polané na bojišti vítězství 
(z r.^834! II, 150). 

Příklad německé řeči nutíval k tomu, že byl kladen 
mezi náměstku a mezi substantivní výraz delší člen roz- 
víjecí; na př.: tuto někdy pro svou ve velikém umění 
vzdělanost pamětihodnou krajinu fll, 7). Častěji bývá 
takto oddělena předložka od svého substantiva: na 
v pádu bojícího se všeobecného pokoje vlastnímu ná- 
rodu k navrácení přijíti majících ostrovích (II, 24): 
ovoce snáší do schválně k tomu připraveného mlejna 
(II, 42) atd. 

Ovšem také nepři zvučná zájmena (se, si, ho, mu, 
mě, mi atd.") nenajdeme v Hekových větách položena na 
místech, kde by je chtěla míti řeč lidová. Pořádek slov, 
jako je: Ztratila mi se (věc nějaká; II, 173J je vyčten 



271 

aspoň ze starších spisů: naproti tomu bývá častěji n(V 
vější pořádek slov: na př.: nezdá se mi však Cil, 8). 

Jinde si vyžádalo odchylku od přirozeného mluvení 
metrům: na př.: ostatním vysměje se: dítě snadně i po- 
řeže se fobojí I. 25") a j. 

Podle tehdejšího způsobu psaní má také Hek uměle 
konstruovaný obrat: žes se učil (m. že ses' učil II. 138) 

Xěkdy i v řeči prozaické: na př.: takový ale nám 
se nedostane (11, 16). vodu. která za půl léta v Jordánu 
se ushromáždí (I. 83) a j. To však bývá zřídka, takže 
co se týče zařadění zájmena se, si v pracích prozaicloxh. 
možná Hekův sloh prohlásiti za přesný. Ba u Heká 
najdeme i příklady, kde zvratné se je posunuto mno- 
hem více do předu, nežli slýcháme v nynější živé mlu- 
vě: na př. f luska) krom množství drobných počernalých 
a se blýštících zrniček (vonnou mízu) v sobě obsahuje 
fll, 31); starostí schne, se hladem trápí a žízní se moří 
(I. ^y ve verši): třetí í^ za třetí), se i u všeho dobrého 
lidu v největší lehkost uvodí fll, 109) a j. Takto staví- 
vají nepřízvučné zvratné zájmeno se v čelo věty patrně 
některé dialekty posud. Naše děvče (pochází od \^otic) 
odpovídá na otázku (na př. : Byla tam taky Mařka?): 
Se mi zdá nebo: Se mi zdá, že ne. 

Ze zvláštností mluvy Hekovy ještě uvádím od- 
lučování částice -koH od příslušného zájmena fpodle 
starší řeči): na př.: což se koli zlíbí fll. 164). Před- 
ložka k vůli bývá kladena až za podstatné jméno, na př. : 
břichu k vůli flI, 9). 

Individuální náklonnost vedla Heká k tomu, že 
spojce / dává jiné místo, nežli vyžaduje smysl. Bývá to 
ve verších, ale dosti často: na př. íhezká. ale špatná 
zpěvačko) srdce mládenců, však ucho i poraníš všech 
CT, 5: i musí státi před ucho): žaludek své žádá. Tedy 
pluh i slouží mu rozum (I, 29: m. tedy mu slouží pluh 
i rozum; ; (přeji), by (mladým bláznům) s fousy i do- 



2J2 

rostal rozum (L ^y, m. i rozum): řemeslo kdo své zná, 
ten času i vyhoví dílu (11. 84 V, věci převeliké jak láska 
i činí nenávist (11. '^^s^. 



Hekovy zvláštnosti syntaktické. 

Hekovi, gramaticky málo skolenému, proklouznou 
časem, ač to bývá zřídka, chyliy proti spisovné řeči. 
Podle živé řeči svého okolí píše v akusativu množném 
substantiv životných tvary nominativnlmi ve třech vě- 
tách: slyšel jsem šumař/ hrát íl. 68). máte vaši' soud- 
zovc a rádní (II, loi ), C(^ tělesn/ lidí' šalně mámí 
(II. 183). 

Podle lidové řeči bývají odchylky v rodě substan- 
tiv a spojených s nimi přívlastků nebo vztažných zá- 
jmen a doplňkti: na př.: takovr břemena (II. 130): 
břemen, kterf'ž (II. loi): přistavadel, ktert-ž slovutná 
jsou íll, 87): těm nebožátktím, kteříž byvší bezděčně 
v proud vrženi (II. 136): lítá. prvé než mu křídla do- 
rostly' fll. 202) a j. 

Živá mluva chránila často Heká. že užíval správ- 
ných vazel) tam. kde se pozdější spisovatelé dopouštěli 
germanismu: na př.: aby svadební prsteny žehnal (s ak. : 
I, 52): pokud všemohoucnost Božská ji nežehná (II, 
137): jak bylo ji (škodu) předejíti fll, 165): lid mne 
všelikou počestností očitě předchází (II, 137: v živé 
řeči: předchází si irě). 

Z jiných vazeb čteme u Heká: aby si tu hroznou 
otázku zodpovídal (II, 136), ale podle staršího i podle 
mluvy lidové: každý si odpoví z svého (I, y^'). 

Podle nářečí východočeského mívá Hek akusativ 
v úsloví: hostu pravě, by Jw nadělil Pán Bůh (I, 12): 
rci, by ho nadělil Pán Bůh (I, 64). Ctěme tak i ve spi- 
sech Bož. Němcové. Jungmann uvádí v Plivníku {CCV. 



^73 

1832. str. 407") přísloví: kdo rád z svého udělí, toho 
pán bůh nadělí. 

V starších spisech čítal Hek častěji genitiv, nežli 
se psalo v současné době a zvláště nežli se slýchalo 
v živé mluvě. Vypozoroval to zejména u sloves zá- 
porných, a proto klade také správně genitiv: Sul- 
cius úřadu svého nijak si neuběhal (I, 18); jádra tu ne- 
bylo v prsou (I. 20 V. neznáme způsobu (I, 35) a j. 
Archaistickv je řečeno: nechají v krechtu jednoho hrbo- 
líku fll, 16). 

Hek klade genitiv i při kladném slovese v infinitivu, 
je-li závislé na řídícím slovese záporném, jako: nemá 
sázič pepřf nikomu prodávati ÍH, i"^- nemohli očeká- 
vati z válek vejnosnyc/? žní (11, 3) a j. 

Podobně poznal u starých spisovatelů, že kladou 
genitiv také u sloves spojených s určitými předponami. 
Čtenáři své doby opakuje na př. po Hubrovi-\'eleslaví- 
novi genitivy ve větě: hřebíčky posilují jater, žaludku 
i hlavy íH, 2^). Napodobil staré osobité genitivy: že- 
bral almužny fl. 12); slz že šetří fl, 32) a j. 

Avšak častější užívání genitivů v starší mluvě, 
nežli jak se mluvilo a psalo v první polovici XIX. sto- 
letí, způsobuje u Heká, neutvrzeného v pravidlech gra- 
matických, zmatek. Píše na př. správně: užiti časiř fl. 
12), těch (očí) kdo užive včas ÍI. 104) a j. a vedle toho 
v akusativu: všecko, co na světě jest. jen včas se tu 
užive hodně d. 106^: všelikou ctnost jen k vlastnímu 
užive zisku fl, 93 V. užívajíce je fčervy — lidi"* za svůj 
pluh (H, 122) a j. 

Tak i ve větách záporných: na př,: proti moci, kte- 
rouz nezná CH, lóó") a j. 

Tak spojuje Hek s akusativem také jiná slovesa, 
při nichž znalí spisovatelé kladli genitiv: při některých 
se vazba genitivní cítila i v živé řeči: na př. : úrodu 
zemi dodává (H. 159); pravdíí hájil TH. 108): jen prací 

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III. 18 



274 

se dobude zlato (II. 59): kdo svůj vydobyl zisk (I, 25); 
povídce snadnější vydobyl přístup (II, 8) a j: v. 

Častě ji však pozorujeme u Heká honbu po geniti- 
vech, kde by správné vyjadřování žádalo jiného pádu; 
na př. aby klidil čeho si našil (I, 93); kde jest vůdců, 
nebývá bez svůdců (II, 190: patrně pro rým: spisovatel 
zde byl sveden analogií výrazů záporných); (město 
Syrakoza) mělo dvou mořských přistavadel (II, 87; 
v předloze Hekově, u \^eleslavína, byl zde také v pří- 
davných jménech ak. v duále : dva dobra . Porty moř- 
ská); měli bychom všech dětinsk3xh věcí odložiti (II, 
181); bude si moci lepšího (oděvu) koupiti (II, 168); 
po skončené hře slušné chvály a odměny vezmeš (II, 
172); abv . . . mladým bláznům . . . okopal mozků a brad 

(^' 53) a j; 

Starší řeči spisovné následoval Hek v zálibě pro 
genitiv kvalitativní; na př.: lehkého svědomí byl Šido- 
mil (I, 20): jest tak dobré hlavy (II, 144): lidem vrtké- 
ho smyslu ledačehos se zachce (II, 196): kdož ale smy- 
slu lehkého a snadno urážlivého (II, 186) a j. 

Vytýkám ještě neobvyklý již genitiv časový, ze- 
jména v tom spojení, jak je má Hek: češí je (ořechy 
cvpřišové) třikrát do roka, měsíce ledna, května a září 
(11, 82). 

Podle starší řeči a tuším i podle nářečí vjxhodo- 
českého (slýchal jsem tuto vazbu také u nás, ovšem 
zřídka) pojí Hek sloveso chtíti s dativem: jedni tomu 
chtí (I. 84 V. chce jí (slávě: 1,41 dvakrát V. byť svět 
z oplatku byl, co mi jest, když oplatku nechci (I, yy, 
nom. oplatek, mask.). Za to však chybuje Hek i v tako- 
vých případech, kde by ani živá řeč sloveso nepojila 
jinak nežli s třetím pádem: že ona slova mohou se ji- 
nače rozuměti (II, 188). 

Místo předložkového pádu klade Hek dativ při slo- 
vese míti (dativ comniodi): jde-li k tobě na radu někiK), 



nemáš ]emu rady Cm. pro něho: I, 37V. Chocholouš ne- 
maje sohe hrdla zpevavého rpleonasticky; II, 146): 
člověk svět/í se vrhne (= poddá: I, 103). Nezvyklý je 
dativ prospěchový také v tomto úsloví : všeliký nájem.- 
ník, abych pravdě řekl a v plném smyslu, jen sobě na- 
jímá fll, 173). 

Ne dost srozumitelné jsou mi u Heká t}"to dativni 
vazby: bude-li to dnešním světa rozkošnostem přihladí- 
no (11, 185; přihladÍHO snad obrazně ve smyslu »při- 
způsobeno«; toto sloveso tu asi měl Hek na mysii 
a podle něho konstruoval větu); všeliký klam mezi věci 
nejhanebnější se pokládá, co teprv, kdybychom modlíce 
se. i Bohu samému klamati se opovážili (II. 117: patrně 
libovolná chybná konstrukce). 

A' instrumentální vazbě nachází Hek nejlepší op<jru 
v řeči lidové, jako na př. v tomto instr. důvodovém.: 
Roztrhne-li se kde řetěz, nebývá to vždy železem, 
anobrž častěji kovářon, že jest železo lépe nešvařil 
fll, 172V 

Instrumentál působil Hekovi rozpaky potud, že 
často nevěděl, má-li užíti předložky ó"" či psáti poulí v 
instrumentál. Sloveso spokojiti se spojuje s předložkou 
s (který [muž] se spokoje s tím. co mu čestná získala 
práce, přeje bližnímu: jest se vším nespok<:)jen ^ obojí 
I. 37 >. A podubně čteme chybně m. jxjuhého instr.: 
Tsvět) nechutně povrhne se vším ('T. 74): máš jisté zna- 
mení, žeť s výstřelkem páleného porušen íolej: m. pou- 
hého instrumentálu: II. 30). V téže větě čteme: Tak 
hrálo štěstí velikým Alexandrem, tak ještě i podnes 
Ol' mnohými kratochvilně si pohrává (11. 124). ač v obo- 
jím případě je táž představa. Nesprávně je vypuštěni 
jjředložka s v těchto větách: přijde-li kdy fPříležitosť) 
a takovým úmyslem zase (m. s takovým: II, 127): že 
jsou oba i)atrnou mrzutostí zůstali před branou fni, 
:5 patrnuu; 11, 1301. 



276 

Některá příslovečná určeni bývají u Heká vyjadřo- 
vána instrumentálem. Neobvyklejší jsou příslovečné 
instrumentály v těchto větách: jádra plný Urostec 
v chamradí obecném plove svrškem (= po vrchu; II, 
230 ve verši; jinde má: na svrcholku II, 205); J. Ne- 
jedlý má v překladu I. zp. Iliady [v. 499] : na svrchku); 
než se nadáš, všecko mine, a klubko se koncem svine 
(II, 2^1,: na konec? či koncem niti?). 

Z lidové řeči asi Hek dostal podnět, že užívá sub- 
stantiva strach také v množném čísle: co mu strachy 
působí, v jeho pouze rodí se mozku (I, 69). Srov. po- 
řekadlo: strachy na Lachy; dále adverbiální rčení: ve 
straších. (Ze svého dialektu znám přísloví: Kdo strachy 
umře, prdem mu vodzvonějí). 

Nezvyklý je plurál ve výraze: na doby (= na dlou- 
hou dobu, asi jako se říká: včera v ty doby: I, 58), není- 
li to chyba tisková ítrojí) m. nádobí (srvn. I.' str. 
130). 

Hek má zálibu v některých předlož- 
kách, místo kterých bychom kladli předložky jiné. 
Často bývá u něho předl. :' .v akk. místo do, na, po — 
někde se autt^r přidržoval starších spisovatelů. 

Několik příkladů: vynasnaž se, by tě zásluhy 
unesly v úřad (m. vnesly do; I, 87); sázej v lotrii (I, 
87); v hořký se uvrhl pláč (I, 9V. sládek v společnost 
přivodí lid (I, =^y)\ vlast v žahidku založil svém (= na; 
I, 21; tamže ještě: vůle a umění v žaludku založeno V. 
i to, co o Egyptě pravého psal, v pochybnosti položili 
(uvedli v; H, 8); hejl v svůj vede si cvrk (I, 102): roz- 
um člověku dán. aby ním Z' svou vedl se cestu ( =; na 
cestu; I, 104) a j. v. 

Podobně \' lokále: v dobrém vidí se zisku (H, 41 ), 
v hojném se shledali zisku (II, 35); vyloží zboží, jak je 
samo v sobě (nyní : o sobě: I, 39); nijak se v tom nalézti 
nemohou (= vpraviti se do; II, 121): člověk se často 



277 

v rozcestí octne (= na; zde v přeneseném smyslu, 1, 
100) a j. 

Podle starší řeči a také v některých případech po- 
dle lidové řeči užívá Hek častěji předložky oř ^' akkusa- 
tivem. Nejčastěji spojuje tuto předložku se zájmenem 
to. Doposud se zachovala v naší řeči spisovné tato 
vazba v hlavní větě, na které je závislá věta účelová 
nebo výsledná; příkladů je u Heká mnoho; na př.: ne- 
bude s to, aby tam došel (I, S^,), déle nežli možnost lid- 
ská s to jest, aby to snesla (H, 34) — v řídící větě 
mívá Hek místo toho také: dlouho mu nebylo lze, aby 
. . . (H, 136) nebo i otrocký překlad z německého: jest 
v stavu. 

Ale u Heká bývá tento předložkový výraz také 
samostatný, jak jej dosud slyšíme v lidové mluvě na- 
šeho kraje: kdo ^- to múze býti, nákladu nelituje (H, 
^y) ; kdož má tomu příležitost a. s to i dosti rozumu, aby 
se ohradil (H, 136J; tento dvojí obr^t vyjádřil Hek 
jinde brachylogicky : kdo luá rozumu s to, však zná. co 
je dělati s cumlem (I, 94). 

Z lidové řeči mohl převzíti také jiné spojeni s aku- 
sativní předl, s: seč komu zde býti mohu, rád se . . . 
propůjčím, psal Hek ještě v yz. roce svého věku (v Kvě- 
tech 1841, č. 32) a v jiném dopise (v Květech 1844, str. 
003 j : ale seč k oslavě jazyka českého býti mohu . . . Po- 
dobná vazba: ^- víe kdo nemůže být, chválí a velebí 
prach (H, 85J. 

Hek však spojuje předložku ^ také s ak. podstat- 
ných jmen na vytčení míry. jak to čítal u starších spi- 
sovatelů; na př.: -s' nuznou potřebu stačí (I, 107 ") ; ani 
s potřebu své potravy nemá (H, 29): každý .s" povinnost 
svou, když se tu za ruce má (H, 87); byť ji (věc spra- 
vedlivou) i s čtyřicet sedm svedených nákladníkův je- 
hlou bodalo (H, 123). 



278 

Ze to však u Heká b}'la vazba někdy vyčtená, ne 
vždy z citu jazykového se prýštící, vidíme v některých 
příkladech, kde je jí nevlastně užito: .^ pofřehii bělí se 
ctnost a s potřebu také i černí (I, 108), kde možná říci 
jen: podle potřeby. Nejasná je vazba: člověk má s krk 
co dělati, aby poctivě vyšel (I, 49); (otec) s krk co dě- 
lati má. aby je vzkřísil (I. 86) — snad tu měl spisovatel 
na mysli frázi: mám toho až po krk: .? krk zde nemá 
dobrého smyslu. 

Nepřesná byla představa autorova, když psal: ano 
i lékárníci latinskou cestou dobře se při zázvoru mají 
(m. ze — ; II, 16: mohlo by se jen říci: měli se dobře 
při mísách bažantů. Ale při zázvoru!). 

U Heká se podle starší řeči vyškytá častěji před- 
ložka kroju, nežli se jí nyní v spisovné řeči užívá; na 
př.: Ctnost včas včas <^dplatu bére. Krom času ctnost 
se v obecnou smcnlachu klade (1, 75). Častěji se vyškytá 
jako spojka: list se břeskvovému připodobňuje, krom ze 
o něco užší (II, 18); listí bobkovému podobné, krom ze 
delší (II. 31; moderní spisovatel by asi napsal podle 
němčiny: až na to, že): strašlivá tichost panovala po 
celém večeřadle, kromě že . . . tajný šepot ... (II, 154). 

Místo předložky podle mívá Hek, přidržuje se 
starších vzorů, někdy vedle: jemuž (zaměstknání) se 
vedle vůle Boží propůjčuje (II, 168 a j.); vedle staro- 
českého přísloví (II, ^y^: skořicový strom je vedle své- 
ho kmene lípě podobný (= podle kmene: II, 26). 
U Heká však bývá pravidelně dle, jako se psalo za jeho 
doby často; člověk žije dle člověčenství na světě (II, 

195 a j.)^ 

V původním významu je užito vazby: o vši vlnu 
s tebou se zdělím (I, 43); ale též: srdce s tebou zdělíin 

(T. 43). 

Ve shodě s jinými současnými spisovateli bývá 
u Heká zpravidla předložka z místo s: ze všech stran 



279 

( ÍI, I//), kdož se plazí, ovšem zeť j místečka činí po- 
hnutí (II, 163); aby (člověkj chyby své složil ze sebe 
(II, 199J a j. Bylo o tom promluveno podrobněji v úvo- 
dě k I. sv., str. XVIII. 

Podle starší řeči píše Hek: černý, drobný hřebíček 
mezi nezralé ovoce se pokládá (II, 24): všeliký klam 
mezi věci nejhanebnější se pokládá (II, 117). 

Nezvyklá jsou nám nyní rčení: (břečkaj ;řa kote^ 
čtvrtý do posledka se vydává (== naposledy; II, 52); 
}ia křivý soud se chýlí (II, 198); aby světu na rozum 
vysvětlil (11, 8; snad: v ten rozum [smysl] vysvětliti): 
nevěří, aby to pachole na skutek mrtvo bylo ( = vskut- 
ku; \'eč. vyraz. 1832, str. 21, si. i). 

Jiné neobvyklé vazby předložkové: kteříž )ia to, 
k čemu jsou povoláni, nepozorují (m. pozor nedávají, 
\'eč. vyraz. 1832, str. 388, i sl.j; člověk jest ve všeiH 
na rukou Božích (=^ v rukou; I, 116; starší vazba také 
u Komenského: na ruce boží se pjložiti = důvěru 
v Boha míti); kdo měl na vačku víc íl, 97); ni na tele. 
ni na vačku slábnou (I, 63 j. 

Dialektického původu zdá se mi vazba zastati se 
o někoho (kdyby se přistojící o psa nezastali: II. 6 
dvakrátj. 

Individuální Hekovo rčení je asi v této větě: po- 
vždy ale za smích přijali jeho slova (I, 9). Podobně 
cize nám zní: na tom tedy přísluší 1 II. 143; z něme- 
ckého: es kommt darauf an?). 

Zjevné germanismy jsou v těchto obratech: že mi 
nebude ani na prácí, aniž na penězích chyběti (II, 136): 
když by se mu poctivý* muž postavil naproti ÍII, 198). 

Podle starší řeči bývá u Heká relativní kdo, co 
zpravidla s příklonným zdůrazňujícím -z, v následující 
pak řídící větě býv^á příslušné slovo sesíleno příklon- 
ným -f, na př. : kdož se plazí, ovšem žeť z místečka činí 
pohnutí (II, 163); kdož si neváží skývy chleba, neníť 



28o 

bochníka hoden (II, 182); kohož sílí Bůh, tohoť Hclé 
neomdlejí ^n. neomdlí; II, 182) a j. zpravidla. Na- 
jdeme ovšem i nové kdo: kdo se nad jiné vynáší, ať 
se zkrotí (II, 189). \'ítězitel když hned všecko, coz 
může, nečiní (II, 192). 

Právě tak kterýž: poutník, kterýž (II, 187); 
kterýž (kancionálek) se na výklad užívá (II, 144); 
kteříž nemají, co by ztratili, těm také zlé časy nic ne- 
mohou odejmouti (II, 187). Ovšem i který; na př.: 
střídmý člověk, který tělu více nedává (II, 187) a j. 

Také v adverbiích: jakož vítr sněhem zmítá, takž 
i zlé žádosti (II, 195); plzké jest přátelství mezi těmi, 
kdež jeden pravdy nechce slyšeti a druhý hotov jest 
lháti (II, 195); pokiidz však jiný jinače si rozumí, 
pust ho (II, 168); zlý pak příklad hubí a trhá, aniž že 
kdo ví, že by byl zavadil (II, 168; zde ž [že] dvojité). 

Podle starší řeči spisovné užívá Hek velmi často 
také zdůrazňujícího příklonného -f ; na př.: zdá-li se 
mu písnička krátká, přidáf; pakli dlouhá, ukrojíř (II, 
144); i buduť tedy vzat na slovo (II, 136); uslyšelť-li 
by však člověk . . . tento hlas pravdy a přeceť by za- 
tvrdil srdce své. tedy radím (II, 143): kdoif s to, aby 
náruživosti své v uzdu pojal, tenť zajisté může svým 
pánem býti nazván (II, 160) a j. 

U Heká čteme i jiná slůvka zdůrazňující: vojsko 
povzbuzené takovýmf^i rekovstvím zudatnělo (II, 150;. 

Podle starší češtiny mívá Hek místo neurčitých 
zájmen s předponou ne- (v záporné větě žádný) tvary 
nesložené: kdo, co, jaký, který, v adverbiích kdy, kde; 
na př.: (Dionysius) počal se pochlebníkův více, nežli 
jakého jedu báti (II, 92); byl-li kdy kdo tak pošetilý, 
že by... (II, 180): daruje-li co komu lakomec (II, 
178); ani jaký šat aniž které místo bude s to, aby 
(II, 178); nezkaženým myslem nemůže jaké mocnější 
dáno býti potěšení, jako to fll, 163) a j. 



28l 

U Heká bývají všecka tři omezovači příslovce jeK, 
toliko, pouze; ve zvláštním zdůraznění klade také dve 
souznačná příslovce vedle sebe: vejdi raději mezi 
moudré, nežli jen pouze učené lidi (11, I75J; co tělesní 
lidé šalně mámí, pouze jen v smyslnosti jejich vězí (IT. 
183 j, nebo ještě důrazněji: roste jen safnotně na Ban- 
dyckých ostrovích (II, 18). 

Superlativ bývá u Heká zpravidla sesilovái 
po německém způsobu ukazovacím zájmenem 
ten: na př.: přece byli Francouzové ti nejpřednější, 
kteříž . . . (II, 36J; známost o kávě i v ty nejvzdálenější 
končiny světa se dostala (II, ^y); a ke všemu tomu nej- 
horšímu nás mocně po sobě táhnoucí porušeností 
(\'el. pát. str. 124); nenáležité užívání může i to nej- 
lepší pokaziti fll. 157): při všem všudy cesta p(3ctivá 
ta nejbezpečnější fll. 121) atd. 

A podobně píše: máť pak jeden každý bud to své 
za nejlepší aneb i jiné (= das Seinige; II, 185). 

I zájmeno ten samostatně položeno místo sub- 
stantiva: to však ne proto, že by ta (t. j. práce) jiných 
méně dokonalá bvla Cnežli jejich vlastní práce 1 

Naopak ukazovací zájmeno z puristické snahy 
není vyjádřeno tam, kde ho vyžaduje smysl: (kdož ni- 
komu nevěří) aniž mnohem lepší, jenž všechněm věří 
(m. než ten, jenž: II, 164). Snad bylo vypuštěno chybou 
tiskovou. 

Podobně adverbium místo korelativního zájmena, 
mez kdo překročí a v cizím laškuje, tak jest. jako 
z větřily kůň (^= takový; II, 124). 

Podle němčiny dává Hek někdy přídavným jmé- 
nům význam samostatného substantiva: na př.: kdyby 
se přístojící o psa nezastali fll, 6V. na ynajíci úřad se 
odkazuješ f= že máš úřad: II, 141 ). 

S p ř í d a v n ý m jménem v doplňku na- 
kládá Hek rozličným způsobem: někdy po staročeském 



282 

způsobu klade tvar jmenný i ii přídavných jmen. kde 
toho ani novější mluva ani novočeská řeč spisovná ne- 
snese; na př.: byl sobě i jiným téžek (II, 93); iiah 
přišels na svět, nahýť i odejdeš (II, 141; ve volném 
citáte). 

Jinde zase spisovatel klade přídavné jméno slo- 
žené, kde zachovává novočeská řeč tvar jmenný; na př.: 
kde nevinnost utiskovaná a potlačována bývá (lí, 
113; ponechána však předposlední samohláska dlouhá 
jako při neurčitých přídavných jménech); matka jsouc 
podrobená (II, 137); noc jest osvícená (II, 179) a j. 
Hek si však již libuje v tom, že klade přídavné jméno 
doplňkové do instrumentálu. Xebývá to jen ve zvlášt- 
ních spojeních, jako je na př.; pán hospodu svou když 
dověří vtipným (II, yS; vypuštěn infinitiv býti), nýbrž 
i tam. kde je správnější nominativ; na př.; dokonalým 
není žádný (I, 42); nevíš, brzy-li tobě (člověk) může 
býti dobry;;/ (II. 158); málokomu budeš patrný;;i (II, 
164) a j. 

Xaopak, kde bychom čekali podle novočeského uží- 
vání instrumentál, čteme často nominativ nebo aku- 
sativ; na př.: dítě tak přenešťast;?í? bývá učiněno (II, 
i68j; kteréž ( domínky j tě ani moudřeji/7/o aniž opatr- 
néjšího nebudou moci učiniti (II, 175); stáří nečiní 
člověka áéúnského (II. 191); a tudy se tomu způsobná 
učinil (II, 140). 

Mohu uvésti 1 příklad pádu předložkového místo 
obvyklejšího instrumentálu; za plev// je-li mu svět čili 
ca koudel Popelce jeho (I, 78 j. 

Neobvyklý je nyní instrumentál doplňkový; cí- 
sařem-li zde při nás stojíš (= na místě císařově; II. 
112). Jiný: prv kdo sází se v svém. srdce mi paděrkem 
dá (II, 229; = jako paběrek). 

Doplňkový výraz bývá blíže určen zájmenem co, 
jindy jako; na př. ('syn) klesl co hrdina (I, 11); přijali 



28,í 

ho ('Jindřicha z Anjou) ne co hosta, nýbrž jako ne- 
přítele. Byltě co zajatec na volencův hrad přiveden (II, 
153); (pták agami) co jezdec pevně se drže (na hřbetě; 
II. 6). 

\' živější mluvě básnické Hek rád vpravuje cito- 
slovce do pojmů substantivních: na př.: ten. kdo počne 
si v ach, věz, druhdy že uvízne v ouz'c'. (I, iii ); v ža- 
lostné uběhne ach! — a bycJia až přepozdě honí (IL 
66); když na ně všecko žalostné acJi a oirje vrchovatě 
dolehlo fll, 69). Srdečko skákalo v nich, klap. klap 
jako větrný mlejnek (I. 86j. I celá samostatná věta 
u něho zastupuje některý člen věty; na př.: název (je) 
pro zaplaf Pán Bůh (I, 94; podle živé řeči). 

Jako jiní spisovatelé obrozenští nedovedl ani Hek 
překonati nesnáze při užívání p ř e c h o d n í k ů. 
Přechodníky vymizely v živé řeči české skoro úplně, 
proto se pro ně nemohl vyvinouti cit jazykový. Teh- 
dejší mluvnice o syntaxi přechodníkú nepodávaly přes- 
ného poučení, jak je známe z mluvnic novějších. Spiso- 
vatelé novočeští se přidržovali starších vzorů. Xež 
knihy z konce X\'I. století a ze X\'II. při užívání pře- 
chodníkú uváděly často v omyl, protože zachycovaly 
stav, kdy v živé řeči byly přechodníky již v úpadku. 
Mýlily zejména ustrnulé absolutivní přechodníky (tvary 
stejné pro všecky rody nebo i čísla), a potom i od- 
chylky, že byly věty zkracovány přechodu íkem i tehdy, 
když neměly stejný podmět s větou řídící — bývalo to 
pravidlem při řídící větě bezpodmětné. Odtud si vy- 
ložíme, že se také Hek, gramaticky málo školený, do- 
pouští ve vazbách přechodníkových četných chyb. ^lá 
však v nich zvláštní zálibu: snad že dělaly řeč učenější. 

Podle starší češtiny tvořil přechodník středního 
rodu, jako byl tvar rodu mužského. Byl to v letecli 
dvacátých i třicátých pravidelný zjev. Promluvím 
o tom při výkladu o tvarosloví řeči Hekovy. 



2^4 

Řídké jsou doklady toho, že Hek zkracuje vetu 
přechodníkem, která má jiný podmět nežli věta řídicí; 
na př. (jistý plavec), maje za to, že by tu melčina byla, 
napadla ho chut, aby se koupal (I, 84 V, kteroužto (třetí 
skoří pku) rozloupě, kulka muškátová vnitř se na- 
chází (lí, 18; Hek tak píše podle Hubra- Veleslavína). 

Častější jsou chyby, že Hek klade přechodník 
přítomný místo minulého a naopak: na př. : (ma^ař) 
ho (nůž) ocelem zostře, k pánovi šel (m. zostřiv I, 44); 
omylu porozumě (správně -ěje), snese pastýř ubití 
všecko (m. porozuměv; I, 45); pán se vrátil, přinesa 
zabitou laň (m. nesa; I, 44) — příklady vesměs z téže 
básně, v které je ještě více přechodníkových vět ne- 
správně konstruovaných: patrně míval spisovatel v ur- 
čité době větší náklonnost k vazbám přechodníkovým 
V prozaických článcích: (Sikard) celou tu krajinu 
pro jda, ji dobře znal (m. prošed; H, 8) a j. v. 

Někdy projevuje Hek snahu rozlišovati ve dvou 
větách zkrácených přechodníky minulým a přítomným 
mezi dějem předcházejícím a následujícím: na př.: Ho- 
vora prostým byv, jen prostě se jmenoval všudy; Pá- 
nem učiněn jsa, výtečným mudrochem jest (i zde má 
býti: byv; I, 19); poručník vzav dobrou radu a prijeda 
do města, tu paní vdovu do vězení vzal (m. přijev, 
n, y2). Podobné příklady v 11. sv., str. 137, 138 a j. 

Povšimnutí hodný jsou v Hekově řeči některé 
zvláštní případy negace; přidržoval se tu zpravidla 
staršího užívání negace. Na př.: ačkoli veškeren ku- 
pecký svět na nic víc dbal a tak pilné šetrnosti nemel, 
jako na kávu (H, 36); (jen hotový blázen) má se 
v jednání svém tak zpotvořile, že v způsobu jeho ne 
přírodu, ni rozum, ba ni člověka pro samou švarnost 
viděti ne\z^ (H, 5V, kteréž (domínkv) tě ani moudřej- 
šího aniž opatrného nehuáon moci učiniti (H, 175). 

S jednou negací jsou věty: ani jaký šat aniž které 



285 

místu bude s to, aljy z lioléhu blázna vyvedl se mudřec 
CIL 178 1; (marnotratce) ni se nouze strachuje (I, 70 j: 
didé). kteří ;// číst ani psát ani moudře si spočítat 
znají, při tom však ni na těle, ;// na vačku slábnou 
(I, 63): Chocholoušek na vůkolní vřesk nehruhé co 
dbal (II, 146). Negaci měnil Hek po svém způsobu 
i v svých starých předlohách. Tak dosadil za Bavor- 
ského výraz žádný nemiize — aniž pak kdo . . . může; 
místo Bavorovského záporného zájmena žádný klade 
zpravidla nikdo. 

Spisovné mluvy veleslavínské se Hek přidržuje, 
když v závislých otázkách a v nepfíinč řeči klade kondi- 
cionál. V starších pracích jeho bývá tak pravidlem; na 
př.: Moudrý tázal se sluhy: Jaké hosti by dnes měl 
pán? (I, 56; za sluhy bychom nyní napsali čárku a na 
konci bez otazníku). S úsměškem bylo naň (důstojníka) 
podáno: »Co by smyslel o stavu manželském? a zdali 
by ho mezi šťastné pokládal ?« (II, 128; také nepřímá 
otázka); na důtaz pak. jak by se s ]\Iileborem dělo. 
uslyšel jsem Til, 137') a j. 

Podobně v nepřímých řečech; na př.: doložil i to. 
že by nebylo většího štěstí nad bohatství (I, 35) ; 
(mladičký pán) sluhovi lál, že by nevěděl, jak má slou- 
žiti pánům ÍI. 13); v hospodě povstal křik. že by 
v pivnici hořelo (I. 9). Hek užil kondicionálu i tam, 
kde v jeho starší předloze byl indikativ; Bavorovský 
na př. napsal: žádné zmínky nečiní, co anjel . . . mlu- 
vil; Hek pak: co by anjel . . . byl mluvil.*) 

Z tohoto užívání kondicionálu v nepřímých řečech 
a závislých otázkách ustrnula spojka byf kondicionální 
ve větách připouštěcích, ač se kondicionál v následující 
spojce ještě jednou opakuje. Novější brusiči vytýkali 



*) Podrobnější doklady v mém citovaném článku ve 
Sborníku filol. VII, str. 99. 



286 

tento postup jako chybu. Hek má podobně: chlub se 
jim (bohatým), byf bys ani haléře neměl (I, 64); byť 
by i člověk hlas pronášel uprostřed Cechů (I, 93); a 
byť bych tebe byl i Jordánem učinil (IL 133) a j. 

Hek si někdy zabezpečuje podmínečný způsob kla- 
dením spojky by až nadbytečným: na př.: Byl-li kdy 
kdo tak pošetilý, že by chtě míti pšenici, chatrné smo- 
tlachy by na poli zaseli^ (H, 180): mnohé jsou věci, 
kteréž by všem vůbec znáti nebylo by užitečné (H, 
162) a j. Jednou se Hek vyšinul z tohoto podmínečného 
vyjadřování; přešel z něho do indikativu: mohlo by 
se i doufati, že, kdo by si na něm záležeti dal, jeho 
přirozené schopnosti vyvinouti může (H, 5). 

Za spojku kdyby najdeme u Heká če by: však že 
by človíček ... se mnou byltě držel, mého bratra by 
chybilo štěstí ÍH. 229). Čítal podobně také u starších 
spisovatelů. Z Bavorovského na př. přejal větu: David 
několikráte zamordován býti měl, by byl iTeutíkal (11, 
103). Jinde takovým vedlejším větám kladl v čelo spoj- 
ku kdyby za Bavorovského by. 

Řeč Hekovu nám odcizují některé nezvyklé spojky, 
nyní již ze živého jazyka bud úplně vypadlé nebo ome- 
zující se jen na starší spisy anebo na některé dialekty. 

S oblibou klade Hek spojku a ve smyslu odporo- 
vacím. Pův(xlně napsal v Prvotinách 181 3: ovoce 
(pepře) jest hroznovaté jako víno, a hustěji: v druhém 
otisku dosadil však spojku ale. Jinde však odpovídá 
víc běžnému usu, zvláště v nářečí severovýchodním; 
na př.: čárku hájí, a smazuje řádky {=z ale: I, 112); 
klopotnč pod břenienem jsi živ, a zpupně si kráčíš; sou- 
kromé trápení máš. a vesele do světa hledíš (I, 91 — 
následují ještě další čtyři věty odporovací se spojkou 
(7, v páté je spojka Z'šak. Celý řetěz takových vět v ])o- 
kračování na str. 92): skutkům, a ne slovům, an vě- 
trem mizí, věří (i, 90) a j. 



287 

V jedné větě má u Heká význam odporovací také 
spojka i: druhdy se klopotou tvář, i druhdy se zapotí 
tělo (= však; í, 47). 

Z těchto spojek neužíváme již spojky jak rychle 
ve smyslu »jakmile«; u Heká se však čte častěji (snad 
to převzal z Komenského); na pr.: (had) zalezl, jak 
rychle napřaženou hůl před sebou spatřil (H, 9 a 11); 
jak rychle vystydne ítekutost). zbělí (H. 26, 52) a j. 

Podobně spojka leč; na př.: z kteréž (ze skály) had, 
leč potřebou nucen, zřídka vycházel (H, 11): řekli 
bychom: leč byl-li): k nám ho (kořen zázvoru) nejinače, 
leč v cukru zadělaný odesílají (= než: II, 16): na ní. 
leč si zase odpočine, ani ta nejchatrnější tráva neroste 
(= leda až; IL 16): nenavracuj, leč shrne se hromové 
upomínání (^ leda až: nebo: leč by: I, 64) a j. 

Mezi časovými spojkami užil Hek také zájmena 
co: zítra co bude den. aby nám tu kozičku zdělal 
(= jen co. jak: I. 44). 

Ze syntaktických zvláštností vytýkám vazbu infi- 
nitivu s akusativem, kterou již naši humanisté napodo- 
bili podle latiny. Hek převzal na př. ve Vel. pátku 
(str. 32) od Bavorovského také tuto větu: \'iděl jed- 
noho z dvanácti. Jidáše, a znal ho býti synem záhubné 
ztráty (u Bav. = zatracení). A podobně konstruova] 
samostatně: doslechna příchozího již býti nablízce 
(II, 153). Zpravidla však Hek Bavorovského věty 
zkrácené infinitivem rozvádí ve věty vedlejší. Bavo- 
rovský na př. má: nám nesluší zabíti nižádného, Hek 
za to: abychom koho zabili: Bav.: neb sobě to za svůj 
pokrm pokládal činiti vůli Otce svého — Hek: aby 
činil atd. 

Při jiné infinitivní vazbě má podle staršího zvyku 
dativ v doplňkovém adjektivu: lépe s poctivostí umříti, 
nežli beze cti živ// býti (II. 16^). 



288 

V průpovědi »Snadnější jest člověku viděni do 
měšce nežli do svědomí« (II, 190) při druhém jejím 
otištění v Květech čes. 1834. 241 za podstatně jméno 
slovesné je správněji položen infinitiv: možná, že o to 
má zásluhu redaktor Květů, J. K. Tyl. 

Tvaroslovné zvláštnosti řeči Hekovy. 

Hek má zálibu zejména v starších tvarech slo- 
vesných, za jeho doby již většinou archaistických; na 
př. růže ktve, když času. by vykvetla, nemá (I, 93); 
i druhý tvar, vzniklý přesmyknutím, vyškytá se u Heká: 
ctnost u trní tkvc (11. 85), štěstí tkz>e (II, 66) — 
vesměs ve verších. U jiných sloves první třídy: k do- 
brému kole se všecko (od kláti; I. yy); soud právní 
ledakohos bode (II, 161); sova se stí-eže sz'étla (II, 
191; říkáme raději: vystříhá se): svíce rozzené (m. 
rozžžené II, 106: převzato z Bavorovského) ; peníze 
při;/ř {— přijmouti; I, 67: i v Krát. přemyšl., str. 5: 
přijíti); hí se v prsy (I, 65); těch (ocí) kdo iiživ^ 
včas (= užije: I, 93, 106, 109: častějiV 

U sloves \ . třídy. 2. vzoru se Hek vyhýbá novo- 
tvarům, užívaje raději forem starších: tresce se (I, 
20, II, 164); tresčí (lí, 162) a j.: ciimleme (I, 105): 
na daně řepce (I, 36), zehfe (I. 92), žehH na svědomí 
(I, 64), žehřící závist (I, 99). U 3. vzoru téže třídy: 
Sulcius hosti zih'e (I, 12 a j. častěji). 

Z této snahy, aby užíval tvarů ze starší knižní řeči, 
dopouští se Hek v gramatice málo zběhlý, divných chyb; 
jako: hlodající červ (II, 123!, svých bližních tím ja- 
zykem hlodajíce (11, 100). Náš spisovatel čítal v st?rých 
knihách zastaralé tvary presentní hlozeš, hloze, pře- 
chodník hlozíce, a k tomu si utvořil nemožné tvary 
hlozati, hlozaje, hlozající. Když již analogické novo- 



289 

tvary hlásati a j. ukul, odvodil od nich ještě příd. jm. : 
hlozavý věk (IL 79). 

Nebo píše archaicky: přival staveni rozmece (II, 
185): nesprávně však je řečeno: snieces-li se pak nestá- 
lého ^těsti vrhem dolu I IL 164), poněvadž zde lze řici 
jenom :smeteš-li se (podle 1. třidy). I tvarem je chybnv 
tento infinitiv: zlá nehoda ho může s sebou do kola 
přimcci ÍII, 186) misto: přimésti. 

Od téhož slovesa tvořil Hek i jiné nesprávné tvary: 
píše: oheň metoucí blesk (I, 115): myslil jistě na slo- 
veso metati, od něhož přechodník přítomný v analo- 
gickém novotvaru zní metaje, -ic, nebo po starém zdů- 
sobu meče, -íc, přídavné jméno od staršího přechod- 
niku by znělo mečící : metoucí je od slovesa metu, které 
v naší řeči nabylo již dávno svého nynějšího pregnant- 
ního významu. 

Hek má ještě jiné nesprávné infinitivy: zpříci se 
přesile (II. 172) od sepru, tedy zepříti. Jiný příklad, 
který není čtenáři dost srozumitelný: Hek píše ípró- 
zou). že ho napadá psává nemoc, a dále praví, ne- 
mohu se jí vykleci. jak mne mocně k psacímu pudí 
'^tolu (I. 48). Co znamená toto vyklecif Jinde užil 
srozumitelného tvaru slovesa nyní neužívaného nebo 
užívaného snad jen v některém nářečí : Nemocí všeli- 
jakou se svět náš přebídně klící (11, 113). Je to tvar 
slovesa klícetí (v starší češtině klečeti), jež podle Jung- 
mannova Slovníku znamená »klátivě, kulhavě choditi« 
(v dialektech: klecavý kůň). Hek k présentu klícím 
utvořil nový infinitiv. »Nemohu se jí vykleci«. zna- 
mená pak »nemohu jí namáhavě unikn<^uti«. 

Podobně asi byl utvořen nesrozumitelný infinitiv 
crfyšti (v epigramu »Přízvučná otázka těm, jenž pří- 
zvuku nešetří«). Učedník se ptá: »Jak mám psát: Ko- 
nopišti či v Konopišti? — I dí mistr: slovo-li zdyšti 
chce*-, dej přední slabice pří zvuk. « Zdyšti je tedy bez- 

Sebrane spisy Fr. \i. Heká, IH. 19 



290 

pochyby utvořeno od présenta dyš-i, ovšem chybně. Má 
význam »skandovati«. Analogické případy předcháze- 
jící podpírají tento výklad dostatečně. 

Podle starší řeči Hek nečasuje v druhé osobě jed- 
notné spojku aby; píše: vyjdi, (poustevníku), aby viděl 
(m. abys; II, 129); měl by se spokojiti (ty, potůčku; 
II, 132); aby se moudrým zdál, mluv dost (m. aby ses; 
I, 63), aby si vyhrál (m. abys: I, 87) a j. Ale u Heká 
čteme také tvar novější. \' téže větě (II, 172) je obojí 
tvar vedle sebe: bude-li tobě uloženo, aby představoval 
žebráka... a dále: abys buď krále... vytvořoval. 
Ojediněle je by také v první osobě: O tom, aby zde co 
šíře vyhlašovati měl, mi k tomu místo velmi úzké (m. 
abych; II, 57). 

Patrně potřeba metra přiměla Heká k tomu, aby 
oživil -/ v imperativu: hospodaří, jak by.^ mohl (I, 40). 

Slovesných tvarů užívá Hek v celku pravidelně 
a správně. Odchylky bývají nejčastěji podle řeči lidové; 
nejvíce v 3. os. mn. sloves I\'. tř. a IIL tř. 2. vzoru 
bývá koncovka -ejí m. -í; na př. v I. svazku (v řeči vá- 
zané): šediny hlavy se k zemi klont^yí (4), čint^í si 
šašky z moudrého (13 — slovesa činiti v našem vý- 
znamu člověk v spisovné češtině neskolený neužívá; 
toliko ve frázi »to se tam činí, to je tam čina«, 
o špatném počasí). Příkladů je hojně; zejména v mlad- 
ším období své literární činnosti psával tak Hek pra- 
videlně. \^ jedné větě píše Hek: kohož sílí Bůh, tohoť 
lidé neomdlť-yí (m. -i; tento tvar je čtenáři překážkou, 
aby nevystihl hned jasný smysl faktitiva: II, 182). 
V přechodníku přítomném: blesk chrle je do vody 
(m. chrle; I, 61 ). 

Xečetné jsou novotvary v infinitivních tvarech 
sloves I. tř. 5. vzoru a sloves II. třídy kmene zavře- 
ného: aby ho (měch) kdo nadmiil (II, líSi); ujmuía (II, 
123), s vyjmutím dne sobotního (I, 84): dotknuto (II, 



J 



2gi 

74), Jindřich si odechyiul (II. 155) a j. V príčestí mi- 
nulém činném Hek (napořád toliko v řeči vázané) od- 
vrhuje po souhláskách často příponu -/, jak se déje 
i v řeči lidové: na př.: zamk oči (I, 3K slabiky rovnaje 
mnoho jsem jich opovrh (I, 15),, sám na jeho místě by 
krad (1, 39) a j. 

Od slovesa hořeti utváří Hek přič. min. trpné: 
r.lejem n&shořatým (\l, 80): snad se tak v Dobrušce 
říkalo. 

Dialektický je tvar: kdv se nhcdiije (m. obědvá: 

Hůře pochodil Hek, když se pustil pevnějšího zá- 
kladu řeči mluvené a chtěl psáti vyšší, správnější řečí 
spisovnou. Píše na př. Ihou (11, 88: jak bylo psáno 
ostatně již dávno před ním a za jeho doby napořád) 
místo správného tvaru živé mluvy Isou; (Machomet) 
rozuma tomu, že . . . QI, 72 ), ač převzal toto místo do- 
slova z Veleslavína, jenž má správně: rozuměje: 
nechť zásluhy si pohoví (m. -ějí: I, S/). Hekúv sluch 
neurážely ani chybné tvary umělé, jako stromy se kácí 
ím. -ejí: I, 115): smyslové tvoji se brodí a potápí Cm. 
-ějí: II, 100) a j. Spisovateli lze přiznati za zásluhu, 
že na tyto chybné umělé tvary u něho čtenář naráží ]V)- 
měrně zřídka právě proto, že Hek při psaní míval na 
mysli řeč lidovou. Zpravidla však chyboval v přechod- 
nících a v přechodníkových přídavných jménech i. 
vzoru III. tř. a i.b vzoru \'. tř., poněvadž mu lidová 
řeč v těchto tvarech nemohla poskytnouti opory. Píše 
tedy náš spisovatel: kůň kviče (m. -eje: II, 62). fmy) 
křáčích Cm. -ejíce: IL 170). vláčíce (m. -ejíce) nírn 
ípluhem: II, 122), všech sobě slušících věcí (m. -ejících: 
n, 120), věc nepřislušífí (m. -ející: II. 153). na ulo- 
ženou, padat nesmící cenu (m. -ějící: II. 22) a j. Z pře- 
chodníků jiných tříd: Tmy) se zapřírr (m. zaprouce: 
H. 102). 



292 

Xež i tyto chyby jsou proti přehojným přechod- 
níkůni jiným, správně tvořeným, poměrně řídké. 

\' přechodnících minulých píše Hek nesprávně: 
Athénští potrativšz svou vlast, nemohli jinak (m. po- 
trativše, t. j. ztrativše; či snad chtěl napsat přídavné 
jméno: potrativší? II. 69): (lidé) světa způsobilostmi 
hy\si ukonejšíni (II, 138); kteříž (ubožátka) byvší bez- 
děčně v proud vrženi (II, 136): manželka bwšf požá- 
dána, aby zůstala hezky in piano, tím více in crescendo 
se rozpouštěla (m. byvši: II, 146V. projelo mme, s ta- 
kové vý'sosti dolu h\eáiz'šíJio, nějaké vznešené užasnutí 
(tvarově m. hled^všího. syntakticky místo hledícího; 
(II. 133) a j. 

Heká k nesprávnému užívání přechodníků minu- 
lých zaváděl novověký* způsob, převzatý od Rusu, že 
se tvoří přídavná jména také od přechodníků minulých. 
Teoretickým původcem jeho asi je Dobrovský: šířili 
jej hlavně naši rusofilové Ant. Marek. Frant. Vetešník 
a j. Tento nový způsob, tvořiti přídavná jména s vý- 
znamem minulého času, se v naší řeči tehdy ještě dost 
nevžil a minohé neznalejší spisovatele mýlil. Také Heká, 
jak zřejmo z některých příkladů nahoře uvedených. 
Jindy jich bývá užito správněji: na př.: některý ze star- 
ších, někdy tu hyc'šícJi pánů (Květy 1836. str. 317 >. 

Hek se hlavně prohřešuje proti syntaxi přechod- 
níkových vazel). jak bylo již ukázáno nahoře. 

Některé zvláštnosti v s k 1 o ň o v á n i jmen. 

Podle starší mluvy si Hek oblíbil d v <^ j n é 
číslo v četnějších případech, nežli se ho užívalo 
v tehdejší spisovné řeči. Na př.: ramenama pokrčí (II. 
81 — podle obecné řeči koncovkou kmenů -á), mezí 
dvěma stranama (II, 160). Nezvyklejší jsou tyto pří- 
klady: meč na obě stranr ostrý (II, 136 — z bible: na 
ohě straně píše také Jungmann v Kroku I, 2, str. i : 



i 






293 

dále však: ob<ju stran). U Heká je ovšem pravidelně 
plurál, obvyklý ve spisovné řeči: na strany dvě (I, [8; 
jinde neobvyklý tvar v číslovce: \)o obé straně těchto 
válců: II. 49). 

Charakteristický je duál v těchto dvou pripadec»i: 
válec silný o dvou křidlou fll, 56): fstroj) leží o dvou 
kalou íll. 61 ). A^ těchto dvou případech je možné, že se 
Hek opíral o živou mluvu svého nářečí. Slyšel jsem 
ještě před deseti lety u Písku prostou ženu vybízet dítě: 
(.'hod po špičkou I Opakovala to několikráte za sebou. 
Ještě jeden lokál dvojného čísla vytýkám z Hekových 
])rací — možná, že mu utkvěl ze starších spisů: že b\' 
I lidé) o dvou duši byli ÍII, 193). Za chybu tiskovou 
nebo za přepsání smíme pokládati obrat: a jiná dvt? při- 
^tavadla (m. dvě: II. 67). 

J z jiných tvarů spisovné řeči Hekovy proniká vliv 
starší řeči české. Tak u něho čteme ještě jednotný ak. 
muž. rodu životných substantiv p<3 starém způsobu: 
tento národ krutěji než kterýkoli jiný živočich hubili 
í II. 33 ). Ob\'yklejŠí byl v spisovné řeči r)brozenské instr. 
množný: lodím/ ÍII, 67); v staré češtině bylo i v nomi- 
nativu lodi. ale u Heká čteme: lod^ tvá netone ÍII, 233 ». 
Od subst. nicč v instr. množ. vedle pravidelného tvaru 
lueči (meči se pozdraví: II, 151'! čteme také luečmi ví- 
těznými ÍII. 150), jak se psalo — ov.^em zřídka -^- také 
v staré češtině ÍGebauer má v Slov. doklad z Řádu prá- 
va zem.): podobný instr. — zde analoj^ický — je ve vý- 
raze: s těmi ošemetnými faryzej//// (11, 106). Podobně 
původní tvar kmenu -/ lze spatřovati v dat.: ínakaže- 
ným myslťv//; II, 163). Z jiných archaistických Lvarů 
je lok.: v prsech ÍII, 15). 

Xěkde původní starší skloňování udržela živá mlu- 
va a podle ní psal i Hek na př. : v popelr ÍII. 1231, 
mnohému tytulť dá ÍI. í)6), před množstvím ovce ÍII. 
rSq). ze dvou válců čili řidcl ím. hřídelí, u Heká vždv 



294 

fem.; II, 42); Sulcius zůve liosti (podle kmene -i, 
I. 12). 

\' slovech neuživaných v živé řeči Hek snadno chy- 
buje, jako se při nich dopouštěli chyb také jeho součas- 
níci. \' téže strofě píše na př. náš veršovec: plakala 
máicř . . . Jeho chotí plakala také (I, 32: viáteř je vlast- 
ně ak.. zde m. uiáti; nom. choti se vyškytá již v starších 
památkách, ovšem zřídka). Dialektického původu je 
snad nezvyklý lokál: na hřbet/ Q, 98). 

Obecného chybného psaní současného se Hek držel 
ve psaní příslovečných výrazů: zvejší (II, 4, 16 a j.). 
ztlouští (II, 86). z důlí (I, 16, II, 31 a j.; m. zvejši, 
ztlouštz atd.). Správně píše: od duly až ke štíci (stro- 
mu; II, 39). 

Miv lidové řeči u Heká pronikal častěji do skloněni 
podstatných jmen. Píše na př. : ve vejc^řz" (m. ve vejci: 
IT, 186 1 : na stavišťatech arabských (m. stavištích: II, 
44). Zejména v množném čísle mívá při podstatných 
jménech muž. a střed, rodu koncovku podle kmenů -a; 
na př.: těm ubožátkám (II. 136), slavným městám (II. 
69), chodě po m.ěstíír/í (IL 105). v pří by tká r/? (II, 153), 
kvas se na dnách usadí (II, 230). Xejčastěji to bývá 
v instr. množ.: žida;;// (I. 55^ příspěvku;;?/ (II. 174). 
s oučinka;;?/ (II. 201 ). s lodími a korábai^n" (II, 67). 
sxkrauii (II. 95). nad mračnaw/ (II. 201) a j. Hek tu 
kombinoval: za koncovku -ama, užívanou napořád 
v obecné mluvě, dosadil koncovku instr. množ. týchž 
jmen -gnií ze spisovné řeči. Podle živé mluvy v instr. 
množ. čís. u podst. jm. konyěnii (m. -emi: I, 9). 

Svého nářečí se Hek asi držel při skloňování slova 
týden: týhodnem svým (I, 92: má i adverbium: měj 
novou týhodné píseň: II, 71). 

Obecným zvykem současné spisovné řeči byl Hek 
veden, když skloňoval v ak. a instr. mn. subst. pHtel 
a nepřítel podle km.enů tvrdých: abychom se za nepřáte- 



^9= 

h modlili (II, ii6: v textu převzatém od Bavorcvské- 
h<_>: tak i I. 40. 11. 130 a j.): neprospívá-li si přáteh 
z mamony nepravé děiat? (I, 41) a j. 

Jinak má Hek rád neobvyklé koncovky, zejména 
v dat. jedn. a v nominativu množném: někdy se zdá. 
že tím spisovatel chtěl dosáhnouti slavnostnějšího vý- 
razu; na př.: duse se Txúrcovi vrátí (II. 125); (má) 
prodati svému odbírateloz'/ fll, 14): (přemožení) rádi 
se Yiiézovi vzdají (II, 171 ): vítězství klamu bývá vlast- 
nímu vítězitelot'/ škodné (II. 162: jinde v lok.: při ví- 
těziteli: II. 192). \' nominativu množ.: z dětí rostou 
starci: starco:'t^ zůstávají dětmi (II. 181): herco:-^ kusy 
na divadlech provodili (II. 3): tamní obyvatelo^-c' (II, 
144) a j. Podle obecného uzu: sbíhající se soused/ íll. 

147)-^ 

Z nepevné znalosti ,^ramatických tvarů, jež se 
v obecné řeči mátly, dopouští se Hek chyb: na př. při 
nomin. množ. přídavného jména, když píše: tlu.^řf a pev- 
ně usaze/zí válce (II, 56: v obecné výslovnosti: tlustý 
a pevně usazeny válce — si převádí mechanicky, jako 
asi m. dobrý lidi — spis. dobří lidé). 

Cizí jména nechává Hek bud neskloněna. nebo 
ponechává podle zvyku našich starších humanistů tvar 
latinský po české předložce, nebo je přizpůsobuje českým 
slovům: píše na př.: v Kafarneum (II, 106), Kateřina 
z AledicM' (II. 151; spisovatel měl na mysli výraz latin- 
ský: de Medicis): Francouzové kávu přes Havre de 
Grace. Xantézu (t. j. Xantes). Roselu (la R(x:helle: 
tištěno : Rosselu). Dynkyrch (Dunkerque) a Bordu 
(Bordeaux) přivážejí (II. 45): jindy: v Bordě. . . . 
v Havře (Havre de Grace: II. 46) nebo i: do Bordo ( ÍI, 
24). Podle českých jmen (oblaka. Hradčana a j.) píše 
Hek také: přes Benátka (II. 45). slovo, které se sta- 
letým užíváním v české řeči přizpůsobilo jménům do- 
mácím. 



296 

Po starším zvyku Hek někdy v skl<)ň(3vání řeckých 
jmen neodvrhuje nominativni koncovku řeckou; na pr.: 
po Agathoklesovi (II, 94). Podle původního psaní v ře- 
čech starí^klasických tvoří také jména starověkých oby- 
vatel měst: AtJiciiyciisfí (11. 05; jinde Athénští), Syra- 
kozánští fll, 94). Z jiných adjektiv: Icmncský Labv- 
rynt (II, 79), na tomto Rhodysskcm sloupu (II, 76), 
v krajině thuské (II, 79: \>leslavín má tu neskloňova- 
né: Thusci) a j. 

Při přídavném jménu cizí způsobil dílem pravopis 
analogický, dílem učení Kollárovo a jiných o libozvuč- 
nosti české řeči jistý zmatek; užívali ho též spisovatelé 
jednou jako trojvýchodného (tvrdého zakončení), jindy 
jako jednovýchodného (měkkého zakončení). Tak bývá 
také u Heká; píše na př.: věc cizá (I. 65), bez cizéJw 
zprostředkování (II, 185) a j. a naproti tomu: cizí stůl 
(II, 205 — v rukopise); cizí veverka (II, 190 — v Kvě- 
tech 1834, snad zásluhou redaktora Tyla); s cizími 
(substantivisované; II, 203) a j. 

podle dialektu a staršího jazyka užívá Hek někde 
přídavných jmen přivlastňovacích; na př.: osel Hylea- 
mtl (m. -ův; I. 19), vítr Hospodinů (II, 141). Také lo- 
kál přídavných jmen přivlastňovacích přizpůsobil Hek 
lidové mluvě: o synovém příchodu (m. -ově; v obecné 
řeči: svnovím; I, 115); na Iedomarešo:'t^;;z hrachovisti 

^11.74). 

Náměstka jciič se v tehdejším spisovném jazyce ne- 
skloňovala tak pravidelně jako nyní, zjev to, který se 
vyvinul již v starší češtině. Tvar nomin. jedn. čís. muž. 
rodu l)rává se pro všecky rody a také pro množné číslo 
— jcnš ustrnuje na tvar absolutní. Tak bývá také 
u Heká; na př.: zůstanu při cestě své, jenš přivodí 
k spokojenosti (m. jež; I, 9.S); děvče, jenž se barvilo (m. 
jež; I, 50); jednou má Hek jctis i v instr.: ze zákona, 
jeiič se židé chlubí (Vel. pátek, str. 82, ač předloha jeho. 



^9/ 

Bavorovskv', má zde: jímž). \' množ. čísle: lidé, jtiič se 
od obecné dělí smotlachy (m. již; I. 49). mnozí, jaiz 
prošli ('II, 7): obce i dědiny, jenž byly u Lipska (m. jež; 
I. 60) a j. Pro nom. plur. životných bývk také jež Cm. 
jižj: na př.: vina leží na těch, jež je tak vychovali (IL 
196); podruhů nalezneme dost, ježto mu pochlebují (I, 
J2)\ byli někteří, ježto na tom se usnesli (II. 7) a j. 
Také v jedn. čís. muž. rodu: věnečkem, jež bv do ryb 
patřil (I, 55 ). 

Podobně b}S-á ustrnulý tvar spojky aii (i pro mn< tž- 
né číslo a pro všecky rody; na př.: židů je milosrdných. 
LiJif chudině židami nejsou (I. ^^)\ slovům, au větrem 
mizí, věř (I, 90J a j. 

Některé zvláštnosti, ač řídké, vyškytají se u Heká 
při skloňování zájmen a číslovek. Podle svého dialektu 
mívá v ak. stř. rodu zájmena 3. os. ho (m. je) : kdož ho 
(stádo) slyší opodál CIL 173 a j.). Při náměstce první 
osoby v gen. jednot, tvar akusativní )iié (psaný iiujé, 
jako naopak bývá u Heká v dativu většinou tvar uiě 
m. mné)\ na př. ode mně (II. 136 a j. zpravidla; podob- 
ně v předložkovém akusativu: proč t<^ hledění na se (I. 
16). Z jiných: věc samtJ/í ohledají ( m. samu; II. loSi. 

U číslovky ršichfii bývá skloňováno: všech něm. 
o všechněch, všechněmi: prospěje všechněm (I, ^y, i 60. 
95), živly všechněmi (I, ^^). Ojedinělé tvary jsou 
u Heká: ]tánim zisk válku věčnou žádati velí (m. jed- 
něm; 1,51); ('příval a Ix^uře) mnoha šbxl nevinným ])ři- 
nese ('II, 159). naopak: okolo třicťf jiter (II, 61). 

\' příd. jménu: klade-li to sobě za něco velikt', že 
i II, 140). V obou posledních případech snad bylo 
v rukopise prosté nedopsání, jemuž redaktor ani korek- 
tor neporozuměli ('či by to byl snad zpUsob známý ze 
staročeštiny?). 

Často se vyškytá u Heká starý způsob p<3Čítání. 
Číslice mezi dvaceti a třiceti bývají skoro napořád vy- 



298 

jadřovány po staročesku: čtyrmecitmých koulí ( I,, yj^: 
dvamecítma coulů dlouhý ÍII, 4): pětmecítma liber (II. 
29): sedmecitma dnův (II, 153): do jeden- i dvémecít- 
ma let (II. 41): mezi čtyř- a pětimecitným dnem mě- 
síce srpna (II. 153); přídavek ninoJiomecitmých pamá- 
tek (11. 145 ) a j. Po c bý^'á dílem í, dílem i. Poněvadž 
se tento způsob počítání tolikrát opakuje a bý^^á u Heká 
pravidlem, je oprávněna domněnka, že uvedené číslov- 
ky tehdy žily ještě v obecné mluvě severovýchodních 
Cech. Z jiných číslovek bývá podle starých knih psáno 
tří: tří hřídele (II, 49). Od \>leslavína převzal Hek 
neurčitoti číslovku: kolikos chaloupek (11. 73). v živé 
mluvě i v současné spisovné češtině již neobvyklou. 

Zvláštnosti hláskoslovné v řeči Hekově. 

Hláskosloví obrozenských spisovatelů se odchyluje 
dosti značně od nynější ustálené spisovné češtiny. Čte- 
náři u nich bije nejvíce do očí odchylná délka samo- 
hlásek. Sotva který druhý se vyznačuje touto vlastností 
tou měrou, jako Hek. Při vydávání jejich spisů byla by 
nesprávná metoda tyto odchylky pokládati šmahem za 
chyby. 

Obrozenští spisovatelé byli bez školského vyučo- 
vání v mateřském jazyce — aspoň bez důkladnějšího 
učení na středních a vysokých školách. Když psali, ne- 
tk\'ěli na pravidlech mluvnických jako my. Při označo- 
vání kvantity samohlásek nehleděli tak k etymologii 
slov jako my, nýbrž drželi se hlavně skutečné výslov- 
nosti. My píšeme víc podle toho. co nám utkvělo z pře- 
pilného čtení v očích, oni brali útočiště k sluchu. Vět- 
šina z nich čítala také. a to mnoho a mnohem víc nežli 
my, starší spisovatele, jejichž řeč se od mluvené řeči na 
počátku XIX. století v nejedné věci lišila. Často u nich 
čítali stejnou kvantitu samohlásek, jako ji zachovala 



299 

živá řeč, kvantitu od způsobu psaní, jak se začal ustalo- 
vati v novočeské řeči spisovné, odchylnou. 

Tento dvojí pramen, skutečná řeč živá a starší řeč 
spisovná, vysvětluje nám jistou bezradnost v označová- 
ní délk}' a krátkosti samohlásek také u Heká. \^ěnoval 
jsem této stránce řeči Hekovy vetší pozornost již 
v úvodě k I. svazku spisů Hekových. Odchylný pravo- 
pis tam znamená zpravidla odchylky hláskové.*) 

Časté kolísání v označování kvantity samohlásek 
můžeme někdy vysvětliti také tím způsobem, že red- 
aktC)r nebo korektor v rukopise autorově opravoval. 
Hek sám si všímal kvantity; ve \'elikém pátku opravuje 
slovo rozkacenost (na str. ii8) vzadu v rozkácenost. 

y živé řeči severovýchodních Čech prodlužuje se 
často kmenová samohláska; bezpochyby tu působil prí- 
zvuk. A tak čteme také u Heká na př.: rádní ÍI, 107 
a j., zejména v H. svazku ve \'elikém pátku velmi často: 
výjimkou, bezpochyby asi opravováním korektorovým 
neJDo redaktorovým, také radní, H, 123 a j.); podobné 
podle nářečí: švárný (I, 4, 50, H, 152 a j.). podle spi- 
sovné mluvy: švarný (I, 66, 102; H. 152 a j.); sázič 
(U, 14, 20 a j.) a sazič (H, 41 a j. 1. raničko (I, 28) a 
raničko ÍH. 229. v rukopise třikrát). 



*) Při rozboru řeči Hekovy se nedotýkám některých 
zvláštnosti, které připisuji na vrub cizí. zejména redakce Prvo- 
tin; na př. pravopis: věčši, zvěčšilo (mu větši, zvětšilo), psaní 
v instr. jedn. adjektiv trojvýchodných: -ym. m. -ým a j. Bylo 
o tom psáno v poznámkách (na př. I. 124, 137; II, 242 n. a j.). 
Xe^nadnéjši je rozhodnouti se, pokud je odchylné psaní zá- 
jmena 3. osoby: před nim, za mm (II, 6 a j.), i v ženském 
rodě v lokále: po ní (po kávě; II, 45 a častěji, v instr.: pod 
ni (II, 18), také po vši Arábii (II. 44), také Hekovo. X instr. 
jednot, muž. a stř. rodu zájm. 3. osoby bez předložky bývá vždy 
-.'-; ním. Později b>H'ají tyto odchylky řídké a patrně bezděčné. 
Za to v instr. množ.: nřmi. jřmiž b>Vá u Heká -i- zpravidla 
i později. 



300 

Rozličná výslovnost v živé mluvě kraje Rekova 
a naproti tomu jiné. ale ještě neustálené psaní v reci 
spisovné působilo mu nejistotu při psaní jiných slov. 
Ukázal jsem na to v úvodu k I. dílu, str. XXI\'. násl. 
při slovech: kolťbka a kolt%ka — v jeho kraji se vy- 
slovovalo kol/bka; v rukopise má Hek na kolt^bce (II, 
200) ; slunt'čko a slunťčko, srd<5čko a srdt^čko (v obecné 
mluvě se již tehdy vyslovovalo: sluníčko, srdíčko). 
Stejně se mu vedlo při slovech It^k (a Iťk), lékař (a \c- 
kařj, Iťkařství (i kkařstvíj, Irčiti (i kčiti); později bývá 
u něho také: 1/kárník (II, 16, 145) podle lidové výslov- 
nosti. Podobně: klnioty (podle starší řeči II, 88 a j.) 
a kknoty (II, 184 a j.), jak se vyvinula v novější řeči 
živé. 

Podle živé mluvy svého kraje psal Hek subst. kto. 
ať znamenalo »letní čas« (dospělé léto I, 106), či -nělo 
smysl »rok« (za půl léta I. 83. druhé léto II, 136, za 
našich let 11. 124): a j. \'edle toho však též: mnohá 
U'ta (II. iCO. pětiměsičné Irto (II, 11 ); v Utech (II. 

194,)- 

Touž nejist<itu v kvantitě pozorujeme u předložek: 
á\c i dlí', vedli' i vedlr, podlr i podk' (srovn. úvod k I. 
sv., str. XX\'.). Ustálenější je psaní slova prvt' (než), 
zpravidla s -c, také v Hekových rukopisech; na str. II, 
202 na př. čtyřikrát, a zejména bývá vždy s -é psáno 
příslovce nejprve. 

Podí^bné kolísání, zaviněné jinou výslovností v živé 
mluvě a jiným zvykem v spisovné řeči, mohl jsem do- 
ložiti ještě jinými doklady (-i- a -/-): obličej a oblíčei, 
osidla a osidla (srovn. úv. k I. sv.. XXR'), křídlem (I, 
14) a křídlem (I, 67); sílou (II, 171) a sílou (II, 162), 
v ak. : sílu (I. 93) i sloveso: sílí (II, 19), v doplňkovém 
příd. jménu; podle starší řeči: sílen (I. 100); dívčice (I, 
50) a dívčicí (II. 228 — v rukopise); zisk (I, 30, též 
slovesa: z/skala I, ;^y: pozískati I, 50) a zisk (II, 2t^2 — 



301 

v rukopise a také sloveso: získaje 11. 135). Subst. pivo 
je v básni »Co je pan starý« (I. 57 n) tištěno sedmkrát 
s -Í-. a jen jednou s -/-. Subst. slovesné zažíti bývá čas- 
těji u Heká psáno s -?-. ač jednou na stejném místě má 
jeh<» předloha. \'eleslavín. -/-, II. 17, a on sám také píše 

s -/- (11. 19 a j.y 

Hek se kolísal také mezi způs()l)em psaní v starších 
spisech a mezi řečí lidovou v počáteční slabice se samo- 
hláskou o — u; píše na př.: dal mu dověru (I, 7) i: jat 
dóvěrou ('II, 7): lid, jenž slepě se dověří tobě (I, 64). 
v Boha jsouce dověrní ÍII. 104). dověrnost (11, 135, 
231 v rukopise), ale též: s dověrností Tli. 190). 

Podobně v jiných jménech: vypisuje hádky a do- 
mínky ÍII, 175 i 199). jindy však: dzfmnění ('II. 71. 
170): má podle lidové mluvy: díístatek fl, 28) i nedo- 
statek fll, 121), předoisuje. aby svět pansky se dí/stavil 
času (IT, 71 ). Maje tyto příklady na paměti, myslím 
že jsem správně opravil tištěné slovo duka^. které tu 
nedává smyslu, v původní: diitaz: divil se náramně 
tumuť* důtazu (1, 90; vytištěno tam: dú/?azu). Tak je 
psáno i v rukopise Hekově: bez di/tazů (Krát. přemyš. 
z r. 1828, str. 12). Řidčeji má dotaz (na př. II. 132). 

Zajímavý je příklad kolísání ve zdrobnělém pod- 
statném jméně: Hek píše: všecek strzřmek (11. 54, 33), 
ale též: stromek (II. 34): v jiném odvozeném slově: od 
matky tohoto strwmčí (II, 49). V rukopise nacházím 
u Heká také: skiivo (Krát. přemyšL, str. 9 a 15), pře- 
vzal je snad z nářečí. Podobně dloužil v utvořeném slo- 
vě: živíhnost (Enoch ve \'eč. vyraz. 1832. 340. i. odst.) 

O on íauj, li a 11 na počátku slova podal jsem ob- 
šírnější W-klad v úvodu k I. svazku, str. XIX nsl. Po- 
dobný obraz, jako dávají veršované práce z let desátých, 
máme také z prozaických článků Řekových. Připojím 
jen k vý-voji pravopisu au foit), v fúj důležitý dodatek 
o tom. kdy se začíná od staršího důsledného psaní au 



302 

(ouj na začátku slov upouštěti. F. F. Procházka vy- 
kládá v předmluvě k svému vydáni Boleslavské rýmo- 
vané kroniky (t. j. Dalimila) r. 1/86: »Xem tomu tak 
dávno, co i'mysl m. azímysl, :'hor m. ouhov, 7:'klad m. 
t>ř/klad etc. psáno, avšak taženě vyslovováno bylo, což 
rozuměti z jiných těm podobných slovci; na př. přída- 
vek: přidati; přichod: přijiti; průvod: provoditi etc, 
výklad: vyložiti«. Procházka nám tedy dosvědčuje, že 
se //-má vyslovovati dlouze, a podává k tomu četnější 
analogie. 

A ještě druhou poznámku: z časopisů, do nichž 
Hek přispíval, zavedl orgán \'. R. Kramériusa >A'ečer- 
ní vyraženi« r. 1832 na začátku slov místo staršího v 
n; rozeznává mezi 11 a ii. 

Hek psával i potom ještě také on-; na př.: bez- 
oí/honně ( H, 179). přeo/ísilné namáhání (H. 201); 
v Květech 1834: /íkaz (H, 193), v rukopise: //kaz (U, 
198). Jistoty tu tedy Hek nenabyl. 

O kolísání mezi v, ej a někde i y promluvil jsem 
v úvodu k I. sv. ( str. XXH) dosti podrobně. Takové 
kolísání nacházíme i v prozaických pracích Hekových; 
na př.: v tom nejkrásnějším vykvetu (H, 140), rolní 
V3T10S. u v^ynosu hospodářství (na téže stránce H, 59: 
v I. sv. : výnosným zámyslem 62 pozn. a v v^ynosný 
úřad, 55): zé^ytra (podle obecné výslovnosti) a zítra 
(v pravopise bratrském: zýtra) : doslýchám (I. 37). le- 
kavě naskychal (H, 154), aby naskychal fll, 90 — nyní 
bychom v tomto významu užili slovesa: našlo //chati). 

Dloužení první přízvučné slabiky podle lidové 
mluvy severíwýchodnich Čech má Hek na př. ve slo- 
vech: další (H. 140. 155 a j.y jadrný (H, 52); nejapné 
dílo (H, 30; v našem nářečí je slýchati posud i subst. 
né'y(i/) = »neobratný člověk, nemotora, zejména stářím«V, 
zacpati ústa těch, kteří nás nepravě haní (I, 162 V, 
kískavějšího usrozumění (H, 129); snad i: snažná péče 



303 

fll, 122); užasne fll, 4). jáxov (I, 118: není -li to 
chyba tiskováV 

Podle starších spisů (snad i podle tehdejší řeči li- 
dové) psal Hek s -á- slova: vladař, vládařství (11, 9, 
14, 140 a j. často; s -a- jen výjimkou, která inohla 
vzniknouti také opravou korektorovou; dále: nápo- 
dobně, nápodobnou ril, 32, 82 a j.); nápotom ril. 22^), 
ale i: napotom CIL 157). 

Své předlohy, knihy \'eleslavínovy, se Hek držel. 
ovšem i živé řeči svého okolí, když psal: kralovali 
Cpodle Veleslavína IL 104; samostatně H, 65; kralo- 
vání H, 176). 

Podle starší řeči i podle uzu v obrozenské době 
zdloužuje také Hek kmenovou samohlásku v podstat- 
ném jménu slovesném: spáni I, 36 a j. Tak psal na př. 
Jungmann v ČC^I. 1832, str. 403 a 404 a j. Zřejmo, 
že se tak tehdy také vyslovovalo. 

Jiné odchylné dloužení samohlásky -á- podle řeči 
lidové: jinam, jinak (11, 11, 69, 76 a j.; vždy takto); 
dosavád (H, 7 a j.); u barána fl, 35 — u nás: baroun). 

Výslovností v lidové mluvě i psaním v starších 
spisech se Hek řídil, když dloužil kmenovou samo- 
hlásku -7- v některých slovech: v knize (11. S) a proto 
i zkracuje podle starších spisů v genitívu množném: 
kn^h íll, 191) i v instr. mn.: knihami (1. 48); slovo 
břicho bývá u Heká podle výslovnosti v nářečí jeho 
psáno zpravidla s -/-; dloužit Hek první slabiku tohoto 
slova také v článcích prozaických: břichu k vůli (H, 9 
a j.) i v adjekt.: břichatý fl. 66). \'e shodě s lidovou 
výslovností píše Hek: hřivnička (I, 36; ale odchyluje 
se od ní asi v slově: nit (11, 32). Podle starších spiso- 
vatelů a také podle výslovnosti lidové je dloužena kme- 
nová samohláska v jmenném tvaru přídavného jména: 
mílo (I, 39). Lidovou výslovností byl Hek veden, když 



304 

psal v kmenové slabice -í- v rt^zličných slovech: tichý 
(11. 159). t/še (II, 84, 132); zticha (L 85), t/chosti 
(II, 132) i v slovese: stíší se (I. 94) — v našem nářečí 
nyní je slýchati krátké -i- tiše, snad již vlivem školy. 
Podobně adj.: 1/bý. líbe ÍII. 189: v písničce u nás zpí- 
vali: Když já 1/bé spím); odtud pak i v odvozeninách: 
1/bost (I. 3, 40: 11. 1 10 a j.), l/buje (1, ^2), nelibuje 
si (II. 27 ) — psávali tak i starší spisovatelé a také ještč 
za doby obrozenské. Podobně: vŠtipuje (II, 109 — pa- 
trně podle základního vštípiti); primišuje (II, 30), ač 
jinde psáno prom^šiije (II, 41 : snad zde bylo opraveno 
korektorem). Podobně: zak^^itá (II, 195) i: zalcv^ Ptají- 
cí ho štěstí (II. 1 94 V 

Sloveso z'ystihiioi{ti (11. 109) se v lidové řeči ne- 
vyskýtá — ovšem nesložené stihnout (ve smyslu »di)- 
běhnouti, stačit něco udělat«y Podobně nelze v3-světliti 
vlivem lidové řeči nezvyklé délky v slovech: stroji- 
telův (II, io6y. odbiratelovi (II, 14). 

Od našeho způsobu psaní se Hek odchyluje tím, íe 
dlouží kmenové -u-; při slovese: slozdi. slo//lo (II, 64, 
66) psal Hek podle své starší předlohy, \>leslavína, ale 
v obrozenské spisovné češtině psalo se tak dost vše- 
obecně. Podle výslovnosti svéh«:) kraje psal Hek: chmon- 
ra (II, 197). lo//ští se (I. ^7,). vyloz/štěná jádra (11. 
T90V 

Xěkde nacházíme u Heká odchylný pravopis. Podle 
současného zvyku psal Hek některá slova s -ú-, ne- 
spráAmě: slov«tný, slov/ftnost (II, 3 a j. ), ale již Tyl mu 
tiskl v Květech 1834: slovř/tnost (II, 140). Právě tak 
v slově moh/hný (=r zámožný: II, .?^), mohrťtnost (II. 
15 a j. I. \* těchto výrazech Hek asi skutečně vyslovoval 
dlouze. Jinde lni to snad jen již konservativní pravo- 
pis, kdežto se vyslovovalo již krátce; na př. : z2*řivý 
(II, (37. 128"). V masop/?st (I. 94. II, S=^) je -//-. protože 
bylo toto slovo nesprávně spojováno se subst. půst, po- 



305 

stiti se. Chybně píše Hek: tužebně (m. toužebně; TI, 

114)- 

Podle lidové výslovnosti dlouži autor také před- 
ponu v slovese: vvjde ÍII, 177) a analo.c^icky : krvje CIL 
137); podle ribecné mluvy však má: přikryje se (I, 83). 
Individuální zdá se mi délka v slově: plýně (II. 107). 

\^ýslovnost v rodném kraji Hekově a odchylné 
psaní v řeči spisovné zavinovaly u Heká kolísání 
v kvantitě kmenové samohlásky v présentních tvarech 
slovesa bráti. Hekovi se podle rodného dialektu vžila 
\'y'slovnost s dlouhým -é- nejen v 2. a 3. osobě jednotné, 
jak se zadávalo ještě v pozdějších mluvnicích, nýbrž 
i v ostatních osobách. Píše tedy: b^reš (L 91), b^'re (I, 
77, 78, II, 59, 93, 173 a j. ): vybJre se (11, 19, S7J (béřeš, 
bére nepíše nikdy) a také: béru (I, 80), v}'b^rou (II, 
40). \' I. a 2. osobě množné není u něho dokladu pro 
-é-. I v přechodníku. v živé mluvě neužívaném, píše 
Hek: b^'ra se (II, 8). Řidčeji dává se vésti zvykem řeči 
spisovné (nebo mu korigoval redaktor neb korektor), 
když píše: b^ra se (II, 19. 66). \' imper. má zastaralé: 
řeď se fl, 66'). 

Z jiných sloves nacházím odchylnou kmenovou 
samohlásku v slovese: přeperou se fll, 42) a k'ží (I, 
30, 32, 103 ), dc^ry CIL 104; má i dcery) — patrně podle 
nářečí spisovatelova fu nás krátce: leží, přeperou, 
cera). 

Podle starší řeči a tuším i podle rodného nářečí 
mívá Hek v příčestí minulém trpném zdlouženou pří- 
ponu -ín m. spisovného -en: bylina . . . vidina (II, 130V 
i byloť (símě) udušino (II, 138), lidé byvší ukonejším 
(II, 138), přihladfno (IL 185), všecko bylo povědfno 
(II, 58: ale jinde: svrchu propověděno II, 73: inf. od- 
povědfti II, 91 a j. zpravidla). 

Naopak Hek v některých slovech proti běžnému 
způsobu psaní kmenovou samohlásku častěji 

Sebrané spisy Fr. VI. Heká, III. 



3o6 

zkracuje. Někde se řídil lidovou mluvou, když píše 
např.: dršť (I, 7Ó, II, 168): chkb (I, 11 a j., II, 130 a j. 
často — patrně podle genitivního tvaru chleba. Podv")b- 
ně v složeném slově: sví^volný (I. 91), ač v řeči lidové- 
bylo tehdy spíše asi slyšeti:' svívolnej. 

Nezvyklé zkrácení kmenové samohlásky je při 
samostatném subst. b^da: jestli ho svírá těžká běda II, 
37: nyní je máme s -é- jen v citoslovci: běda. 

Podle starší řeči spíš snad nežli podle lidové vý- 
slovnosti je adjekt.: řečného písku (11, 60); středmost 
(v rkp. Krát. přemyšl.. str. 14); přirovnati k penězi, 
který . . . (II, 176); chtěje cestování své konati, namc'- 
řil si skrze hlavní město (t. j. namířil: II. 153). Psaní 
ohré'vá m. ohřívá (II, 126) je asi jen chyba tisku. 

Podle lidové výslovnosti zkracoval Hek kmenové 
-i- v mnohých slovech: šidla (I, 85 j, kulatých 1/stků (II, 
21, 177 a j.), zm/nka fll, 10), nelítostně (II. 98 a j.), 
1/tost (Več. vyraz. 1832, str. 21), lítého Švába (I, 96), 
nevídané (II, 4; v obecné mluvě: nev/dáno!), nízká 
moc, n/zkým (I, 107, 92 a j.), přiřzk:ej sobě (II, 143). 

Jiné odchylky podle lidové výslovnosti: zaj/c (I, 
86), Mojžíšova (II, 64; tak je psáno také u Veleslaví- 
na); pětiměs/ční (II, 11); místodržícímu (II, 72 — tak 
i u ^'eleslavínaV 

Castěji bývá u Heká zkracována předložka při- ve 
složených slovech v živé mluvě neobvyklých; na př.: 
při skrovném přijmu (I, 51), prostnost přírody (II, 5). 
Tak býv^á i v přídavných jménech :přřvětivý, příjemný, 
př/chylný (II, 5 a j.; příjemně II, 200 v rukopise); ne- 
př/hodnějšího (II, 163) a j.; i sloveso: přísluší (II, 63 
a j. ). příslušná (II, 131 a j.). Řidčeji s -i-: příležite (II, 
io8). příhodnosti ÍII, 164). 

Proti spisovné mluvě bwá u Heká zkracování 
velmi často a sk«^r(> pravidelně v příponě -iček v slovech 



30/ 

trojslabičnych. jak byl}' příklady toho uvedeny již 
v úvodě k I. svazku ístr. XXIII.): tatíček (9), tatičku 
(%), konzček (15), Kubíček (4), človíček (II, 129, 220>, 
Chudiček (11,83): zlostnice (II, 231) a j. Z iiných: 
kořmku (IL 14 a j.), ale též kořínků (11, 39): kuHš^ek 
(1,86), Wjjtišku (I, 94; ale na miste, jehož se tu veršo- 
vec dovolává, je tištěno: \'ojtíšku): papirnik (1,28) a j. 

Ze sloves třislabičných, jejichž kmenovou samo- 
hlásku Hek zkracuje, řidě se obecnou řeči. uvádím: na- 
vštívil (I, 6), spočítat (I, 63; ale počítal (I, 85 a 86 — 
možná, že opravou korektorovou), podívat (I, 46), za- 
hnízdi se (II. 177), dovtípit (II. 201), vypíná 1 II, 199: 
v rukopise). Z jiných sloves: odtckati QI, 60; v nářeči 
vodtýkat), pomijejici (II, 105). 

Důsledně je u Heká provedeno zkracováni kmen >- 
vých samohlásek v infinitivech nejen trojslabičných, 
nýbrž řidčeji také u infinitivů dvojslabičných. \' tom 
se Hek opíral — jako jini současní spisovatelé té doby 
— o teoretické učení současných mluvnic jazyka české- 
ho (srovn. úvod k I. sv., str. XXII n.). Tak píše i Hek: 
podvésti, dovésti (I, 17, 14), přivésti (II, 31). unésti 
(II, 22), nalfc^zti (I, 351. přivézti (II, 35); i při dvoj- 
slabičných infinitivech: snťsti (I, 93), vnésti (II, 175), 
kvťsti (II, 86). U kmenů otevřených: odbiti (I, 82), 
ukryti (I. 62), vylíti (II, 115); i pomnrti (II. 172^ 
vř^ti; nadati se m. nadíti se (II, 71): ba i: vyhrát (II, 
200 v rkp.: — toto sloveso podle ^'ýslovno5ti krajovéV 

Podle lidové řeči píše Hek: nějaká li/hovina (II. 
51; v krajové mluvě se říká: luh, ne louh). Jiné příkla- 
dy, při kterých se Hek buď držel lidové výslovnosti, 
jako vwčihledě. dolíř (podle lidového: dolu), nestř/j; 
nebo kde kombinoval podle výslovnosti dialektické 
a podle řeči spisovné, jako piíjčil, půjčka, půjde (v lido- 
vé řeči: pučit, pude), uvedl isem v úvodě k I. svazku, 
str. XXL 



3o8 

Kráceni kmenových samohlásek v slovech, jako: 
vaček (u Heká zpravidla), mrákota (I, 113), opra\^ce (I, 
III — srovn. o nich úvod k I. sv., str. XXIV) ; z II. sv. : 
článek u člcrnku (II, 65), zaživneji (IL 105), udolosti 
I II, 203 ), zpěvactva (II, 148), nemáme-li některé z nich 
pokládati za chyby tiskové nebo přepsáni autorovo, 
vznikly z individuální V3'slovnosti autorovy. V řeči li- 
dové nebo u starších spisovatelů sotva asi mají oporu. 

Hek psal podle mluvy svého kraje dosti často 
dvojhlásku ej místo původního ý, k němuž se vrátila 
naše nynější řeč spisovná. Tehdy ovšem to nebyl ústu- 
pek řeči lidové. Psali tak i jiní obrozenští spisovatelé. 
X^ynější náš důsledný způsob psaní ustaloval se teprve 
znenáhla. U Heká máme toho velmi mnoho dokladů; 
na př. z I. sv. : mlcynek (86), m^ydla (89), do skre;še 
(61), ^rejlú se (10), pe;rit se (78), st^;ská si (27, 105), 
t^;rej (64), v<?;skal si (61); i na s^;tě (loi^ a j. V II. 
sv. bývá toto rozšíření ý v ej snad ještě častější; na 
př.: domeyšlení (199), smt^šlel (129), dov<:';šila (92), 
přežvť^ykaná (i8ój a j.; v předponě vý- zpravidla: 
u vťysevu (61), vť;sluní (48. 122 a j.), vryčitkou 
(228) atd. 

Podle svého nářečí jde Hek i v úžení -é- v -í- dále 
nežli tehdejší řeč spisovná; píše na př.: drlka (II, 11, 
130 a j.), má světlost pokaždý jinou (I, 92), ze strany 
chrámovj' (II, iio; tištěno chrámový), líkárníci (II, 
16, 145), užitek mlíčný (II, 63), pírka (II, 4) a j. Na- 
opak píše: cukroví? jako subst. m. cukroví (I, 95 a j. 
zpravidla). Z Bavorovského převzal i tvar dávno za- 
staralý: učiní nám násili (II, 118). 

Z jiných zvláštností hláskových uvádím dialek- 
tické: kvetoucí lilium (II, 158). kv<?toucích ctností (IL 
159), ač má u Heká správný tvar íaTte, ctnost roz- 
kvt^te (I, 30) a j.. převahu; vztekající se bouře, vzt^- 



309 

}bst (I, 115, II. 164: v době obrozenské psalo se takto 
>eště zpravidla). Z jiných: připočten fll, 176). • 

Xěkde bý^-ají odchylné samohlásky proti nověj- 
šímu užívání. Starší doba obrozenská užívá na př. ne- 
přehlasovaného -a- v slově prodaj (v Kramér. Praž. 
pošt- novinách z r. 1790 a nsl. bývá na př. na konci 
.<tálá rubrika, kde se ohlašuje, co je na prodaj ) ; tak 
čteme také ještě u Heká: v prodaji (II. 26). při pro- 
daji (II, 28), ale v následujícím řádku je: na prodi?j: 
podobně: prodajné zboží (I, 22 ), prodejní cena ^H, 28). 
Podle svého nářečí píše Hek: žahadlo (I, 231, šlápěje 

Naopak ze starších spisů přejímá Hek slova s pře- 
hlášeným -e-, kde jsme si dosadili -a-; např.: s\'ýn:iza- 
hř^tím (I, 66; m. zahřátím. ač nejde-li o tvar podle 
třídy I, 7j, a také: zahřítí 1 II. 15). ve svých tí^jných 
mukách (I, 50 — v době obrozenské \aibec oblíbenější 
nežli tajný}] ikořípka (II, 18, 180 a j.); víže (m. \aže; 
I. 80, II, 125 a j.; u Heká bý^-á pravidelněji starší, 
přehlášený tvar). 

Z jiných zvláštností hlásko\-ých uvádím spojku 
jako s neodvrženým -o, i když není srovnávací částice; 
jako hned o tom podotkneme (II, 341, živ bud tak, jako 
chceš, by tě Tvůrce nalezl (ve verši II, 125 ) a j. Po- 
dobně neodvržené -e v tehdážť TIL 134). 

Dialektická osobitá zvláštnost je slovo ríáko (sta- 
žené z nějako; II, 120 — otištěno chybně: někoV 

Při vokalisování předložek si Hek 
vede docela bez pravidel a bez opory o živou řeč. Píše 
na př. po staročeském způsobu: k kostnici (I, 86). 
j svými CI, 40), s svým mistrem fll. 86), s svou hříč- 
kou (I. 28); 3 zkušení (I, 109 V, také: v vejnosný úřad 
(I, 55), v veliké ouřady (II, 232); ale též: u vztěklost 
se obrací (II, 164). Při složených slovesech: j-Jtoupiv 
dolu (II. 133). fkdo") když se ^^tará (11, 1^7^ a též: kdy 



310 

se pak .'Té-staral CIL 129); nechávají tekutost sednouti 
(m. ssednouti; 11. 26 V. listků drobounce ^^ótříhaných 
(IL 39); obsúvá (II. 18). 

Zato pozbyl Hek jazykového citu pro vokaliso^ 
vání předložek, když za nimi následuje neurčitá čí- 
slovka VŠC-; český lid si zde zachoval jazyk nezka- 
žený. Zřídka kdy bývá u Heká správně: beze všeho 
fll, 29 a j.y. nýbrž obyčejně: bes všeho (I. 40, 68, II. 
35. 114 a j.), nad vši zkušenost (II,, 28. m. nade),, od 
všech (m. ode, II, 59), před všemi úklady (m. přede 
II, 6); zvšední (II,, 85) a j. 

Naopak zase bývají předložky nesprávně vokalí- 
sovány, kde k tomu není příčiny: na př.: ke věci (I, 
109), ke věcem (II, 121), u nejmenší skrovnosti (m. 
v — ; II, 132), u samotě (m. v — : II, 129), ve stáří 
(II, 89), ale správně: v svou cestu (I, 104). Ovšem. Hek 
má mnohem více příkladů, kde předložek užívá správně. 
Totéž lze tvrditi u složených sloves; i tam se vvskýtají 
slova, jako: vé^dírá se (m. vdírá se; II, 123), odc^bírají 
(m. odbírají; II, 56); od^pírá (m. odpírá; I, 20; srovn. 
pozn. I. sv., na str. 121;). Z jiných: (mé slovo) mu pro- 
teklo srdce (II. 136; m. protklo). 

Jinak odchylek málo. Správně píše: bezstoudně 
fll. ř55). bezelstně (II. 66). octnouti se (II, 193) a j. 

Za zvláštnost západního Podkrkonoší (ne však 
východního a Orlických hor. odkud byl Hek) lze poklá- 
dati pronikavější vokalisování r. když Hek m. chatrný 
psává také: chatť?rný (II, 137, 176), v rkpse: chatí?rná 
(Krát. přemyšl., str. 7); jinde také v rpkse (otišt. II, 
205) v témž souvětí obojí způsob: v chařrném těle . . . 
chaté-rnou duši. Tolik příkladů svědčí o tom, že se 
takto tehdy v okolí Dobrušky skutečně vyslovovalo. 

Zvláštnost: Tobáš m. Tobmš (II. 230) si Hek do- 
volil ve verši — je to jakási synizese. 



Některé o d c h \- 1 k y souhláskové jsou He- 
kem převzaty jednak ze starších spisů, jednak — a to 
častěji — z živé řeči jeho okolí. 

Jen ve spisovné řeči udržovala se přídavná jména 
tvořená koncovkou -dlný; živá řeč je zjednodušovala. 
Hek si v této příponě libuje: píše na př.: smrtedlní (I. 
13), necitedlný (H, 125), práva srozumitedlná QI, 75), 
výstraha jest znatedlná (H, 78>, nedobytedlná (11, 65\ 
nezměnitedlně (H, 184), neprotržitedlného pokoje (TI, 
182), odměnitedlně ní,, 123), pominutedlné tělo fH. 
141) a j.: ovšem i učeř//ník ÍH, 184 a j.\ mučeí//ník a j. 

Se svou dobou má Hek společnou odchylku v tom., 
že píše v prostém instrumentále náměstky třetí osoby, 
jako by to byl pád předložkový, tedy ním a n\. Pře- 
vzali tento způsob psaní od starších spisovatelů. 
U Heká bývá to často, ač ne napořád — píše také jím 
a jí; na př. : Povaha náruživá je-li ním (člověkem) nebo 
vládne-li on ní (I, 105); ní í husou) se svět spravuje 
(I, 67); vláčíce ním (pluhem: H, 122); ním (stromo- 
vím) mnohá místa posázeli 1 H, 38); pán, nímž dráb 
vládne fH, 170) a j. v. Naopak není n přisuto v slově: 
odyatá C stránka: Krát. přemyšl. str. 9\ 

Zajímavé je pozorovat substantiva ženského rodu 
kmenů -i, zakončená na -t i-Ú a d (d). Y některých 
slovech jde -f dále. nežli je u nás zvykem (vlasf a j."^ 
Ale to jsou práce otištěné v Prvotinách. Tento časopis 
tak tiskl tuším na podnět Ant. [Marka, který znal měk- 
čení -f ze sousedního Podkrkonoší a chtěl se takto 
přiblížiti ruské řeči. Tyto příklady nejdou tedy na 
vrub Hekův. Práce jinde uveřejňované zachovávají 
celkem náš způsob: píše tedy Hek: peruf fl. 83\ labuf 
(I, 104), chuř ri, 84, 104 a j.) i chuf (I. 51. 100 pozn.V, 
nechuť (H, 193) a j. Ale také závrat (H, 2'^^ — v Prvot. 
bylo původně otištěno: závraf, v druhém vvdání A-šak 



312 

to opravil Hek na závrat, jak je také ii Hubra-Velesla- 
vína). Zvláštní připad je v slově: sirka (I, 5.-^). 

Nezvyklejší je v naší řeči spisovné -d u podst. jmea 
téhož vzoru, jako čeleřf (I. 43, 74); i čelet/ (1, 114 — 
tento příklad mladší, z r. 1819); zed (1, 83); přípověflf 
(I, 8, I, 62 pozn.), oápoYed (I, 15, 19). 

Castěji nežli v nynější řeči spisovné, bývá u Heká 
r za f; číslovky čtyry (čárky; H, 31). čtyrykrát (II. 
2y) se v obyčejné mluvě užívá všeobecně; dialekticky je 
obmezeno: stařeček, stařečka (I, 75). U Heká nacházím 
ještě (po starém způsobu): od kořene materského (lí, 
140 a j.), pastýřským hlavám (II, 152), větve dřevné 
fll, 180). Nezdá se, že jsou to chyby tiskové. Snad není 
chybou tiskovou ani: řevnivost Římanů (II, 95), 
revnímu soku, jak je v původním otisku (m. řevnímu, 
jak tištěno I, 79). Jungmann podává v Slovníku (pod 
řezj doklad také rev, označuje slovo jako »u>. 
Kralohr.«, tedy z kraje Hekova). V slově konstvo (TI. 
152), na vlasu ko??ském (II, 92) není n změkčeno; je to 
podle nářečí. Naopak zase: s úhr/7kem fll. 47). 

Z jiných zvláštností dialektických v souhláskách 
uvádím: paJěrek (= pa^ěrek: I. 55 i II, 229 — v ru- 
kopise): dědic flI, 72; před tím na str. 71 spisovné: 
dědic) ; vetK (=^ vetc/zý — vždy) : vetkého štěstí smě- 
nou (II, 174 a j.); psáno podle lidové mluvy vždy: iko- 
řepina (II. 196 a j.) itopka (II, 21), ale i stopka (TI. 
39): ctnost ač poílapaná CIL 81 — jiné sloveso nežli 
šlapati, ač stejnáho významu, od tlapa); z nářečí snad 
má autor starší .miahem (I, 61 a j.) místo obvyklejšího 
nyní šmahtm; z^oráč (II. i8o\ při rorbě (II, 61); po- 
dobá se ^třešni (II, 39); třičkující (II, 125 — u nás 
třečkovat a to m. střečkovat): ze dvou válců čili řídel 
pozůstává (hřídel); okolo stojaté fídele (II, 62), ale. 
tří /iřídele (II, 49). 



Jiné zjevy jsou obecněji české; na př. svacřbě (H, 
172 a j. vždy); svaí/ebni (I, 52, 55) psalo se tehdy na- 
pořád. Obecně české jsou odchylky od nynějšího způ- 
sobu psaní: usneiení (II, 14), zaneieného fll, 126); 
ohraiuje (II, iSo). Tak se má asi také vysvětlit slovo: 
Iňši (všecku tu nákladnickou lůži II, 125), kde se má 
čísti luzu fu nás: hlúza). Z jiných obecných odchylek: 
uteč se (m. utec se II, loi): pod se mnou (m. pojď; 
II, 126). 

Jako jiní spisovatelé i Hek převzal z rukopisu Krá- 
lovédvorského nesprávné psaní adverbia vezdy ím. 
vezdy; I, 117, 118, z r. 1823). 

Se současnými spisovateli má také Hek rozpakv, 
jak psáti naše slovo paprslek; píše jednak paprslek (11, 
189), jednak archaistické paprslky (II, 174).. 

Školou a učeným prostředím dostala se do lidii vý- 
slovnost vlastního jména Ejipt. Latinské g bylo tehdy 
často vyslovováno před samohláskou jako j: pamatuji 
se. jak nám jako primánům byla směšná výslovnost sta- 
rého faráře při obřadech velkonočních: flectamus 
yenua. V pravopise bratrském a ještě analogickém :>e 
psalo české / literou g. Z latinských slov zůstala nám 
posud W-slovnost v slovech yenerál, le/stra. orlo; a i. 
Dříve se psalo také: an;el; u Heká: Anyelé boží fll. 
179). A tak čteme také u Heká: E/ipt (I, 53, II, 79 a j.). 
E/ipčanům (I, 74 a j.K eyiptský (11, yS, 81 a j.), ale 
také: z Egypta ÍI. 116; II, 7 a nsl. i Egyptčané, Egypt- 
ské a j.). 

Ze starších knih asi vyčetl Hek také slova: Ebreů 
(I, 74), ebrejských letopiscův (II, 64). 



Zdržel jsem se déle u řeči Hekovy, nežli vyžaduje 
jeho význam jako spisovatele. Ale co se vyškytá v řeči 



314 

Hekově, charakterisuje úsilí a práci při obnovování 
novočeské řeči spisovné vůbec. Hek je jistě iedním 
z lepších spisovatelů obrozenských co se týče řeči spi- 
sovné. Také u něho bylo víc živlů určeno na rmiit řeči, 
nežli se dostalo do stálého živého proudu jejího. Je to 
už v povaze každé doby přípravné. 



OBSAH. 

Uvod . V— VIII 

Část první. 

HEKU\' VLASTXi ŽÍVOTOPIS i— 127 

Hekův vlastní životopis .... 3 

I : . 4 

II 51 

III 65 

IV 88 

V. , 91 

Hekův život od r. 1823 iiQ 

Část druhá. 

HEKOVA CIXXOST LITERÁRNÍ 128—314 

Literatura o Fr. A'l. Hekovi 131 

Hekův literární V3'voj 132 

Hekovy básně I43 

Práce prosaické 160 

Prosaické práce Hekovy neuveřejněné 18O 

II. HEKOA'A ŘEC SPI<^OVXÁ 193—314 

Vliv staršího jazyka na spisovnou řeč Heki)vu , , . 195 
Živly lidové mluvy severovýchodních Čech v Hekově 

řeči spisovné 224 

Hekovo individuální tvořeni jazykové 238 

Hekovy zvláštnosti syntaktické 272 

Tvaroslovné zvláštnosti řeči Hekovy 288 

Zvláštnosti hláskoslovné v řeči Hekově 298 



Ain\i o k 1Q7 9 



PLEASE DO NOT REMOVE 
CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET 

UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY 



PG Hek, František Vladislav 

-^^^^ Sebrané spisy 

H355 ^ ^ 

1917 

SV.3